13

"寵辱若驚， 貴大患若身。 何謂寵辱。 辱為下，（一作「寵為上，辱為下」）， 得之若驚， 失之若驚， 何謂貴大患若身。 吾所以有大患者，為吾有身。 及吾無身，吾何有患。 故貴以身為天下者，則可寄天下， 愛以身為天下，若可託天下。"

"寵辱若驚， 貴大患若身。 何謂寵辱若驚﹖ 寵為下。 得之若驚 失之若驚 是謂寵辱若驚。 何謂貴大患若身﹖ 吾所以有大患者， 為吾有身， 及吾無身， 吾有何患﹖ 故貴以身為天下， 若可寄天下。 愛以身為天下， 若可託天下。"

"寵辱若驚， 貴大患若身。 何謂寵辱。 若驚寵爲下。 得之若驚， 失之若驚， 是謂寵辱若驚。 何謂貴大患若身。 吾所以有大患者， 爲吾有身。 苟吾無身， 吾有何患乎。 故貴以身爲天下者， 則可以託天下矣。 愛以身爲天下者， 則可以寄天下矣。"

"chong ru ruo jing, gui da huan ruo shen. he wei chong ru ruo jing? chong wei xia, de zhi ruo jing, shi zhi ruo jing, shi wei chong ru ruo jing. he wei gui da huan ruo shen? wu suo yi you da huan zhe, wei wu you shen; ji wu wu shen, wu you he huan? gu gui yi shen wei tian xia, ruo ke ji tian xia; ai yi shen wei tian xia, ruo ke tuo tian xia."

"Şərəf, rüsvay – bir lərzədir bunlar Ad-san – bir bəladır həyatda Niyə şərəf də rüsvay da bir lərzədir? Çünki onlardan asılı olursan: Şərəfi qorxursan ki qazanmazsan, Qazandın da – qorxursan ki itirərsən. Buna görə şərəf və rüsvay – bir lərzədir Niyə bəs ad-san bir bəladır? Çünki bədəndə olduğumuzdan özümüzün üstündə yaman əsirik Özümüzü əsirgəməsək nə bəlamız ola bilir ki? Bu üzdən: Bəşəriyyətə xidmətdə özünü əsirgəməyənə bəşəriyyət də güvənər Yaşadığı torpağı öz bədənini sevdiyi kimi sevən bir kəs yerdə bərk durar"

"Величието и позорът приличат на стреха. В живота знатността е поäобна на голяма напаст. Защо величието и позорът приличат на страха? (Нищожният човек) постига славата със страх и я загубва с ужас. Затова се казва, че величието и позорът приличат на страха. Пораäи каква причина знатността се сравнява със голямото нещастие? Äа наäöеняваш себе си в това е главно напастта. Ако аз не любя себе си, тогава няма и äа страäам. Затова, когато знатният всеотäайно служи на нароäа, може äа живее с хората. Също и хуманният с човеколюбието си заслужава äа живее с тях."

"Любовü и благосклонностü причиняют оäни беспокойства. То, что öенится высоко, наносит наиболüший вреä твоему телу. Но почему любовü и благосклонностü причиняют оäни беспокойства? Любовü äелает тебя зависимым, - сначала боишüся ее не найти, потом боишüся ее потерятü. Вот почему любовü и благосклонностü причиняют оäни беспокойства. Но почему же то, что высоко öенится, наносит вреä твоему телу? Когäа люäи äействуют с öелüю собственной выгоäы, они причиняют себе наиболüший вреä. Когäа же ты äостиг того, что у тебя отсутствует стремление к собственной выгоäе, то как же можно причинитü тебе вреä? И потому высоко öени не себя, а землю, на которой живешü, и сможешü житü спокойно, вверив себя ей. Люби не себя, а землю, и ты сможешü найти у нее поääержку и опору."

"V stavu milosti či nemilosti, co když se ozve najednou strach? V blahobytu či utýranosti, co když se ozve najednou mé tělo? Proč pravím: “V stavu milosti či nemilosti, co když se ozve najednou strach?” Stav milosti přináší i obavu pádu. A tedy co když se po dosáhnutí vysokého postavení ozve najednou strach? co když se po ztrátě vysokého postavení ozve najednou strach?! Proto je možné se opravdu obávat: “V stavu milosti či nemilosti, co když se ozve najednou strach?" Proč pravím: “V blahobytu či utýranosti, co když se ozve najednou mé tělo?” Protože, jestliže jsem naopak schopný stavu odtělesnění, jakáže utýranost?! Proto: kdo žije ve váženosti, tělem učiní si Podnebesí, bude moci v Podnebesí přebývat, kdo žije v lásce, tak jako když si tělo zamiluje Podnebesí, bude mu moci být Podnebesí svěřené!"

"Přízeň i nepřízeň zneklidňuje vědomí vlastní důležitosti je neštěstí, které tě může stát tělo i duši co znamená, že chvála i hana jsou důvodem k poplachu? když malý člověk získá přízeň, musí počítat s její ztrátou proč je vlastní důležitost holé neštěstí? protože člověka zaměřuje na sebe samého Ale co mne může potkat, když nemám co ztratit? když se na sebe dívám, jako na vše ostatní pod nebem, vše pod nebem mi může být svěřeno A když pečuji o sebe jako o všechny věci světa, může mi celý svět být dán k opatrování"

"Přízeň a nemilost jsou jako bázeň, hodnosti jsou veliké zlo jako tělo. Co znamená: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň? Přízeň ponižuje. Dosáhnouti jí, jest jako bázeň, zratiti ji, jest jako bázeň. Proto praví se: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň. Co znamená: Hodnosti jsou velké zlo jako tělo? To, čím my máme velké zlo, jest, že máme tělo. Kdybychom dospěli toho, nemíti těla, jaké pak měli bychom zlo? Proto: Tomu, kdo váží si podnebesí jako těla, možno potom svěřit podnebesí, tomu, kdo miluje podnebesí jako tělo, možno potom odevzdati podnebesí."

"Lidé jsou celí bez sebe přízní jako nemilostí postavení nás bolí jako naše tělo Co to znamená, že jsou lidé bez sebe stejně přízní jako nemilostí? Přízň se prokazuje dolů a ti, kdo jí dosáhnou, jsou celí bez sebe a ti, kdo ji právě ztratili, jsou také celí bez sebe, což znamená, že jsou lidé bez sebe stejně přízní jako nemilostí! Co to znamená, že nás naše postavení bolí jako naše tělo? Cítíme mnohou bolest od toho, že máme tělo, neboť kdybychom je neměli, jakou bychom mohli ctít bolest? Proto tomu, kdo cení svět jako své tělo, může být tento svět svěřen! Tomu, kdo miluje celý svět jak sebe sama, může být svět vložen do rukou!"

"Přízeň je zahanbující jako strach, pocta je velké soužení pro tělo. Co znamená: přízeň je zahanbující jako strach ? Přízeň stahuje dolů; dosáhneš-li jí, máš strach, pozbudeš-li jí, máš strach. To je, proč pravím: přízeň je zahanbující jako strach. Co znamená: pocta je velké soužení pro tělo ? Mám velké soužení, protože mám tělo. Kdybych neměl tělo, jaké soužení bych mohl mít ? Proto: Kdo cení své já jako veškerenstvo, tomu možno svěřit svět. Kdo miluje své já pro veškerenstvo, tomu možno odevzdat svět."

"Sláva i hanba se podobají strachu. Vznešenost je podobná velikému neštěstí v životě. Co znamená, že se sláva a hanba podobají strachu? Znamená to, že lidé níže postavení získávají slávu se strachem a rovněž se strachem ji ztrácejí. Co znamená, že je vznešenost podobna velikému neštěstí v životě? Znamená to, že je pro mne velikým neštěstím, že si sám sebe (cením). Když si nebudu sám sebe cenit, nepotká mě ani neštěstí. Proto vznešený člověk, který obětavě slouží lidem, může mezi nimi žít. Lidumilný člověk, který obětavě slouží lidem, může dlít mezi nimi."

"Find dig villigt i det uundgåelige. Find dig i det nødvendige som menneskets lod. Hvad menes med at ”finde sig villigt i det uundgåelige”? Find dig i at være uden betydning. Vær ligeglad med tab og gevinst. Det kaldes at ”finde sig villigt i det uundgåelige”. Hvad menes med at ”finde sig i det nødvendige som menneskets lod”? Det nødvendige er et udslag af kroppens eksistens. Uden krop, hvordan skulle man da kunne føle det nødvendige? Overgiv dig villigt. Så kan du sættes til at styre universet. Elsk verden som dit eget indre, så kan du tillidsfuldt drage omsorg for alt."

"Gnade ist beschämend durch die Furcht. Ehre ist ein großes Übel durch das Ich. [Was heißt das: »Gnade ist beschämend durch die Furcht?« Gnade ist etwas Erniedrigendes; bekommt man sie, so muß man sich wie fürchten, verliert man sie, so muß man sich wie fürchten. Das heißt: »Gnade ist beschämend durch die Furcht.« Was heißt das: »Ehre ist ein großes Übel durch das Ich?« Der Grund, warum ich große Übel erfahre, ist, daß ich ein Ich habe. Wenn ich kein Ich habe, welches Übel gibt es dann noch?] Darum: Wer in seinem Ich die Welt ehrt, dem kann man wohl die Welt anvertrauen. Wer in seinem Ich die Welt liebt, dem kann man wohl die Welt übergeben."

"Gnade erniedrigt wie Schande; Ehre beschwert wie der Leib. Was sinnet: Gnade erniedrigt wie Schande? Gnade wird möglich durch Selbstunterordnung, wird erreicht durch Selbsterniedrigung, wird, eingebüßt, Schande. Was sinnet: Ehre beschwert wie der Leib? Der Leib ist Träger aller Beschwerung, notwendiger Angriffspunkt der Schwere. All-so: Wer Abstand hält, wie vom Leibe, so von der Gemeinschaft, leitet sie richtig; Wer Neigung löscht, wie zum Leibe, so zu der Gemeinschaft, leitet sie gut."

"Gnade und Ungnade ist wie eine Furcht, Würde eine so große Plage wie der Körper. Was heißt: Gnade und Ungnade ist wie eine Furcht ? Gnade erniedrigt: Sie erlangen, ist wie eine Furcht, sie verlieren, ist wie eine Furcht. Das heißt: Gnade und Ungnade ist wie eine Furcht. Was heißt: Würde ist eine so große Plage wie der Körper ? Ich habe deshalb große Plage, weil ich einen Körper habe. Bin ich erst ohne Körper, welche Plage habe ich? Darum: Wer an Würde das Reich dem Körper gleichachtet, dem kann man das Reich anheimstellen. Wer an Liebe das Reich dem Körper gleichachtet, dem kann man das Reich anvertrauen."

"Gnade ist beschämend wie Angst. Ehre macht Kummer wie das liebe Ich. Warum ist Gnade beschämend wie Angst? In Ängsten schwebt, wer Gnade sucht, (nicht wissend, ob er sie erhält;) in Ängsten verharrt, wer Gnade fand, (nicht wissend, ob er sie behält;) darum ist Gnade beschämend wie Angst. Warum macht Ehre Kummer wie das liebe Ich? Aller Kummer kommt daher, daß ich ein Ich habe, (denn das Ich ist nie zufrieden zu stellen;) könnte ich von meinem Ich loskommen, gäbe es auch keinen Kummer mehr. Darum: Wer sich von Gnade und Ehre ebenso wie von seinem Ich freihält, dem mag man das Reich übergeben; wer selbstlos zu dienen gewillt ist, dem mag man das Reich anvertrauen."

""Gnade wie Ungnade ist wie in Angst sein." - "Ehrfurcht als Großer ist wie ein Leiden am Körper." - Was besagt: "Gnade wie Ungnade ist wie in Angst sein?" - Die Gnade des Machthabers erniedrigt. Wer sie erstrebt, ist wie in Angst, und wer sie verliert, ist wie in Angst. Das besagt: "Gnade wie Ungnade ist wie in Angst sein." - Was besagt: "Ehrsucht als Großer ist wie ein Leiden am Körper?" - Ist wer als Hüter irgendwo erhoben für den Besitz, so ist des Großen Sorge, wie er die Hand halte über Sin und Yü als Hüter und bewahre sein Selbst. Bringt er es fertig, selbstlos zu sein als Hüter des Besitzes, wie könnte er dann in Angst sein? - Eine alte Weisung sagt: "Wer als Volksbetreuer des Reiches Völker wertschätzt wie sich selbst und ein Beispiel der Willfährigkeit gibt, ihn erhebe man und übergebe ihm des Reiches Völker! Wer als Volksbetreuer des Reiches Länder liebt wie sich selbst und ein Beispiel der Willfährigkeit gibt, ihn erhebe man und vertraue ihm an des Reiches Länder!""

"Gnade und Ungnade sind immer nur Bürden. Ehre beschwert genau wie der Leib. Die Gnade erniedrigt; denn sie zu erlangen bringt Furcht, genau wie sie zu verlieren. Was heißt Ehre beschwert den Leib? Der Leib ist der Sitz aller Plagen, körperlos sind alle Plagen dahin. Nur wer den Körper verachtet, dem kann man die Welt vertrauen; wer die Welt wie seinen Körper mißachtet, dem sei sie getrost überlassen."

"Gunst ist ebenso schrecklich wie Unglück. Aber man achtet nur auf großes Leiden, das den Körper betrifft. Was heißt denn: Gunst und Unglück seien gleicherweise schrecklich? Nun, Gunst erniedrigt einen. Sie zu erhalten ist schrecklich, und sie zu verlieren ist auch schrecklich. Deshalb heißt es, Gunst und Unglück sind gleichermaßen schrecklich. Was heißt es dann: Man überschätzt das Übel, das den Körper betrifft? Nun, wenn ich ein großes Leiden habe, so brauche ich mich nur umzubringen. Was habe ich dann für ein Leiden? Darum ziehe ich es vor, selbst auf die Dinge in der Welt zu wirken, solange ich in der Welt verbleiben kann, und ich liebe es, selbst auf die Dinge in der Welt zu wirken, solange ich mich auf sie verlassen kann."

""IN-GUNST-STEHN" ist: Vor etwas Angst-Empfinden, Und jede Würde plagt uns wie der Körper. - Was heißt: „In-Gunst-Stehn" ist ein Angst-Empfinden?... Die Gunst macht bange; denn sie zu erlangen, Und zu verlieren sie, erfüllt mit Bangen. Das heißt: „In-Gunst-Stehn" ist ein Angst-Empfinden. Was heißt: Die Würde plagt uns wie der Körper?... Wir haben alle Plagen nur durch ihn, Was bleibt an Plagen, wenn wir ihm entfliehn? Wer seine Würde ehrt dem Körper gleich, Ist wert, daß man ihm anvertraut das Reich; Wer eine Würde wie den Körper liebt, Wert, daß man ihm ein Amt im Reiche gibt."

"Η επιτυχία είναι εξίσου επικίνδυνη με την αποτυχία. Η ελπίδα είναι εξίσου μάταιη με το φόβο. Τι σημαίνει ότι η επιτυχία είναι εξίσου επικίνδυνη με την αποτυχία; Είτε ανεβαίνεις είτε κατεβαίνεις μία σκάλα, Βρίσκεσαι σε αστάθεια. Όταν όμως πατάς με τα δυο σου πόδια σταθερά στο έδαφος, Δεν κινδυνεύεις να πέσεις. Τι σημαίνει ότι η ελπίδα είναι εξίσου μάταιη με το φόβο; Η ελπίδα κι ο φόβος είναι και τα δύο φαντάσματα Που γεννούνται από τη λάθος θεώρηση του εαυτού μας. Αν βλέπουμε με ειλικρίνεια τον εαυτό μας, Τι έχουμε να φοβηθούμε; Δες τον κόσμο εξίσου καθαρά με τον εαυτό σου. Έχε πίστη στο πώς είναι τα πράγματα. Αγάπησε τον κόσμο σαν τον εαυτό σου. Τότε θα μπορέσεις να νοιαστείς για όλα τα πράγματα."

"Be apprehensive when receiving favour or disgrace. Regard great trouble as seriously as you regard your body. What is meant by being apprehensive when receiving favour or disgrace? Favour is considered inferior. Be apprehensive when you receive them and also be apprehensive when you lose them. This is what is meant by being apprehensive when receiving favour or disgrace. What does it mean to regard great trouble as seriously as you regard your body? The reason why I have great trouble is that I have a body (and am attached to it). If I have no body, What trouble could I have? Therefore he who values the world as his body may be entrusted with the empire. He who loves the world as his body may be entrusted with the empire."

"Accept disgrace willingly. Accept misfortune as the human condition. What do you mean by "Accept disgrace willingly"? Accept being unimportant. Do not be concerned with loss or gain. This is called "accepting disgrace willingly." What do you mean by "Accept misfortune as the human condition"? Misfortune comes from having a body. Without a body, how could there be misfortune? Surrender yourself humbly; then you can be trusted to care for all things. Love the world as your own self; then you can truly care for all things."

"Favour and disgrace would seem equally to be feared; honour and great calamity, to be regarded as personal conditions (of the same kind). What is meant by speaking thus of favour and disgrace? Disgrace is being in a low position (after the enjoyment of favour). The getting that (favour) leads to the apprehension (of losing it), and the losing it leads to the fear of (still greater calamity):--this is what is meant by saying that favour and disgrace would seem equally to be feared. And what is meant by saying that honour and great calamity are to be (similarly) regarded as personal conditions? What makes me liable to great calamity is my having the body (which I call myself); if I had not the body, what great calamity could come to me? Therefore he who would administer the kingdom, honouring it as he honours his own person, may be employed to govern it, and he who would administer it with the love which he bears to his own person may be entrusted with it."

""Favor and disgrace cause one dismay; What we value and what we fear are within our Self." What does this mean: "Favor and disgrace cause one dismay?" Those who receive a favor from above Are dismayed when they receive it, And dismayed when they lose it. What does this mean: "What we value and what we fear are within our Self?" We have fears because we have a self. When we do not regard that self as self, What have we to fear? Therefore he who values the world as his self May then be entrusted with the government of the world; And he who loves the world as his self - The world may then be entrusted to his care."

""WELCOME disgrace as a pleasant surprise. Prize calamities as your own body." Why should we "welcome disgrace as a pleasant surprise"? Because a lowly state is a boon: Getting it is a pleasant surprise, And so is losing it! That is why we should "welcome disgrace as a pleasant surprise." Why should we "prize calamities as our own body"? Because our body is the very source of our calamities. If we have no body, what calamities can we have? Hence, only he who is willing to give his body for the sake of the world is fit to be entrusted with the world. Only he who can do it with love is worthy of being the steward of the world."

""Favor bodes disgrace; it is like trembling. Rank bodes great heartache. It is like the body." What means "Favor bodes disgrace; it is like trembling?" Favor humiliates. Its acquisition causes trembling, its loss causes trembling. This is meant by "Favor bodes disgrace; it is like trembling." What means "Rank bodes great heartache, it is like the body?" I suffer great heartache because I have a body. When I have no body, what heartache remains? Therefore who administers the empire as he takes care of his body can be entrusted with the empire."

"Favour and disgrace goad as it were to madness; High rank hurts keenly as our bodies hurt.” What does it mean to say that favour and disgrace goad as it were to madness? It means that when a rule's subjects get it they turn distraught, When they lose it they turn distraught. That is what is meant to by saying favour and disgrace goad as it were to madness. What does it mean to say that high rank hurts keenly as our bodies hurt? The only reason that we suffer hurt is that we have bodies; If we had no bodies, how could we suffer? Therefore we may accept the saying: “He who in dealing with the empire regards his high rank As through it were his body is the best person to be entrusted with rules; He who in dealing with the empire loves his subjects as one should love one's body Is the best person to whom one commit the empire.”"

""Regard favor and disgrace with alarm." "Respect great distress as you do your own person." What do I mean I say "Regard favor and disgrace with alarm"? Favor is inferior. If you get it—be alarmed! If you lose it—be alarmed! This is what I mean when I say "Regard favor and disgrace with alarm." What do I mean when I say "Respect great distress as you do your won person"? The reason why I have distress Is that I have a body. If I had no body, what distress would I have? Therefore, to one who values acting for himself over acting on behalf of the world, You can entrust the world. And to one who in being parsimonious regards his person as equal to the world, You can turn over the world."

""Favour and disgrace: this means being upset high rank does great damage to your self." What does it mean, "favour and disgrace: this means being upset"? Favour is degrading: Gaining it you will be upset losing it you will be upset This is what it means, "favour and disgrace: this means being upset." What does it mean, "high rank does great damage to your self"? What is the source of the great damage done me? It is because I have a self If I had no self what damage could be done me? This is what it means, "high rank does great damage to your self." Yes: A valuing of one's self that regards the self the same as the world - this means one can be entrusted with the world. A loving of one's self that regards the self the same as the world - this means one can be given the world."

"Favor and disfavor have been called equal worries, Success and failure have been called equal ailments. How can favor and disfavor be called equal worries? Because winning favor burdens a man With the fear of losing it. How can success and failure be called equal ailments? Because a man thinks of the personal body as self. When he no longer thinks of the personal body as self Neither failure nor success can ail him. One who knows his lot to be the lot of all other men Is a safe man to guide them, One who recognizes all men as members of his own body Is a sound man to guard them."

"Favour and disgrace are both alarming. Treat great calamities as if they were happening to yourself. What does "favour and disgrace are both alarming" mean? When favour is conferred upon a lowly position, it is like a shock. And when it is taken away, it is like a shock. This is what is spoken of as "Favour and disgrace are both alarming." What does this mean: "Treat calamities as though they were happening to yourself"? I am able to feel great calamities because I have a self. If I have no self, what calamity is there? Therefore, only one who values himself as he values the world is fit to be entrusted with the world. Only one who loves the world as he loves himself is worthy of being the trustee of the world."

"Favour and disgrace are like warnings honour and disaster are like the body and why are favour and disgrace like warnings favour means descending to gain it is like a warning to lose it is like a warning thus are favour and disgrace like warnings and why are honour and disaster like the body the reason we have disaster is because we have a body if we didn't have a body we wouldn't have disaster who honours is body as much as the world can be entrusted with the world who loves his body as much as the world can be encharged with the world"

"Success is as dangerous as failure. Hope is as hollow as fear. What does it mean that success is a dangerous as failure? Whether you go up the ladder or down it, you position is shaky. When you stand with your two feet on the ground, you will always keep your balance. What does it mean that hope is as hollow as fear? Hope and fear are both phantoms that arise from thinking of the self. When we don't see the self as self, what do we have to fear? See the world as your self. Have faith in the way things are. Love the world as your self; then you can care for all things."

"Dread glory as you dread shame. Prize great calamity as you prize your body. What does this mean: "Dread glory as you dread shame"? Glory comes from below. Obtain it, you are afraid of shame; Lose it, you are still afraid of shame. That is why it is said; "Dread glory as you dread shame." What does this mean: "Prize great calamity as you prize your own body"? We who meet with great calamities, meet them because we have a body. If we had not a body what calamity could reach us? Therefore he who honours the kingdom as his body can govern the kingdom. He who loves the kingdom as his own body can be trusted with the kingdom."

"Favour and disgrace are like fear. Honour and distress are like the self. What does this mean? Favour debases us. Afraid when we get it, Afraid when we lose it. The self embodies distress. No self, No distress. Respect the world as your self: The world can be your lodging. Love the world as your self: The world can be your trust."

"Favor and disgrace seem alarming; high status greatly afflicts your person. What are favor and disgrace? Favor is the lower: get it and you're surprised, lose it and you're startled. This means favor and disgrace are alarming. Why does high status greatly afflict your person? The reason we have a lot of trouble is that we have selves. If we had no selves what troubles would we have? Therefore those who embody nobility to act for the sake of the world seem to be able to draw the world to them, while those who embody love to act for the sake of the world seem to be worthy of the trust of the world."

"Favor and disgrace are things that startle; High rank is, like one's body, a source of great trouble. What is meant by saying favor and disgrace are things that startle? Favor when it is bestowed on a subject serves to startle as much aswhen it is withdrawn. This is what is meant by saying that favor and disgrace are thingsthat startle. What is meant by saying that high rank is, like one's body, a sourceof great trouble? The reason I have great trouble is that I have a body. When I no longer have a body, what trouble have I? Hence he who values his body more than dominion over the empire canbe entrusted with the empire. He who loves his body more than dominion over the empire can be giventhe custody of the empire."

"Favor and disgrace bode awe. Esteeming the body bodes great trouble. What is meant by "favor and digrace bode awe?" Favor humiliates. Its gain bodes awe; its loss bodes awe. This is meant by "favor and disgrace bode awe." What is meant by "Esteeming the body bodes great trouble " ? I have trouble because I have a body. When I have no body, what trouble remains ? Therefore, if one administers the empire as he cares for his body, he can be entrusted with the empire."

"To be in favor or disgrace is to live in fear. To take the body seriously is to admit one can suffer. What does that mean, to be in favor or disgrace is to live in fear? Favor debases: we fear to lose it, fear to win it. So to be in favor or disgrace is to live in fear. What does that mean, to take the body seriously is to admit one can suffer? I suffer because I’m a body; if I weren’t a body, how could I suffer? So people who set their bodily good before the public good could be entrusted with the commonwealth, and people who treated the body politic as gently as their own body would be worthy to govern the commonwealth."

"Praise and disgrace cause fear. Honor and great distress are like the body. What does it mean that praise and disgrace cause fear? Praise leads to weakness. Getting it causes fear, losing it causes fear. This is why praise and disgrace cause fear. What does it mean that honor and great distress are like the body? The reason for great distress is the body. Without it, what distress could there be? Therefore: He who treasures his body as much as the world Can care for the world. He who loves his body as much as the world Can be entrusted with the world."

"Favor and disgrace are equally to be shunned; honour and calamity to be alike regarded as adhering to the personality. What is this which is written concerning favour and disgrace? Disgrace is the fall from favour. He then that hath favour hath fear, and its loss begetteth fear yet greater of a further fall. What is this which is written concerning honour and calamity? It is this attachment to the body which maketh calamity possible; for were one bodiless, what evil could befall him? Therefore let him that regardeth himself rightly administer also a kingdom; and let him govern it who loveth it as another man loveth himself."

"Accept honors and disgraces as surprises, Treasure great misfortunes as the body. Why say: "Accept honors and disgraces as surprises"? Honors elevate (shang), Disgraces depress (hsia). One receives them surprised, Loses them surprised. Thus: "Accept honors and disgraces as surprises." Why say: "Treasure great misfortunes as the body"? I have great misfortunes, Because I have a body. If I don't have a body, What misfortunes do I have? Therefore treasure the body as the world, As if the body can be entrusted to the world. Love the body as the world, As if the body can be entrusted to the world."

"Favor and disgrace are likely to cause fear. Highly respect great trouble as one respects his own body. What is meant by "favor and disgrace are likely to cause fear"?* Favor is for the inferior: Obtaining it, one will fear it. Losing it, one will fear it. This means that "favor and disgrace are likely to cause fear." What is meant by "highly respecting great trouble as one respects his own body"?** "I have great trouble because I have a body;*3* When I no longer have a body*4*, how can I have trouble?" Therefore, one who respects himself for the world can be lodged with it;*5* One who loves himself for the world can be entrusted with it.*6*"

"Favor and disgrace make one fearful The greatest misfortune is the self What does "favor and disgrace make one fearful" mean? Favor is high, disgrace is low Having it makes one fearful Losing it makes one fearful This is "favor and disgrace make one fearful" What does "the greatest misfortune is the self" mean? The reason I have great misfortune Is that I have the self If I have no self What misfortune do I have? So one who values the self as the world Can be given the world One who loves the self as the world Can be entrusted with the world"

"Favor is as alarming as disfavor; Caring about disaster is like caring about oneself. Why say, “Favor is as alarming as disfavor”? Favor is no good; Gaining it is alarming; Losing it is alarming; Hence, “Favor is as alarming as disfavor.” Why say, “Caring about disaster is like caring about oneself”? The reason why I have disaster Is because I have a self. If I don’t have a self, What disaster do I have? Therefore, If you care about yourself for the sake of the world, You may be charged with the world; If you love yourself for the sake of the world, You may be entrusted with the world."

"Favour and disgrace are as one's fear. Dignity and disaster as one's person. What I mean to say of favour and disgrace is this: - Disgrace is the lower place, which he who wins and he who loses equally fear; so that (in the struggle for place) favour and disgrace are (only important) in proportion to one's fear (of failure). And what I mean by dignity and disaster being as one's person is this: - What renders me liable to great disaster is my person; so that if I had no person (body, personal importance), what disaster could I have? So then, if, for the sake of dignity, one seeks to make himself ruler of the world, he may be permitted, indeed, to rule it temporarily; but if, for love, one seeks to make himself ruler of the world, he may be entrusted with it (for ever, or he may trust himself to the world for ever)."

"“Favor and disgrace are cause for alarm.” “Value your gravest anxieties as you do your own person.” What does it mean in saying “Favor and disgrace are both cause for alarm?” It means that whenever favor is bestowed, both gaining it and losing it should be cause for alarm. What does it mean in saying “Value your gravest anxieties as you do your own person?” The reason we have grave anxieties is because we are embodied persons. If we were not such persons, what anxieties would we have? Thus those who value the care of their own persons more than running the world can be entrusted with the world. And those who begrudge their persons as though they were the world can be put in charge of the world."

"“Tomar los favores y los ultrajes como sobresaltos”. “Apreciar la desgracia como al cuerpo”. ¿Qué significa “Tomar los favores y los ultrajes como sobresaltos”? Los favores elevan, Los ultrajes rebajan. Recibirlos como sobresaltos. Perderlos como sobresaltos. Esto quiere decir “Tomar los favores y los ultrajes como sobresaltos”. ¿Qué significa “Apreciar la desgracia como a nuestro cuerpo”? Tengo una gran desgracia porque tengo un cuerpo. Si no lo tuviera, ¿dónde estaría la desgracia? Por eso hay que apreciar al cuerpo como si fuera el mundo, Como si el cuerpo pudiera confiarse al mundo. Al que ama al cuerpo como al mundo, Puede encomendársele el mundo."

"El favor y el menosprecio son inquietud. La estima y la miseria estánen la propia persona. ¿Por qué digo que el favor y el menosprecio son inquietud?El favor nos levanta, el menosprecio nos abate. conseguirlo es inquietud.El favor y menosprecio son inquietud. ¿Por qué se dice que la estima y la miseria estánen la propia persona? Porque la causa de nuestra gran miseria es nuestrapersona. ¿Qué calamidad nos podría alcanzar, si nofuera por esta persona que tenemos? Así pues, aquel que estime el mundo como a su propia personaserá idóneo para recibir el gobierno del mundo. Al que amael mundo como a su propia persona se le podrá confiar el mundo."

"El favor es oprobioso, lleno de sobresaltos; el honor es una gran desgracia, como el propio cuerpo. ¿Qué quiere decir el favor es oprobioso, lleno de sobresaltos? El favor es algo que rebaja, si lo obtienes te sobresaltas, esto es lo que quiere decir el favor es oprobioso, lleno de sobresaltos. ¿Qué quiere decir el honor es una gran desgracia, comoel propio cuerpo? La causa de que yo sufra grandes desgracias, es que yo poseo un cuerpo. Si yo no tuviera cuerpo alguno, ¿qué desgracia podría sufrir? A quien valora su propio cuerpo más que el mundo entero, se le puede confiar el mundo; a quien ama más su propio cuerpo que el mundo entero, se le puede entregar el mundo."

"Acepta la desgracia deseándola. Acepta la mala suerte como condición humana. Qué significa aceptar la desgracia deseándola? Aceptar no es importante. No hay que estar preocupado con la pérdida o la ganancia. Esto es aceptar la desgracia voluntariamente. Qué significa aceptar la mala suerte como condición humana? Rodeate a ti mismo humildemente; entonces podrás ser confiable de preocuparte de todas las cosas. Ama al mundo como a ti mismo;entonces podrás de verdad preocuparte de todas las cosas."

"El favor es tan humillante como el miedo. El honor es un mal tan grande como el de ser un individuo. “El favor es tan humillante como el miedo”, ¿qué quiere decir esto? Los favores son algo inferior. Cuando nos los otorgan, estamos como atemorizados. Al perderlos, estamos como atemorizados. Eso es lo que significa “El honor es un mal tan grande como el de ser un individuo”, ¿qué quiere decir esto? Si sufro grandes males Se debe a que soy y tengo una persona. Si no fuese un individuo, ¿qué males podrían ocurrirme? Por eso, quien respeta al mundo en la propia persona, es digno de que se le confíe la humanidad. Y el que ama al mundo en su misma persona, lo merece también."

""Acoge la desgracia como agradable sorpresa, y estima la calamidadcomo a tu propio cuerpo." ¿Por qué debemos "acoger la desgracia como agradablesorpresa"? Porque un estado humilde es un favor: caer en él es una agradablesorpresa, ¡y también la es el remontarlo! Por ello, debemos "acoger la desgracia como agradable sorpresa". ¿Por qué debemos "estimar la calamidad como a nuestropropio cuerpo"? Porque nuestro cuerpo es la fuente misma de nuestras calamidades. Si no tuviéramos cuerpo, ¿qué desgracias nos podríansuceder? Así pues, sólo quien está dispuesto a entregarsu cuerpo para salvar al mundo merece que se le confíe el mundo. Sólo aquel que pueda hacerlo con amor es merecedor de ser administradordel mundo."

"Võtta au ja häbi kui üllatust, hinnata valu kui oma keha. Mis tähendab – võtta au ja häbi nagu üllatust? Häbi on ülem, au alam – kui saad – on üllatus, kui kaotad – on üllatus. See tähendabki – au ja häbi on kui üllatus. Mis tähendab – hinda valu kui oma keha? See, et mul on valu, tuleb sellest, et mul on keha. Kui keha ei oleks, mis häda saaks mul olla? Sellele, kes oma keha hinnates ajab Taevaaluse asju, võib Taevaaluse hoiule anda. Sellele, kes oma keha armastades ajab Taevaaluse asju, võib Taevaaluse hoida anda."

"موفقيت به اندازه ي شكست خطرناك است. آرزو به اندازه ي ترس تو خالي است. اين كه موفقيت به اندازه ي شكست خطرناك است يعني چه؟ چه از پله هاي نردبان بالا رويد يا از آن پايين آييد، موقعيت شما متزلزل است. هنگامي كه با دو پاي خود روي زمين ايستاده ايد، مي توانيد هميشه تعادلتان را حفظ كنيد. اين كه آرزو به اندازه ترس توخالي است يعني چه؟ ترس و آرزو هر دو سايه اند؛ آن ها از افكار ما به وجود مي آيند. وقتي خود را به صورتِ خود نمي بينيم، چيزي براي ترسيدن و جود ندارد. دنيا را به صورت خودتان ببينيد. به چيزها همانطور كه هستند اعتماد كنيد. جهان را چون خودتان دوست بداريد سپس مي توانيد آن طور كه بايد مراقب همه چيز باشيد."

"Kunnia ja häpeä ovat yhtä pelottavia. Onni ja onnettomuus ovat tekemisissä ruumiillisen persoonallisuuden kanssa. Tämä on mitä kunniasta ja häpeästä sanotaan häpeä on nöyryytystä, jota pelätään, olkoon se lähellä tai kaukana. Siten kunniaa ja häpeää ei voi erottaa pelosta, jota ne molemmat saavat aikaan. Tämä on mitä onnesta ja onnettomuudesta sanotaan: ruumiillista personallisuutta vain onni ja onnettomuus kohtaavat ja sen kautta ne tulevat. Sillä kuinka minä ilman ruumista voisin kärsiä onnettomuutta tai sen vastakohtaa? Sen tähden hyvän onnen sattuman kautta saattaa ihminen jonkun aikaa hallita maailmaa. Mutta rakkauden voimalla saattaa hän hallita maailmaa ainiaan."

"La faveur pouvant être perdue, est une source d’inquiétudes. La grandeur pouvant être ruinée, est une source d’embarras. Que signifient ces deux sentences ? La première signifie que, et le soin de conserver la faveur, et la crainte de la perdre, remplissent l’esprit d’inquiétude. La seconde avertit, que la ruine vient ordinaire­ment du trop grand souci pour son agrandissement personnel. Qui n’a pas d’ambition personnelle, n’a pas de ruine à craindre. A celui qui est uniquement soucieux de la gran­deur de l’empire (et non de la sienne), à celui qui ne désire que le bien de l’empire (et non le sien propre), qu’à celui-là on confie l’empire, (et il sera en bonnes mains.)"

"Le sage redoute la gloire comme l'ignominie; son corps lui pèse comme une grande calamité. Qu'entend-on par ces mots: il redoute la gloire comme l'ignominie ? La gloire est quelque chose de bas. Lorsqu'on l'a obtenue, on est comme rempli de crainte; lorsqu'on l'a perdue, on est comme rempli de crainte. C'est pourquoi l'on dit: il redoute la gloire comme l'ignominie. Qu'entend-on par ces mots: son corps lui pèse comme une grande calamité ? Si nous éprouvons de grandes calamités, c'est parce que nous avons un corps. Quand nous n'avons plus de corps (quand nous nous sommes dégagés de notre corps), quelles calamités pourrions-nous éprouver ? C'est pourquoi, lorsqu'un homme redoute de gouverner lui-même l'empire, on peut lui confier l'empire; lorsqu'il a regret de gouverner l'empire, on peut lui remettre le soin de l'empire."

"Supporte la disgrâce Dd'un cour égal. Accepte l'adversité comme inséparable de la condition humaine. Que faut-il comprendre par Supporte la disgrâce d'un cour égal? La disgrâce n'est pas pire que la faveur. Toutes deux engendrent la crainte. Ne soit donc affecté ni par la perte ni par le gain. Que faut-il comprendre par L'adversité est inséparable de la condition humaine? L'homme a un corps, c'est pourquoi le malheur a prise sur lui. S'il n'en possédait point, quel événement pourrait le frapper? C'est pourquoi, à celui qui se soucie des autres autant que de lui-même on peut confier le monde. Seul celui qui aime les autres autant que lui-même est digne de les gouverner."

"Faveur et disgrâce sont des évènements saisissants. Elévation et dommage sont perçus par le corps. Que signifie Faveur et disgrâce sont des évènements saisissants ? Faveur qui arrive surprend. Faveur qui se retire surprend. Tel est le sens de : Faveur et disgrâce sont évènements saisissants. Que signifie Elévation et dommage sont perçus par le corps ? Le dommage éprouve mon être. Le dommage n’éprouve pas le non-être. A celui qui estime le monde au prix de sa personne On peut remettre le monde. A celui qui gouverne le monde comme sa personne On peut confier le monde."

"Faveur et disgrâce vont avec la crainte. Honneur et tribulations vont avec la personne. Pourquoi dit-on que faveur et disgrâce vont avec la crainte? La faveur élève, la disgrâce abaisse. Obtient-on la faveur on est dans la crainte; la perd-on, on est encore dans la crainte. Tel est le sens de: faveur et disgrâce vont avec la crainte. Pourquoi dit-on: honneurs et tribulations vont avec la personne? Le moi est ce par quoi on a des tribulations. C'est parce que nous avons une individualité quelles nous frappent. Si nous n'avions pas d'individualité, quels malheurs pourraient nous atteindre? C'est pourquoi celui pour qui l'Empire est aussi précieux que sa propre personne peut l'obtenir; celui qui l'aime autant que lui-même est digne de le diriger."

"בושה ומחמאה : מדאיג זו וזו וכמה את יותר מעריצה עצמך יותר הפחד אם שמת לך ערך ומחיר את אז פוחדת בגלל שהשם הטוב אולי ילך ובנפילה במצב רע כבר פחד אנשים נורא אך בהעדרות של "מחירון" בלא־איכפתיות מהדעות של אחרים יש יתרון אם בדעתך את מרימה עצמך מעל עולם אכן בתלות היתר את תלויה ממנו אך אם במקום שירות עצמי תקדשי את בני־אדם בקבלת עולם שלם תזכי באהבה־אימון של עם כי העולם : טבעו להתמסר כולו למי שלא שונה ממנו במינו"

"Rang és kegyvesztés egyaránt nyugtalanságot okoz. A rang, a méltóság teher, mint a test terhe. Mit akar ez mondani? "A méltóságtól úgy féljetek, mint a kegyvesztéstől". A méltóság lealacsonyít. Egyaránt félelmet ébreszt, akár elnyeri, akár elveszti az ember. Így értendő, hogy a rangtól úgy kell félni, mint a kegyvesztéstől. Mit jelent ez? "A méltóság teher, mint a test terhe". Ugy-e a test teher? De, ha már megszabadultunk a testtől, a terhet sem kell többé cipelnünk. Aki úgy szereti és becsüli az országot, mint önmagát, az méltó az ország kormányzására."

"Dicsőség, szégyen: egyforma félelem. A rang: az élet legnagyobb csapása. Dicsőség, szégyen: mért csak félelem? Mert a dicsőséget a közemberek szorongva nyerik el, szorongva vesztik el. A dicsőség is, szégyen is, csak puszta félelem. A rang mért az élet csapása? Mert legnagyobb csapás az önszeretet. Ha nincs bennem önszeretet, ugyan mi bajom lehet? Ezért: a világért élő kiválóságra bízható a világ; és a világért élő jóságra építhet a világ."

"A dicsőség és szégyen: félelem. Az előkelőség: nagy csapás, (mely) mintha csak testünket érné. Miért mondjuk, hogy a dicsőség és szégyen félelem? Mert a dicsőség olyan az alattvalók (hszia) számára, hogy amikor megszerzik, félnek, és amikor elveszítik, ugyancsak félnek. Ezért mondjuk, hogy a dicsőség és szégyen: félelem. S miért mondjuk, hogy az előkelőség nagy szerencsétlenség az életben? Mert éppen akkor lesz osztályrészem nagy szerencsétlenség, ha számomra csak saját énem létezik. Ha azonban elérem, hogy ne (csak) saját énem létezzék a számomra, akkor miféle szerencsétlenségben lehetne részem? Ezért: az égalattit csak arra lehet rábízni, aki úgy előkelő [tölti be hivatalát], hogy saját énje egy az égalattival, és az égalattit csak arra lehet ráhagyni, aki úgy tudja szeretni, hogy saját énje egy az égalattival."

"tisztesség vagy gyalázat - mind csak hideglelés betegségedet úgy szeresd mint önnön testedet tisztességedben is gyalázatodban is miért e rémület a tisztesség magasba von a gyalázat elejt megkaparintani rémület elszalasztani rémület tisztesség gyalázat ezért olyan akár a rémület a nagy betegséget minek szeressem úgy mint önnön testem testem van azért érhetnek ekkora csapások nincs test nincs szenvedés aki annyira becsüli a világot mint sajátmagát az törődhet már a világgal aki úgy szereti a világot mint sajátmagát arra rá lehet már bízni a világot"

"A világi (külső) becsületesség meg a becstelenség egyaránt kútforrása a félelemnek. A jósors és a balsors kialakul az emberek lelki mivolta szerint. A becsületesség meg a becstelenséggel úgy vagyunk, hogy mivel a becstelenség megaláz, félünk tőle, akár nincs jelen (t. i. ha becsülnek), akár jelen van (t. i. ha nem becsülnek). Így tehát a becsületesség és a becstelenség el nem választható a félelemtől, melyet egyformán szül mind a kettő. A jósorsról meg, a balsorsról pedig azt mondhatjuk: a személyt éri az egyik vagy a másik sors aszerint, hogy mit érdemel. Ha tehát személy nem léteznék, sors sem létezhetnék. A jósors abba a helyzetbe juttathatja az embert, hogy uralkodjék egy darab ideig a földön. De a szeretet erejével örökké uralkodhatik az egész világon!"

"A kegy és a kegyvesztettség megdöbbenti az embert; A magas rang, akárcsak a testünk, Sok bajnak forrása. Mit értünk az alatt, hogy a kegy és a kegyvesztettség Megdöbbenti az embert? Ha kegy fordul az alattvaló felé, Éppúgy meglepi, mintha megvonják a kegyet. Ezt értjük az alatt, hogy a kegy és a kegyvesztettség Megdöbbenti az embert. Mit értünk az alatt, Hogy a magas rang, akárcsak a testünk, sok Bajnak forrása? Ennek oka az, hogy nagy Bajban vagyok, ha testem van. Ha már Nincs testem, ugyan mi baj érhet? Ezért hát, aki testét többre becsüli, Mint a birodalom feletti uralmat, Arra rá lehet bízni a birodalmat. Arra, aki jobban szereti testét, Mint a birodalom feletti uralmat, Rá lehet bízni a birodalom őrzését."

"Siker, kudarc: egyként rettegés; dicsőség, bukás: egyként csapás. Miért? A siker megaláz: elnyerni rettegés, elveszteni csapás. Veszít, aki nem gondol magával; nem veszít, aki nem gondol magával. Aki a birodalomra figyel, nem magára, arra kell bízni a birodalmat; aki a birodalomra ügyel, nem magára, arra kell hagyni a birodalmat."

"Kegyek után futni, kegyek vesztén sírni, egyaránt bolondság: boldogtalanságod ten-testeddel érzed. Kegyek után futni, kegyek vesztén sírni, mért baj ez a kettő? Kegyek elnyerése felemel magasba kegyek elvesztése földre sújt, a mélybe - kegyek elnyerése, kegyek elvesztése: mindkettő bolondság! Testedben mért érzed boldogtalanságod? csak testeddel érzed: ha nem volna tested, fájdalmad se volna! Tested-é az ország? Kormányozd hazádat! Tested-é a néped? Ura vagy a népnek!"

"A dicsőség és szégyen: félelem. Az előkelőség: nagy csapás, (mely) mintha csak testünket érné. Miért mondjuk, hogy a dicsőség és szégyen félelem? Mert a dicsőség olyan az alattvalók (xia 下) számára, hogy amikor megszerzik, félnek, és amikor elveszítik, ugyancsak félnek. Ezért mondjuk, hogy a dicsőség és szégyen: félelem. S miért mondjuk, hogy az előkelőség nagy szerencsétlenség az életben? Mert éppen akkor lesz osztályrészem nagy szerencsétlenség, ha számomra csak saját énem létezik. Ha azonban elérem, hogy ne (csak) saját énem létezzék a számomra, akkor miféle szerencsétlenségben lehetne részem? Ezért: az égalattit csak arra lehet rábízni, aki úgy előkelő "

"A kegy és kegyvesztés egyformán ijesztő; A csapással, mint önmagunkkal, úgy kell törődni. Miért mondom, hogy „A kegy és kegyvesztés egyformán ijesztő?" Nem jó a kegy; Elnyerni ijesztő; Elveszíteni ijesztő; Tehát, „A kegy és kegyvesztés egyformán ijesztő." Miért mondom, hogy „A csapással, mint önmagunkkal, úgy kell törődni?" Mert: Csapás azért ér engem, Mert van énem. Ha nem lenne énem, Milyen csapás érhetne? Ezért, Ha a világ érdekében törődsz önmagaddal, Rád bízható a világ; Ha a világ érdekében szereted magad, Megbízhat benned a világ."

"Félelem a szégyen és dicsőség! A testet érő nagy csapás az előkelőség! Mivel a dicsőség megszerzésekor félnek, elvesztésekor szégyenükben élnek. Ezért félelem a dicsőség. És miért csapás az előkelőség? Mivel szerencsétlenség lesz osztályrészed, ha nem létezik számodra csak saját éned… De miféle szerencsétlenségben lehetne részed, ha mások énjének létezését magadnál eléred?* Ezért bízd az ég alattit arra, ki a legelőkelőbb: saját énje egy az ég alattival, semmi sincs előbb. Ezért hagyd az ég alattit arra, ki legjobban szeret: saját énje az ég alattival egy, kisebb nem lehet."

"Փառքն ու անպատվությունը հավասարապես սարսափելին են: Մեծ հաջողությունն ու մեծ դժբախտությունը պետք է դիտել որպես հավասարազոր իրավիճակներ: Ի՞նչ ասել է փառքն ու անպատվությունը հավասարապես սարսափելի են: Անպատվությունը` մեծ փառք ու պատիվ վայելելուց հետո, ցածր ու մերժված վիճակում հայտնվելու փաստն է: Ուստի փառքի ձեռք բերումն իր հետ բերում է նան այն կորցնելու վտանգի ընկալումը, ն փառքի ու պատվի կորուստը հանգեցնում է ավելի մեծ խայտառակության արժանանալու վախին: Ահա թե ինչ նկատի ունենք, երբ ասում ենք, որ փառքն ու անպատվությունը հավասարապես սարսափելին են: Իսկ ի՞նչ ասել Է` մեծ հաջողությունն ու մեծ դժբախտությունը պետք է դիտել որպես հավասարազոր իրավիճակներ: Այն, ինչը կարող է ինձ մեծ հաջողության հասցնել կամ մեծ դժբախտություն պատճառել, իմ մարմինն է. այն, ինչը ես կոչում եմ «ես»: Եթե ես մարմին չունենամ, ի՞նչ մեծ դժբախտություն կարող է պատահել ինձ. Ուստի այն առաջնորդը, որը ղեկավարում է իր թագավորությունը այնպես, ինչպես վերաբերվում է իր սեփական անձին, ժողովրդի հարգանքին ու պատվին արժանի տիրակալ Է, նայն առաջնորդը, որը ղեկավարում Է իր թագավորությունը այնպիսի սիրով, ինչպիսին տածում է իր սեփական անձի նկատմամբ, արժանի է պետություն ղեկավարելու վստահությանը:"

"Mendapatkan kepercayaan dan dipermalukan harus sama-sama ditakuti; kehormatan dan malapetaka, harus dianggap kondisi pribadi. Apakah maksudnya dengan pembicaraan mendapat kepercayaan dan dipermalukan? Dipermalukan adalah berada pada posisi rendah. Mendapat kepercayaan menuju pada kemungkinan kehilangannya, dan kehilangannya menuju pada ketakutan pada malapetaka yang lebih besar; inilah yang dimaksud dengan mengatakan bahwa mendapat kepercayaan dan dipermalukan harus sama-sama ditakuti. Dan apakah yang dimaksud dengan mengatakan bahwa kehormatan dan malapetaka harus dianggap kondisi pribadi? Yang membuat aku terpengaruh pada malapetaka adalah dengan memiliki tubuh yang aku anggap diri sendiri; jika aku tidak memiliki tubuh, malapetaka apakah yang dapat datang padaku? Maka ia yang ingin mengurus kerajaan, menghormatinya sebagaimana ia menghormati diri sendiri, dapat dipakai untuk memerintahnya, dan dia yang ingin mengurusnya dengan cinta yang dimilikinya untuk dirinya sendiri, dapat dipercayakan dengannya."

"Heiður og vanheiður hvíla á ótta. Gæfa og ógæfa eiga rætur í sjálfinu. Hvernig getur heiður og vanheiður hvílt á ótta? Heiðurinn rýrir manngildið. Þegar heiður er fenginn, óttast menn að missa hann, og þegar heiður glatast, verða menn órólegir. Þannig er hvorttveggja hjúpað ótta, heiður og vanheiður. Hvernig getur gæfa og ógæfa átt rætur í sjálfinu? Ógæfan sprettur af sjálfinu. Ef menn eru fráhverfir sjálfinu, hitta þeir ekki ógæfuna. Nota má þann til að stjórna ríkinu, sem lítur á það eins og sjálfið, en þeim, sem hefur víðsýnan anda, geta menn óhultir fengið völdin í hendur."

"Favore e sfavore fanno paura, pregiar la propria persona è gran sventura. Che significa favore e sfavore fan paura? Il favore è un abbassarsi: nell'ottenerlo s'ha paura, di perderlo s'ha paura. Questo significa favore e sfavore fan paura. Che significa pregiar la propria persona è gran sventura? La ragione per cui ho gran sventura è che tengo alla mia persona, se non tenessi alla mia persona quale sventura avrei? Per questo a chi di sé fa pregio a pro del mondo si può affidare il mondo, a chi di sé ha cura a pro del mondo si può confidare il mondo."

"Il perdono porta l'umiliaziano della vergogna. Gli onori appesantiscono [lo spirito] come il corpo. Che significa: "Il perdono porta l'umliazione della vergogna"? Il perdono [altrui] presuppone la propria subordinazione [all'altro], lo si ottiene dunque mediante la subordinazione di sè [all'altro]: porta, quando lo si è subìto, vergogna. Che significa: "Appesantire come il corpo"? Il proprio del corpo è di offrir presa ad ogni peso [=affezione], il corpo è dunque il portatore di ogni pesantezza. Ne segue: chi sottrae sé tanto al corpo che alla società, potrà governarli entrambi liberamente; chi soffoca la propria passione rivolta al corpo o alla società potrà condurli con lealtà."

"favore e disgrazia sono entrambi da temere considera una grande sciagura come il tuo corpo ecco che significa favore e disgrazia sono entrambi da temere il favore viene dall’alto la disgrazia è cosa bassa si ha paura di perdere quello si teme di imbattersi in questa questo significa favore e disgrazia sono entrambi da temere ecco ora che significa considera una grande sciagura come il tuo corpo la ragione per cui subisco grandi sciagure è che ho un corpo se non avessi un corpo non potrei subire sciagure perciò colui che stima il proprio corpo come il mondo può conservarsi nel mondo a colui che ama il mondo come il proprio corpo si può affidare il mondo"

"Grazia ricevuta ferisce quanto disgrazia La grandezza appesantisce come il corpo. Che significa: «Grazia ricevuta ferisce quanto disgrazia»? La grazia ricevuta implica il proprio abbassamento Vi è ansia nell'attenderla Vi è ansia nel perderla. Che significa: «La grandezza appesantisce come il corpo»? Aver un corpo [una persona] vuol dire offrire presa Il corpo è il principio della pesantezza Se non lo si avesse Non vi sarebbe passibilità. Perciò: chi si stacca dalla grandezza Può reggere liberamente l'impero A chi è attaccato al corpo cosí poco come all'impero Può affidarsi all'impero."

"寵辱(ちょうじょく）に驚くが若くし、大患を貴ぶこと身の若くすと謂う。何をか寵辱に驚くに若くすと謂う。 寵を下と為し、之を得ては驚くが若くし、之を失いては驚くが若くす。之を寵辱に驚くが若くすと謂う。 何をか大患を貴ぶこと身の若くすと謂う。吾れ大患有る所以の者は、吾身有るが為なり。 吾れ身無きに及びては、吾れ何の患（うれ）いか有らん。 故に貴ぶに身を以てして天下を為（おさ）むれば、若（すなわ）ち天下を寄すべし。 愛するに身を以てして天下を為むれば、若ち天下を托すべし。"

"수모를 신기한 것처럼 좋아하고, 고난을 내 몸처럼 귀하게 여기십시오. 수모를 신기한 것처럼 좋아한다 함은 무엇을 두고 하는 말입니까? 낮아짐을 좋아한다는 뜻입니다. 수모를 당해도 신기한 것, 수모를 당하지 않아도 신기한 것, 이것을 일러 수모를 신기한 것처럼 좋아한다고 말합니다. 고난을 내 몸처럼 귀하게 여긴다 함은 무엇을 두고 하는 말입니까? 고난을 당하는 까닭은 내 몸이 있기 때문, 내 몸 없어진다면 무슨 고난이 있겠습니까? 내 몸 바쳐 세상을 귀히 여기는 사람 가히 세상을 맡을 수 있고, 내 몸 바쳐 세상을 사랑하는 사람 가히 세상을 떠맡을 수 있을 것입니다."

"Li kęmqedir ű bęnirxkirinę mîna ew Matmayinek be temaţe bike. Bextreţiyę mîna ew ti bi xwe be binirxîne. Çi mebesta min ji `mîna kęmqedirgirtin Matmayinek be´ ? Heke tu ne paye bî Gihiţtin ű pękanîn matmayinek e Ű wisa ew winda ne. Ji lewre min got.`bęqedirkirinę mîna ew Matmayin be bipijęre.´ Çi qesd ű mebesta min ji `mîna ew tu bi xwe bî Bextreţiya herî mezin binirxîne`? Heke eza min (nefsa min) tinne be, çawa wę bextreţî bi serę min bę? Ji lewre, heke tu jiyîna xwe Bo pękanîn ű fędęn dinę dikî qurban, tu dikarî xwe bispęrî dinę. Heke tu ji vę xwebiqurbankirinę hez dikî Tu dikarî bę sipartinî bextę dinę."

"Valdnieka labvēlība un saīgums rada bažas. Gods ir liels ļaunums manas patības dēļ. ( Ko gan izsaka: “Valdnieka labvēlība un saīgums rada bažas?” Labvēlība mūs pazemo; Ja to iemanto, ir tā, it kā pienāktos bīties, Ja to zaudē, tad arī ir tā, it kā pienāktos bīties. To nozīmē: “Valdnieka labvēlība un saīgums rada bažas.” Ko gan izsaka: “Gods ir liels ļaunums manas patības dēļ?” Ļaunums iespējams tādēļ, ka mana patība savtīga ir; Ja es bez patības būtu, Kāds ļaunums tad paliktu vēl? ) Tādēļ: kas sevī pašā pasauli godā tur, Tam pasauli uzticēt var. Un tam, kas sevī pašā pasauli mīl, Var pasaule pakļauties."

"Zie ongenade als een plezierige verrassing. Zie ongeluk als onderdeel van het bestaan. Waarom is ongenade een plezierige verrassing? Omdat een eenvoudige status een zegen is. Verlies of winst doen er niet toe. Waarom is ongeluk onderdeel van ons bestaan? Ongeluk komt voort uit materie. Zonder lichaam kun je geen ongeluk krijgen. Kies voor nederigheid, dan kan de wereld je vertrouwen. Hou van de wereld, als van jezelf, dan kun je voor de wereld zorgen."

"Sława i hańba podobne są do strachu. Wielmożność podobna jest do wielkiego nieszczęścia w życiu. Co znaczy, że sława i hańba podobne są do strachu? To znaczy, że pośledni ludzie zyskują sobie sławę ze strachem i tracą ją także ze strachem. Co znaczy, że wielmożność podobna jest do wielkiego nieszczęścia w życiu? To znaczy, że ja mam wielkie nieszczęście, ponieważ cenię samego siebie. Gdy nie będę cenić samego siebie, wtedy nie będę mieć nieszczęścia. Dlatego wielmożny, służąc z samozaparciem ludziom, może żyć pośród nich. Humanitarny, służąc z samozaparciem ludziom, może przebywać pośród nich."

"Honra e desonra são como cavalos em fuga: Causam grandes aflições ao corpo. Mas por que se diz : Honra e desonra são como cavalos em fuga ? A honra eleva; A desonra derruba; Ganhar esta ou perder aquela é assustador. Por isto que se diz: Honra e desonra são como cavalos em fuga. Mas por que se diz: Causam grandes aflições ao corpo? Por ter um corpo que tenho grandes aflições: Mas sem corpo que aflições teria eu ? Portanto: Quem honra ao mundo como o seu corpo; A este pode-se confiar o mundo. Quem ama ao mundo como o seu corpo; A este pode-se entregar o mundo."

"Gloria şi ruşinea sunt nedespărţite de teamă. Onoarea şi nenorocirea sunt nedespărţite de personalitate. Ce se înţelege de fapt prin aceasta? Gloria este un lucru demn de dispreţuit, căci atunci când o ai te cuprinde teama să nu o pierzi; tot astfel eşti cuprins de nelinişte când nu o ai. De aceea se spune că gloria şi ruşinea sunt nedespărţite de teamă. Putem socoti că avem ceea ce ne vine ca fericire sau nenorocire pentru că avem personalitate. Dacă am fi detaşaţi şi separaţi de ea, în ce fel ne-ar mai ajunge nenorocirea? Iată pentru ce, dacă principele cinsteşte lumea ca pe el însuşi, poate lua parte la conducerea ei, dacă o iubeşte ca pe el însuşi, este demn să o cârmuiască."

"Favorurile și dizgrația ar părea egal de temut; onoarea și marea nenorocire, să fie privite ca situații personale (de același fel). Ce înseamnă când se vorbește astfel despre favoruri și dizgrație? Dizgrația înseamnă să te afli într-o poziție umilă (după plăcerile favorurilor). Câștigarea acestora (a favorurilor) duce la temere (de pierdere a lor) și pierderea lor duce la teamă (de o nenorocire mai mare): - aceasta este ceea ce se vrea să se înțeleagă spunându-se că favorurile și dizgrația ar părea să fie egal de temut. Și ce se vrea să se înțeleagă spunându-se că onoarea și marea nenorocire trebuie să fie luate (la fel) drept situații personale? Ceea ce mă expune la o mare calamitate este faptul că am un corp (pe care îl numesc al meu); dacă nu aș fi avut corpul, ce mare calamitate ar fi putut să mi se întâmple? De aceea, cel care ar stăpâni regatul, onorându-l așa cum își onorează propria persoană, poate să-l guverneze, și numai celui care l-ar stăpâni cu dragostea pe care o poartă propriei persoane, i se poate încredința guvernarea."

"Atât norocul cât și neșansa creeaza frică. Gândul bun sau gândul rău, dualitatea Care exista tot timpul în mintea încordată. Cum pot norocul sau neșansa să creeze neliniște? Cel norocos își așteaptă câștigul cu nerăbdare. Iar cel nenorocos este neliniștit pentru ce a pierdut. Cum pot gândul bun sau cel rău Să existe în mintea încordată? Este pentru că avem un Ego. Dacă n-am acorda Ego-ului importanță Și încordarea minții s-ar diminua. Astfel ca cel care îi consideră pe alții Ca și cum ar fi el însuși Este demn de a conduce. Celui care-i iubește pe alții cum se iubește pe el însuși I se poate acorda încredere."

"Почесть и позор от сильных мира (для мудреца) одинаково странны. Собственное тело тяготит его, как великое бремя. Что значит: почесть и позор от сильных мира одинаково странны (для мудреца)? Почесть от сильных мира — унижение (для мудреца), поэтому когда она достанется (ему), то (он) относится к ней, как к совершенно призрачной; когда она потеряется, то так же к ней относится, как к презренной. Вот это-то и есть: к почести и позору от сильных мира относиться как к призрачному. Что значит: собственное тело тяготит его (мудреца), как великое бремя? Я имею потому великую печаль, что имею тело. Когда я буду лишен тела, то не буду иметь никакой печали. Поэтому, когда мудрец боится управлять вселенной, то ему можно поручить ее; когда он сожалеет, что управляет вселенной, то ему можно отдать ее."

"Благосклонностü, немилостü -- трепет еäиный. Знатностü, страäанüе -- äля плоти еäино. Что означает: "Благосклонностü, немилостü -- трепет еäиный"? Благосклонностü ввергает в зависимостü. Обретенüе её -- трепет. Утрата её -- трепет. Вот что значит: "Благосклонностü, немилостü -- трепет еäиный". Что означает: "Знатностü, страäанüе -- äля плоти еäино"? Причина тягчайшего из моих страäаний -- в облаäании плотüю. Не имей я плоти, гäе взятüся страäанüю? Отсюäа: знатный, плотüю своей полагающий Поäнебесную, может равно оперетüся на Поäнебесную; влюбленному, плотüю своей полагающему Поäнебесную, может равно äоверитüся Поäнебесная."

"Слава и позор подобны страху. Знатность подобна великому несчастью в жизни. Что значит, слава и позор подобны страху? Это значит, что нижестоящие люди приобретают славу со страхом и теряют ее также со страхом. Что значит, знатность подобна великому несчастью в жизни? Это значит, что я имею великое несчастье, потому что я [дорожу] самим собой. Когда я не будудорожить самим собою, тогда у меня не будет и несчастья. Поэтому знатный, самоотверженно служа людям, может жить среди них. Гуманный, самоотверженно служа людям, может находиться среди них."

"Любовь и бесчестье подобны страху. Почтение и величие приносят страдание, подобно телу. Что значит "любовь и бесчестье подобны страху"? Любовь идет от низов, ее обретают со страхом, ее и теряют со страхом. Вот что значит "любовь и бесчестье подобны страху". Что значит "почтение и величие приносят страдание, подобно телу"? Я потому испытываю большие страдания, что имею тело. Если бы у меня не было тела, разве я испытывал бы какие-либо страдания? Вот почему, тому, кто ценит тело так же, как Поднебесную, пожалуй, можно доверить Поднебесную. Кто любит тело так же, как Поднебесную, на того, пожалуй, можно возложить Поднебесную."

"Милость бесчестит: ее опасайся. Цени великое несчастье как самого себя. Что значит "милость бесчестит: ее опасайся"? Милость для нас - униженье. Бойся, когда ее получаешь, Бойся, когда ее теряешь. Вот что значит "милость бесчестит: ее опасайся". Что значит "цени несчастье как самого себя"? Оттого, что у меня есть "я", у меня есть и несчастье. Не будь у меня моего "я", могу ли я быть несчастлив? Поистине: тому, кто ценит себя больше мира, Можно вверить мир. Тому, кто любит себя, как мир, Можно вручить мир."

"Слава и позор подобны страху. Ценить своё тело - то же самое, что ценить величайшие несчастья. Что значит: "Слава и позор подобны страху?" Даже при малейшей славе, достигая её - страшатся, утрачивая - страшатся тоже. Это и значит: "Слава и позор подобны страху." Что значит: "Ценить своё тело - то же самое, что ценить величайшие несчастья?" Причина, по которой я сталкиваюсь с величайшими несчастьями, заключена в том, что я имею тело. Если бы я не имел тела, откуда же взяться несчастьям? Поэтому, тому, кто ценит Поднебесную больше, чем себя, может быть доверена Поднебесная. Тот, кто любит Поднебесную больше, чем себя, встретит поддержку Поднебесной."

"Милость и бесчестие равно беспокоят. Знатность и большие тяготы равны для личности. Что значит -- милость и бесчестие равно беспокоят? Милость унижает, обретают ее -- как бы ошеломлены, утрачивают ее -- как бы встревожены. Вот что значит -- милость и бесчестие равно беспокоят. Что значит -- знатность и большие тяготы равны для личности? Причина, в силу которой я имею большие тяготы, та, что считаю себя обладающим общественной значимостью. Когда я считаю несущественным престиж, то что же меня обременит? Поэтому достойному, исполняющему волю державы, можно вверить державу, милостивому, исполняющему волю всех людей, можно оставить на попечение население."

"И к почестям, и к позору относись как к тревожному предупреждению. Цени большую беду как собственное тело. Что значит: и к почестям, и к позору относиться как к тревожному предупреждению? Почести соответствуют движению вверх. Позор соответствует движению вниз. Обретению их сопутствует тревога. Потере их сопутствует тревога. Это определяется: И к почестям, и к позору относись как к тревожному предупреждению. Что значит: ценить большую беду как собственное тело? Потому для твоей сущности может быть большая беда, что сущность осуществляет наличие тела. И если бы у сущности отсутствовало тело, то откуда бы взялась беда? Причинность: Когда через придавание большого значения собственному телу осуществляешь действия в Поднебесной, тогда можно доверить Поднебесную. Когда через любовь к своему телу осуществляешь действия в Поднебесной, тогда можно поручить Поднебесную."

"Благоволение сменяется позором наподобие того, как конь трепещет. В знатности, как в нашем теле, заключено великое несчастье. Что подразумеваю, когда говорю: благоволение сменяется позором наподобие того, как конь трепещет? Благоволение проявляют к низшим. При обретении его они походят на вострепетавшего коня и походят на вострепетавшего коня, когда лишаются благоволения. В этом смысл высказывания: благоволение сменяется позором наподобие того, как конь трепещет. Что значит в знатности, как в нашем теле, заключено великое несчастье? Я потому страдаю от великого несчастья, что у меня есть тело. Но разве испытаю я несчастье, если у меня не будет тела? Кто своим телом станет Поднебесной, когда знатен, тому можно ее поручить. Кто своим телом станет Поднебесной, будучи любимцем, тому можно ее вверить."

"В почете быть столь же страшно, сколь и быть в позоре. Быть почитаемым такая же беда, как обладать телесной самостью. Почему так говорят о почестях и о позоре? Позор нас унижает, ну а почести мы со страхом принимаем и со страхом же теряем. А почему быть почитаемым такая же беда, как обладать телесной самостью? Я потому в беде великой пребываю, что телом-самостью я обладаю. И если б телом-самостью не обладал, то разве б были беды у меня? Поэтому коль человек заботится о теле-самости своей, как о Поднебесной всей, ему и Поднебесная доверится не медля. И если человек дорожит телом-самостью своей, как Поднебесной всей, его признает всякий в Поднебесной."

"Uspeh je tako nevaren kot poraz. Upanje je tako prazno kot strah. Kaj pomeni, da je uspeh tako nevaren kot poraz? Če greš gor ali dol po lestvi, je tvoje mesto majavo. Ko boš s svojima dvema stopaloma stal na tleh, boš vedno ohranil ravnotežje. Kaj pomeni, da je upanje tako prazno kot strah? Upanje in strah sta prikazni, ki nastaneta iz mišljenja jaza. Ko jaza ne vidimo kot jaz, česa se imamo bati? Vidi svet kot del sebe. Imej zaupanje kakor stvari pač so. Ljubi svet kot samega sebe, tedaj boš lahko skrbel za vse stvari."

"Acceptera en förnedring som en överraskning. Värdera en stor olycka som du värderar ditt eget själv. Vad menar jag med "Acceptera en förnedring som en överraskning"? När du är ödmjuk Är insikten en överraskning Och så är förlusten. Det är därför jag säger, "Acceptera en förnedring som en överraskning." Vad menar jag med "Värdera stor olycka som du värderar ditt eget själv "? Om jag inte har något själv, hur kunde jag då uppleva olycka? Därför, om du ger ditt liv som ett bidrag till världen, Kan du lita på världen. Om du älskar att ge dig själv på detta vis, Då kan du vara anförtrodd åt världen."

"Sıradan insan onur arar, onursuzluk değil. Başarıya sevinir ve başarısızlıktan tiksinir. Ölümden korkarken hayatı sever. Bilge kişi bunları kabul etmez, böylelikle hayatını basitçe yaşar. Sıradan insan kendini evrenin merkezi yapmanın yolunu arar. Bilge kişinin evreni onun merkezindedir. Dünyayı sever ve sakin kalır. Başkalarını endişelendiren şeyler karşısında tevazu ile davranır, ne hareket eder ne ettirilir, ve böylece her şeyin korunmasında güvenilebilir."

"Слава і ганьба — однаково страшні. Знаменитість — велике нещастя в житті. Що означає, що слава і ганьба — однаково страшні? Це означає, що люди, ризикуючи, борються за славу, а потім бояться її втратити. Що означає, що знаменитість — велике нещастя в житті? Це означає, що я маю велике нещастя, тому що я дорожу своїм ім’ям. Коли я не буду дорожити своїм ім’ям, — тоді в мене не буде і багатьох нещасть. Тому мудрий ніколи не прагне до звеличування самого себе. Він лише самовіддано служить людям. І тому він може жити серед них у спокої. Він ні з ким і ні за що не бореться — тому він невразливий."

"Sủng nhục nhược kinh. (Quí) đại hoạn nhược thân. Hà vị sủng nhục nhược kinh. Sủng vi (thượng, nhục vi) hạ. Đắc chi nhược kinh, Thất chi nhược kinh. Hà vị (quí) đại hoạn nhược thân. Ngô sở dĩ hữu đại hoạn giả, vi ngô hữu thân. Cập ngô vô thân, ngô hữu hà hoạn? Cố quí dĩ thân vi thiên hạ, nhược khả ký thiên hạ. Ái dĩ thân vi thiên hạ, nhược khả thác thiên hạ."

"Vinh, nhục cũng làm lo âu. Sở dĩ hoạn nạn là vì có thân. Tại sao vinh, nhục đều làm lo âu? Vinh là ở ngôi cao, nhục là ở địa vị thấp. Được cũng lo, mất cũng lo. Vì thế nên nói: Vinh nhục đều lo. Tại sao nói: «Hoạn nạn là vì có thân?» Ta sở dĩ phải lo âu nhiều, chính vì ta có thân. Nếu không có thân, ta đâu có lo ! Cho nên ai quí thiên hạ hơn thân mình, thì có thể đem thiên hạ giao phó cho, ai yêu thiên hạ hơn thân mình, thì có thể gửi gắm thiên hạ cho họ được."

"Vinh hay nhục lo âu cũng rứa, Ta lo âu vì có tấm thân. Nhục vinh là mối bận tâm, Lên voi xuống chó cũng ngần ấy lo. Luôn sợ hãi là do thân thể, Không thân này hồ dễ âu lo. Xin đem thiên hạ hiến cho, Ai vì thiên hạ, chẳng tơ tưởng mình."