The Virtue of Holiness

"Tao je věčné a nemá jméno. Třeba je to malá podstata, nikdo na světě si je nemůže podrobit. Jsou-li urození a vládci s to řídit se jím, pak budou všechny bytosti spokojeny. Tehdy nebe a země souhlasně splynou, nastane štěstí a blaho a lid se upokojí bez příkazů.* Při ustanovení řádu se objevují jména. Je nutno znát hranici vzniku jmen. Znát hranici skýtá možnost vyhnout se nebezpečí.** Tao, které je ve světě, se podobá horským potokům, jež tekou do řek a moří.*3*"

"Tao, der Ewige, hat keinen Namen. In stiller Einfachheit, kaum sichtbar, umfaßt er das All. Wenn Fürsten und Könige Tao dienen möchten, würden ihnen alle Wesen huldigen, würden sich Himmel und Erde vor ihnen neigen. Das Volk würde ungeheißen von selbst das Rechte tun. Wer aber wirkt, der ist nicht namenlos; drum soll er sich beschränken. Nur wer sich mäßigt, der meidet die Gefahr; denn aus Bächen und Flüssen werden Ströme und Meere."

"Reason, in its eternal aspect, is unnamable. Although its simplicity seems insignificant, the whole world does not dare to suppress it. If princes and kings could keep it, the ten thousand things would of themselves pay homage. Heaven and earth would unite in dripping sweet dew, and the people with no one to command them would of themselves be righteous. As soon as Reason creates order, it becomes namable. Whenever the namable in its turn acquires existence, one learns to know when to stop. By knowing when to stop, one avoids danger. To illustrate Reason's relation to the world we compare it to streams and creeks in their course towards rivers and the ocean."

"El Tao carece eternamente de nombre. Aunque pequeño en su Simplicidad Primordial, no es inferiora nada en el mundo. Con que sólo un gobernante pudiera atenerse a él, todaslas cosas le rendirían homenaje. Cielo y Tierra se armonizarían y harían llover un suaverocío. La paz y el orden reinaría entre los pueblos, sin necesidadde órdenes superiores. Una vez dividida la Simplicidad Primordial, aparecieron los diferentesnombres. ¿Acaso no existen hoy día suficientes nombres? ¿No ha llegado ya el momento de parar? Saber cuándo hay que hacerlo es preservarnos del peligro. El Tao es al mundo lo que un gran río o un océano esa los ríos y a los arroyos."

"Az út örökre névtelen. Bár a faragatlan kő kicsiny, Senki a világon nem merheti kérni a hűségét. Ha a nagyurak és hercegek ragaszkodnának az Úthoz, A miriád lény meghódolna előttük saját akaratából, Menny és föld egyesülne és édes harmat hullna, S akkor az emberek igazságosak lesznek, Bár senki sem rendelkezik így. Csak ha az Út megszakad, akkor vannak nevek. Mihelyt megjelennek a nevek, Tudnunk kell, hogy ideje megállni, Megszabadulhatunk a veszélytől. Az Út a világ számára olyan, mint a Folyó Meg a Tenger a csermelyhez és patakhoz képest."

"Дао неизменно и безымянно. Хотя простота и мала, никто в Поднебесной не может править ею. Если бы правитель и князья могли придерживаться её, мириады существ сами повиновались бы ей. Когда Небо и Земля взаимосочетаются, то выпадают сладкие росы и народ безо всяких указов умиротворяется. Когда начинается управление, - возникают и имена. Коль скоро возникают имена, - муж должен знать, что настало время остановиться. Знающий, где надо остановиться, избежит гибели. Дао в Поднебесной подобно рекам и морям, куда впадают долинные ручьи."