5

"天地不仁， 以萬物為芻狗。 聖人不仁， 以百姓為芻狗。 天地之間， 其猶橐籥乎。 虛而不屈，動而愈出。 多言數窮， 不如守中。"

"天地不仁， 以萬物為芻狗。 聖人不仁， 以百姓為芻狗。 天地之間， 其猶橐籥乎﹖ 虛而不屈， 動而愈出。 多言數窮， 不如守中。"

"天地不仁， 以萬物爲芻狗， 聖人不仁， 以百姓爲芻狗， 天地之間， 其猶橐籥乎。 虚而不詘， 動而兪出。 多言數窮， 不如守中。"

"tian di bu ren, yi wan wu wei chu gou; sheng ren bu ren, yi bai xing wei chu gou. tian di zhi jian, qi you tuo yue hu? xu er bu qu, dong er yu chu. duo yan shu qiong, bu ru shou zhong."

"Yernən göyün şəfqəti yox – onlar üçün hər bir varlıq elə bil səmənidir Arif Aqilin şəfqəti yox – onun üçün hər bir adam elə bil səmənidir Yernən göyün arası körüyə bənzəmirmi? Boşluğu da xeyir, boşalması da... Neyə bənzəmirmi? Boş içi hərəkətə gələndə nələr doğur... Çoxlu söz yorar Həddini bilmək yaxşı"

"Небето и земята са лишени от хуманност. Те позволяват всички същества äа живеят, както им харесва. Мъäрият не е хуманен. Той разрешава на нароäа äа живее, както му се нрави. Нима пространството межäу небето и земята не прилича на ковашки мех? А размерите са важни. Колко е голяма пустотата в него толкова и äълго той äейства. Колкото по-силно е äвижението в него, толкова по-силен е и вятърът. Този, който много (и безсмислено) говори, често го връхлитат злополучия. Затова внимавайте. Мерете си äумите!"

"Небо и Земля лишены состраäания, вся тüма вещей äля них поäобна соломенному чучелу собаки, что исполüзуют при жертвоприношениях. И муäрый не имеет состраäания, он понимает, что все люäи - и роäные, и близкие - поäобны "соломенной собаке". Пространство меж Небом и Землей - поäобно ли оно пространству кузнечных мехов или пространству свирели? Пустое - и потому нелüзя его уничтожитü. Изменчивое - и потому в проявлениях своих не имеет равных. Много говоритü об этом - толку мало, так не лучше лü зäесü умеритü себя!"

"Nebe a Země netvoří z principu lidskosti, a tak s desetitisíci věcmi zacházejí jako se slaměnými psy! Dokonalý Člověk netvoří pro princip lidskosti, a tak se stovkami rodů zachází jako se slaměnými psy! Hle, to, co je mezi Nebem a Zemí, jako by bylo rozdmychávané měchem, prázdným a tedy nevzdorujícím, plným té největší síly a vydávajícím ze sebe stále víc a víc. Další slova jsou zbytečná. Stačí: “Není nad přidržení se Středu”!"

"Nebe a země nejsou dobrotivé zacházejí se všemi věcmi jako se slaměným psem moudrý vládce není dobrotivý zachází s lidem jako se slaměným psem! vzduch mezi nebem a zemí je stejný jako vzduch v měchu varhan nebo dmychadla prázdný, ale nevyčerpatelný čím víc proudí, tím víc vytváří mnoho slov vyčerpá mysl je lépe být prázdným měchem"

"Nebe a země nejsou humánní; deset tisíc bytostí považují za slaměného psa. Svatý člověk není humánní; sto rodin považuje za slaměného psa. Prostor mezi nebem a zemí - není-liž jako dmuchadlo? Prázdný, neohýbá se, v prostoru vychází z něho tím více. Mnoho mluvení, časté vyčerpání. Není to jako podržeti to u sebe."

"Nebe a země nemají takzvaný vztah k lidem všechny věci jsou jim jen věchtoví psi Ani Světci nemají takzvaný vztah k lidem a lidstvo je jim jen smečkou věchtových psů Ten prázdný prostor mezi nebem a zemí se zdá být jak flétna s její neúdolnou prázdnotou jak měchy jež každým pohybem jen víc a víc vydávají Řečnění přemnohé znamená vyčerpání kolikeré Nevyrovná se tomu, co se uvnitř zdrží!"

"Nebesa a země neprojevují lidumilnost, tvorstvo je pro ně tolik co slaměný (obětní) pes. Moudrý neprojevuje lidumilnost, lidstvo je pro něho tolik co slaměný (obětní) pes. Prostor mezi nebem a zemí - zdaž není jako kovářský měch? Je prázdný - a nezbortí se, je v stálém pohybu - a stále více vydává. Leč: přemíra slov svůj počet vyčerpá. Není proto lépe zachovávat "míru věcí"?"

"Nebe a země postrádají lidskosti, ke všem bytostem se chovají jako k trávě a živočichům.* Moudrý člověk není lidský a neporušuje přirozený život lidu. Prostor mezi nebem a zemí se podobá kovářskému měchu a flétně: (jedno i druhé) je uvnitř prázdné a přímé. Čím je (v něm) silnější pohyb, tím větší je výsledek.** Kdo mnoho mluví, často se potkává s nezdarem. Proto je lépe zachovat střed (míru).*3*"

"Himmel og jord kender ikke til forskelsbehandling. De behandler alt og alle som legetøj. Heller ikke den vise gør forskel. Han omfatter alt og alle med ærbødighed. Rummet mellem himmel og jord er som en blæsebælg. Dens udseende skifter, men ikke formen. Jo mere den bevæger sig, jo mere udretter den. Jo flere ord, man udgyder, jo mere taber man vejret. Det er bedst at holde fast ved det centrale."

"Nicht Liebe nach Menschenart hat die Natur: Ihr sind die Geschöpfe wie stroherne Hunde*. Nicht Liebe nach Menschenart hat der Berufene: Ihm sind seine Leute wie stroherne Hunde Ist nicht die Feste zwischen Himmel und Erde wie ein Blasebalg? Es ist leer und fällt doch nicht zusammen. Es bewegt sich, und um so mehr kommt daraus hervor. Aber viele Worte erschöpfen sich daran. Besser ist es, das Innere zu bewahren."

"Das Allüberall kennt nicht das Lieben; Es schreitet über das Einzelne fort als über ein Mittel. Der Vollendete kennt nicht das Lieben; Er schreitet über die Einzelnen fort als über Mittel. Das All gleicht einem blasenden Balg, leer und unerschöpflich, bewegt, unaufhörlich schaffend. Der Mensch, unerschöpflich an Worten, büßt nichts vom Selbst ein."

"Himmel und Erde haben keine Menschenliebe; Sie nehmen alle Wesen für einen Heu-hund. Der heilige Mensch hat keine Menschenliebe; Er nimmt das Volk für einen Heu-hund. Was zwischen Himmel und Erde, Wie gleicht es dem Blasebalg! Er ist leer und doch unerschöpflich; Er regt sich, und um so mehr geht heraus. »Viele Worte meist in nichts verrinnen; Weit besser, man bewahrt sie innen.«"

"Das All kennt keine Liebe; es schreitet über alles hinweg, als wäre es nichts. Auch der Weyse kennt keine Liebe, wie Menschen sie kennen; natürliche Bande verpflichten ihn nicht. (Denn mehr als Liebe ist, was im All und im Weysen wirkt.) Wie des Schmiedes Blasebalg, in sich leer, doch höchste Glut und edelstes Schaffen ermöglicht, wenn er im Innern bewegt wird, so wirkt aus dem Nichts schöpferisch das All; so wirkt der schweigende Mensch, der ledigen Gemüts ist. Wer aber nicht schweigen kann, der erschöpft sich."

"Das Reichshaupt soll den Ländern nicht die Gesittung der Sin aufzwingen; man lasse das eingeborene Volk sich bilden wie Gräser und Tiere! Der waltende Sin soll nicht Gesittung der Sin aufzwingen; man lasse die hundert Geschlechter sich bilden wie Gräser und Tiere! Des Reiches Länder sind verschiedener Art. Selber sollen sie ihre Tanzspiele und Tonfeste planen! Sind sie auch dürftig, so doch nicht verdreht. Wenn auch roh, doch immer edler sich gestaltend. Das viele Befehlen macht armselig, und sie kommen nicht dazu, ihr Inneres zu bewahren."

"Die Natur kennt keine Menschenliebe, ihr sind alle Wesen nur Spielzeug. Der Weise kennt keine Menschenliebe, ihm ist das Volk nur ein Nichts. Alles zwischen Himmel und Erde gleicht einem Blasebalg; er ist leer und doch unerschöpflich; je mehr er sich bewegt, desto mehr kommt heraus: Viele Worte meist in Nichts zerrinnen; besser man bewahrt sie innen."

"Wie Himmel und Erde in unmenschlicher Weise von den zehntausend Dingen zum Strohhund-Opfer gemacht werden, so wird der Heilige in unmenschlicher Weise von den Leuten zum Strohhund-Opfer gemacht. Zwischen Himmel und Erde ist er für sie wie ein Blasebalg. Schon leer bis zum Geht-nicht-mehr, walken sie ihn, daß er noch mehr herauslasse. Mit vielen Worten tadeln sie dann seine Armut, als ob sie ihn nicht in ihrer Mitte duldeten."

"ERDE UND Himmel fühlen Liebe nie: Die Myriaden Wesen sind für sie, Was ein Strohhund ist beim Opferbrauch. Der Berufene auch fühlt Liebe nie: Seines Volks Geschlechter sind ihm auch Strohhund nur, Symbol beim Opferbrauch. Zwischen Erde und Himmel der Bereich Ist er einem Blasebalg nicht gleich? ­Stetig in Bewegung bleibt er leer, Nie verarmend gibt er alles her... Da es Worte nimmermehr beschreiben, Laß es dir bewußt im Innern bleiben!"

"Το Ταό δεν μεροληπτεί, Αλλά δέχεται τόσο το καλό, όσο και το κακό. Ο Σοφός δεν μεροληπτεί, Αλλά δέχεται τόσο τους αμαρτωλούς όσο και τους αγίους. Το Ταό είναι σαν ένα φυσερό: Κενό, αλλά γεμάτο δυνατότητες. Όσο πιο πολύ το χρησιμοποιείς, Τόσα περισσότερα σου δίνει. Όμως, όσο περισσότερο μιλάς γι’αυτό, Τόσο λιγότερο το κατανοείς."

"Heaven and Earth are not humane. They regard all things a straw dogs. The sage is not humane. He regards all people as straw dogs. How Heaven and Earth are like a bellows. While vacuous, it is never exhausted. When active, it produces even more. Much talk will of course come to a dead end. It is better to keep to the centre."

"Heaven and earth are ruthless; They see the ten thousand things as dummies. The wise are ruthless; They see people as dummies. The space between heaven and earth is like a bellows. The shape changes but not the form; The more it moves, the more it yields. More words count less. Hold fast to the center."

"Heaven and earth do not act from (the impulse of) any wish to be benevolent; they deal with all things as the dogs of grass are dealt with. The sages do not act from (any wish to be) benevolent; they deal with the people as the dogs of grass are dealt with. May not the space between heaven and earth be compared to a bellows? 'Tis emptied, yet it loses not its power; 'Tis moved again, and sends forth air the more. Much speech to swift exhaustion lead we see; Your inner being guard, and keep it free."

"Nature is unkind: It treats the creation like sacrificial straw-dogs. The Sage is unkind: He treats the people like sacrificial straw-dogs. How the universe is like a bellows! Empty, yet it gives a supply that never fails; The more it is worked, the more it brings forth. By many words is wit exhausted. Rather, therefore, hold to the core."

"HEAVEN-and-Earth is not sentimental; It treats all things as straw-dogs. The Sage is not sentimental; He treats all his people as straw-dogs. Between Heaven and Earth, There seems to be a Bellows: It is empty, and yet it is inexhaustible; The more it works, the more comes out of it. No amount of words can fathom it: Better look for it within you."

"But for heaven and earth's humaneness, the ten thousand things are straw dogs. But for the holy man's humaneness, the hundred families are straw dogs. Is not the space between heaven and earth like unto a bellows? It is empty; yet it collapses not. It moves, and more and more comes forth.[But] "How soon exhausted is A gossip's fulsome talk! And should we not prefer On the middle path to walk?""

"Heaven and Earth are ruthless; To them the Ten Thousand things are but as straw dogs. The Sage too is ruthless; To him the people are but as straw dogs. Yet * Heaven and Earth and all that lies between Is like a bellows In that it is empty, but gives a supply that never fails. Work it, and more comes out. Whereas the force of words ** is soon spent. Far better is it to keep what is in the heart ***."

"Heaven and Earth are not humane; They regard the the thousand things as straw dogs. The Sage is not humane; He regards the common people as straw dogs. The space between Heaven and Earth—is it not like a bellow? It is empty and yet not depleted; Move it and more [always] comes out. Much learning means frequent exhaustions. That's not so good as holding on to the mean."

""Heaven and Earth are not Good they treat the thousands of things like straw dogs The Wise Person is not Good he treats the hundred clans like straw dogs." The space between heaven and earth isn't it like a bellows? Empty, but not shriveled up, set it in motion and always more comes out. Much talking, quickly exhausted. It can't compare to watching over what is inside."

"Nature, immune as to a sacrifice of straw dogs, Faces the decay of its fruits. A sound man, immune as to a sacrifice of straw dogs, Faces the passing of human generations. The universe, like a bellows, Is always emptying, always full: The more it yields, the more it holds. Men came to their wit's end arguing about it And had better meet it at the marrow."

"Heaven and earth are not humane, treating the myriad things as straw dogs. The Sage is not humane, treating the people as straw dogs. The space between heaven and earth is like a bellows, empty and yet inexhaustible; Move it and even more comes out. Too many words quickly exhaust; It is not as good as holding to the centre."

"Heaven and Earth are heartless treating creatures like straw dogs heartless is the sage treating people like straw dogs between Heaven and Earth how like a bellows empty but inexhaustible each movement produces more taking only wastes it better to keep it inside"

"The Tao doesn't take sides; it gives birth to both good and evil. The Master doesn't take sides; she welcomes both saints and sinners. The Tao is like a bellows: it is empty yet infinitely capable. The more you use it, the more it produces; the more you talk of it, the less you understand. Hold on to the center."

"Heaven and earth are impartial, they regard all creatures as sacred. The self-controlled man is impartial, he regards all people as sacred. The space between Heaven and Earth is like a bellows. Emptied, it loses not power, Moved, it sends forth more and more wind. Many words lead to exhaustion. Be not thus; keep to thy center."

"Heaven and Earth are not kind: The ten thousand things are straw dogs to them. The Sage is not kind: People are straw dogs to him. Yet Heaven and Earth And all the space between Are like a bellows: Empty but inexhaustible, Always producing more. Longwinded speech is exhausting. Better to stay centered."

"Heaven and earth are not humane; they regard all beings as straw dogs. Sages are not humane; they see all people as straw dogs.. The space between heaven and earth is like a bellows and pipes, empty yet inexhaustible, producing more with each movement. The talkative reach their wits' end again and again; that is not as good as keeping centered."

"Heaven and earth are ruthless, and treat the myriad creatures as strawdogs; the sage is ruthless, and treats the people as straw dogs. Is not the space between heaven and earth like a bellows? It is empty without being exhausted: The more it works the more comes out. Much speech leads inevitably to silence. Better to hold fast to the void."

"Heaven and earth exhibit no benevolence ; to them the ten thousand things are like straw dogs. The holy man exhibits no benevolence ; to him the hundred families are like straw dogs. Is not the space between heaven and earth like unto a bellows ? It is empty; yet it collapses not. It moves, and more and more comes forth. [But] How soon exhausted is A gossip's fulsome talk! And should we not prefer On the middle path to walk?""

"Heaven and earth aren’t humane. To them the ten thousand things are straw dogs. Wise souls aren’t humane. To them the hundred families are straw dogs. Heaven and earth act as a bellows: Empty yet structured, it moves, inexhaustibly giving."

"Heaven and Earth are not kind. They regard all things as offerings. The sage is not kind. He regards people as offerings. Is not the space between Heaven and Earth like a bellows? It is empty, but lacks nothing. The more it moves, the more comes out of it. A multitude of words is tiresome, Unlike remaining centered."

"Heaven and earth proceed without motive, but casually in their order of nature, dealing with all things carelessly, like used talismans. So also the sages deal with their people, not exercising benevolence, but allowing the nature of all to move without friction. The Space between heaven and earth is their breathing apparatus: Exhalation is not exhaustion, but the complement of Inhalation, and this equally of that. Speech exhausteth; guard thyself, therefore, maintaining the perfect freedom of thy nature."

"Heaven and earth are not humane (jen), They treat the ten thousand beings as straw dogs (ch'u kou). The sage is not humane (jen), He treats the hundred families as straw dogs (ch'u kou). Between heaven and earth, How like a bellows (t'o yo) it is! Empty and yet inexhaustible, Moving and yet it pours out ever more. By many words one's reckoning (shu) is exhausted. It is better to abide by the center (shou chung)."

"Without kindness heaven and earth treat all things as straw dogs.* Without kindness the Sage treats the people as straw dogs.** The space between heaven and earth is a vacuum like a bellows,*3* Emptied, but inexhaustible. The more it moves, the more it yields.*4* Too much talk often brings exhaustion. Is it not better to keep to the middle path?*5*"

"Heaven and Earth are without bias And regard myriad things as straw dogs The sage is without bias And regards people as straw dogs The space between Heaven and Earth Is it not like a bellows? Empty, and yet never exhausted It moves, and produces more Too many words hasten failure Cannot compare to keeping quiet"

"Heaven and Earth are not humane, They treat all things like straw dogs. The sage is not humane, He treats all people like straw dogs. The space between Heaven and Earth— Isn’t it like the bellows? Empty but never exhausted, Dynamic and ever more productive. Too many words lead to quick exhaustion; Better stay centered."

"Heaven and earth have no special love. They regard all existing beings as sacrificial grass-dogs (figures of grass made for a temporary purpose). The sage has no special love. He regards the people as grass-dogs. The space between heaven and earth may be compared to a bellows. Though empty, it never collapses, and the more it is exercised the more it brings forth. But the man of much talk is frequently reduced to silence (exhausted). There is nothing like keeping the inner man."

"The heavens and the earth are not partial to institutionalized morality. They take things (wanwu) and treat them all as straw dogs. Sages too are not partial to institutionalized morality. They treat the common people as straw dogs. The space between the heavens and the earth— Isn’t it just like a bellows! Even though empty it is not vacuous. Pump it and more and more comes out. It is better to safeguard what you have within Than to learn a great deal that so often goes nowhere."

"El cielo y la tierra no son humanitarios. Consideran a los diez mil seres como perros de paja. El sabio no es humanitario. Considera a las cien familias como perros de paja. El espacio entre el cielo y la tierra ¡cómo se parece a un fuelle! Se vacía y, con todo, no se extingue. Se agita y , con todo, tanto más produce. Con muchas palabras los métodos se agotan. Nada es mejor que guardar fielmente el centro."

"El Cielo y la Tierra no son clementes. Tratan a todos los serescomo perros de paja. El hombre perfecto tampoco es clemente. Mira al vulgo comoperro de paja. El espacio entre el Cielo y la Tierra es como la bolsa [deaire] de la flauta; vacío, pero no desinflado; cuanto másse agita más emite. El que mucho habla más veces queda corto. Másvale guardar el término medio."

"El cielo y la tierra no tienen benevolencia alguna, todas las cosas son para ellos como perros de paja. El sabio no tiene benevolencia alguna, el pueblo es para él como perro de paja. El espacio entre cielo y tierra, ¿no semeja acaso a un fuelle? Vacío y no se agota; cuanto más se mueve, más sale de él. Cuanto más cosas conocemos, más pobres nos hacemos; es mejor conservar el vacío interior."

"El cielo y la tierra son inexorables: ven las diez mil cosas como imitaciones. El sabio es inexorable: ve a la gente como simulaciones. El espacio entre el cielo y la tierra es como un fuelle. La forma cambia, aunque no el modelo: más se mueve, más cede. Demasiadas palabras cuentan menos. Abrázate ligero al centro."

"El Cielo y la Tierra no son benevolentes. Para ellos, los seres humanos son como perros de paja. El Sabio tampoco es benevolente. Para él, los seres humanos son como perros de paja. El espacio entre Cielo y Tierra es semejante a una flauta, está vacío, pero no se hunde; si se moviliza, más y más, sale de él. Ante él, las muchas palabras se agotan. Más vale conservar lo esencial."

"Cielo-y-Tierra no tiene sentimientos; trata todas las cosas como perrosde paja . El Sabio no tiene sentimientos; trata a toda su gente como perros depaja. Entre el Cielo y la Tierra parece haber un Fuelle: está vacío,pero es inagotable; cuanto más trabaja, más sale de él: Más vale buscarlo en tu interior."

"Ilmamaa pole inimlik: kõik on talle õlest koer. Pühamees pole inimlik: rahvas on talle õlest koer. Ilma-maa vahe – eks ta ole kui lõõts! Tühi, aga tühjaks ei saa, liiguta – rohkem annab. Palju sõnu – palju viletsust. Kõige parem – hoia keskele."

"تائو از كسي جانب داري نمي كند؛ خوب و بد هر دو از آن به وجود آمده اند. فرزانه از كسي جانب داري نمي كند: او به پرهيزكاران و گناهكاران هر دو خوش آمد مي گويد. تائو به ني مي ماند؛ خالي است ولي قابليت هايش بي عدداند. هرچه بيشتر آن را بكار بريد، بيشتر قابليت هايش را مي شناسيد؛ هرچه بيشتر درباره اش صحبت كنيد، كمتر مي شناسيدش. در مركز باقي بمانيد."

"Ei taivas eikä maa tunne erityistä mieltymystä; ne pitävät kaikkia ihmisiä ja olioita pyhinä uhrikuvina.* Viisas ihminen ei tee mitään eroa; hän pitää kaikkia ihmisiä olioina, jotka ovat tehdyt pyhiä tarkoituksia varten. Taivaallinen avaruus on kuin palkeet; vaikka se ei sisällä mitään kiinteätä, ei se milloinkaan sorru kokoon, ja mitä enemmän se joutuu liikkeeseen, sitä enemmän se synnyttää. Mutta paisunut ihminen tyhjentyy pian. ltsehillintää parempi ei ole mikään."

"Le ciel et la terre ne sont pas bons, pour les êtres qu’ils produisent, mais les traitent comme chiens de paille. A l’instar du ciel et de la terre, le Sage n’est pas bon pour le peuple qu’il gouverne, mais le traite comme chien de paille. L’entre-deux du ciel et de la terre, siège du Principe, lieu d’où agit sa vertu, est comme un soufflet, comme le sac d’un soufflet dont le ciel et la terre seraient les deux planches, qui se vide sans s’épuiser, qui se meut externant sans cesse. C’est là tout ce que nous pouvons entendre du Principe et de son action productrice. Chercher à détailler, par des paroles et des nombres, serait peine perdue. Tenons-nous-en à cette notion globale."

"Le ciel et la terre n'ont point d'affection particulière. Ils regardent toutes les créatures comme le chien de paille (du sacrifice). Le saint homme n'a point d'affection particulière; il regarde tout le peuple comme le chien de paille (du sacrifice). L'être qui est entre le ciel et la terre ressemble à un soufflet de forge qui est vide et ne s'épuise point , que l'on met en mouvement et qui produit de plus en plus (du vent). Celui qui parle beaucoup (du Tao) est souvent réduit au silence. Il vaut mieux observer le milieu."

"Le ciel et la terre sont indifférents aux passions humaines. Pour eux, les vivants ne sont que chiens de paille. Ephémères. Le Sage n'a pas d'affection. Pour lui aussi, les hommes ne sont que chiens de paille. Entre le ciel et la terre, l'espace est comme un soufflet de forge. Il est vide mais pas épuisé. Soit qu'il s'enfle, soit qu'il s'abaisse, il est toujours prêt à servir, toujours inépuisable. L'homme qui veut saisir l'espace n'étreint que le vide. Mieux vaut se fondre dans ce vide, dans ce vide immense, dans ce vide merveilleux. C'est le vide sublime, c'est le Tao."

"Rudes sont le ciel et la terre Qui traitent en chien de paille* La multitude des êtres. Rude est le sage Qui traite le peupe en chien de paille. L’espace entre ciel et terre Pareil à un souffle Est vide et ne s’affaisse pas. Exhalé il est inépuisable. La parole conduit au silence Autant en pénétrer le sens (le centre des choses). (objets rituels, créés avec vénération puis détruits une fois leur rôle assumés. De même la vie anime les êtres puis se retire.)"

"Le Ciel et la Terre ne sont pas humains; pour eux, tous les êtres sont comme le chien de paille. Le Saint-Homme n'a pas de prédilection; pour lui les Cent Familles sont comme chien de paille. Entre le Ciel et la Terre, il est semblable à un soufflet de forge vide, mais inépuisable, dont le mouvement produit un souffle croissant. Parler beaucoup épuise sans cesse; mieux vaut garder le Milieu."

"האם אכפת לארץ או לרקיע בסבל בני־אדם הומניות לטבע לא שייכת הטבע לא רוחם על מסכנים לא מנסה בנצח הדברים בעקיפין ללכת וגם חכם שהוא צועד עם הטבע את החיים הטבעים של העם רק מעריך ובהומניות הוא לא רואה תועלת אכן שימוש דברים מסוימים תלוי בריקנות חליל או למשל מפוח כמה שריקים יותר יותר תנועה וחופש כמה תרבי תנועה תרבי את השימוש ככה מקום בין ארץ ובין שמים מופלא בריקנותו כמו גם חליל מפוח האם שווה לדון על זה יותר אשמור מידת סיפור ודלתי לשורר"

"Az ég és föld nem ismeri a részrehajlást. Minden teremtményt úgy tekint, mint egy áldozati szalmabábot. A bölcs ember nem ismeri a részrehajlást, úgy tekinti az embereket, mint a szalmabábokat. Az ég és föld közti űr nemde hasonló a fúvóhoz? Ez a látszólagos űr, mint a fúvó, kimeríthetetlen. Minél jobban mozgásban van, annál hatékonyabb. A Tao szavakkal meg nem nevezhető, bensőnkben kell megismernünk."

"Az ég és föld nem emberi: néki a dolgok, mint szalma-kutyák. A bölcs ember sem emberi: néki a lények, mint szalma-kutyák. Az ég és föld közötti tér, akár a fujtató, üres és nem szakad be, mozog és egyre több száll belőle: kell rá szó, ezernyi; jobb némán befelé figyelni."

"Az ég és a föld nem emberséges (zsen), minden létezővel (van-vu) úgy bánik, mint afféle szalmakutyával. A bölcs ember sem emberséges, úgy bánik az emberekkel (po-szing), mint afféle szalmakutyákkal. De az ég és föld közötti tér éppen olyan, mint a kovácsfújtató! Üres, és mégsem omlik össze, ha pedig mozog, egyre több jön ki belőle. Bármennyi azonban a szó, az mind kimerül. Sokkal jobb, ha megőrizzük azt, ami bennünk van (csung)."

"Ég Föld nem kedvez senkinek a tízezer dolgot olybá veszik mint a szalmakutyákat a szentek sem kedveznek senkinek olybá veszik a sokaságot mint a szalmakutyákat Ég Föld köze akár a kovácsfújtató: üres és mégsem roskad össze magában zihálva zihál egy zajos muzsikában szavak szavak sok semmiség jobb ha megőrzöd a Közép"

"Sem az ég, sem a föld nem kedveli különösen ezt vagy amazt. Előttük az összes személyek és dolgok csak fejlesztő eszközök. A bölcs sem tüntet ki senkit. Tudja, hogy az emberek mind kivétel nélkül magasztos célból vannak ezen a földön."

"Menny és föld könyörtelen, úgy bánnak A miriád lénnyel, mint a kutyával; a bölcs Könyörtelen, és úgy bánik az emberekkel, Mint a kutyákkal. Vajon nem olyan-e a menny és a föld közti térség, Mint egy fújtató? Üres, anélkül, hogy kiürülhetne, Minél többet dolgozik, annál több jön ki belőle. A sok beszéd szükségképp csendhez vezet. Jobb, ha eleve az ürességhez tartjuk magunkat."

"Az Ég és Föld érdes, nem emberi; a dolgok szalmakutyák neki. A bölcs érdes, nem emberi; az emberek szalmakutyák neki. Az Ég és Föld tere mint a fujtató: üres, de nem apad; mozog, nem lohad. A sok szó mire való? A mérték a jó."

"Embertelen az Ég, a Föld: tízezer lénnyel bánik úgy, mintha megannyi szalmakutya volna. A bölcs is, lám, embertelen: az egész néppel bánik úgy, mintha megannyi szalmakutya volna. De Ég és Föld köze kovácsnak fújtatója: üres, mégsem merül ki sohasem: dolgoztatod, újjátelik. Hiú szavak hiú soránál jobb a szívünk középútját követni."

"Az ég és a föld nem emberséges (ren 仁), minden létezővel (wanwu 萬物) úgy bánik, mint afféle szalmakutyával.* A bölcs ember sem emberséges, úgy bánik az emberekkel (boxing 百姓), mint afféle szalmakutyákkal. De az ég és föld közötti tér éppen olyan, mint a kovácsfújtató! Üres, és mégsem omlik össze, ha pedig mozog, egyre több jön ki belőle. Bármennyi azonban a szó, az mind kimerül. Sokkal jobb, ha megőrizzük azt, ami bennünk van (zhong 中)."

"Az Ég és Föld nem emberséges, Minden létezőt szalmakutyaként kezelnek. A bölcs nem emberséges, Mindenkit szalmakutyaként kezel. Ég és Föld közötti tér - Nem olyan, mint egy fújtató? Üres, de soha ki nem merülő, Mozog és egyre többet termelő. A túl sok szó hamar kimerít, Maradj inkább a középben."

"Az ég és a föld nem ismer részrehajlást,* minden létezővel szenvtelenül bánik. A bölcs ember sem ismer részrehajlást, minden létezővel szenvtelenül bánik… Mi az ég és föld között található, úgy működik, mint a kovácsfújtató:** mozdulatlanul üresnek vélem, össze nem omolhat mégsem. Ám ha mozgása megjelent, növekvő kiáradást teremt. Bármennyi azonban a szó, mindig kimerül, hiába jó… Ám ha uralod szavad, megőrizheted önmagad!"

"Երկինքն ու երկիրը չեն գործում բարին անելու ցանկությամբ, նրանք ամեն ինչ թողնում են գոյության ինքնահոսին: Իմաստունները չեն գործում բարին անելու ցանկությամբ, նրանք թողնում են, որ մարդիկ ապրեն սեփական հայեցողությամբ: Մի՞թե երկնքի ու երկրի միջն եղած տարածությունը նման չէ դարբնոցի փուքսի: Երբ օդը դուրս է մղվում, փուքսն իր ուժը չի կորցնում, այլ կրկին շարժման մեջ մտնելով, ավելի շատ օդ է փչում: Ուստի շատ խոսելուց մարդ շուտ է հոգնում Ամբողջական պահիր ներքին ուժդ ն թիրախիդ խփելու համար առաջ մղիր այն` դարբնոցի փուքսից ելնող օդի նման:"

"Langit dan bumi tidak bertindak karena ingin menjadi baik; mereka memandang segala sesuatunya seperti anjing rumput Bukankah ruang antara langit dan bumi dapat diibaratkan sebuah peniup angin? Walaupun kosong, tidak kehilangan tenaganya; Setiap kali bergerak menghembuskan lebih banyak udara. Banyak berbicara akan mempercepat keletihan; Pertahankan kepribadianmu dan jagalah agar tetap bebas."

"Himni og jörðu er allt jafn-kært; þau virða allt og alla sem hátíðleg fórnartákn. Hinum vitra er allt jafn-kært; hann lítur á alla með lotningu. Himinvíddin er sem smiðjubelgir; þótt þeir tæmist, halda þeir krafti sínum, og þegar þeir eru hreyfðir, taka þeir til starfa. En málugur maður er brátt að þrotum kominn. Best er að vaka yfir hugskoti sínu."

"Il Cielo e la Terra non usano carità, tengono le diecimila creature per cani di paglia. Il santo non usa carità tiene i cento cognomi per cani di paglia. Lo spazio tra Cielo e Terra come somiglia a un mantice! Si vuota ma non si esaurisce, si muove ed ancora più ne esce. Parlar molto e scrutare razionalmente vale meno che mantenersi vuoto."

"L'universale non conosce l'amore : egli trascende l'individuale che gli vale solo come un mezzo; il Perfetto non conosce l'amore; egli passa sugli individui come su un mezzo. Il tutto rassomiglia ad un mantice che, pur creando inesauribilmente nel suo movemento, in sé resta vuoto. L'uomo invece, oltre l'inesauribilità del suo discorso, resta nel suo lo affatto pieno (a sé)."

"il cielo e la terra non hanno umanità trattano tutti gli esseri come cani di paglia il saggio non ha umanità tratta gli uomini come cani di paglia lo spazio tra cielo e terra è simile a un mantice svuotato non si esaurisce piú lo si fa funzionare piú aria produce le tante parole si esauriscono presto meglio è mantenersi nel mezzo"

"L'Universale [Cielo-e-Terra] non è umano [compassionevole] Tutte le cose (prodotte) le usa come mezzi Gli Uomini Reali non sono umani (jên) Gli esseri essi li hanno come mezzi. (Come) il vuoto fra Cielo e Terra [= nella sua Virtú] Il Principio è simile ad un mantice Si vuota ed è inesausto Pur creando inesauribilmente col suo moto. (Cosí) è vano moltiplicare parole e progetti (nella cura pei singoli) Tenersi nel mezzo è il meglio."

"天地は不仁、万物を以て芻狗（すうく）と為す。 聖人は不仁、百姓を以て芻狗と為す。 天地の間は、其れ猶お＊籥（たくやく）のごとき乎。 虚にして屈（つ）きず、動きて愈いよ出ず。 多言なれば数（しば）しば窮す、中を守るに如かず。"

"하늘과 땅은 편애하지 않습니다. 모든 것을 짚으로 만든 개처럼 취급합니다. 성인도 편애하지 않습니다. 백성을 모두 짚으로 만든 개처럼 취급합니다. 하늘과 땅 사이는 풀무의 바람통. 비어 있으나 다함이 없고, 움직일수록 더욱 더 내놓는 것. 말이 많으면 궁지에 몰리는 법. 중심을 지키는 것보다 좋은 일은 없습니다."

"Ezman ű Erd ne merovane ne, ű merovan mîna kűçikęn pűţ dinirxînin. Hiţmendî ne merovane ye, ű her tiţtî mîna kűçikęn pűţ dinirxîne. Valayiya di navbera Ezman ű Erdę De mîna qîrînekę ye : Wę vala bike, ew xelas nabe. Wę biguvęţe ű pirrtir ję dertę. Pirsa lę bi pirr gotinan Ne mîna xwegirtina bi ortę ű navendę ye."

"Ne mīlu pret radībām izjūt daba: Kā salmu suņi tai radības ir, Ne mīlu pret ļaudīm jūt apskaidrotais: Kā salmu suņi tam cilvēki ir. Vai telpa, kas debesis nošķir no zemes, Nav līdzīga kalēja plēšām? Tā tukša, bet bezgala bagāta. Tā virmo, un viss tajā izmainās. Pat ilgstošās runās to nevar izteikt. Tās dziļumu var tikai nojaust."

"Hemel en aarde zijn zonder oordeel. Wat zichtbaar is, dat zijn omhulsels. Als je zonder oordeel bent, dan zie je menselijk handelen als een omhulsel. De ruimte tussen hemel en aarde is als een blaasbalg. Naarmate de vorm meer verandert, wakkert je vuur aan. Als je meer beweegt, dan leef je intenser. Toch is ook stilte een bron van kracht. Richt je op het midden van de weg."

"Niebo i ziemia nie są humanitarne i odnoszą się one do wszystkich istot, jak do trawy i zwierząt. Mądry człowiek nie jest humanitarny i nie narusza naturalnego życia narodu. Przestrzeń między niebem i ziemią podobna jest do miecha kowalskiego i fletu: wewnątrz pusta i prosta. Im silniejszy ruch, tym większy skutek. Ten, kto wiele mówi, często przeżywa niepowodzenie. Dlatego najlepiej jest przestrzegać środka."

"O Céu e a Terra não têm amor humano; Consideram as dez-mil-coisas como cães de palha* O homem santo não possui amor humano; Considera as dez-mil-coisas como cães de palha. O espaço entre o céu e a terra é como um fole! Esvazia sem contrair-se, ao soprar-se mais sons produz. Mas muitas palavras e números o esgotam Melhor guardar o que está no íntimo."

"Cerul şi Pământul nu au vreo preferinţă pentru o făptură, le consideră pe toate ca ceva egal. Înţeleptul nu preferă pe nimeni, el priveşte poporul ca pe un tot. Văzduhul ce se desfăşoară între cer şi pământ este foalele fierarului, este gol şi fără de sfârşit. Mişcarea armonioasă perpetuă naşte toate fiinţele, lucrurile şi stările. A vorbi mult despre TAO fără să-l cunoşti nu duce decât la oboseală. Mai bine să se descopere şi să se păstreze calea de mijloc, căci aceasta permite realizarea efectivă a lui TAO."

"Cerul și Pământul sunt una; nu acționează din impulsul vreunei dorințe; se ocupă de toate lucrurile așa cum se întâmplă cu câinii de paie* sortiți ritualului. Înțeleptul nu alege; se poartă cu oamenii la fel cum se poartă cu câinii de paie. Între Cer Și Pământ este vidul inepuizabil, la fel de plin sau de gol. Este golit, dar nu-și pierde puterea; Este mișcată din nou și dă aer cu atât mai mult. Mare viteză la golirea iute vedem; Ființa ta lăuntrică păzește-o și ține-o liberă, în Tao. Nu o exterioriza inutil și în exces căci este irecuperabilă."

"Natura n-are preferințe, Consideră totul cu egalitate. Tot așa înțeleptul n-are preferințe pentru nimeni, Pentru el, toți sunt priviți în egală măsură. Universul este nesfârșit, în el se găsește totul. Cu cât mișca mai mult, cu atât mai mult este produs. Prea multă vorbă duce la oboseală. Mai bine se păstrează calea de mijloc."

"Небо и земля не суть любвеобильные суще­ства. Они поступают со всеми вещами, как с со­ломенной собакой. Святой муж не любвеобилен: он поступает с земледельцами, как с соломенной собакой. Все, находящееся между небом и землей, по­хоже на кузнечный мех. Он (кузнечный мех) пуст, но неистощим: чем чаще надувается, тем больше выпускает воздух. Кто много говорит, тот часто терпит неудачу; потому лучше всего соблюдать средину."

"Небо-Земля не милосерäны.* Для них всё сущее -- что собаки и травы. Постигший истину не милосерäен. Ему простолюäüе -- что собаки и травы. Пространство межäу Землёй и Небом -- не схоäно лü с кузнечным мехом? Пусто, но не сжимается. Преображается, но выäеляет всё болüше. Многословие полагаю излишним. Лучше приäерживатüся Сереäины."

"Небо и Земля не обладают человеколюбием(*) и предоставляют всем существам возможность жить собственной жизнью(**). Совершенномудрый не обладает человеколюбием и предоставляет народу возможность жить собственной жизнью. Разве пространство между Небом и Землей не похоже на кузнечный мех? Чем больше [в нем] пустоты, тем дольше [он] действует, чем сильнее [в нем] движение, тем больше [из него] выходит [ветер]. Тот, кто много говорит, часто терпит неудачу, поэтому лучше соблюдать меру. ------------- (*) Согласно Лао Дзы, все социальные явления, поступки людей должны быть подчинены естественной необходимости. Поэтому он отвергал конфуцианское понятие жень - "человеколюбие", считая его чуждым сущностной природе человека, а требование его соблюдения неоправданным вмешательством в жизнь общества. (**) В оригинале содержатся два иероглифа "чу гоу", которые в одних комментариях трактуются как "трава" и "собака", а в других - "соломенная собака", которая по древнекитайскому обычаю используется при похоронах, после чего выбрасывается. В том и в другом случае "чу гоу" в данном контексте означает существа, в жизнь которых не вмешиваются ни небо, ни земля, ни совершенномудрый."

"Небо и Земля не соотносятся через Жэнь (Человеколюбие), и потому мириады вещей живут как трава и собаки. Совершенномудрые люди не соотносятся через Жэнь (Человеколюбие), и потому все роды человеческие живут как трава и собаки. (Вариант перевода: Небо и Земля не проявляют Жэнь, ибо все вещи превратятся в "соломенное чучело". Совершенномудрые люди не проявляют Жэнь, ибо все роды человеческие превратятся в "соломенное чучело"). Пространство между Небом и Землей, не подобно ли оно кузнечному меху? [Оно] пусто и не складывается, а сжимается и выдыхает. Много слов - все напраслина, не лучше ли держаться середины?"

"Небо и Земля не обладают человечностью, Для них вся тьма вещей - что соломенные собаки. Премудрый человек не обладает человечностью, Для него все люди - что соломенные собаки. Пространство между Небом и Землей Подобно кузнечным мехам: Пустое - а нельзя его устранить, Надави на него - и из него выйдет еще больше. Кто копит знания, тот скоро утомится, Так не лучше ли держаться срединности?"

"Небо и Земля не гуманны и относятся к мириадам существ, как к соломенным собачкам. Мудрый человек не гуманен и относится к людям, как к соломенным собачкам. Не подобно ли пространство между Небом и Землёй [кузнечным] мехам? Будучи пустотным, оно неисчерпаемо. Чем больше оно движется, тем больше ему прибавляется. Произносящий бесчисленное множество речей не сравним со сберегающим это в себе."

"Природа не благотворительница, всеми существами принимаемая за кормушку и служанку. Совершенный человек не благотворитель, простонародьем превращаемый в загнанную лошадь. Разве воздушное пространство не напоминает собой кузнечные мехи? Пустые, да неисчерпаемы, приводятся в движение, а потому и много выпускают. Чем многословно отчитывать бедняков, лучше уж сторожить чрево."

"Небо-Земля не вступают в контакт. Из мириад сущностей они делают соломенную собаку. Человек мудрости не вступает в контакт. Из ста родов он делает соломенную собаку. Пространство Неба-Земли можно уподобить кузнечным мехам. При опустошении не истощаются. Приводишь в движение, а выходит еще больше. Избыточность в речах истощает возможности чисел. Лучше всего удерживать срединность."

"Небо и Земля не человечны. Они видят в десяти тысячах вещей лишь соломенных собак; Премудрый человек не человечен, он видит в ста фамилиях лишь соломенных собак. Промежуток между Небом и Землей - это как кузнечные мехи: они пусты, но не иссякают, а движутся и все больше производят. Многоречивость для числа - тупик, лучше придерживаться середины."

"Не милосердны Небо и Земля, и сущее для них - соломенное чучело собаки. Не милосерден и мудрец совершенный, и для него все люди - соломенное чучело собаки. Пространство между Небом и Землей, пожалуй, как кузнечные меха: оно пустеет, но не знает искривленья, и чем сильнее в нем движенье, тем более вовне выходит ветра. В тупик многословье ведет. Не лучше ли тот, кто всегда середину блюдет?"

"Tao ne izbira strani; daje rojstvo dobremu in slabemu. Mojster ne zavzema strani; on prisrčno sprejme tako svetnike kot grešnike. Tao je kot meh, prazen vendar neskončno zmožen. Več kot ga uporabljaš, več proizvede; več kot govoriš o njem, manj razumeš. Imej ga v svojem centru."

"Naturen är varken god eller ond, Den behandlar allt opartiskt. Den vise är inte heller god eller ond, Och han behandlar alla opartiskt. Naturen är som en blåsbälg: Töm den, men den är inte förbrukad. Krama den och mer kommer ut. Den vise skaffar sig erfarenheter Och han blir aldrig förbrukad."

"Tabiat kasıtlı hareket etmez, bu yüzden de cömert olması beklenemeyeceği gibi, hiçbir varlığa karşı bir kötü niyetinden de söz edilemez. Bu bağlamda Tao da aynen tabiat gibidir; desek de aslında tabiat Tao’nun takipçisidir. Bilge kişinin insanca edimlerinde bile kasıt aranmaz bu nedenle. Böylesine bir bilinçle hareket etmesinde ahlakçılık gözetmeyen kaygısız bir yanı vardır. Bilge; sükunetini korur. Sözler ya da düşüncelerden etkilenmez onun huzuru, hele ki yapmacıklı davranışlar, uzağından bile geçemez... Aynen dostlarına davrandığı gibi, içinden geldiği gibidir tüm davranışları da. Tutkudan arınmanın yoludur bu bilge için, enerjiyi de biriktirmenin."

"Матерія — хоч та, що в небі, хоч та, що на землі, — безпристрасна відносно всіх істот — чи то трава, тварини, чи то люди. Та вона для всіх є опорою. Подібно цьому й мудра людина безпристрасна до інших людей. Простір над землею — пустотний і вільний, як і внутрішній простір всередині ковальських міхів або флейти. Причому, чим більше простору для діяльності, — тим вона може бути ефективнішою. Той, хто втручається в чужі справи, та ще й багато говорить, — той стає нестерпним для інших людей. Тому завжди краще додержуватися принципу невтручання і дотримуватися спокою."

"Thiên địa bất nhân, dĩ vạn vật vi sô cẩu. Thánh nhân bất nhân, dĩ bách tính vi sô cẩu. Thiên địa chi gian, kỳ do thác thược hồ. Hư nhi bất khuất, động chi dũ xuất. Đa ngôn số cùng, bất như thủ trung."

"Trời đất không có lòng nhân, coi bách tính như chó rơm. Thánh nhân không có lòng nhân, coi bách tính như chó rơm. Khoảng trời đất giống như ống bễ. Trống không mà không hao kiệt, càng động, hơi càng ra. Nói nhiều cũng chẳng hết, thà giữ lấy Trung."

"Đất trời chẳng có lòng nhân, Mà xem vạn vật in tầm chó rơm. Thánh nhân chẳng có lòng nhân, Mà xem bách tính in tầm chó rơm. Kiền khôn mở đóng khôn lường, Trống nhưng mãi mãi là nguồn hóa sinh. Thà rằng ôm ấp Đạo mình, Còn hơn vất vả thuyết minh suốt đời."