32

"道常無名， 樸雖小，天下莫能臣也。 侯王若能守之，萬物將自賓。 天地相合，以降甘露， 民莫之令而自均。 始制有名， 名亦既有， 夫亦將知之。 知之，可以不殆。 譬道之在天下，猶川谷之在江海。"

"道常無名。 樸雖小天下莫能臣也。 侯王若能守之， 萬物將自賓。 天地相合以降甘露， 民莫之令而自均。 始制有名， 名亦既有， 夫亦將知止， 知止可以不殆。 譬道之在天下， 猶川谷之於江海。"

"道常無名。 樸雖小， 天下莫能臣。 王侯若能守， 萬物將自賓。 天地相合以降甘露， 民莫之令而自均焉。 始制有名。 名亦既有， 夫亦將知止。 知止所以不殆。 譬道之在天下， 猶川谷之與江海也。"

"dao chang wu ming. pu sui xiao, tian xia mo neng chen ye. hou wang ruo neng shou zhi, wan wu jiang zi bin. tian di xiang he, yi jiang gan lu, min mo zhi ling er zi jun. shi zhi you ming. ming yi ji you, fu yi jiang zhi zhi. zhi zhi ke yi bu dai. pi dao zhi zai tian xia, you chuan gu zhi yu jiang hai."

"Əbədi yol adlanılmazdır, dəyişməzdir Heç bir şeyə onun yoxudur nisbəti Yalnız özü-özünə müadildir Alilər ona əməl-riayət edirsə Bütün varlıqlar ona təslim və tabe olur Yer-göy ona köklənərək şəbnəm yetirir İnsanlar bir kəsin göstərişi ilə yox – Təbii olaraq sülh tapır İdarəetmə isə fərqləndirməni tələb edir Bundan adlar və sözlər çoxluğu əmələ gəlir Sözün ağası sözlərin hüdudunu tanıyır Buna görə də dərd-bəladan uzaqdır Çünki yolayrıcılar çox olsa da - yol birdir Axınlar çox olsa da axırları dənizdir"

"Äао е безименно и вечно. Макар äа е нищожно, не могат äа го поäчинят. Ако знатните и госпоäарите, го съблюäават, всички същества сами ще заживеят в мир. Тогава и земята, и небето ще бъäат съчетани хармонично, ще има много щастие и благоäат. И среä нароäа, без нарежäане ще настъпи мир. При ражäането на поряäъка възникват имена. Понеже са се появили имена, трябва äа узнаем граниöите на използването им. Знанието на преäела ни позволява äа се избавим от опасности. Когато Äао се намира във Вселената, всички същества се вливат в него, поäобно на планински потоöи в реките и моретата."

"Äао извечно и не имеет названия, великое äаже в малом, и никто в öелом мире не может поäчинитü его своей воле. Если б князüя и правители могли слеäоватü ему, вся тüма вещей тогäа совершаласü бы сама собой, им не противясü. Небо и Земля пребывают во взаимном согласии, потому что уступчивы и äоволüствуются тем, что происхоäит. Если никто не буäет команäоватü люäüми, они сами приäут к гармонии и согласию. Навеäение поряäка началосü с того, что появилисü названия. Но и названий может не хватитü, и нужно уметü вовремя остановитüся. А когäа умеешü вовремя остановитüся, можешü полüзоватüся словами сколüко угоäно. Пытаясü понятü Äао посреäством вещей, что наполняют мир, - все равно что пытатüся вместитü воäу всех рек и морей в оäно русло."

"Cesta Tao ve své prapůvodní jednoduchosti trvala už před vznikem pojmenovatelností a v Podnebesí nepotřebovala ani v tom nejmenším nikdy žádného pomocníka! Kdyby jen lénní páni a králové byli schopní se Jí přidržet, všechny desetitisíce věcí by se samy od sebe přidržely svých určení a Nebe a Země by byly v takové vzájemné harmonii, že na všechno jako kdyby “padala sladká rosa”. A lid by byl potom sám od sebe takový, jaký má být! No, ale i vydávání příkazů a nařízení jsou pojmenovatelnosti a při pojmenovatelnostech má moudrý člověk vždy vědět, kdy přestat! Vždyť když ví, kdy přestat, potom je naděje, že to neskončí pohromou! A jestliže bych byl nucený použít ještě jedno přirovnání, tak tedy: Cesta Tao je v Podnebesí jako koryto a hlubina pro řeky a moře!"

"Neměnné Tao nemá jméno, ačkoliv je tak jednoduché a nepatrné, nikdo pod nebem je neučiní svým posluhou, ale kdyby se jej nějaký urozený člověk dokázal přidržet všechno tvorstvo by se mu podřídilo Když sjednotí se nebe a země, aby seslaly sladkou rosu potom i lidé sami od sebe a bez příkazů budou žít v jim vlastním souladu když rozdělujeme jednotu, objevují se jména pohromě se vyhneme, jen když víme, kdy přestat Všechno tvorstvo se má k Tau, jako říčky k řekám a řeky k moři"

"Tao jako věčné jest beze jména; jakkoli jeví se ve své samorostlosti malým, není celé podnebesí s to, dělati mu ministra. Kdyby lenních knížat král mohl přidržeti se (ho), přišlo by deset tisíc bytostí samo od sebe vstříc, nebe a země by se navzájem spojily, by seslaly sladkou rosu, a lid, aniž by jim to kdo poroučel, sám od sebe byl by správný. Počne tvořiti a má jméno. Je-li i jméno již zde, tu také naučíme se státi. Umění státi jest to, čím jsme bez nebezpečí. Srovnáme-li Taa trvání v podnebesí, podobá se zajisté poměru potoků a údolí k tokům a mořím."

"Tao, které je stálé a věčné nemá jméno je to samorost, jenž je tak malý, a přece nic na světě se nedá nad něj povýšit! Kdyby vévodové a králové byli s to se jej držet všechno by se jim samo podřizovalo nebe a země by se spojily aby seslaly sladkou rosu lid by sám od sebe srovnal aniž by čekal na rozkaz! Jakmile se však samorostzačne opravovat objevují se různá jména a jak jsou tu již ta jména je třeba vědět kde se zastavit! Víme-li kde se zastavit možná se vyhneme tomu, co nám jinak hrozí Tao se má k světu jako se mají veliké řeky a moře k údolním potokům!"

"Tao je věčné a zůstává bez jména. Ač ve své jednoduchosti se zdá nepatrné, nic na světě se mu neodváží čelit. Kdyby knížata a králové je dovedli zachovávat, všechno tvorstvo by jim samo vyšlo s úctou vstříc. Nebesa a země by se v souladu spojily, aby vydávaly sladkou rosu, a lid sám od sebe, bez příkazu a nátlaku, by žil v rovnosti a míru. S počínájícím řádem jsou dána jména. Jakmile jsou zde jména, je třeba vědět, kdy se zastavit. Víme-li včas, kdy ustat, vystříháme se pohromy. Tao ve vztahu k veškerenstvu je pro ně tím, čím jsou řeky a moře pro proudy a horské bystřiny."

"Tao je věčné a nemá jméno. Třeba je to malá podstata, nikdo na světě si je nemůže podrobit. Jsou-li urození a vládci s to řídit se jím, pak budou všechny bytosti spokojeny. Tehdy nebe a země souhlasně splynou, nastane štěstí a blaho a lid se upokojí bez příkazů.* Při ustanovení řádu se objevují jména. Je nutno znát hranici vzniku jmen. Znát hranici skýtá možnost vyhnout se nebezpečí.** Tao, které je ve světě, se podobá horským potokům, jež tekou do řek a moří.*3*"

"Tao er evigt og uforanderligt og har intet navn. Selv om det virker ringe i sin formløse tilstand, kan vi dog ikke underkaste det os. Hvis konger og herskere kunne underkaste det sig det, ville alle ting automatisk adlyde dem. Himmel og jord ville mødes, og mild regn falde. Menneskene ville ikke længere behøve påbud, og alt ville gå efter naturens love. Så snart helheden deles, får de enkelte dele brug for navne. Man må vide, hvornår grænsen er nået. Når man ved, hvornår grænsen er nået, kan man undgå ulykker. Tao er i verden som en flod, der søger hjem til havet."

"Solange der SINN in seiner vorweltlichen Ewigkeit verharrt, gibt es keine Namen. [So unscheinbar die Einfalt ist, so wagt doch niemand auf der Welt sie als bloßes Mittel zu verwenden. Wenn Fürsten und Könige sie zu wahren verstehen, so stellen sich alle Geschöpfe als Gäste zur Seite: Himmel und Erde vereinigen sich, um süßen Tau zu träufeln. Das Volk, ungeheißen, wird ganz von selber recht.] Wenn die äußere Gestaltung beginnt, Dann erst gibt es Namen. Solange die Namen am Sein einen Maßstab haben, weiß man auch noch, wo Einhalt zu tun ist. Weiß man, wo Einhalt tun, so vermeidet man Verwirrung. Man kann das Verhältnis des SINNS zur Welt vergleichen mit den Bergbächen und Talwassern, die sich in Ströme und Meere ergießen."

"Die ewige Bahn ist Jenseits vom Einzeln; Einfach wie der letzte Stoffteil, umfaßt sie das All, Sie ist der Ordner an sich. Das Jenseits mischt sich dem Irdischen; so fließt der Befruchtung Ma, den der Mensch nicht fasset: Der Einzelne kommt aus Zerscheidung, geht zu Ende; Endlichkeit zeugt Bewußtsein der Schranken; Schrankenbewußtsein wahrt vor Enteinzelung. Die Bahn ist das Bett des langsamen Stromes der Welt, gleich wie das Tal in sich trägt Flüsse und Seen."

"Tao, das Ewige, hat keinen Namen. So zart seine Einfalt auch ist, so wagt doch die ganze Welt nicht, sie dienstbar zu machen. Wenn Fürsten und Könige sie zu halten vermögen, werden alle Wesen von selbst huldigen, Himmel und Erde sich vereinigen, erquickenden Tau herabzusenken. Das Volk, niemand gebietet ihm, wird von selbst rechtschaffen. Wenn es anfängt zu schaffen, hat es einen Namen. Ist der Name bereits da, so soll man auch anzuhalten wissen. Wer anzuhalten weiß, ist dadurch außer Gefahr. Ähnlich ist Taos Sein in der Welt, wie Bäche und Flüsse, die zu Strömen und Meeren werden."

"Das Unergründliche ist nie zu ergründen. Unscheinbar ist es, trotz seiner Ursprünglichkeit; die Welt kann mit ihm nichts anfangen. Würden es Fürsten und Könige in sich tragen, alle Geschöpfe würden von selbst zur Huldigung erscheinen; Himmel und Erde würden vor Freude lieblichen Tau spenden, und die Menschen würden auch ohne Regierung geordnet leben. Gewinnt das Unbegreifliche Gestalt, so kann es begrifflich erfasst werden. Die Begriffe sind aber nur Hinweise auf das Nichtzubegreifende; man bleibe sich stets ihrer Beschränktheit bewusst. Bleibt man sich ihrer Beschränktheit bewusst, so besteht keine Gefahr. Dann gleicht das Verhältnis des Begreiflichen zum Unbegreiflichen den Bächen und kleinen Seen, die den Strömen und Meeren zufließen."

"Seid der Wege Gottes Hüter, laßt Freiheit in der Sprache, zeigt Einfachheit auch im Geringsten, fordert des Reiches Völker nicht heraus durch Knechtung! Wenn Lehensfürsten und Könige also zu betreuen vermöchten, so würde das zahlreiche Volk sich gerne ihrer Führung beugen, und des Reiches Länder wären, wie man Bäume beisammensieht, miteinander im Einklang. Herablassung sollt ihr üben und Milde zeigen! Das eingeborene Volk will nicht unter Zwinggesetzen leben, sondern selbständig und gleichberechtigt sein. Zuerst wäre zu verordnen, daß es seine Sprache behalte. Hat es wieder seine Sprache, dann sollen die Helfer daran festhalten und die Lehrenden dabei beharren. Wenn die Lehrenden dabei beharren und in den Dörfern sie gebrauchen, dann ist es außer Gefahr. Ein Gleichnis: Gehen des Reiches Völker im Wandeln und Leben die Wege Gottes, so gleichen sie dem Lauf der Bergwässer und Talbäche: Sie werden Ströme, die sich ins Meer ergießen."

"Tao, der Ewige, hat keinen Namen. In stiller Einfachheit, kaum sichtbar, umfaßt er das All. Wenn Fürsten und Könige Tao dienen möchten, würden ihnen alle Wesen huldigen, würden sich Himmel und Erde vor ihnen neigen. Das Volk würde ungeheißen von selbst das Rechte tun. Wer aber wirkt, der ist nicht namenlos; drum soll er sich beschränken. Nur wer sich mäßigt, der meidet die Gefahr; denn aus Bächen und Flüssen werden Ströme und Meere."

""Dao" ist ein Name für das beständige Nichts. Obwohl es als Elementares winzig ist, kann die Welt es nicht in Dienst nehmen. Wenn der Adel und die Könige es aber bewahren können, dann ist es bei der Selbstgestaltung aller Dinge mit dabei. Wenn Himmel und Erde sich vereinigen und dann süsser Tau herabfällt, wenn das Volk ohne Führung von selbst mit sich auskommt, dann nennt man die anfängliche Ordnung "Sein", und man nennt es bis zum Ende Sein. Die Leute werden auch dazu gebracht, ihr Wissen dabei stehen zu lassen. Wenn nämlich das Wissen (beim Sein) stehen bleibt, kann dieses nicht mehr bedrohlich sein. Vergleicht man das Daohafte mit etwas in der Welt, dann ist es wie das Flußtalhafte im Verhältnis zu den Strömen und dem Meer."

"KEIN NAME ist dem EINEN beigegeben: Und doch, so anspruchslos es auch und schlicht in seiner Einfalt ist, die Welt wagt nicht, Sich gegen seine Einfalt zu erheben. Vermöchten Fürsten Gleiches zu bewähren, Dann würden alle Wesen huldigend nahn, Das ganze Weltall würde ihre Bahn Mit seines Segens süßem Tau verklären, Rechtschaffen würde jeder Untertan, Auch ohne daß Gebote nötig wären. Wenn aus dem Urstand treten die Gestalten, Dann wird benannt, was Namenloses war. Sind Namen da, dann heißt es: Innehalten! Wer innehalten kann, läuft nicht Gefahr. - Wo sich das EINE offenbart auf Erden, Gleicht Bächen es, die Ströme, Meere werden."

"Το Ταό είναι ακατάληπτο. Αν και είναι μικρότερο κι από το άτομο, Περιέχει αναρίθμητους γαλαξίες. Αν οι ισχυροί μπορούσαν να το κατέχουν, Όλα τα πλάσματα θα ζούσαν αρμονικά. Ο κόσμος θα γινόταν παράδεισος, Και ο ουρανός θα έσταζε σε όλους γλυκές δροσοσταλίδες. Οι άνθρωποι θα ήταν ειρηνικοί, Και ο νόμος θα ήταν γραμμένος στις καρδιές τους. Μόλις αρχίσεις να ταξινομείς τα πράγματα, Εμφανίζονται τα ονόματα. Τα ονόματα οδηγούν σε περισσότερα ονόματα, Μέχρι που δεν ξέρεις πότε να σταματήσεις. Μόνο αν ξέρεις πότε να σταματήσεις Μπορείς να αποφύγεις τους κινδύνους. Όλα τα πράγματα καταλήγουν στο Ταό, Όπως τα ποτάμια περνούν από τις πεδιάδες Και καταλήγουν στη θάλασσα."

"Tao is eternal and has no name. Though its simplicity seems insignificant, none in the world can master it. If kings and barons would hold on to it, all things would submit to the spontaneously. Heaven and earth unite to drip sweet dew. Without the command of men, its drips evenly over all. As soon as there were regulations and institutions, there were names. As soon as there were names, know that it is time to stop. It is by knowing when to stop that one can be free from danger. Analogically, Tao in the world may be compared to rivers and streams running into the sea."

"The Tao is forever undefined. Small through it is in the uniformed state, it cannot be grasped. If kings and lords could harness it, The ten thousand things would naturally obey. Heaven and earth would come together And gentle rain fall. Men would need no more instruction and all things would take their course. Once the whole is divided, the parts need names. There are already enough names. One must know when to stop. Knowing when to stop averts trouble. Tao in the world is like a river flowing home to the sea."

"The Tao, considered as unchanging, has no name. Though in its primordial simplicity it may be small, the whole world dares not deal with (one embodying) it as a minister. If a feudal prince or the king could guard and hold it, all would spontaneously submit themselves to him. Heaven and Earth (under its guidance) unite together and send down the sweet dew, which, without the directions of men, reaches equally everywhere as of its own accord. As soon as it proceeds to action, it has a name. When it once has that name, (men) can know to rest in it. When they know to rest in it, they can be free from all risk of failure and error. The relation of the Tao to all the world is like that of the great rivers and seas to the streams from the valleys."

"Tao is absolute and has no name. Though the uncarved wood is small, It cannot be employed (used as vessel) by anyone. If kings and barons can keep (this unspoiled nature), The whole world shall yield them lordship of their own accord. The Heaven and Earth join, And the sweet rain falls, Beyond the command of men, Yet evenly upon all. Then human civilization arose and there were names. Since there were names, It were well one knew where to stop. He who knows where to stop May be exempt from danger. Tao in the world May be compared to rivers that run into the sea."

"TAO is always nameless. Small as it is in its Primal Simplicity, It is inferior to nothing in the world. If only a ruler could cling to it, Everything will render homage to him. Heaven and Earth will be harmonized And send down sweet dew. Peace and order will reign among the people Without any command from above. When once the Primal Simplicity diversified, Different names appeared. Are there not enough names now? Is this not the time to stop? To know when to stop is to preserve ourselves from danger. The Tao is to the world what a great river or an ocean is to the streams and brooks."

"Reason, in its eternal aspect, is unnamable. Although its simplicity seems insignificant, the whole world does not dare to suppress it. If princes and kings could keep it, the ten thousand things would of themselves pay homage. Heaven and earth would unite in dripping sweet dew, and the people with no one to command them would of themselves be righteous. As soon as Reason creates order, it becomes namable. Whenever the namable in its turn acquires existence, one learns to know when to stop. By knowing when to stop, one avoids danger. To illustrate Reason's relation to the world we compare it to streams and creeks in their course towards rivers and the ocean."

"Tao is eternal, but has no fame (name); The Uncarved Block, though seemingly of small account, Is greater than anything that is under heaven. If kings and barons would but possess themselves of it, The ten thousand creatures would flock to do them homage; Heaven-and-earth would conspire To send Sweet Dew, Without law or compulsion, men would dwell in harmony. Once the block is carved, there will be names, And so soon as there are names, Know that it is time to stop. Only by knowing when it is time to stop can danger be avoided. To Tao all under heaven will come As streams and torrents flow into a great river or sea."

"The Dao is constantly nameless. Though in its natural state it seems small, no one in the world dares to treat it as a subject. Were marquises and kings able to maintain it, The ten thousand things would submit to them on their own, And Heaven and Earth would unite to send forth sweet dew. By nature it would fall equally on all things, with no one among the people ordering that it be so. As soon as we start to establish a system, we have names. And as soon as there are set names, Then you must also know that it's time to stop. By knowing to stop—in this way you'll come to no harm. The Way's presence in the world Is like the relationship of small valley [streams] to rivers and seas."

"Tao will always be nameless, an Uncarved Block although it is a thing of no account, no one in the world can make it his subject. If the princes and kings could watch over It, the thousands of things would on their own be as deferential as guests. Heaven and Earth would join together to send sweet dew. The people on their own would share equally without anyone giving orders. A comparison: Tao's presence in the world is like the relation of small river valleys to the Yang-tze and the ocean."

"Existence is infinite, not to be defined; And, though it seem but a bit of wood in your hand, to carve as you please, It is not to be lightly played with and laid down. When rulers adhered to the way of life, They were upheld by natural loyalty: Heaven and earth were joined and made fertile, Life was a freshness of rain, Subject to none, Free to all. But men of culture came, with their grades and their distinctions; And as soon as such differences had been devised No one knew where to end them, Though the one who does know the end of all such differences Is the sound man: Existence Might be likened to the course Of many rivers reaching the one sea."

"Tao is always without a name. Small as it may be in its original uniqueness, It is inferior to no power in the world. If a ruler can cleave to it, All beings will pay homage to him. Heaven and earth mingle in harmony and a sweet liquor rains down. Without command from above peace and order spread among the people. With the genesis of the world, names appeared. There are so many names, is it not time to stop? Knowing when to stop is to be free from danger. Tao is to the world as a valley or brook is to a river or ocean."

"The Tao has never had a name simple and though small no one can command it if a lord upheld it the world would be his guest when Heaven joins with Earth they bestow sweet dew no one gives the order it comes down to all the first distinction gives us names after we have names we should know restraint who knows restraint knows no trouble to picture the Tao in the world imagine rivers and the sea"

"The Tao can't be perceived. Smaller than an electron, it contains uncountable galaxies. If powerful men and women could remain centered in the Tao, all things would be in harmony. The world would become a paradise. All people would be at peace, and the law would be written in their hearts. When you have names and forms, know that they are provisional. When you have institutions, know where their functions should end. Knowing when to stop, you can avoid any danger. All things end in the Tao as rivers flow into the sea."

"The Name of Inner Life is Everlasting Tao. If only he is pure, though he may be small, The Servant of Tao dares to stand against the world. Tao is able to maintain the unity of prince and people; It subdues and binds all beings with each other; It united Heaven and Earth harmoniously to produce sweet dew; It gathers the people in the bonds of time and individuality. The Name produces, divides, and brings to life; Things produced ever return into the name. The Master also shall know how to rest in it. Knowing how to rest in it means that he never will decay. On the earth everywhere Tao exists, As the waters are collected in the valleys And return into the rivers and the seas."

"Tao endures without a name. Though simple and slight, No one under heaven can master it. If kings and lords could posses it, All beings would become their guests. Heaven and earth together Would drip sweet dew Equally on all people Without regulation. Begin to make order, and names arise. Names lead to more names - And to knowing when to stop. Know when to stop: Avoid danger. Tao's presence in this world Is like valley streams Flowing into rivers and seas."

"The Way is eternally nameless, Though simplicity is small, the world cannot subordinate it. If lords and monarchs can keep to it, all beings will naturally resort to them. Heaven and earth combine, thus showering sweet dew. No humans command it; it is even by nature. The Way is to the world as rivers and oceans to valley streams."

"The way is for ever nameless. Though the uncarved block is small No one in the world dare claim its allegiance. Should lords and princes be able to hold fast to it The myriad creatures will submit of their own accord, Heaven and earth will unite and sweet dew will fall, And the people will be equitable, though no one so decrees. Only when it is cut are there names. As soon as there are names One ought to know that it is time to stop. Knowing when to stop one can be free from danger. The way is to the world as the River and the Sea are to rivulets andstreams."

"Reason, so long as it remains absolute, is unnameable. Although its simplicity seems insignificant, the whole world does not dare to suppress it. If princes and kings could keep it, the ten thousand things would of themselves pay homage. Heaven and earth would unite in dropping sweet dew, and the people with no one to command them would of themselves be righteous. But as soon as Reason creates order, it becomes nameable. Whenever the nameable in its turn acquires existence, one learns to know when to stop. By knowing when to stop, one avoids danger. To illustrate Reason's relation to the world we compare it to streamlets and creeks in their course towards great rivers and the ocean."

"The way goes on forever nameless. Uncut wood, nothing important, yet nobody under heaven dare try to carve it. If rulers and leaders could use it, the ten thousand things would gather in homage, heaven and earth would drop sweet dew, and people, without being ordered, would be fair to one another. To order, to govern, is to begin naming; when names proliferate it’s time to stop. If you know when to stop you’re in no danger. The Way in the world is as a stream to a valley, a river to the sea."

"The Way is ever nameless. Though simple and subtle, The world cannot lead it. If princes and kings could follow it, All things would by themselves abide, Heaven and Earth would unite And sweet dew would fall. People would by themselves find harmony, Without being commanded. As soon as rules were made, names were given. There are already many names. One must know when it is enough. Those who know when it is enough will not perish. What the Way is to the world, The stream is to the river and the sea."

"The All-Tao hath no name. It is That Minute Point yet the whole world dare not contend against him that hath it. Did a lord or king gain it and guard it, all men would obey him of their own accord. Heaven and Earth combining under its spell, shed forth dew, extending throughout all things of its own accord, without man's interference. Tao, in its phase of action, hath a name. Then men can comprehend it; when they do this, there is no more risk of wrong or ill-success. As the great rivers and the oceans are to the valley streams, so is the Tao to the whole universe."

"Tao everlasting (ch'ang) is the nameless uncarved wood (p'u). Though small, Nothing under heaven can subjugate it (mo neng ch'en). If kings and barons can abide by (shou) it, All creatures will arrive as guests (pin) to a banquet. Heaven and earth unite, To send down the sweet rain. Without being commanded by the people (mo chih ling), It falls evenly (chün) by itself. At the beginning of institution names come to be. Once there are names, One must know when to stop (chih chih). One who knows when to stop does not become exhausted (pu tai). Tao in the world is like Valley streams flowing into rivers and seas."

"Tao is constantly nameless. Though the unhewn wood is small,* No one in the world dares to subjugate it. If dukes and kings can keep it, All things will become guests by themselves.** Heaven and earth conjugate*3* in dropping sweet dew; People without being ordered are fair to each other.*4* In the beginning of creation, all were given names. Having names, they know their limits. Knowing their limits keeps them from danger.*5* Thus Tao is to the world As brooks and valleys are to rivers and seas."

"The Tao, eternally nameless Its simplicity, although imperceptible Cannot be treated by the world as subservient If a sovereign can hold on to it All will follow by themselves The heaven and earth, together harmoniously Will rain sweet dew People won't need to force it, it will adjust by itself In the beginning of creation, there were names Names came to exist everywhere One should know when to stop Knowing when to stop, thus avoiding danger The existence of the Tao in the world Is like streams in the valley into rivers and the ocean"

"Dao in its eternity is the nameless pristine timber. Though small, No one in this world can subdue it. If lords and kings can abide by it, All things will submit themselves. When Heaven and Earth copulate, Sweet dewdrops fall. People share them equally without being told to. When things begin to grow, they take on names. As names are established, They know their limits. Knowing their limits, they avoid hazards. For the world is to Dao, What brooks and ravines are to the rivers and seas."

"Tau, as it is eternal, has no name. But, though it is insignificant (so little even as to have no name) in its primordial simplicity, the world dares not make a servant of it. If a prince or a king could keep this, everything would spontaneously submit to him; heaven and earth would combine to send down upon him refreshing dew; and the people, without orders, would of themselves harmonize together. If he should ever begin to regulate things with distinctions of names, he would then be getting a name; but he would know to stop at that point, and thereby escape the danger. Tau, as it exists in this world, is like the streams and valleys in relation to the great rivers and seas.*"

"Way-making (dao) is really nameless (wuming). Although in this unworked state it is of little consequence, No one in the world would dare to condescend to it. Were the nobles and kings able to respect this, All things (wanwu) would defer of their own accord. The heavens and the earth would come together To send down their sweet honey, And without being so ordered, The common people would see that it is distributed equitably. When we start to regulate the world we introduce names. But once names have been assigned, We must also know when to stop. Knowing when to stop is how to avoid danger. As an analogy to describe way-making in the world: The small creeks flow into the rivers and seas."

"El Tao eternamente sin nombre es el bloque intallado que, aunque pequeño, nada en el mundo puede sojuzgar. Si los príncipes y los reyes lo siguen y pueden ponerlo en práctica, los diez mil seres serán agasajados como huéspedes de honor. El Cielo y la Tierra mutuamente se unen para enviar el dulce rocío, que sin el mandato del pueblo, cae en forma imparcial. Al instaurarse los sistemas surgen los nombres. Una vez que hay nombres habrá que saber detenerse. Una vez que se sabe cómo deternerse, no existirá agotamiento. El Tao en el mundo es comparable al torrente de un valle que fluye hacia el rio y el mar."

"El Tao, en su estado perpetuo, es innominado. Tenue es en su tronco[en su unidad primitiva], pero nada hay en el mundo capaz de subyugarle.Silos príncipes y reyes pudieran guardarlo, todos los seres se acogerianespontáneamente a su hospedaje y el Cielo y la Tierra se uniríanpara llover dulce rocío. El pueblo, sin decretos, se concertaría,por sí mismo equitativamente.En el principio, cuando, cortados de Si mismo. tuvo nombres [seresconcretos] -ya que tuvo nombres- supo también contenerse. Porquesupo contenerse. puede no peligrar. El Tao es en el mundo lo que los ríospequenos y los barrancos son respecto de los grandes ríos y delmar."

"El dao, permanente, no tiene nombre. Es un leño que, aunque pequeño, nadie en el mundo osaavasallar; si los señores y reyes pudieran conservarlo, todos los seres se les someterían. El cielo y la tierra se armonizarían, y llovería dulce rocío. El pueblo, sin obedecer orden alguna, se igualaría por símismo. Desde el momento en que se dividió aparecieron los nombres; al aparecer los nombres, deberíase saber que es tiempo de detenerse; sabiendo que es tiempo de detenerse se evita todo peligro. Seguir el dao en el mundo, es como hacerse el valle de todas las aguas."

"El Tao es por siempre indefinido. Pequeño –en estado sin forma- no puede ser asido. Si reyes y señores pueden colocarse las guarniciones las diez mil cosas habrían naturalmente obedecido. El cielo y la tierra se hubieran unido y gentilmente la lluvia caería. Los hombres no hubieran necesitado más instrucción y Todas las cosas seguirían su curso. Una vez que el Tao esté dividido, las partes necesitan nombres. Ya existen suficientes nombres. Uno debe saber cuándo detenerse. Saber cuando detenerse detiene las preocupaciones. El Tao en el mundo es cual un río que fluye hacia el mar."

"El eterno SENTIDO es la simplicidad sin nombre. Aunque es pequeño, el mundo no osa avasallarlo Si príncipes y reyes supieran atenerse a él, todo sería tan adaptable como un invitado. Se unirían Cielo y Tierra y dejarían caer un grato rocío. El pueblo, sin que se le ordenase nada, recobraría la armonía. El afán de estructurar engendra los nombres. Todo nombre desemboca en el Ser, porque allí todo debe detenerse. Sabiendo donde parar, ningún peligro se corre. La relación entre SENTIDO y mundo es comparable a los arroyos de la sierra, que se derraman en las corrientes, y a los ríos del valle, que se arrojan al mar."

"El Tao carece eternamente de nombre. Aunque pequeño en su Simplicidad Primordial, no es inferiora nada en el mundo. Con que sólo un gobernante pudiera atenerse a él, todaslas cosas le rendirían homenaje. Cielo y Tierra se armonizarían y harían llover un suaverocío. La paz y el orden reinaría entre los pueblos, sin necesidadde órdenes superiores. Una vez dividida la Simplicidad Primordial, aparecieron los diferentesnombres. ¿Acaso no existen hoy día suficientes nombres? ¿No ha llegado ya el momento de parar? Saber cuándo hay que hacerlo es preservarnos del peligro. El Tao es al mundo lo que un gran río o un océano esa los ríos y a los arroyos."

"Tao on alati nimeta. Kuigi pisike puupakk, ei või ta Taeva all olla kellegi alam. Võiksid kuningad-aadlimehed püsida temaga, heidaksid tuhanded ise nende alla. Taevas ja maa saaksid kokku, saadaksid magusat kastet, rahvas ise sunnita elaks õigluses. Tekib kord, tulevad nimed; kui nimed on paigas, siis peab teadma, mismaani. Tead, mismaani – ei jää hätta. Niiviis on Tao Taevaalusele nagu jõgi-meri ojale-nõvale."

"تائو را نتوان فهميد؛ از الكترون هم كوچكتر است، ولي كهكشان هاي بي شمار در آن جاي دارند. اگر مردان و زنان قدرتمند مي توانستند در تائو متمركز شوند، همه چيز در هماهنگي كامل به سر مي برد. در اين صورت دنيا به بهشت تبديل مي شد، همگي در صلح و آرامش به سر مي بردند و قوانين در قلبشان حك مي شد. وقتي نام و شكل داريد، بدانيد كه موقتي اند. وقتي رسم و سنتي داريد بدانيد عمل كردن به آن ها را كجا پايان دهيد. با دانستن اين كه كجا بايد متوقف شويد مي توانيد از هر خطري جلوگيري كنيد. همه چيز در تائو پايان مي پذيرد، همان طور كه رودخانه ها به دريا منتهي مي شوند."

"Ehdottomalla Taolla ei ole nimeä. Mutta vaikka se on näin vähäarvoinen alkuperäisessä yksinkertaisuudessaan, ei maailma uskalla sitä halventaa. Jos kuningas voisi pitää sitä kädessään, niin maailma vapaaehtoisesti alistuisi hänelle. Taivas ja maa tekisivät liiton häntä elättääkseen. Ilman pakotusta ihmiset rauhassa menisivät omille luonnonomaisille paikoilleen. Jos hän järjestäisi niitä arvonimien ja nimitysten avulla, niin hän hankkisi itselleen nimen. Mutta jos hän tekee viisaasti, jättää hän nimen ja välttää siten luokittelun pahan. Tao on maailmalle mitä virrat ja laaksot ovat suurille, joille ja järville.*"

"Le Principe n’a pas de nom propre. Il est la nature. Cette nature si inapparente, est plus puis­sante que quoi que ce soit. Si les princes et l’empe­reur s’y conforment, tous les êtres se feront spon­tanément leurs collaborateurs ; le ciel et la terre agissant en parfaite harmonie, répandront une rosée sucrée (le signe le plus faste possible) ; le peuple sera réglé, sans qu’on le contraigne. Quand, au commencement, dans ce monde vi­sible, le Principe par sa communication produisit les êtres qui ont des noms (sensibles), il ne se com­muniqua pas à l’infini, ni d’une manière qui l’épui­sât, (mais seulement comme par des prolongements ténus, sa masse restant intacte). Il en est du Prin­cipe par rapport aux êtres divers qui remplissent le monde, comme de la masse des grands fleuves et des mers par rapport aux ruisseaux et aux filets d’eau."

"Le Tao est éternel et n'a pas de nom. Quoiqu'il soit petit de sa nature, le monde entier ne pourrait le subjuguer. Si les vassaux et les rois peuvent le conserver, tous les êtres viendront spontanément se soumettre à eux. Le ciel et la terre s'uniront ensemble pour faire descendre une douce rosée, et les peuples se pacifieront d'eux-mêmes sans que personne le leur ordonne. Dès que le Tao se fut divisé, il eut un nom. Ce nom une fois établi, il faut savoir se retenir. Celui qui sait se retenir ne périclite jamais. Le Tao est répandu dans l'univers. (Tous les êtres retournent à lui) comme les rivières et les ruisseaux des montagnes retournent aux fleuves et aux mers."

"Le Tao ne peut être défini. Etant insaisissable, il échappe à toute emprise. Si les souverains se conformaient au Tao, ils verraient les dix mille êtres se remettre entre leurs mains. L'harmonie du ciel et de la terre emplirait l'univers et une douce rosée descendrait sur les hommes. La paix universelle ferait la joie de tous les peuples. Et puis les hommes furent séparés par contrées et par nations, et distingués chacun par un nom. Et avec le nom surgit la division. Par le Tao on connaît les limites du danger. Car le Tao, dans l'univers, est comme le fleuve, dont le flot, depuis toujours, va rejoindre la mer."

"La voie est sans nom Primitive comme la nature du bois. Tellement infime Que personne ne peut l’asservir. Si princes et seigneurs savaient la tenir, D’un commun accord Toutes les créatures se soumettraient, Le ciel et la terre s’uniraient En une douce rosée. Et sans décrets Les peuples se pacifieraient. La différence crée les noms. Dès que les noms existent La séparation existe. Si l’on sait où s’arrêter On se libère du danger. La voie est au monde Ce que sont les fleuves et la mer Aux torrents et rivières."

"Le Tao est éternel, il n'a pas de nom. Bien que petit par sa simplicité, l'Univers n'a aucun pouvoir sur lui. Si les souverains pouvaient s'attacher à lui, les dix mille êtres viendraient spontanément se confier à eux; le Ciel et la terre s'uniraient pour faire descendre une douce rosée, et, sans contrainte, les peuples se pacifieraient d'eux-mêmes. A l'origine de la distinction, il y eut le nom; avec le nom l'existence fut. Dès lors de même il y eut le savoir et la limite; avec le savoir et la limite, le moyen de ne pas périr. Tout ce qui existe dans l'Univers est, par rapport au Tao, ce que sont les ruisseaux des vallées par rapport aux fleuves et aux mers."

"הדאו דומה לחומר־עץ טבעי שלם אין לכנותו שמות ועקרוני לא לחלקו לחתיכות וזה מפני שהוא אפילו בגילוים שלו הכי קטנים אינו עומד ביחס איזשהי כפיפות אל כל השלם שווה בגודל לעצמו לו במקום שליטים ושילטונות בכל מיניהם אפשר היה לקחת עקרון כזה כמו הסדר לאנשים אז לא היה עוד צורך בכפייה בהכרחים וכל אחד היה רואה תועלת־של־כולם כתועלת־פרט שלו ובשליטה עצמית עמים יהיו מאושרים לא אורז אך טל דבש תהיה תנובה שדות ארץ ושמים בחיבור אדיר יהיו מזדווגים חבל שהחלום הזה יפה אף־על־פי־כן לשוא וסדר־בלאגן אחר האנשים לעצמם לוקחים הבסיס לסדר הזה : חילוק ושל־כל־מיני־תכונות הבדל וכתר של התהליך : שמות לכל דבר משייכים איזשהו שם עם הגדרות שהוא נמצא ביחס השווה לאחרים כמו בין בולים של עץ מלוטשים ומצופים בלקה לצורך הקישוט רואים את ההבדלים בעצמים כינוי בשם לשם ההבדלים הוא שימושי יום יום חשוב לפרקטיקה אבל טמונה כאן סכנת איבוד של חוש־שלמות־עולם לכן כדאי לדעת את הגבולות בהמצאה מילים חדשות הכול־בעצם־הוא־אחד־אשר־לבוש־מילים־שונות נהלים שונים זורמים כאילו בנפרד אך אם תעקבי אחר תנועתם לים תביני שבעצם לזרימה אין הפרדה רק מים אחדים כך דאו : בשלל של ישומים נשאר מלוכד"

"Az örök Tao névtelen. Ősi egyszerűségében legyőzhetetlenül nagy. Ha fejedelmek és királyok a Tao követői volnának, úgy minden lény magától tisztelné őket. Ég és föld egyesülnének és mézes harmatot hintenének alá. A népnek nem volna szüksége uralkodókra. Béke és rend volna a nép közt anélkül, hogy valaki parancsolna nekik. Mikor a Tao teremt, csak akkor van neve. A név elhatárolja a dolgokat. Aki ezt felismeri és a Tao-t követi, minden veszélyt kikerül. A Tao rendeltetése az ég alatt, hogy hasonlatosan a vizeket befogadó tengerhez mindennek végtelen célja legyen."

"Az út folytonos és névtelen. Az ős-egyszerűség parányi, mégse bírja senki leigázni. Ha fejedelmek, királyok megőrzik: minden önként behódol nékik. Ég s föld összecsengne-bongna, édes harmatot hullatna, és a nép mind, nem parancsra, megnyugodna. Hol fellép a rendtartás: fellép a név; s mert már fellépett a név, ismerni kell a határokat s így elkerülni a csapásokat. Az út e világban, mint hegyi patak, mely folyóba és tengerbe szakad."

"A tao örök és nincsen neve (ming). A faragatlan fa [a természetiség] lehet akármilyen kicsiny, az égalattiban senki sem képes szolgájává tenni (csen). Ha a fejedelmek és királyok (hou vang) képesek rá, hogy megőrizzék, akkor minden létező (van-vu) magától fog hódolni nekik. Akkor az ég és föld harmóniában csengene össze, s édes harmatot [boldogságot] bocsátanának alá, a nép pedig minden parancs nélkül, magától megnyugodna. Amikor elkezdődött a faragás [a rend megteremtése], megjelentek a nevek (ming). S minthogy a nevek már megjelentek, (velük) meg lehet ismerni a határokat is. Aki tudja, hol kell megállnia, elkerülheti a veszélyeket. Olyan az égalattiban a tao létezése, mint mikor a hegyi patakok és völgyi vizek a folyókba és tengerekbe ömlenek."

"az Út örökre névtelen ha kicsiny is a faragatlan tuskó egész világ se képes szolgaságra vetni urak és királyok csak tudnák mihez fogjanak vele a tízezer dolog magától vendégségbe jönne Ég és Föld összhangba kerülne és édes harmattal harmatozna emberek parancsa nélkül mindenütt szép egyenletesen mihelyt szabályozod itt vannak a nevek névből már van elég ideje lesz megállni ha meg tudsz állni idejében a veszedelmet elkerülheted Olyan az Út az Ég alatt mint völgyben a folyó siet folyamok tengere felé"

"A Tao, az örökkévaló egység, meg nem nevezhető. A számtalan világok mind benne vannak ez egységben és nem kívüle. Ha valamely fejedelem elmerülhetne Tao eredeti egyszerűségébe, az egész világ örömest alávetné magát neki. Mind az ég, mind a föld egyesülnének, hogy táplálják őt. Mindenki kényszer nélkül találná meg természetes helyét. A Tao nem tesz különbséget az emberek között és nem osztályozza őket, mert hiszen minden őbenne él. A Tao bölcsesége nem ismer emberalkotta megkülönböztetéseket. A Tao olyan viszonyban van a külső világgal, mint a nagy tenger a völgyben csörgedező patakokkal és a feléje siető folyókkal."

"Az út örökre névtelen. Bár a faragatlan kő kicsiny, Senki a világon nem merheti kérni a hűségét. Ha a nagyurak és hercegek ragaszkodnának az Úthoz, A miriád lény meghódolna előttük saját akaratából, Menny és föld egyesülne és édes harmat hullna, S akkor az emberek igazságosak lesznek, Bár senki sem rendelkezik így. Csak ha az Út megszakad, akkor vannak nevek. Mihelyt megjelennek a nevek, Tudnunk kell, hogy ideje megállni, Megszabadulhatunk a veszélytől. Az Út a világ számára olyan, mint a Folyó Meg a Tenger a csermelyhez és patakhoz képest."

"Az ÚT örök, névtelen; egyszerű, de ereje végtelen. Ha megőriznék fejedelmek, királyok. meghódolnának a világok. Ég, Föld összefonódna, édes harmat hullna, a nép magától békében volna. A rend-faragás: név, határ. Határ: tudni kell megállni, nyugtot találni Az ÚT, mint az óceán oda minden visszatalál."

"Örök az Út, alaktalan, faragatlan fatuskó, de párja nincs az Ég alatt. Ha mind ez Utat járnák királyok, fejedelmek, hódolna nékik tízezer teremtmény, Ég és Föld ontaná mézédes harmatát a békés emberekre, törvény parancsa nélkül megbékélt emberekre... De jaj, a tuskót megfaragták - nevek világa ez: megállj! Megáll a bölcs, nem éri baj. Minden forrás, minden patak folyamba fut s a nagy óceánba: az Út, az Út a torkolat, a Mindenségnek tengere."

"A dao örök és nincsen neve (ming 名). A faragatlan fa lehet akármilyen kicsiny, az égalattiban senki sem képes szolgájává tenni (chen 臣). Ha a fejedelmek és királyok (houwang 侯王) képesek rá, hogy megőrizzék, akkor minden létező (wanwu 萬物) magától fog hódolni nekik. Akkor az ég és a föld harmóniában csengene össze, s édes harmatot "

"A Dao örökkévalóságában a névtelen ősi farönk. Bár parányi, A világon senki nem tudja leigázni. Ha fejedelmek és királyok követik, Mindenek önként behódolnak nekik. Mikor Ég és Föld összeborulnak, Édes harmatcseppek hullnak. Az emberek parancs nélkül, önként osztoznak rajtuk. Mikor a dolgok elkezdenek nőni, nevet kapnak. Ha a nevük megvan, Tudják határaikat. Ha tudják a határaikat, elkerülik a csapásokat. A Dao-nak a világ olyan, mint patak a folyónak, folyam a tengernek."

"Ki mint faragatlan fa, oly természetes, az ég alatt szolgája senkinek nem lehet. Ha a vezetők az Örök Törvényt megtartják, a hódolatot minden létezőtől megkapják. Ekkor az ég a földdel harmóniát ad, összecsengésükből édes harmat fakad, és a nép magától nyugalomban marad. Az égi Törvény örök és névvel nem illetik. Mikor a faragatlan fát mesterségessé teszik, a nevekkel együtt, a határt is kijelölik.* Ám aki tudja, hol kell megállnia, sikerül magát a veszélyektől megóvnia. Az ég alatt a tao létezése olyan, mint hegyekből a mélybe lezúduló folyam, mely a völgyeken át a tengerekbe rohan.**"

"Անսպառ ու անփոփոխ Ուղին (Դաոն) անուն չունի: Թեն իր սաղմնային պարզության մեջ այն կարող Է անսահման փոքր լինել, աշխարհում ոչինչ չի կարող նվաճել այն: Ամենակարող Կայսրն իսկ. ճանաչելով Ուղին, կդառնա նրա խոհեմ հպատակը: Երկինքն ու երկիրը զուգավորվում են Ուղու (Դաոյի) խորհուրդով ն կենարար ցողով ոռոգում համայն աշխարհը ն առանց մարդկանց միջամտության, ասես սեւիական ընթացքով, հասնում են ամենուր: Գործողություն դառնալով` Ուղին անուն է ստանում: Անուն ստանալով` ճանաչելի է դառնում մարդկանց համար: ճանաչելով Ուղին` մարդիկ սկսում են վայելել Ուղու տված խաղաղությունը: Երբ մարդիկ սովորում են վայելել Ուղու տված խաղաղությունը, փրկվում են ձախողվելու ն սխալվելու վտանգներից: Ուղին (Դառն) համայն աշխարհի հետ կապված է այնպես, ինչպես հովիտներից հոսող վտակները կապված են մեծ գետերի ու ծովերի հետ:"

"Tao, dianggap tak berubah, tidak memiliki nama. Walaupun dalam kesederhanaan asalnya, ia kecil, seluruh dunia tidak berani meladeni dengan penganutnya sebagai seorang menteri. Jika seorang pangeran atau raja dapat menjaga dan merangkulnya, semua akan menyerahkan diri secara spontan kepadanya. Langit dan bumi dalam bimbingannya bersatu dan menurunkan embun manis, yang mana, tanpa petunjuk manusia, mencapai segala tempat dengan perhitungan sendiri. Setelah ia beraksi, ia memiliki nama. Ketika telah memiliki nama, manusia dapat mengetahui berlindung didalamnya. Ketika tahu berlindung di dalamnya, mereka dapat bebas dari semua resiko kegagalan dan kesalahan. Hubungan antara Tao dan seluruh dunia adalah bagaikan antara sungai besar dan laut terhadap kali-kali dari lembah."

"Alvaldið — hið eilífa og óumbreytanlega — á sér ekkert nafn. Þótt það sé einfalt í frumeðli sínu, þora menn ekki að færa sér það í nyt. Ef konungurinn gætti þess, mundu allir snúast sjálfkrafa til fylgis við hann. Himinn og jörð mundu veita dögg og svala. Fólk mundi af sjálfum sér, án lagaboða, rata hinn rétta veg. Jafnskjótt sem það kemur fram í tilverunni, fær það nafn. Og menn geta öruggir fengið þar hvíld. Þegar menn þekkja þá hvíld, er þeim ekki framar hætt við slysum og villu. Alvaldið er heiminum það, sem fljótin og úthafið eru lækjum dalanna."

"Il Tao in eterno è senza nome, è grezzo per quanto minimo sia, nessuno al mondo è capace di fargli da ministro. Se principi e sovrani fossero capaci di attenervisi, le diecimila crature da sé si sottometterebbero, il Cielo in mutuo accordo con la Terra farebbe discendere soave rugiada e il popolo, senza alcuno che lo comandi, da sé troverebbe il giusto assetto. Quando si cominciò ad intagliare si ebbero i nomi. Tutto quello che ha nome viene trattato come proprio, perciò sappi contenerti. Chi sa contenersi può non correre pericolo. Paragona la presenza del Tao nel mondo ai fiumi e ai mari cui accorrono rivi e valli."

"La Via è eterna e di là dal particolare: semplice come l'estrema parte della materia, essa comprende in sé il tutto. Essa è l'ordinatore in sé. L'al di là, penetrando il terrestre, fa discendere la dolce rugiada fecondatrice, che pur gli uomini non comprendono. L'individuo infatti è prodotto di differenziazione e come tale implica una fine: la possibilità di soffrire una fine dimostra limitatezza della coscienza, e una tale coscienza è l'essenza dell'individuo. La Via è dispersa nell'universo, ma è anche come valle in cui convergano i fiumi e i torrenti delle montagne."

"la via è eterna e senza nome semplice come il legno grezzo ma nessuno al mondo può sottometterla se nobili e sovrani potessero attenervisi tutti gli esseri ricorrerebbero ad essi il cielo e la terra si unirebbero facendo piovere una dolce rugiada il popolo si comporterebbe equamente senza nessuno che lo comandi quando la primitiva semplicità venne intaccata allora apparvero i nomi avuti i nomi bisogna sapersi fermare chi sa quando fermarsi non corre pericoli è l’esistenza della via in confronto al mondo come ruscelli e valli rispetto a fiumi e mari"

"Nella sua essenzialità il Principio è senza nome È semplice come l'estrema partícola della materia Eppure il tutto non saprebbe contenerlo. Se sovrani e príncipi ne riproducessero la natura Ad essi i diecimila esseri obbedirebbero spontaneamente Cielo e terra si armonizzerebbero Facendo discendere la sottile rugiada fecondatrice E il popolo si ordinerebbe anche senza essere comandato. La particolarizzazione del Principio produce l'individuazione [gli esseri con un nome] Individuazione significa limite Limite che lascia intatto il Principio Rispetto agli esseri tutti dell'universo Il Principio è come l'oceano e il grande fiume ove convergono le acque dei ruscelli e delle valli."

"道の常は名無し。樸（ぼく）は小なりと雖（いえども）も、天下、能く臣とする莫（な）し。 候王、若し能く之を守れば、万物、将（まさ）に自のずから賓（ひん）せんとす。 天地、相い合して以て甘露を降（くだ）す。民、之に令する莫（な）くして自のずから均（ひと）し。 始め制（き）られて名有り。名も亦（ま）た既に有り。 夫れ亦た将に止まるを知らんとす。止まるを知れば殆（あや）うからざる所以なり。 道の天下に在（お）けるを譬（たと）うるに、猶お川谷（せんこく）の江海（こうかい）に於けるがごとし。"

"도'는 영원한 실재, 이름 붙일 수 없는 무엇. 다음지 않은 통나무처럼 비록 보잘 것 없어 보이지만, 이를 다스릴 자 세상에 없습니다. 임금이나 제후가 이를 지킬 줄 알면, 모든 것이 저절로 순복할 것이요, 하늘과 땅이 서로 합하여 감로를 내릴 것이요, 명령하지 않아도 백성이 스스로 고르게 될 것입니다. [다듬지 않은 통나무가] 마름질을 당하면 이름이 생깁니다. 이름이 생기면 멈출 줄도 알아야 합니다. 멈출 줄을 알면 위태롭지는 않습니다. 이를테면, 세상이 도로 돌아감은 마치 개천과 계곡의 물이 강이나 바다로 흘러듦과 같습니다."

"Tao tim bęnav e. Ű heke xortik biçűk be jî Ti kes nikare wî tęxe bin destę xwe. Heke biręvebir bikaribin van pirinsîpan Bi laţ bikin Dę tiţtęn hezar ji ber xwe ve Bi dű wan din. Ezman ű erd dę tękevin lihevbűnekę Pęrfękt Ű wę xunaveke ţęrîn bibarînin. Xelk, nikarin pę re li gor wę bidin ű bistînin Guhertinan ű lihevanînan çedikin ; Ű wisa destpęka perçebűna navan tę pę. Ji lewre ji berę de pirr ű tęr nav hene Divę tu bizanî li kű rawestî. Nas bikî li kű bisekinî, tę zehmetiyan Ű tirsę dűrî xwe bixî. Tao di cîhanę de dijî Mîna av ű kaniyęn newalę ye bi aliyę Robar ű deryayan de diherike."

"Kamēr Dao pirmpasaules mūžībā paliek, Vārdu vēl nav. Tik nenozīmīga ir Dao neskartība, Ka pasaulē nevar neviens to tikai kā līdzekli lietot. Ja valdītāji un dižie saglabāt to prastu, Tad visas būtnes kā viesi malā nostātos. Tad vienotos debess un zeme, lai dāvātu saldo rasu. Un tauta pēc savas gribas par taisnību rūpētos. Vien tad, kad tēlu skaidrošanās sākas, Ir vārdi uzrodas. Bet, kamēr attiecas vārdi uz esošo vienādā mērā, Vēl zināms arī tas, kur vajag apstāties. Ja zina, kad apstāties klājas, tad juceklis neveidosies. Kas Dao pasaulei ir, var apjaust, to salīdzinot Ar kalnu un ieleju strautiem, kas upes un jūru pilda."

"De simpelste oervorm is klein en het is het grootste wat er is. Het leven zelf krijg je niet te pakken. Als koningen het leven echt begrijpen, dan zou alles wat er is aan hen gehoorzamen. Hemel en aarde zouden versmelten. Een gevoel van geluk zou over ons komen. Vrede en rust zouden ons deel zijn. Aanwijzingen zijn niet meer nodig omdat alles de juiste loop neemt. Omdat we het besef van eenheid kwijt zijn, vragen steeds meer delen om steeds meer namen. Er is al verdeeldheid genoeg. Weten wanneer je moet stoppen, is jezelf vrijwaren voor gevaar. Ons leven is als een rivier die naar de zee stroomt. Ons leven is als een rivier die naar huis stroomt."

"Tao jest wieczne i nie posiada imienia. Chociaż jest ono istotą maleńką, nikt w świecie nie może go sobie podporządkować. Jeśli wielmoże i władcy są w stanie je przestrzegać, to wszystkie istoty stają się spokojne. Wtedy niebo i ziemia łączą się w harmonii, następuje szczęście i dobrobyt, a naród bez nakazów uspokaja się. Przy ustalaniu hierarchii pojawiają się imiona. Ponieważ pojawiły się imiona, należy znać granicę. Znajomość granicy stwarza możliwość uchronienia siebie przed niebezpieczeństwem. Tao, znajdując się w świecie, podobne jest do górskich potoków, które płyną do rzek i mórz."

"Tao... Intocável e Inominável; Embora muito pequeno; O mundo inteiro não o pode controlar. Se reis e príncipes o preservarem; As dez-mil-coisas por si mesmas se controlam. Céus e terra se unem para destilar doce orvalho; E o povo sem governo por si mesmo se coordena. Mas quando ocorre a limitação Logo surgem os nomes. Quando os nomes surgem Deve-se então saber parar. Sabendo-se parar Não se corre perigo. Uma similaridade do Tao no mundo: Os riachos da montanhas e águas do vales; Indo para o rio e mar."

"Cărarea este eternă şi nu poate fi numită. Este mică prin simplitatea firii, dar lumea întreagă nu o poate cuprinde. Dacă un rege ar putea să şi-o însuşească, toate fiinţele ar veni să i se supună. Cerul şi pământul s-ar uni şi l-ar sprijini cu duioşia şi puterea lor. Poporul s-ar linişti de la sine. Când TAO a început să se fărâmiţeze, i s-a putut da un nume. Cunoscând acest nume, trebuie ştiut în misteroasa profunzime, căutând a nu-l scurta prin teoretizare mai mult. Cel ce ştie să se oprească atunci când trebuie, nu este în primejdie să se piardă. TAO întrepătrunde permanent tot universul. Toate fiinţele vin şi se întorc în TAO ca râurile în fluvii şi oceane."

"Tao, considerată ca neschimbată, nu are nume. Cu toate că în simplitatea ei primordială poate fi mică, lumea întreagă nu îndrăznește să se înfrunte cu cel care o întrupează ca slujitor. Dacă un prinț sau regele ar putea să o păzească sau să o țină, toate i s-ar supune lui de-odată. Cerul și Pământul, sub călăuzirea sa, se unesc și aștern roua dulce care, fără călăuzirea oamenilor, ajunge în mod egal pretutindeni după propria voință. De îndată ce intră în acțiune, are un nume. Când de-odată are acel nume, oamenii pot ști că se pot rezema de ea. Când știu să se rezeme de ea, se pot elibera de orice risc de eșec și greșeală. Relația dintre Tao și lumea întreagă este asemenea celei dintre marile fluvii și mări cu pâraiele din văi."

"Calea Tao este prea subtilă pentru a fi definită. Manifestându-se capătă un nume. Când un Conducător urmează Calea Tao Este urmat onest de cei supuși Și pacea va dăinui în regat. Înțeleptul care cunoaște Calea își știe limitele, Cel ce-și cunoaște limitele este pe Cărare. Tao întrepătrunde totul, toate ființele se intorc în Tao, Cel Înțelept știind aceasta aplică Tao în tot ce face."

"Вечное Тао не имеет имени. Оно незначительно, как щепка, но мир не может подчинить его себе. Когда цари и князья заботятся о защите (своей страны), то сама природа сделается помощницей их. Когда небо совокупляется с землей, то спускается роса на землю, чего человек не в состоянии устроить. Когда Тао разделилось на части, то получило имя. Если имя известно, то нужно воздерживаться. (Каждому) следует знать, где ему нужно оставаться. Кто соблюдает во всем воздержание, тот не будет знать (нравственного) падения. Это — Тао, которое существует во всей вселенной."

"Дао: Он -- неизменно-неименуем, äревесно-естественен, äаже ничтожен, а во всей Поäнебесной Его поäчинитü нет способного. Но, колü госуäарü и правители поäобны Его сберегающим, сущее всё само äолжному повинуется, Небо-Земля совокупляются и выступает роса слаäчайшая. Нароäу никто не указывает, он сам по себе уравнивается. Лоно Миропоряäка соäержит слова, имена, формы. Раз они существуют -- äолжно постичü Самаäхи*. Веäающий Самаäхи способен избегнутü гибели. В Поäнебесной явленный Дао с горным сравню потоком, питающим реки-моря Мира."

"Дао вечно и безымянно. Хотя оно ничтожно, но никто в мире не может его подчинить себе. Если знать и государи могут его соблюдать, то все существа сами становятся спокойными. Тогда небо и земля сольются в гармонии, наступят счастье и благополучие, а народ без приказания успокоится. При установлении порядка появились имена. Поскольку возникли имена, нужно знать предел [их употребления]. Знание предела позволяет избавиться от опасности. (*) Когда дао находится в мире, [все сущее вливается в него], подобно тому, как горные ручьи текут к рекам и морям. ------------- (*) Слишком много законов, с точки зрения Лао-Цзы, опасно для государства."

"Дао постоянно и безымянно. (Вариант перевода: Дао именуется постоянным небытием.) Духовное естество хотя и младенчески слабое (маленькое), никто в Поднебесной не может подчинить [его] себе. Если хоу и ваны смогут блюсти его, то мириады вещей сами покорятся. Небо сочетается в браке с Землей, ниспадая сладкой росой. Людям никто не приказывает, и все само по себе уравновешивается. С началом насильственного правления появились имена. И поскольку имена уже есть, постольку нужно знать, как пресечь (искоренить) [их]. Зная то, как пресечь [имена], можем избежать гибели. Тому пример: когда Дао находится в Поднебесной, это подобно стоку ручьев и рек в Цзян и Море."

"Путь вечно безымянен; Цельный Ствол хотя и невелик, В мире над ним никто не властен. Если князья и цари смогут держаться его, Все вещи им покорятся сами, Небо и Земля в согласии соединятся и породят сладкую росу, И та сама, без приказания, извергнется поровну на всех. Где есть порядок, есть и имена. Как только появляются имена, Надобно знать, где в знании остановиться. Кто знает, где остановиться в знании, Сможет избежать большой беды. Великий Путь для мира Все равно что полноводная река и море для ручья."

"Дао неизменно и безымянно. Хотя простота и мала, никто в Поднебесной не может править ею. Если бы правитель и князья могли придерживаться её, мириады существ сами повиновались бы ей. Когда Небо и Земля взаимосочетаются, то выпадают сладкие росы и народ безо всяких указов умиротворяется. Когда начинается управление, - возникают и имена. Коль скоро возникают имена, - муж должен знать, что настало время остановиться. Знающий, где надо остановиться, избежит гибели. Дао в Поднебесной подобно рекам и морям, куда впадают долинные ручьи."

"Община обычно неприметна. Простую, будь то даже малую, в державе нет никого, кто был бы способен сделать подданной! Все существа слушаются сами по себе, если отцы и матери находятся около них. С природой находятся во взаимном согласии, благодаря этому нисходит благодатная роса. Народ сам по себе уравнивается, без того, чтобы ему приказывали. В начале правления обзаводятся девизами. Известность, однако, приходит по завершении, если только совладают с чувством превосходства. Владеет сдерживающим началом, поэтому может не стать в опасное положение. Иносказание: деревни находятся в мире, как горные потоки в реках и озерах."

"Постоянство Пути - в отсутствии имени. Первозданную целостность даже и в малом никто в Поднебесной не может заставить служить себе. Удельные князья и правители если способны руководствоваться этим, тогда мириады сущностей сами стремятся следовать их воле. Образуется контакт меж Небом и Землей, в результате чего выпадают медовые росы. Начало систематизации - это наличие имен. Имя и есть приближение к наличию. И здесь нужно уметь вовремя останавливаться. Умеешь останавливаться - тем самым не подвергаешься опасности. Чтобы образно определить Путь в пространстве Поднебесной, уподобим его потокам в долинах, стремящимся в пространство рек и морей."

"Дао, будучи незыблемым, не имеет имени. И хоть первозданное ничтожно, никто под Небесами его сделать своим подданным не в силах. Если владетели и царь смогут ему следовать, все десять тысяч вещей сами сочтут себя гостями, Небеса с Землей соединятся и снизойдет сладчайшая роса. Народ, не получив ни от кого приказа, сам меж собою уравняется. С началом кройки возникает имя; а возникает имя, узнают, когда остановиться. Узнав, когда остановиться, можно избежать опасности. Дао Поднебесной напоминает горную долину со стремящимся по ней в реку к морям потоком."

"Дао-Путь постоянно и безымянно. Хотя оно столь просто и так мало, никто в Поднебесной не смеет сделать его своим слугой. Если князья и цари смогут блюсти его, все сущее упокоится и умиротворится. Тогда Небо и Земля в согласии и гармонии пребудут, с небес прольется сладкая роса и весь народ без всякого приказа сам обретет равновесие. Когда все вещи обрели раздельное существование, тогда установились имена. С тех пор как появились имена, необходимо Поднебесной познать, где следует остановиться в своих стремлениях. И зная, где остановиться, мы избегаем гибели и бедствий. Ведь Дао-Путь для Поднебесной - как море-океан для всех ручьев и рек."

"Taa se ne more dojeti. Manjši kot elektron vsebuje neskončno galaksij. Če bi vplivni možje in žene lahko ostali osrediščeni v Tau, bi vse stvari dosegle harmonijo. Svet bi postal raj. Vsi ljudje bi živeli v miru, in zakoni bi bil napisani v njihovih srcih. Ko imaš imena in oblike, vedi, da so začasni. Ko imaš institucije, vedi, kdaj se morajo njihove funkcije končati. Vedeti kdaj prenehati, se lahko izogneš vsakršni nevarnosti. Vse stvari se končajo v Tau, tako kot se vse reke stekajo v morje."

"Tao är alltid anonym. Och även fast ett ungt träd är litet Kan ingen tvinga det att växa. Om härskare kunde förverkliga denna princip Skulle alla saker utvecklas naturligt. Himmel och Jord skulle vara naturligt harmonierade Och regn skulle vara söt dagg. Folk som inte handhar Tao på dess eget villkor Gör justeringar; Och på så vis börjar indelningen med namn. Eftersom det redan finns för mycket namn Borde det sättas stopp för det. Genom att veta var du skall stoppa, kan du undvika fara. Tao's existens i världen Är som vattenströmmar i dalgångar som rinner ut i floder och hav."

"Tao sonsuzdur; ama şöhretli değildir. İşlenmemiş bir taş gibi, kıymeti küçük görülür, insan için değeri tüm ölçülerin ötesinde olduğu halde. Tanımlanabilir olsaydı, kullanılabilirdi. Anlaşmazlıkları ve Tao’nun yolunu öğretmek gereksinimini ortadan kaldırmak için; tüm insanlar Tao’nun barışını kabul eder. Tatlı çiğ dünyayı beslemek için inerdi, Tao bölündüğünde. O zaman ihtiyaç vardır isimlere; çünkü oyulmuş taş gibi parçaları artık görünür olurdu. Zamanında durdurarak eziyet etmeyi ve çatışmayı didişme boşa çıkarılır ve tehlikeden kaçınılır. İnsanlar bundan sonra Tao’nun bilgeliğini arar, tıpkı tüm nehirlerin büyük denize dökülmesi gibi."

"Дао — вічне і не має людської подоби. Хоча Дао — Істота ніжна, та ніхто у світі не може Його собі підкорити. Якби шляхта й правителі країни стали жити в гармонії з Дао — то всі інші люди самі стали б спокійними. Небо і земля тоді злилися б у гармонії, настали б щастя і благополуччя, народ заспокоївся б навіть без наказів! Заради встановлення порядку в країні створюють закони. Але вони не повинні бути безпідставно суворими. Дао подібне океану. Океан нижче всіх рік — і тому всі ріки течуть у нього."

"Đạo thường vô danh. Phác tuy tiểu, thiên hạ bất cảm thần. Hầu vương nhược năng thủ chi, vạn vật tương tự tân. Thiên địa tương hợp, dĩ giáng cam lộ, dân mạc chi lệnh, nhi tự quân. Thủy chế hữu danh, danh diệc ký hữu. Phù diệc tương tri chỉ; tri chỉ khả bất đãi. Thí Đạo chi tại thiên hạ; do xuyên cốc chi ư giang hải."

"Đạo thường không tên, mộc mạc. Tuy nhỏ, dưới trời không ai bắt được nó phải thuần phục. Nếu bậc vương hầu giữ được nó, vạn vật sẽ thuần phục; trời đất hòa hợp làm cho móc ngọt rơi xuống. Dân không phải sai khiến, mà chia đều nhau. Bắt đầu phân chia, mới có tên. Đã có tên phải biết chốn dừng. Biết chốn dừng mới không hại. Đạo sánh với thiên hạ, như suối khe với sông biển."

"Đạo vốn dĩ không tên, không tuổi, Lại tế vi xiết nỗi đơn thuần. Thế mà trong khắp nhân quần, Đố ai bắt được Đạo thuần phục oai. Vương hầu nào thờ Ngài một dạ, Thì dân con cảm hóa liền tay. Đất trời đúng tiết vần xoay, Cam lồ tưới xuống (cỏ cây phỉ tình), Dân gian sống an bình đầy đủ, Chẳng đợi truyền tự sẻ áo cơm. Kìa tạo vật nhiều tên, lắm tuổi, Lắm tuổi tên, một cội, một nguồn. Mang danh vào chốn trần hoàn, Biết nơi dừng bước mới ngoan mới lành. (Nơi Đạo cả siêu linh), dừng bước, Sẽ thoát vành (ô trược), gian nan. Đạo kia đối với thế gian, Như khe, như suối đối hàng biển sông."