A négy nagyság

"有物混成，先天地生。 寂兮寥兮，獨立而不改， 周行而不殆， 可以為天下母。 吾不知其名，字之曰道， 強為之名曰大。 大曰逝， 逝曰遠， 遠曰反。 故道大，天大，地大，王（「王」一作「人」，下「王」亦同）亦大。 域中有四大， 而王居其一焉。 人法地， 地法天， 天法道， 道法自然。"

"有物混成 先天地生。 寂兮寥兮獨立不改， 周行而不殆， 可以為天下母。 吾不知其名， 強字之曰道。 強為之名曰大。 大曰逝， 逝曰遠， 遠曰反。 故道大、 天大、 地大、 人亦大。 域中有四大， 而人居其一焉。 人法地， 地法天， 天法道， 道法自然。"

"有物混成， 先天地生。 寂兮寞兮， 獨立而不改， 周行而不殆， 可以爲天地母。 吾不知其名， 故彊字之曰道， 彊爲之名曰大。 大曰逝， 逝曰遠， 遠曰返。 道大， 天大， 地大， 人亦大。 域中有四大， 而王處其一尊。 人法地， 地法天， 天法道， 道法自然。"

"you wu hun cheng, xian tian di sheng. ji xi liao xi, du li bu gai, zhou xing er bu dai, ke yi wei tian di mu. wu bu zhi qi ming, zi zhi yue dao, qiang wei zhi ming yue da. da yue shi, shi yue yuan, yuan yue fan. gu dao da, tian da, di da, ren yi da. yu zhong you si da, er ren ju qi yi yan. ren fa di, di fa tian, tian fa dao, dao fa zi ran."

"Birbaşa xaosdan yaranmış – qeyri-müəyyən, formasız Yer-göydən doğulmamış – olub onlardan əvvəl Səssiz! Səthsiz! Təkdir və dəyişməzdir – nə əvvəli var nə axırı Hər tərəfə uzanır və tükənməzdir – qarşısı yoxdur Yer-göyün Ulu Anasına bənzər Bilmirəm adını İşarə edərək ona Yol deyirlər Ad vermiş olsam, deyərəm ona Böyük Böyükdür – deməli sezilməzdir Sezilməzdir – deməli hüdudsuzdur Hüdudsuzdur – deməli zidd əksləri birləşdirir Buna görə də Yol böyükdür Göy böyükdür Yer böyükdür İnsan da böyükdür Kainatda dördü böyükdür – İnsan da onlardan biridir Adamın qanunu - yerdəndir Yerin qanunu - göydəndir Göyün qanunu - yoldandır Yolun da ki qanunu özündəndir"

"То се появило в Хаоса преäи äа се роäят небето и земята. О, беззвучно. О, без форма. Самотно е и никога не се променя. Навреä, е в äействие. Преграäите сломява. То на Поäнебесната е майка. Аз не зная как е името му, затова условно ще му викам Äао. И ще го назова велико. Велико - в безкрайния си хоä. Макар и äа се äвижи непрекъснато, в äвижението не стига то преäел. Неäостигнало преäела, пак се връща (къмто своя източник), отäето е поело. Äао е велико тъкмо за това. Небето е велико и земята е велика, и госпоäарят също е велик. Четири неща в света са (най) велики, среä тях е и влаäетелят. Човек изхожäа от законите на роäната земя. Земята - от законите на (висшето) небе. Небето слеäва Äао, а Äао слеäва само себе си."

"Естü вещü, что возникла из хаоса, она не была рожäена Небом и Землей. Такая пустая, такая безмолвная! Существует сама по себе, и нет ей ни конöа, ни края. Ее äействие присутствует во всем, не истощаясü, поэтому ее можно назватü "матü всех вещей". ß не знаю ее имени, люäи ее называют "Путü", по мне, лучше ее назватü "Великое". Великое значит Усколüзающее, Усколüзающее значит Глубочайшее, Глубочайшее значит Неистощимое в Превращениях. Äао - это Великое, Небо - это Великое, Земля - это Великое, и человек также - Великое. На свете существуют четыре Великих вещи, и жизнü человека - эта оäна из них. Человек слеäует велениям Земли, Земля слеäует велениям Неба, Небо слеäует велениям Äао, Äао слеäует само по себе."

"Existovalo cosi jako rozvířený proud ještě před zrodem Nebe a Země. Ach, jak osamělé a pusté ve své samojedinosti trvalo beze změn! Krouživě plynulo ničím neohrožované. Možná, že proto se stalo Matkou Podnebesí! Nevím toho pojmenování a proto to označuji znakem: Cesta. A když jsem přeci nucen pojmenovat ji názvem: Obrovská! Co je obrovské, o tom je možné říci, že je rozpínavé. Co je rozpínavé, o tom je možné říci, že je nekonečné. Co je nekonečné, o tom je možné říci, že je navracející se. Proto: Cesta Tao je Obrovská, Nebe je Obrovské, Země je Obrovská, Člověk je obrovsky Veliký! Jádrem tohoto vymezení jsou tedy čtyři velikosti a Člověk je jednou z nich! Zákony Člověka podmiňuje Země, zákony Země podmiňuje Nebe, zákony Nebe podmiňuje Cesta Tao a Cesta Tao je samasebou!"

"Je tu cosi beztvaré a úplné, co se zrodilo před nebem a zemí jak podivné a nehmotné! stojí samo neměnné působí všude a není ohrožováno ničím můžeme je pokládat za Tajemnou Matku neznáme jeho jméno a tak mu říkáme Tao Musíme-li o něm hovořit, nazveme je velké velké znamená pokračující pokračující znamená daleko jdoucí daleko jdoucí znamená navracející se Tao je velké Nebe je velké Země je velká Král je také velký to jsou čtyři velké síly světa a vládce je jeden z nich člověk následuje zemi země následuje nebe nebe následuje Tao a Tao má svůj vzor v přirozeném"

"Je bytost smíšená a přece dokonalá. Před nebem a zemí povstala. Jak bez pohybu, jak netělesná! Samojediná stojí a nemění se. Všude prochází, aniž ocitá se v nebezpečí. Možno považovati ji za matku podnebesí. Já neznám jejího jména; označiti je značkou, pravím Tao. Musím-li však dáti mu jméno, pravím: velký. Velký, to jest vycházející, vycházející, to jest vzdalující se, vzdalující se, to jest vracející se. (Proto) jest Tao velké, nebe jest velké, země jest velká, i král jest velký. Vnitř říšských hranic (=ve světě) jsou čtyři velcí, při tom zůstává král jedním z nich. Člověk má svým pravidlem zemi, země má svým pravidlem nebe, nebe má svým pravidlem Tao. Tao má svým pravidlem: samo od nebe."

"Co v nejasné změtenosti přece úplné co předešlo zrodu Nebe i Země tiché prázdné tak samo bez hnutí cestou dosahující všeho aniž mu cokoliv hrozilo zánikem mocné být Matkou světa A nevědouce jak to jmenovat značíme je Tao a kdybych musil já bych mu řekl Velkost neboť velkost to znamená vycházet neboť vycházet to znamená jít dál a dál neboť jít nejdál znamená se vracet! Proto: Tao je velkost Nebe je velkost Země je velkost i král je velkost- ty čtyři velkostiiii obsahuje universum král zaujímá místo jedné z nich: tak člověk se řídí Zemí Země se řídí Nebem Nebe se řídí Taem Tao se řídí samosebou!"

"Existuje cosi - mlžné a beztvaré, a přece hotové a dovršené. Povstalo před nebem a zemí. Je tak tiché ! Tak pusté ! Stojí samo a nemění se. Proniká vše vůkol a nic je neohrožuje. Může se pokládat za matku veškerenstva. Jeho jméno neznám. Označuji je jako "tao". Donucen dát mu jméno, nazývám je "svrchované". Svrchované - toť unikající. Unikající - toť vzdalující se. Vzdalující se - toť vracející se. Proto: Tao je svrchované, nebe je svrchované, země je svrchovaná, i královské důstojenství je svrchované. V okrsku zemském jsou čtyři svrchovanosti a královské důstojenství zaujímá jednu z nich. Člověk se řídí podle země, země se řídí podle nebe, nebe se řídí podle tao, tao se řídí podle sebe."

"Zde je ta věc, která vznikla ve zmatku, která se zrodila dříve než nebe a země! Ó klidná! Ó prázdná! Stojí osaměle a nemění se. Všude působí a není vydávána nebezpečí (zničení). Lze ji pokládat za látku země. Neznám její jméno. Když ji označuji znakem, nazývám ji tao. Když ji libovolně jmenuji, říkám jí veliká. Veliká - nazývá se přechodná. Přechodná - nazývá se daleká. Daleká - nazývá se vracející se. Proto je veliké tao, veliké je nebe, veliká je země, veliký je i vládce. Ve vesmíru jsou čtyři velicí, mezi nimi je vládce.* Člověk se řídí zemí. Země se řídí nebem. Nebe se řídí tao a tao se řídí přirozeností.**"

"Noget forunderligt fortættede sig, født før himmel og jord, i stilheden og det tomme rum, eksisterende af sig selv og uforanderligt, til stede overalt og i bevægelse. Det må anses for moder til universet. Jeg kender ikke dets navn. Jeg kalder det Tao. Af mangel på et bedre ord kalder jeg det uendeligt. Da det er uendeligt, er det konstant i bølgende bevægelse. Det bølger bort i det uendelige, og bølgebevægelsen vender tilbage. Derfor sagde de gamle: Tao er mægtigt, himlen er mægtig, jorden er mægtig, kongen er også mægtig. Disse er universets fire store magter, og kongen er en af dem. Menneskets lov er jorden, jordens lov er himlen, himlens lov er Tao. Taos lov er Tao."

"Sein und Nichtsein ist ungetrennt durcheinander, ehe Himmel und Erde entstehen. So still! so leer! Allein steht es und kennt keinen Wechsel. Es wandelt im Kreise und kennt keine Unsicherheit. Man kann es fassen als die Mutter der Welt. Ich weiß seinen Namen nicht. Ich bezeichne es als »SINN«. Mich mühend seine Art zu künden, nenne ich es: »groß«. Groß, damit meine ich: immer im Flusse. Immer im Flusse, damit meine ich: in allen Fernen. In allen Fernen, damit meine ich: in sich zurückkehrend. Und darum heißt es: Der SINN ist groß, der Himmel ist groß, die Erde ist groß und auch der Menschenkönig ist groß. Vier Große gibt es im Weltraum, und der Menschenkönig ist einer davon. Der Mensch hat die Erde zum Vorbild. Die Erde hat den Himmel zum Vorbild. Der Himmel hat den SINN zum Vorbild. Und der SINN hat sich selber zum Vorbild."

"Es ist eine ordnende Urkraft Alles Werdens Ursache, Unabänderlich-stät, erscheinungslos, Selbst sich Urgrund, ewig sich gleich, Allgültiges Werdegangs Urtrieb, Urform des Lebens. Unbestimmbar, bestimmet der Mensch Sie als Bahn. Die Kraft ist Größe; Die Größe ist Unmeßbares; Das Unmeßbare ist Unendlich-Fernes; Das Unendlich-Ferne ist Wiederkunft. Gleich-so: Die Bahn ist letzte Größe; Der Himmel ist letzte Größe; Die Erde ist letzte Größe; Der Ordner ist letzte Größe; So sind vier letzte Größen; eine davon ist der Ordner. Der Mensch hat zum Grunde die Erde; Die Erde hat zum Grunde den Himmel; Der Himmel hat zum Grunde die Bahn; Die Bahn ist sich selbst Urgrund."

"Es gibt ein Wesen, unbegreiflich, vollkommen, vor Himmel und Erde entstanden. So still!, so gestaltlos! Es allein beharrt und wandelt sich nicht. Durch alles geht es und gefährdet sich nicht. Man kann es ansehen als der Welt Mutter. Ich kenne nicht seinen Namen. Bezeichne ich es, nenne ich es: Tao. Bemüht, ihm einen Namen zu geben, nenne ich es: Groß. Als groß nenne ich es: Fortgehen, Als fortgehen nenne ich es: Entfernt, Als entfernt nenne ich es: Zurückkehren. Denn Tao ist groß, der Himmel ist groß, die Erde ist groß, der König ist auch groß. In der Welt gibt es vier Große, und der König ist von ihnen einer. Des Menschen Richtmaß ist die Erde, der Erde Richtmaß ist der Himmel, des Himmels Richtmaß ist Tao, Taos Richtmaß ist sein Selbst."

"Im unergründlichen Grunde liegt die Urwesenheit. Sie war, ehe Himmel und Erde waren, ohne Bewegung, ohne Gestalt, noch werdefrei in der Ganzheit des Wesens, ohne Widerstand alles erfüllend: Mutter des Himmels und der Erde. Unbegreifbar und unnennbar ist sie. Ich bezeichne sie als das Unergründliche. Ich kann sie (um eine begriffliche Faßung ringend,) auch als das Große bezeichnen. Damit meine ich: ihr ewig Quellendes, und mit diesem meine ich: ihr Unaufhörliches, und mit diesem: den erst in alLen Fernen des Unendlichen sich schließenden Kreislauf des Werdens. Groß ist das Unergründliche;- doch auch der Himmel, die Erde und der König sind groß. Dies sind vier Größen, die uns gegeben sind; der König ist nur eine von ihnen. Er ist als Mensch an die Gesetze der Erde gebunden. Die Erde ist den Gesetzen des Himmels eingefügt. Der Himmel folgt dem Gesetz des Unergründlichen. Dieses aber ist sich selbst Gesetz."

"Sie besaßen ein Wesen, fließend und vollkommen, ehe die Herrschaft der Sin im Lande entstand. Als sie noch für sich allein waren, wie üppig war ihr Wachstum, und wie einzigartig und selbständig waren sie, noch nicht aus der Art gebracht! Die Herrschaft der Tscheu kam, aber sie waren noch nicht gefährdet. Sie durften (selber) erheben, der die Hand hielt über sie. Das Reichshaupt war der Untervölker Mutter. Sie waren noch nicht behindert am Erlernen ihrer Sprache. Wie Jugend zu erziehen, sagte die Lehre vom Wege Gottes (tao). Wie Gewalthaber als Betreuer und Sprecher wandeln, belehrte der Große ("Ta"). Den Großen belehrte der "Schih" (der kommt und geht). Den Schih belehrte der "Yüan" (der Bote). Den Yüan belehrte der "Fan" (der Berichterstatter). Ein altes Weistum sagt: "Die Großen sollen Gottes Wege wandeln, des Reichshauptes Große und die Großen der Länder." Der König war auch ein Großer. Sein Landgebiet war die Mitte, um die Großen in der Hand zu haben nach allen vier Seiten. Und König war unter ihnen Einer. So war es damals. Die Sin folgten der Ordnung ihres Landes. Die Länder folgten der Ordnung des Reichsoberhauptes. Das Reichsoberhaupt folgte der Lehre vom Wege Gottes. Des Weges Gottes Ordnung ist: das Eigene leuchten lassen."

"Es gab ein Wesen voll unbegreiflicher Größe, noch ehe Himmel und Erde entstanden. Still, übersinnlich, unveränderlich bleibt es und unwandelbar. Durch alles geht es - unberührt. Es ist die Mutter der Welt. Ich kenn das Unbekannte nicht und nenne es Tao. Ich nenne es groß, mit Inbrunst. Ich nenne es entfernt und immer wiederkehrend; denn Tao ist groß wie der Himmel, die Erde aber ist groß wie ein menschlicher König. In der Welt gibt es vielerlei Große, und der menschliche König ist einer davon. Des Menschen Richtmaß ist die Erde. Der Erde Richtmaß aber ist der Himmel, und des Himmels Richtmaß - Tao. Tao aber hat nur sich selbst zum Vorbild."

"Das Sein der Dinge bildet sich im Chaos. Es entsteht vor Himmel und Erde, ganz ruhig und still. Allein steht es und ändert sich nicht. Es gründet Bewegung, doch ohne Bedrohung. Man kann es für die Mutter der Dinge unter dem Himmel halten. Ich kenne seinen Namen nicht. Das Schriftzeichen dafür heißt "Dao". Der Name für seine Gestaltungskraft heißt "das Große". Das Große wird das "Vergehende" genannt. Das Vergehende wird das "Sich-Entfernende" genannt. Das Sich-Entfernende wird das "Umkehrende" genannt. Daher ist das Dao groß. Der Himmel ist groß. Die Erde ist groß. Auch Könige sind groß. In diesem Umkreis gibt es vierfaches Großes. Und die Könige behaupten sich als eines von diesen. Der Mensch reguliert die Erde. Die Erde reguliert den Himmel. Der Himmel reguliert das Dao. Dao reguliert sich selbst."

"ES GIBT ein Wesen, das war immerdar, Bevor der Himmel und die Erde waren. Wie unbegreiflich in Vollkommenheit, Wie still es ist! Wie übersinnlich klar! In nie sich wandelnder Beharrlichkeit Durchdringt es alles, weiß nichts von Gefahren. Soll ich es Mutter aller Dinge nennen? Wie kann ich nennen, was wir nicht erkennen? Ich sage EINES, weil es namenlos. Ich sage von ihm kündend: Es ist „groß". „Groß sage ich und meine sein "Entgleiten". „Entgleitend" heißt: Es ist „in allen Weiten". „In allen Weiten" sagend meine ich: „Es wendet sich und kehrt zurück in sich". Weil groß das EINE, ist der Himmel groß, Ist groß die Erde, ist der König groß. So gibt es in der Welt vier Große bloß, Und ihrer einer ist der König groß. Er muß sich an der Erde Vorbild halten. Der Erde Vorbild ist des Himmels Art. Des Himmels Vorbild ist des EINEN Walten, Das selbst sich Vorbild ist und treu es wahrt."

"Πριν ακόμα γεννηθεί το σύμπαν, Υπήρχε κάτι άμορφο, αλλά τέλειο, Μοναχικό και σιωπηλό, Απαράλλακτο και άπειρο, Ειρηνικό και άδειο. Είναι η μητέρα του σύμπαντος. Αφού δεν ξέρω το όνομά του, Το ονόμασα Ταό. Διαπερνά όλα τα πράγματα, Και κυλά γύρω από όλα τα πράγματα, Για να επιστρέφει στην πηγή όλων των πραγμάτων. Το Ταό είναι μεγάλο. Ο Ουρανός είναι μεγάλος. Η Γη είναι μεγάλη. Ο Άνθρωπος είναι μεγάλος. Αυτά είναι οι τέσσερεις μεγάλες δυνάμεις. Ο Άνθρωπος ακολουθεί τη Γη. Η Γη ακολουθεί τον Ουρανό. Ο Ουρανός ακολουθεί το Ταό. Το Ταό ακολουθεί μόνο τη φύση του."

"There was something undifferentiated and yet complete, Which existed before heaven and earth. Soundless and formless, it depends on nothing and does not change. It operates everywhere and is free from danger. It may be considered the mother of the universe. I do not know its name; I call it Tao. If forced to give it a name, I shall call it Great. Now being great means functioning everywhere. Functioning everywhere means far-reaching. Being far-reaching means returning to the original point. Therefore Tao is great Heaven is great. Earth is great. And the king is also great. Man models himself after Earth. Earth models itself after Heaven. Heaven models itself after Tao. And Tao models itself after Nature."

"Something mysteriously formed, Born before heaven and earth. In the silence and the void, Standing alone and unchanging, Ever present and in motion. Perhaps it is the mother of ten thousand things. I do not know its name. Call it Tao. For lack of a better word, I call it great. Being great, it flows. It flows far away. Having gone far, it returns. Therfore, "Tao is great;_x001e_ Heaven is great; Earth is great; The king is also great." These are the four great powers of the universe, And the king is one of them. Man follows the earth. Earth follows heaven. Heaven follows the Tao. Tao follows what is natural."

"There was something undefined and complete, coming into existence before Heaven and Earth. How still it was and formless, standing alone, and undergoing no change, reaching everywhere and in no danger (of being exhausted)! It may be regarded as the Mother of all things. I do not know its name, and I give it the designation of the Tao (the Way or Course). Making an effort (further) to give it a name I call it The Great. Great, it passes on (in constant flow). Passing on, it becomes remote. Having become remote, it returns. Therefore the Tao is great; Heaven is great; Earth is great; and the (sage) king is also great. In the universe there are four that are great, and the (sage) king is one of them. Man takes his law from the Earth; the Earth takes its law from Heaven; Heaven takes its law from the Tao. The law of the Tao is its being what it is."

"Before the Heaven and Earth existed There was something nebulous: Silent, isolated, Standing alone, changing not, Eternally revolving without fail, Worthy to be the Mother of All Things. I do not know its name And address it as Tao. If forced to give it a name, I shall call it "Great." Being great implies reaching out in space, Reaching out in space implies far-reaching, Far-reaching implies reversion to the original point. Therefore: Tao is Great, The Heaven is great, The Earth is great, The King is also great. There are the Great Four in the universe, And the King is one of them. Man models himself after the Earth; The Earth models itself after Heaven; The Heaven models itself after Tao; Tao models itself after nature."

"THERE was Something undefined and yet complete in itself, Born before Heaven-and-Earth. Silent and boundless, Standing alone without change, Yet pervading all without fail, It may be regarded as the Mother of the world. I do not know its name; I style it "Tao"; And, in the absence of a better word, call it "The Great." To be great is to go on, To go on is to be far, To be far is to return. Hence, "Tao is great, Heaven is great, Earth is great, King is great." Thus, the king is one of the great four in the Universe. Man follows the ways of the Earth. The Earth follows the ways of Heaven, Heaven follows the ways of Tao, Tao follows its own ways."

"There is a Being wondrous and complete. Before heaven and earth, it was. How calm it is! How spiritual! Alone it standeth, and it changeth not; around it moveth, and it suffereth not; yet therefore can it be the world's mother. Its name I know not, but its nature I call Reason. Constrained to give a name, I call it the great. The great I call the departing, and the departing I call the beyond. The beyond I call home. The saying goes: "Reason is great, heaven is great, earth is great, and royalty also is great.[There are four things in the world that are great, and royalty is one of them.] Man's standard is the earth. The earth's standard is heaven. Heaven's standard is Reason. Reason's standard is intrinsic."

"There was something formless yet complete, That existed before heaven and earth; Without sound, without substance, Dependent on nothing, unchanging, All pervading, unfailing. One may think of it as the mother of all things under heaven. Its true name we do not know; Were I forced to say to what class of things it belongs I should call it Great (ta) Now ta also means passing on, And passing on means going Far Away, And going far away means returning. Thus just as Tao has “this greatness” and as earth has it and as heaven has it, So may the ruler also have it. Thus “within the realm there are four portions of greatness”, And one belongs to the king. The ways of men are conditioned by those of earth. The ways of earth, by those of heaven. The ways of heaven by those of Tao, and the ways of Tao by the Self-so."

"There was something formed out of chaos, That was born before Heaven and Earth. Quiet and Still! Pure and deep! It stands on its own and does not change. It can be regarded as the mother of Heaven and Earth. I do not yet know its name: I "style" it "the Way." Were I forced to give it a name, I would call it "the Great." "Great" means "to depart"; "To depart" means "to be far away"; And "to be far away" means "to return." The Way is great; Heaven is great; Earth is great; And the king is also great. In the country there are four greats, and the king occupies one place among them. Man models himself on the Earth; The Earth models itself on Heaven; Heaven models itself on the Way; And the Way models itself on that which is so on its own."

"There was a chaotic something, yet lacking nothing born before Heaven and Earth. Alone. Still. Standing alone, unchanging. Revolving, endlessly. It can be thought of as Mother of the World. I do not know its name, one can call it 'Tao.' The name of its powerful presence: One can call it 'The Great One.' Great means going forth going forth means going far away going far away means turning back. Yes: Tao is great Heaven is great Earth is great (the king is also great in the universe there are four great ones and the king takes his place as one of them). Earth gives the rule for people Heaven gives the rule for Earth Tao gives the rule for Heaven the rule for Tao: things as they are."

"Before creation a prescience existed, Self-contained, complete, Formless, voiceless, mateless, Changeless, Which yet pervaded itself With unending motherhood. Though there can be no name for it, I have called it 'the way of life.' Perhaps I should have called it 'the fullness of life,' Since fullness implies widening into space, Implies still further widening, Implies widening until the circle is whole. In this sense The way of life is fulfilled, Heaven is fulfilled, Earth fulfilled And a fit man also is fulfilled: These are the four amplitudes of the universe And a fit man is one of them: Man rounding the way of earth, Earth rounding the way of heaven, Heaven rounding the way of life Till the circle is full."

"There is a chaotic thing, born before heaven and earth, So silent, so empty, unique and unchanging, circling endlessly, It could be considered the Mother of all under heaven. I do not know its name. I reluctantly style it "Tao" And if forced to, reluctantly describe it as "great." "Great" can be described as going ever onward. "Going ever onward" can be described as going far. "Going far" can be described as returning. Hence, Tao is great. Heaven is great, earth is great, and mankind, also, is great. There are four phenomena in the universe, and mankind is one of them. Mankind follows the ways of the earth, The earth follows the ways of heaven, Heaven follows the ways of Tao, And Tao follows the ways of Nature."

"Imagine a nebulous thing here before Heaven and Earth silent and elusive it stands alone not wavering it travels everywhere unharmed it could be the mother of us all not knowing its name I call it the Tao forced to name it I name it Great great means ever-flowing ever-flowing means far-reaching far-reaching means returning the Tao is great Heaven is great Earth is great the king is also great the realm contains four greats of these the king is one Man imitates Earth Earth imitates Heaven Heaven imitates the Tao the Tao imitates itself"

"There was something formless and perfect before the universe was born. It is serene. Empty. Solitary. Unchanging. Infinite. Eternally present. It is the mother of the universe. For lack of a better name, I call it the Tao. It flows through all things, inside and outside, and returns to the origin of all things. The Tao is great. The universe is great. Earth is great. Man is great. These are the four great powers. Man follows the earth. Earth follows the universe. The universe follows the Tao. The Tao follows only itself."

"There was a Being already perfect before the existence of Heaven and Earth. It is calm! It is formless! It stands alone and changes not! Reaching everywhere and inexhaustible, It may be regarded as Mother of the Universe. I do not know its name. For a title we call it the Tao. If forced to give it a name we call it the Great. Great, we call it the Flowing, Flowing we call it distant, Distant, we call it Coming again. Therefore the Tao is Great, Heaven is Great, The Earth is Great, the Ruler is also Great. In the Universe four are Great, And the Ruler is one of them. Man finds his law in the Earth. The Earth finds its law in Heaven, Heaven finds its law in the Tao, The Tao finds its law in the affirmation of Self."

"Something unformed and complete Before heaven and Earth were born, Solitary and silent, Stands alone and unchanging, Pervading all things without limit. It is like the mother of all things under heaven, But I don't know its name - Better call it Tao. Better call it great. Great means passing on. Passing on means going far. Going far means returning. Therefore, Tao is great, And heaven, And earth, And humans. Four great things in the world. Aren't humans one of them? Humans follow earth Earth follows heaven Heaven follows Tao. Tao follows its own nature."

"Something undifferentiated was born before heaven and earth; still and silent, standing alone and unchanging, going through cycles unending, able to be mother to the world. I do not know its name; I label it the Way. Imposing on it a name, I call it Great. Greatness means it goes; going means reaching afar; reaching afar means return. Therefore the Way is great, heaven is great, earth is great, and kingship is also great. Among domains are four greats, of which kingship is one. Humanity emulates earth, earth emulates heaven, heaven emulates the Way, the Way emulates nature."

"There is a thing confusedly formed, Born before heaven and earth. Silent and void It stands alone and does not change, Goes round and does not weary. It is capable of being the mother of the world. I know not its name So I style it 'the way'. I give it the makeshift name of 'the great'. Being great, it is further described as receding, Receding, it is described as far away, Being far away, it is described as turning back. Hence the way is great; Heaven is great; Earth is great; The king is also great. Within the realm there are four things that are great, And the king counts as one. Man models himself on earth, Earth on heaven, Heaven on the way, And the way on that which is naturally so."

"There is Being that is all-containing, which precedes the existence of heaven and earth. How calm it is ! How incorporeal ! Alone it stands and does not change. Everywhere it goes without running a risk, and can on that account become the world's mother. I know not its name. Its character is defined as Reason. When obliged to give it a name, I call it the Great. The Great I call the Evasive. The Evasive I call the Distant. The Distant I call the Returning. The saying goes: ''Reason is great, Heaven is great, Earth is great, and Royalty also is great. There are four things in the world that are great, and Royalty is one of them." Man's standard is the Earth. The earth's standard is Heaven. Heaven's standard is Reason. Reason's standard is intrinsic."

"There is something that contains everything. Before heaven and earth it is. Oh, it is still, unbodied, all on its own, unchanging, all-pervading, ever-moving. So it can act as the mother of all things. Not knowing its real name, we only call it the Way. If it must be named, let its name be Great. Greatness means going on, going on means going far, and going far means turning back. So they say: “The Way is great, heaven is great, earth is great, and humankind is great; four greatnesses in the world, and humanity is one of them.” People follow earth, earth follows heaven, heaven follows the Way, the Way follows what is."

"There was something that finished chaos, Born before Heaven and Earth. So silent and still! So pure and deep! It stands alone and immutable, Ever-present and inexhaustible. It can be called the mother of the whole world. I do not know its name. I call it the Way. For the lack of better words I call it great. Great means constant flow. Constant flow means far-reaching. Far-reaching means returning. That is how the Way is great. Heaven is great, Earth is great, And the king is also great. In the world there are four greats, And the king is one of them. Man is ruled by Earth. Earth is ruled by Heaven. Heaven is ruled by the Way. The Way is ruled by itself."

"Without Limit and Perfect, there is a Becoming, beyond Heaven and Earth. It hath nor motion nor Form; it is alone, it changeth not; it extendeth all ways; it hath no Adversary. It is like the All-Mother. I know not its Name, but I call it the Tao. Moreover, I exert myself, and call it Vastness. Vastness, the Becoming! Becoming, it flieth afar. Afar, it draweth near. Vast is this Tao; Heaven also is Vast; Earth is vast; and the Holy King is vast also. In the Universe are Four Vastnesses, and of these is the Holy King. Man followeth the formula of Earth; Earth followeth that of Heaven, and Heaven that of the Tao. The formula of the Tao is its own Nature."

"There was something nebulous existing (yu wu hun ch'eng), Born before heaven and earth. Silent, empty, Standing alone (tu), altering not (pu kai), Moving cyclically without becoming exhausted (pu tai), Which may be called the mother of all under heaven. I know not its name, I give its alias (tzu), Tao. If forced to picture it, I say it is "great" (ta). To say it is "great" is to say it is "moving away" (shih), To say it is "moving away" is to say it is "far away" (yüan), To say it is "far away" is to say it is "returning" (fan). Therefore Tao is great, Heaven is great, Earth is great, The king is also great. In the realm there are four greats, And the king is one of them. Humans follow (fa) earth, Earth follows heaven, Heaven follows Tao, Tao follows self-becoming (tzu-jan)."

"There is a thing formed in chaos Existing before Heaven and Earth.* Silent and solitary, it stands alone, unchanging.** It goes around without peril. It may be the Mother of the world.*3* Not knowing its name*4*, I can only style it Tao.*5* With reluctance, I would call it Great.*6* Great means out-going.*7* Out-going means far-reaching. Far-reaching means returning.*8* Therefore, Tao is great. Heaven is great. Earth is great. The king is great.*9* In the universe, there are four great things,*10* and the king is one of them.*11* Man abides by earth, Earth abides by heaven, Heaven abides by Tao, Tao abides by nature.*12*"

"There is something formlessly created Born before Heaven and Earth So silent! So ethereal! Independent and changeless Circulating and ceaseless It can be regarded as the mother of the world I do not know its name Identifying it, I call it "Tao" Forced to describe it, I call it great Great means passing Passing means receding Receding means returning Therefore the Tao is great Heaven is great Earth is great The sovereign is also great There are four greats in the universe And the sovereign occupies one of them Humans follow the laws of Earth Earth follows the laws of Heaven Heaven follows the laws of Tao Tao follows the laws of nature"

"There was something undifferentiated and yet complete, Born before Heaven and Earth, Soundless and formless, Independent and unchanging. Revolving endlessly, It may be thought of as the Mother of all under Heaven. I do not know its name; So I just call it Dao, And arbitrarily name it Great. To be Great means to move on and on; To move on and on means to go far and wide; To go far and wide means to return. Thus, Dao is great; Heaven is great; Earth is great; Man is also great. The universe has four great ones, And Man is one of them. Man follows the ways of Earth; Earth follows the ways of Heaven; Heaven follows the ways of Dao; Dao follows its own ways."

"There was something chaotic in nature which existed before heaven and earth. It was still. It was void. It stood alone and was not changed. It pervaded everywhere and was not endangered. It may be regarded as the Mother of the Universe. I know not its name; but give it the title of Tau. If I am forced to make a name for it, I say it is Great; being Great, I say that it passes away; passing away, I say that it is far off; being far off, I say that it returns. Now Tau is great; Heaven is great; Earth is great; a king is great. In the Universe there are four greatnesses, and a king is one of them. Man takes his law from the Earth; the Earth takes its law from Heaven; Heaven takes its law from Tau; and Tau takes its law from what it is in itself."

"There was some process that formed spontaneously Emerging before the heavens and the earth. Silent and empty, Standing alone as all that is, it does not suffer alteration. [All pervading, it does not pause.] It can be thought of as the mother of the heavens and the earth. I do not yet know its name (ming). If I were to style it, I would call it way-making (dao). And if forced to give it a name, I would call it grand. Being grand, it is called passing, Passing, it is called distancing. Distancing, it is called returning. Way-making is grand, The heavens (tian) are grand, The earth is grand, And the king is also grand. Within our territories There are four “grandees” And the king occupies one of them. Human beings emulate the earth, The earth emulates the heavens, The heavens emulate way-making, And way-making emulates what is spontaneously so (ziran)."

"Había algo producido de por sí Anterior al nacimiento del Cielo y de la Tierra. Silencioso e inmenso. Erigiéndose único Pero sin transformarse. Circulando por doquier infatigablemente. Que puede ser la madre de todo bajo el Cielo. Yo no conozco su nombre, Lo llamo Tao. Obligado a darle un nombre, Lo llamo “Grande”. Grande significa “partir”. Partir significa “lejos”. Lejos significa “retorno”. Por lo tanto, el Tao es grande, El Cielo es grande, La Tierra es grande, El hombre también es grande. En el universo hay cuatro grandes Y el hombre es uno de ellos. El hombre sigue a la Tierra, La Tierra sigue al Cielo, El Cielo sigue al Tao, El Tao sigue a su propia naturaleza."

"Existe un ser caótico, vive con anterioridad al Cielo y ala Tierra. Es silencioso, vacío, solitario e inmutable. Estádotado de un movimiento giratorio e incesante. Puede que haya sido la Madredel Mundo.No sé su nombre. Su apelativo es Tao. Si nos empeñamosen darle un nombre, le podemos llamar «Grande», porque se aleja,se hace remoto y vuelve [se extiende a largas distancias].Grande, pues, es el Tao, grande el Cielo, grande la Tierra, grandetambién el Monarca. Son cuatro los grandes del Cosmos y el Monarcaes uno de ellos.El hombre tiene por norma la Tierra, la Tierra el Cielo,el Cielo al Tao, y el Tao él es su propia ley."

"Hay una cosa confusamente formada, anterior al cielo y a la tierra. ¡Sin sonido, sin forma! de nada depende y permanece inalterada, se la puede considerar el origen del mundo. Yo no conozco su nombre, la denomino dao. Forzado a darle otro nombre la llamaría lo grande. Lo grande se desplaza constantemente, el desplazarse constantemente es alejarse sin cesar, alejarse sin cesar es regresar al punto de partida. El dao es grande, la tierra es grande, el soberano también es grande. En el Estado hay cuatro grandes, uno de ellos es el soberano. El hombre tiene por norma a la tierra, la tierra tiene por norma al cielo, el cielo tiene por norma al dao, el dao, conforme a las leyes de la naturaleza, es la norma de sí mismo."

"Algo misteriosamente formado nace antes del cielo y de la tierra. En el silencio y el vacío, deteniéndose solo y sin cambio, siempre presente y en movimiento. Tal vez es la madre de las diez mil cosas. No conozco sus nombres. Llámalo Tao. Por falta de un mundo mejor, lo llamo grande. Siendo grande, fluye muy lejos y habiendo llegado lejos, regresa. El Tao es grande;el cielo es grande; la tierra es grande;el rey también es grandeel rey es uno de ellos. El hombre sigue la tierra. La tierra sigue el cielo. El cielo sigue el Tao. El Tao sigue lo que es natural."

"Hay algo perfecto e indistinto. Existía antes que el Cielo y la Tierra, silencioso, solitario. Permanece único y es inmutable. Se mueve en círculo y no corre peligro. Podríamos llamarlo la Madre del mundo. Pero desconozco su nombre. Yo lo denomino SENTIDO. Si me esfuerzo por designarlo, entonces digo: grande. Grande significa estar en eterno movimiento. El eterno movimiento significa alejarse. Alejarse significa retornar. Así es grande el SENTIDO, grande el Cielo, grande la Tierra y también el hombre es grande. Cuatro son las grandezas del universo, y el Hombre es una de ellas. El Hombre se guía por la Tierra. La Tierra se guía por el Cielo El Cielo se guía por el SENTIDO. El SENTIDO se guía por el SENTIDO. EL SENTIDO se guía por sí mismo."

"Había Algo indefinido pero completo en sí mismo, nacidoantes de Cielo-y-Tierra. Silencioso e ilimitado, único e inmutable, aunque impregnándolotodo sin excepción, puede considerarse como la Madre del mundo. No conozco su nombre; lo denomino "Tao"; y, a falta de mejor palabra,lo llamo "Lo Grande". Ser grande es proseguir, proseguir es ir lejos, ir lejos es retornar. Por ello, "el Tao es grande, el Cielo es grande, la Tierra es grande,el rey es grande". Así, el rey es uno de los cuatro grandes del Universo. El hombre se guía por las leyes de la Tierra. La Tierra se guía por las leyes del Cielo, el Cielo se guíapor las leyes del Tao, el Tao se guía por sus propias leyes."

"On midagi: segadikust kasvanud, enne ilmamaad sündinud. Kui vakka! Kui tühi! Üksi püsib, muutumata. Igalpool toimetab väsimata; võiks olla Taevaaluse ema. Mina ei tea tema nime, kutsun teda “Tao”, vägisi panen talle nime “Suur”. “Suur” tähendab “minek”. “Minek” tähendab “ära”. “Ära” tähendab “tagasitulek”. Nii on Tao suur, taevas on suur, maa on suur, kuningas on suur. Maal on neli suurt ja kuningas on üks neist. Inimene käib maa järgi, maa käib taeva järgi, taevas käib Tao järgi, Tao käib iseenda järgi."

"قبل از تولد جهان چيزي بي شكل و كامل وجود داشت. آن آرام است؛ خالي، تنها، تغيير ناپذير، بي نهايت، حاضرِ ابدي؛ مادرِ جهان است. چون نام بهتري برايش نمي يابم، آن را تائو مي نامم. در هر چيز جاري است؛ بيرون و درون و به منبع اصلي باز مي گردد. تائو پهناور است. جهان پهناور است. زمين پهناور است. انسان پهناور است. اين چهار قدرت بزرگ هستي است. انسان از زمين پيروي مي كند. زمين از جهان پيروي مي كند. جهان از تائو پيروي مي كند. تائو از خود پيروي مي كند."

"Ennen kuin taivas ja maa olivat, oli luonnossa alkuolemus. Se oli selkeä, se oli mittaamaton. Se oli itseolevainen, se oli yhtenäinen. Se oli kaikkialla eikä se sietänyt rajoja. Sitä täytyy pitää kaikkiallisena Äitinä. Sen nimeä en tiedä, mutta sanon sitä Taoksi. Jos minun täytyy sitä määritellä, niin sanon sitä rajattomaksi. Kun se on rajaton, sanon sitä käsittämättömäksi. Kun se on käsittämätön, sanon sitä luoksepääsemättömäksi. Kun se on luoksepääsemätön, sanon sitä kaikkiallaolevaksi. Tao siis on ylhäinen, taivas on ylhäinen, maa on ylhäinen, kuningas on ylhäinen. Kaikkeudessa on neljä lajia ylhäisyyttä ja niiden johto on yksi. Ihmistä johtaa maa, maata johtaa taivas, taivasta johtaa Tao, ja Taoa johtaa se itse."

"Il est un être d’origine inconnue, qui exista avant le ciel et la terre, imperceptible et indéfini, unique et immuable, omniprésent et inaltérable, la mère de tout ce qui est. Je ne lui connais pas de nom propre. Je le dé­signe par le mot Principe. S’il fallait le nommer, on pourrait l’appeler le Grand, grand aller, grand éloignement, grand retour, (le principe de l’im­mense évolution cyclique du cosmos, du devenir et du finir de tous les êtres). Le nom Grand convient (proportionnellement) à quatre êtres (superposés) ; à l’empereur, à la terre, au ciel (triade chinoise classique), au Principe. L’empereur doit sa grandeur à la terre (son théâtre), la terre doit sa grandeur au ciel (qui la féconde), le ciel doit sa grandeur au Principe (dont il est l’a­gent principal). (Grandeur d’emprunt, comme on voit. Tandis que) le Principe doit sa grandeur essen­tielle, à son aséité."

"Il est un être confus qui existait avant le ciel et la terre. Ô qu'il est calme ! Ô qu'il est immatériel ! Il subsiste seul et ne change point. Il circule partout et ne périclite point. Il peut être regardé comme la mère de l'univers. Moi, je ne sais pas son nom. Pour lui donner un titre, je l'appelle Voie (Tao). En m'efforçant de lui faire un nom, je l'appelle grand. De grand, je l'appelle fugace. De fugace, je l'appelle éloigné. D'éloigné, je l'appelle (l'être) qui revient. C'est pourquoi le Tao est grand, le ciel est grand, la terre est grande, le roi aussi est grand. Dans le monde, il y a quatre grandes choses, et le roi en est une. L'homme imite la terre; la terre imite le ciel, le ciel imite le Tao; le Tao imite sa nature."

"Une puissance indéfinissable et confuse existait depuis l'éternité. Elle était avant la naissance du ciel et de la terre. Perfection indéterminée. Energie éternelle. Mouvement sans fin. Mouvement immuable. Force unique. Omniprésente. Impérissable. Sans nom mais connue de tous. Mère et principe créateur de l'univers. Nul ne connaît son nom. On l'appelle le Tao. Il échappe à toute définition. Invisible, il est immense. Immobile, il se propage à l'infini. En fuyant, il revient. Ainsi, immense est le Tao. Immenses le ciel et la terre. Immense l'être. Quatre immensités dans l'univers, dont l'être. L'homme épouse le rythme de la terre, la terre s'accorde avec le ciel, le ciel s'harmonise avec le Tao. Le Tao est la loi, la voie de la nature. Et la voie demeure, éternelle."

"Quelque chose de confus et de mélangé Etait là Avant la naissance du ciel et de la terre Fait de silence et de vide Seul et immobile Circulant partout sans s’user Capable d’être la genèse de l’univers Son nom reste inconnu On l’appelle Tao. Et, pourquoi pas, Grand absolu. Grand car il y a expansion Expansion toujours plus loin Distance qui s’en revient (spirale avec son retour). Ainsi, grande est la voie Grand est le ciel, grande est la terre Grand, l’être. Dans l’univers existent quatre grandeurs Dont l’être. L’être humain se modèle sur la terre La terre sur le ciel Le ciel sur la voie Et la voie demeure naturelle."

"Il est un être indéterminé dans sa perfection, qui était avant le ciel et la terre, impassible, immatériel! Il subsiste, unique, immuable, omniprésent, impérissable. On peut le considérer comme étant la Mère de l'Univers. Ne connaissant pas son nom, je le désigne par le mot Tao. En s'efforçant de le qualifier, on pourrait dire qu'il est grand, qu'étant grand il fuit, que fuyant il s'éloigne, qu'éloigné il revient. Ainsi le Tao est grand, le ciel est grand, la terre est grande, le roi aussi est grand. Dans le monde il y a quatre grandes choses, et le roi n'en est-il pas une? L'homme se règle sur la terre, la terre se règle sur le ciel, le ciel se règle sur le Tao. Le Tao n'a d'autre loi que lui-même."

""הוא" משלמות אי־מסודרת לפני ספירה היה נולד כה בדממה וכה מבודד במספיקו להיות אחד ותמיד כל הזמן הופך ואך בלי לאבד דבר לכל התופעות חודר עד אין־גבול "הוא" מוליד את כל השאר לא יודע את שמו רק סמל "דאו" אתנו ואם אני חייב לתת לו כינוי אצמיד אליו "גדול" מילת ליווי מה הפירוש "גדול" זה כה ענק בשביל תפיסת־מחשבה הנה נדמא לך מבינה את עצמו אך... הוא רחוק שוב ושוב מחזיר אותך לאי־מובנות אז האם אומנם בעל קטנטן של תודעה יכול בנסיונו להבין את מה שכה אדיר כן ככה זה לדאו אין גבולות ואין גבולות לריבונות חוקים שמקבלים זרימה ממנו ואין גבול ואין ספור דברי עולם שמתנהלים מתחת לחוקים האלה אך שאיפות בינה אינן פחותות והן גם אדירות ויש לבינה של בן־אדם יכולת להבין את העולם החמרי כי לא נמצאת היא במקום האחרון בין לכוחות גדולים בהכרת הדברים חוקי השמים לפניה נפתחים והיא מתחילה יחד איתם להבין את הדאו מעיזה בינה חיזור כזה לקרוא בראש: אנוכי אלילה אנוכי מלכה אנוכי אנוש"

"Van egy lény: felfoghatatlan és tökéletes. Ég és Föld keletkezése előtt már megvolt. Hangtalan és test nélküli. Mindenfelé áradó. Változhatatlan és örök. Nevezhetjük a világ anyjának. Mivel nevét nem tudom, elnevezem Taonak. Meg akarom nevezni, elnevezem fenségesnek. Fenséges annyi, mint végtelenbe haladó. Végtelen annyit jelent, hogy a legmesszebb távolságokig is elér. Messze távolokba hat és mindenütt jelen van. Már a régiek azt mondták: A Tao nagy, az Ég nagy, a Föld nagy, a császár nagy. Négyféle nagyság van a világon és ezek egyike az emberek királya. Az ember a Föld függvénye, a Föld az Ég függvénye, az Ég a Tao függvénye, a Tao törvénye sajátmagában van."

"Íme az ős-zűrből keletkezett, az ég és föld előtt született: mily békés, mily üres! Magában van, nem változik, zavartalan mindenütt működik. Ő az ég-alattinak anyja. Nevét nem ismerem, kisebb nevén út-nak mondom, elmém szerint nagynak mondom, a nagyot távolodónak mondom, a távolodót eltűnőnek mondom, az eltűnőt visszatérőnek mondom. Ezért nagy az út, az ég, a föld s a király. A világon négy nagy létezik s a király köztük az egyik. Az ember a földet követi, a föld az eget követi, az ég az út-at követi, az út önnön rendjét követi."

"Van egy dolog (vu), mely a káoszban (hun) is teljes volt, s mely még az ég és a föld előtt született. Ó, mily hangtalan, milyen üres! Magában áll szilárdan és nem változik, mindenüvé eljut, és nem fenyegeti semmi veszély. Méltán tartják őt az égalatti anyjának. Nem tudom a valódi nevét (ming), kisebbik nevén szólítva (ce) nevezem tao-nak. Erőszakoltan nevet adva neki azt mondom, hogy "nagy", a "nagyot" pedig "tovahaladónak" is mondhatom, a "tovahaladót" "messzeségbe tűnőnek", végül a "messzeségbe tűnőt" "visszatérőnek". Ezért nagy a tao, ezért nagy az ég, ezért nagy a föld, s ezért nagy a király (vang) is. Mert "határainkon belül" négy nagyság létezik, s a király ezek közül az egyik megtisztelő helyen lakozik. Az ember a föld törvényeit követi, a föld az ég törvényeit követi, az ég a tao törvényeit követi, a tao pedig a természet (ce-zsan) törvényeit követi."

"valami létrejött a homályban megszületik Égnél-Földnél korábban oly csöndes oly magányos egyedül áll s nem változik körben szalad és nem kerül veszélybe lehetne mondani Az Égalatti Anyja én nem tudom nevét adott nevén szokott mondatni Útnak üggyel-bajjal hogy megnevezzük azt mondjuk Legnagyobb a legnagyobb vagyis kiterjed kiterjed vagyis a messzeségbe ér a messzeségbe ér s ez azt jelenti visszatér azért nagy az Út nagy az Ég nagy a Föld és nagy a Király is Négyen vannak nagyok a térben és köztük van a Király is az Ember mértéke a Föld a Föld mértéke az Ég az Ég mértéke az Út az Út mértéke meg csak úgy adódik"

"Mielőtt az ég és föld alakot öltött volna, a világ eredeti egyszerűségében rejlett. A mindenség zavartalan volt és felfoghatatlan. Magában létezett végtelen egységében. Végtelen egységében semmi korlátai nem voltak. Az életnek ezt az egységes állapotát Egyetemes Anyának kell tekintenünk. A nevét nem tudom: de elnevezem Taonak. Ha meg kell jelölnöm valamely tulajdonságát, azt mondom, hogy: végtelen. Mivel végtelen, azt mondom, hogy kifürkészhetetlen. Mivel kifürkészhetetlen, azt mondom, hogy megközelíthetetlen. Mivel megközelíthetetlen, azt mondom, hogy mindenütt jelen van. És ilyképpen a Tao a legfelsőbb; az ég a legfelsőbb; a föld a legfelsőbb; a fejedelem a legfelsőbb. A világegyetemben négyféle uralom van; de a kormányzat egyetlen egy. Az ember alá van vetve a földnek. A föld alá van vetve az égnek. Az ég alá van vetve a Taonak. A Tao pedig önmagát kormányozza."

"Van egy dolog, amely zavarosan alakult ki, Az ég és a föld előtt született. Csendes és üres, Egymagában áll, és nem változik, Körben jár, és nem fárad el. Képes arra, hogy a világ anyja legyen. Nem tudom a nevét, Így nevezem csupán "az útnak". Hevenyészett néven nevezem, "nagynak", Mivel nagy, úgy is leírják, mint visszahúzódó, Visszahúzódó, úgy is leírják, messze van, Mert messze van, úgy írják le, visszafordul. Ezért nagy az út, nagy az ég, a föld nagy, A király is nagy. A birodalomban négy Nagy dolog van a király mellett. Az ember utánozza a földet, A föld az eget, Az ég az utat, És az út azt, ami természetesen az, ami."

"Valami: gomolygó teljesség, előbb volt, mint Föld és Ég. Néma, nem változó, jelenvaló, nem-fogyó. Mindenek Anyjának mondható. Nevét nem tudom, ÚTnak mondom, így mondom: nagy. Nagy, messze érő, messze érő, távolba tűnő, távolba tűnő: visszatérő. Az ÚT nagy, az Ég nagy, a Föld nagy, a király is nagy. Négy nagy van a világon, egyik: a király. Az ember törvénye a Föld, a Föld törvénye az Ég, az Ég törvénye az ÚT, az ÚT törvénye: önmaga."

"Vénebb az Égnél, ősibb a Földnél formátlanul is a Való: szótlan, határtalan Való, változatlan örök Való. Mindent betölt, fáradhatatlan: mindennek anyja tán az Ég alatt. Igaz nevét nem ismerem - úgy mondom, ez az Út, úgy mondom, nagy az Út. De csak halad, csak terjed ami nagy, csak terjed, messzi messzeségbe terjed, s a távol messzeségben körbezárul. Hazatérés ez. Mondom, nagy az Út. Mi nagy? Csak ez: az Út, az Ég, a Föld, s nagy még az Ember, mindenek királya. Nagy mind a négy, s az ember nagy király. Az ember útja, mértéke a Föld, a Földnek útja, mértéke az Ég, az Égnek egy a mértéke: az Út, de az Útnak mértéke a Való."

"Van egy dolog (wu 物), mely a káoszban (hun 混) is teljes volt, s mely még az ég és a föld előtt született. Ó, mily hangtalan, milyen üres!* Magában áll szilárdan és nem változik, mindenüvé eljut, és nem fenyegeti semmi veszély. Méltán tartják őt az égalatti anyjának. Nem tudom a valódi nevét (ming 名), kisebbik nevén szólítva (zi 字) nevezem daonak. Erőszakoltan nevet adva neki azt mondom, hogy „nagy”, a „nagyot” pedig „tovahaladónak” is mondhatom, a „tovahaladót” „messzeségbe tűnőnek”, végül a „messzeségbe tűnőt” „visszatérőnek”. Ezért nagy a dao, ezért nagy az ég, ezért nagy a föld, s ezért nagy a király (wang 王) is.** Mert „határainkon belül” négy nagyság létezik, s a király ezek közül az egyik megtisztelő helyen lakozik. Az ember a föld törvényeit követi, a föld az ég törvényeit követi, az ég a dao törvényeit követi, a dao pedig a természet (ziran 自然) törvényeit követi."

"Volt valami ködbe-vesző és mégis teljes, Az Ég és Föld előtt született meg, Hangtalan és formátlan, Magában álló, sosem változó. Megállás nélkül körbe-forgó, Feltehetően ő minden Égalatti Anyja. Nevét nem tudom; Ezért csak Dao-nak hívom, És önkényesen Hatalmasnak nevezem. Hatalmasnak lenni azt jelenti: örökké mozogni; Örökké mozogni azt jelenti: eltávolodni; Eltávolodni azt jelenti: visszatérni. Tehát, A Dao hatalmas; Az Ég hatalmas; A Föld hatalmas; Az Ember is hatalmas. A világegyetemben négy hatalmas van, Ezek egyike: az Ember. Az Ember a Föld útjait követi; A Föld az Ég útjait követi; Az Ég a Dao útjait követi; A Dao önnön útjait követi."

"Van egy dolog, ami a káoszban önmagát megőrzi, létrejötte az ég és föld születését megelőzi. Hangtalan, üres, szilárdan áll egymagában, mindenütt jelenlevő változatlanságban. Semmitől sem fél, nem fenyegeti veszély… Őt az ég alatti anyjának tartják. Valódi neve rejtett, kisebbik nevén szólítják.* Ezért nevezem taonak. Ám bármely neve erőltetett. Ha azt mondom „nagy”, abból „tovahaladó” lett. Ő a „messzeségbe tűnő”, de ő a „visszatérő”. „Határainkon belül” négy nagyság létezik. A tao nagy, és minden belőle keletkezik.** Nagy az ég, a föld, s nagy a király, ki e négy nagyság között megtisztelő helyen áll. Az ember a föld törvényeit követi, a föld az ég törvényeit követi, az ég a tao törvényeit követi, ami a tao számára törvényt szab, az a határaink fölötti nagyságból fakad.*3*"

"Կար մի ամբողջական, բայց անանուն տարր, որը գոյություն ուներ մինչն Երկինքն ու Երկիրը: Որքա՛ն հանդարտ էր այն ու անձն, միայնակ, անհաղորդ, անւոոփոխ, ամենահաս ու անսպառ: Այն կարող էր համարվել համայն գոյության Մայրը: Ես չգիտեմ նրա անունը, ուստի անվանում եմ այն Ուղի: Փորձելով նկարագրել այն, կանվանեմ Մեծ Ուղի: Մեծ է այն, քանզի հոսում է անվերջանալի ընթացքով: Անցնում, հեռանում է, որպեսզի կրկին վերադառնա: Դա է նրա մեծությունը: Երկինքը մեծ է, Երկիրը մեծ է, մեծ Է ճան իմաստուն տիրակալը: Համայն տիեզերքում չորս մեծություն կա, Ա իմաստուն տիրակալը այդ չորսից մեկն Է: Մարդկային օրենքները բխում են Երկրից: Երկրի օրենքները ծնվում են Երկնքից: Երկնքի օրենքները սկիզբ են առնում Ուղուց (Դաոյից): Ուղու օրենքը բխում է հենց իրենից:"

"Adasesuatu yang tak terdefinisikan dan lengkap, ada sebelum langit dan bumi. Bagaimana tenangnya dan tanpa bentuk, berdiri sendiri dan tidak mengalami perubahan, menjangkau kesegala penjuru dan tidak dalam bahaya kehabisan! Ia dapat dianggap sebagai ibu dari segala benda. Aku tidak tahu namanya dan aku melambangkannya sebagai Tao. Dalam usaha lebih jauh untuk menamainya, aku memanggilnya Yang Agung. Agung, ia berkesinambungan. Berkesinambungan, ia menjadi jauh, Setelah jauh, ia kembali. Maka Tao itu agung, langit itu agung, bumi itu agung dan kaisar bijaksana juga agung. Dalam dunia ini ada 4 keagungan dan kaisar bijaksana juga agung. Manusia mengambil hukumnya dari bumi; bumi mengambil hukumnya dari langit; langit mengambil hukumnya dari Tao. Hukum Tao adalah menjadi sebagaimana ianya."

"Í upphafi var leyndardómurinn, áður en himinn og jörð urðu til, fullkominn, formlaus — í hátíðlegri kyrrð. Hann varð til af sjálfum sér, óumbreytanlegur. Hann má nefna móður allra hluta. Ég veit ekki nafn hans, en kalla hann Alvaldið. Ef ég á að lýsa því frekar, nefni ég það óendanlegt. Óendanlegt rennur það í stöðugum straumi. Það streymir burt og fjarlægist, og úr fjarlægðinni nálgast það aftur. Alvaldið, himinninn, jörðin og konungurinn eru nefnd máttavöldin. Þau eru fjögur, og vitur konungur er eitt þeirra. Lögmál mannsins er af jörðinni; lögmál jarðarinnar er af himni; lögmál himinsins er frá Alvaldinu. Alvaldið hefur sitt lögmál í sjálfu sér."

"C'è un qualcosa che completa nel caos, il quale vive prima del Cielo e della Terra. Come è silente, come è vacuo! Se ne sta solingo senza mutare, ovunque s'aggira senza correr pericolo, si può dire la madre di ciò che è sotto il cielo. Io non ne conosco il nome e come appellativo lo dico Tao, sforzandomi a dargli un nome lo dico Grande. Grande ovvero errante, errante ovvero distante, distante ovvero tornante. Perciò il Tao è grande, il Cielo è grande, la Terra è grande ed anche il sovrano è grande. Nell'universo vi sono quattro grandezze ed il sovrano sta in una di esse. L'uomo si conforma alla Terra, la Terra si conforma al Cielo, il Cielo si conforma al Tao, il Tao si conforma alla spontaneità."

"Esiste un principio indistinto causa d’ogni divenire; etemamente stabile, occulto; avente in se stesso base, in ogni cosa eternamente eguale a sé; impulso d’ogni sviluppo, forma originaria della vita. Innominabile, l'uomo lo chiama Via. La forza trapassa nella grandezza, la grandezza trapassa nell'incommensurabile, l'incommensurabile trapassa nell'infinitamente lontano, l’infinitamente lontano è il ritorno. Ora la Via , il Cielo [l'universale], la Terra e l'Ordinatore sono le quattro estreme grandezze: l'Ordinatore è una di esse. Ma l'uomo si fonda sulla Terra, la Terra si fonda sul Cielo, il Cielo si fonda sulla Via, la Via si fonda su se stessa."

"c’era qualcosa compiuta nel caos nata prima del cielo e della terra silenziosa e senza forma unica e immutabile circola ovunque senza esaurirsi essa è la madre di tutto-sotto-il-cielo non conoscendone il nome la chiamo via se devo definirla la chiamo grande grande significa procedere procedere significa andare lontano andare lontano significa ritornare perciò la via è grande e il cielo è grande la terra è grande e l’uomo saggio è grande quattro cose grandi ci sono al mondo e l’uomo è una di queste l’uomo si attiene alla terra la terra si attiene al cielo il cielo si attiene alla via la via si attiene a se stessa"

"Esiste un Principio indefinibile e perfetto [essere e non-essere] Anteriore a Cielo-e-Terra Calmo e nascosto Solitario e privo di mutamento Presente in tutto ciò che si muove (eppure) inalterabile (perché non partecipa al movimento) Nutrisce tutto ciò che è. Innominabile L'uomo lo chiama la Via (Tao) Grandezza che egli si sforza di concepire. Grandezza significa processo Procedere è volgere verso l'infinitamente lontano L'infinitamente lontano è il ritorno. Cosí: grande è il Principio, grande è il Cielo Grande è la Terra, grande è l'uomo regale (wang) (Come) nell'universo quattro sono le grandezze [i quattro elementi] Chi regna è una di esse. Dell'uomo il fondamento è la Terra Della Terra il fondamento è il Cielo Del Cielo il fondamento è la Via La Via è fondamento a se stessa [è l'incondizionato]"

"物有り混成し、天地に先だちて生ず。 寂（せき）たり寥（りょう）たり、独立して改めず、周行して殆（つか）れず。 以て天下の母と為すべきも、吾れ其の名を知らず。 之に字（あざな）して道と曰い、強いて之が名を為して大と曰う。 大なれば曰（ここ）に逝き、逝けば曰に遠く、遠ければ曰に反（かえ）る。 故に道は大、天は大、地は大、王も亦た大、域中に四大有りて、王、其の一に居る。 人は地に法（のっと）り、地は天に法り、天は道は法り、道は自然に法る。"

"분화되지 않은 완전한 무엇, 하늘과 땅보다 먼저 있었습니다. 소리도 없고, 형체도 없고, 무엇에 의존하지도 않고, 변하지도 않고, 두루 편만하여 계속 움직이나 [없어질] 위험이 없습니다. 가히 세상의 어머니라 하겠습니다. 나는 그 이름을 모릅니다. 그러 '도'라 불러 봅니다. 구태여 형용하라 한다면, "크다"고 하겠습니다. 크다고 하는 것은 끝 없이 뻗어 간다는 것, 끝 없이 뻗어 간다는 것은 멀리멀리 나가는 것, 멀리멀리 나간다는 것은 되돌아 가는 것입니다. 그러므로 도도 크고, 하늘도 크고, 땅도 크고, 임금도 큽니다. 세상에는 네 가지 큰 것이 있는데, 사람도 그 가운데 하나입니다. 사람은 땅을 본받고, 땅은 하늘을 본받고, 하늘은 도를 본받고, 도는 '스스로 그러함'을 본받습니다."

"Tiţtek heye ko di tevheviya xwe de Pęrfękt e Ya ko berî ezman ű erdę ji dayik bűye. Wiha będeng ű bitenę! Xwe dadimezirîne bę nűkirin Bi awakî gerdűnî dixebite bę kęmasî. Em dikarin wę mîna dayika her tiţtî Bibînin. Ez navę wę nizanim. Ji lewre, heke zor li min hat bo wę bi nav bikim, Dę bi ´Tao´ bang bikęmę. Ko bi zor divę ez beţę wę bibęjim, ezę bibęjim `mezin´ e. Mezinahî bęsînorbűnę ű nediyarbűnę dide. Neeţkerebűn ű bęsînorbűn çűna-dűr dide. Çűna- dűr vegerę dide. Ji lewre, Tao mezin e, ezman mezin e, erd mezin e Ű merov jî mezin e. Merov didin dű erdę. Erd dide dű ezman Ezman dide dű Tao Tao dide dű riya çawabűna tiţtan."

"Esošais, spējīgs virmodams darināt sevi, Iekams vēl sākušas veidoties debesis un zeme, Mierā un tukšībā – Vientuļi stāv tas un izmaiņas tam ir svešas; Veicot pārmaiņu apli, nepazīst paguruma. Viņu var apjēgt kā pasaules māti. Nezinādams tā vārdu, Dēvēju viņu par Dao. Pūloties zināt tā mākslu, Dēvēju viņu par dižo. Saucu par diženu to, kas mūžīgi mainīgs. Saucu par mūžīgi mainīgu to, kas izgaist tālēs. Saucu par tālēs gaistošo to, kas atgriežas sevī. Tādēļ ir sacīts: Dižens ir Dao un debesis arī ir dižas, Dižena zeme un cilvēku valdnieks ir dižs. Pasaules telpā ir četri dižie Un ļaužu ķēniņš ir viens no tiem. Zeme ir cilvēkam paraugs, Debesis zemei ir paraugs, Dao ir debesīm paraugs, Un Dao ir paraugs pats sev."

"Er is een volmaakt geheim vóór de geboorte van de hemel en de aarde. In de stilte en de leegte is het geheim daar, oneindig en eeuwig. Misschien is dit wel de moeder van alles. Je kunt het Tao noemen of 'het grote'. Echte grootheid stroomt altijd en door alles heen. Daarom komt het oneindig ver en keert het terug naar de oorsprong van alles. Daarom kun je zeggen dat de Tao groot is. De hemel is groot, de aarde is groot. De mens is ook groot. Dit zijn de vier grote krachten van het heelal en de mens is er één van. De mensen volgen de aarde. De aarde volgt de hemel. De hemel volgt de Tao. De Tao volgt de natuur. De Tao volgt haar eigen geheim."

"Oto rzecz w chaosie powstająca, przed niebem i ziemią zrodzona. O, spokojna! O, pusta! Jednako stoi ona i nie zmienia się. Wszędzie działa i nie wystawiona jest na niebezpieczeństwo. Można ją uważać za matkę sfery podniebnej. Nie znam jej imienia. Oznaczając znakiem, nazwę ją Tao. Dowolne dając imię, nazwę ją wielką. Wielka – nazwę ją przemijającą. Przemijająca – nazwę ją odległą. Odległa – nazwę ją powracającą. Oto dlaczego wielkie jest Tao, wielkie niebo, wielka ziemia, wielki też jest władca. We wszechświecie jest czterech wielkich, a jednym z nich jest władca. Człowiek posłuszny jest ziemi. Ziemia posłuszna jest niebu. Niebo posłuszne jest Tao, a Tao przestrzega tego, co naturalne."

"Há uma coisa indefinida, mas perfeita, Que existe antes do Céu e da Terra. Silenciosa e separada Fica sozinha e imutável Tudo permeia, mas nada põe em risco. Pode ser chamada de Mãe sob o céu. Não sei seu nome: Escrevo Tao. Forçado a nomear: Chamo de Grande. Grande significa além; Além significa longe; Longe significa retorno. Por isto: O Tao é grande; O Céu é grande; A Terra é grande; O Homem é grande. No Universo há quatro grandes: O Homem é um dos quatro. O Homem segue a terra; A Terra segue o céu; O Céu segue o Tao; O Tao segue a si mesmo."

"Înainte de cer şi pământ există o esenţă Absolută, o fiinţă fără formă. Este un calm profund, imaterial ce emană din ea. Ea singură există şi rămâne fără schimbări. Pătrunde pretutindeni şi este liberă de orice mărginire. Din puterea sa îşi trag obârşia Cerul şi Pământul. Nu-i ştiu numele; i se spune Suprema Cărare: TAO. Nevoit să-i atribui însuşiri, l-aş numi MARE. Mare fiind, l-aş numi de NEÎNCHIPUIT. De neînchipuit fiind, l-aş numi INACCESIBIL. Inaccesibil fiind, l-aş numi OMNIPREZENT. Astfel TAO e mare, Cerul e mare, Pământul e mare, regele, de asemenea, e mare. În lume sunt patru mari autorităţi, dintre care cea a regelui e una. Regele trebuie să se supună Pământului. Pământul se supune Cerului. Cerul se supune Cărării (TAO). TAO se supune propriei sale firi esenţiale, inefabile."

"Există ceva nedefinit și complet, care capătă viață înaintea Cerului și Pământului. Cât de nemișcat era și de lipsită de formă, singură și nesuferind nici o schimbare, cuprinzând totul dar fără primejdia de a se termina! Poate să fie considerată Mama tuturor lucrurilor. Nu-i cunosc numele și îi spun Tao (Calea sau Drumul). Străduindu-mă și mai mult să-i dau un nume, îi spun Cea Mare. Măreață, trece mai departe în curgere neîntreruptă Trecând, se depărtează. Depărtată, se întoarce. De aceea Tao este măreață. Cerul este măreț. Pământul este măreț. Și regele înțelept este de asemenea măreț. În univers există patru măreții și regele înțelept este una dintre ele. Omul își ia legea de pe Pământ; Pământul își ia legea din Cer; Cerul își ia legea din Tao. Legea lui Tao este că este ceea ce este."

"Înainte de existența Cerului și a Pământului, Era ceva fără început și fără de sfârșit. Neschimbat exista prin sine însuși. Acest ceva umplea totul, era nesfârsit. Poate fi considerat ca sursa universului. Nu-l pot numi, silit să-i dau un nume, Îl numesc Tao, îl cred ca fiind suprem. Suprem înseamnă fără de sfârșit, Fără de sfârșit se poate afla oriunde. Este atât departe cât și aproape. E Tao cel suprem, Și cerul și pământul și omul sunt supreme. Omul urmează legile pământului, Pământul pe cele ale universului, Universul urmează Tao, Care este complet în sine."

"Вещество произошло из хаоса. Есть бытие, которое существует раньше, нежели небо и земля. Оно недвижимо, бестелесно, самобытно и не знает переворота. Оно идет, совершая бесконечный круг, и не знает предела. Оно одно только может быть матерью (самкой) неба и земли. Я не знаю его имени, но (люди) называют его Тао. Могущество его называется величием; величие его — безграничным; безграничное — бесконечным; бесконечное — возвращением. Тао велико, небо велико, земля велика и, наконец, царь велик. Итак, в мире существуют четыре величия, одно из которых составляет царь. Земля несет людей; небо несет землю; Тао несет небо и, наконец, естественность несет Тао."

"Сущностüю -- неупоряäоченный, прежäе Неба-Земли рожäённый, -- о Пустыннейший!о Тишайший! -- лишü Основывающий, но не улучшающий, Обращающийся, но не гибнущий. Он может бытü сочтён Матü-Кормилицею Поäнебесной. Его первое имя* не веäаю, называю вторым же: Дао. Коли вынужäен äатü и первое -- называю Его Великим, а Великого -- Усколüзающим, Усколüзающего -- Уäаляющимся, Уäаляющегося -- Пре-вращающимся**. Оттого-то Дао -- Великий, оттого Небо -- Великое, оттого Земля -- Великая и Велик -- Госуäарü. В Мирозäанüе Великих -- четверо, и среäü них -- Госуäарü. Человек поäчинён Земному. Земное поäчинено Небесному. Небесное поäчинено Дао. Дао -- Тожäественности Естественному***."

"Вот вещь, в хаосе возникающая, прежде неба и земли родившаяся! О беззвучная! О лишенная формы! Одиноко стоит она и не изменяется. Повсюду действует и не имеет преград. Ее можно считать матерью Поднебесной! Я не знаю ее имени. Обозначая иероглифом, назову ее дао. Произвольно давая ей имя, назову ее великое. Великое - оно в бесконечном движении. Находящееся в бесконечном движении не достигает предела. Не достигая предела, оно возвращается [к своему истоку]. Вот почему велико дао, велико небо, велика земля, велик также и Государь! Во вселенной имеются четыре великих, и среди них - Государь. Человек следует [законам] земли. Земля следует [законам] неба. Небо следует [законам] дао, а дао следует самому себе."

"Есть нечто, хаос образующее, прежде Неба и Земли живущее. Беззвучное! Пустое! Одиноко стоит, не изменяется, в себе самом вращается без устали. Можно считать его Матерью Поднебесной. Я не знаю его имени. Даю ему прозвище - называю Дао. Подбираю для него имя - называю Великим (Высоким). Великое называю уходящим, уходящее называю удаляющимся, удаляющееся называю возвращающимся. Поэтому Дао велико, Небо велико, Земля велика, Ван-царь тоже велик. Среди границ есть четверо великих, и Ван-царь один из них. Человек берет за образец Землю. Земля берет за образец Небо. Небо берет за образец Дао. Дао берет за образец естественность (цзы жань)."

"Есть нечто, в хаосе завершенное, Прежде Неба и Земли рожденное. Пустотное! Безбрежное! Само в себе пребывает и не меняется. Растекается повсюду и не знает преград. Можно считать это Матерью Поднебесной. Я не знаю, как называть его. Давая ему прозвание, скажу: "Путь". Если придется дать ему имя, скажу: "Великий". "Великое" значит "распространяющееся повсюду", "Распространяться повсюду" значит "уходить далеко", "Уходить далеко" значит "возвращаться". Воистину: Путь велик, Небо велико, Земля велика И Господин человека тоже велик. Во вселенной есть четыре великих, и Господин человека - один из них. Человеку образец - Земля. Земле образец - Небо. Небу образец - Путь. А Пути образец - то, что таково само по себе."

"Существует нечто, из Хаоса возникшее, рождённое прежде Неба и Земли. Беззвучно-пустотное, одиноко-неизменчивое. Двигаясь по кругу, не устаёт и способно быть матерью Неба и Земли. Я не знаю его имени, а иероглифом обозначу это "Дао". Через силу назову его ещё и "Великим". Великое назову скоротечным. Быстротечное назову отдалённым. Отдалённое назову обращающимся вспять. Поэтому Дао - велико. Небо - велико. Земля - велика. Человек также велик. Во Вселенной пребывают эти четыре великих, и человек - одно из них. Человек следует Земле. Земля следует Небу. Небо следует Дао. Дао же естественно."

"Общество было слитным, чтило естественную жизнь, тихую, безмолвную! Самостоятельно держалось и не переменялось, приходило на помощь сообщинникам и не выбивалось из сил, поэтому могло быть кормилицей всех людей. Я не знаю его личного имени, назову почетным именем "обитель жизни", произвольно именую основой. Могучее -- дает отпор, далекое -- держит на расстоянии, значительное -- не покоряется. Поэтому закон сохранения считается основным, естественные законы считаются главными, окружающая природа считается важной, равным образом считается важной община. В пределах страны имеются четыре основы, и община находится в этом единстве! Люди следуют окружающей природе, окружающая природа следует естественным законам, естественные законы следуют закону сохранения, закон сохранения следует исходящему из своей сущности."

"Вещь в наличии формируется из бесформенного завихрения. Рождается прежде Неба-Земли. В беззвучности, в безмятежности. Стоит независимо, не изменяясь. Движется в циклах, не погибая. Так можно осуществлять порождающее начало в Поднебесной. Сущность моя не знает этому имени. Обозначим его знаком "Путь". Постараясь подобрать ему имя, определим его как "великое". Великое определим как преходящее. Преходящее определим как далекое. Далекое определим как обратное. Причинность: Путь - великий. Небо - великое. Земля - великая. Человек - тоже великий. Средь сфер есть четыре "великих", а человек из них занимает первое место. Для человека образец - Земля. Для Земли образец - Небо. Для Неба образец - Путь. Для Пути образец - самопроизвольная естественность."

"Существует одна вещь, совершенная по смеси. Она родилась прежде Неба и Земли. О, как она безмолвна и бесформенна! Стоит одна и неизменна, ходит кругом, и ей ничто не угрожает. Она может быть для Поднебесной матерью. Мне не известно ее имя. Наделяю эту вещь прозванием "Дао" и через силу отыскиваю для него имя "Великое". Великим называю уходящее, уходит - значит далеко находится, а далеко находится - значит возвращается. Поэтому-то Дао и велико, велико Небо, велика Земля, велик и царь. Во вселенной пребывают четверо великих, и место одного из них занимает царь. Примером для людей является Земля, для Земли примером служит Небо, для Небес примером выступает Дао, Дао свой пример находит в самости."

"Вот Вещь, в Хаосе свершившаяся, прежде Неба и Земли родившаяся! О безмолвная! О безвидная! Одиноко стоишь и не меняешься, окружаешь все сущее и не гибнешь! Тебя можно назвать Матерью Поднебесной. Я не знаю твоего имени, но, обозначая знаком, называю тебя Путем-Дао. Делая усилие, называю тебя Великим. Великое называю уходящим, уходящее называю далеким, далекое называю возвращающимся. Поэтому Дао велико, Небо велико, Земля велика, Монарх также велик. Таким образом, в мире четверо великих, но Монарх из них - на первом месте. Человек берет за образец Землю. Земля берет за образец Небо. Небо берет за образец Дао. А Дао берет за образец свою самоестественность."

"Preden se je rodilo vesolje, je bilo nekaj brezoblično in popolno. Je vesel. Prazen. Samoten. Nespremenljiv. Neskončen. Večno prisoten. Je mati vesolja. Ker nima boljšega imena, se mu reče Tao. Pretaka se skozi vse stvari, znotraj in zunaj, in se vrača v izvir vseh stvari. Tao je veličasten. Vesolje je veličastno. Zemlja je veličastna. Človek je veličasten. To so štiri veličastne moči. Človek sledi Zemlji. Zemlja sledi vesolju. Vesolje sledi Tau. Tao sledi le samemu sebi."

"Där var någonting formlöst och perfekt före universum blev till. Så tyst och öde! Ensamt. Oföränderligt. Evigt närvarande. Det är universums Moder. I brist på bättre namn kallar jag det Tao. När jag tvingas att kategorisera det, kallar jag det "stort". Det genomsyrar allt på insidan och utsidan, och det Återvänder till alltings ursprung. Tao är bra, Himmelen är bra, jorden är bra Och mänskligheten är bra. Inom vårt rike finns fyra storheter och mänskan är en av dem. Mänskan följer jorden. Jorden följer Himmelen. Himmelen följer Tao Tao följer bara sig själv."

"Yaratıcı prensip birleştirir iç ve dış dünyaları. Zamana ya da mekâna bağlı değildir, her zaman durağan; fakat hareket halindedir. Bu sebeple tüm şeyleri yaratır ve bu yüzden “yaratıcı ve tam” olarak isimlendirilir; hareketi ve akışı sonsuzluğa uzanır. Tao’yu büyük olarak tanımlarız; evreni büyük olarak tanımlarız; doğayı da büyük olarak tanımlarız ve insanın kendi de büyüktür. İnsanın yasaları doğa yasalarını izlemelidir, doğanın, Tao’yu izleyen evrensel yasayı takip ederken fizik yasalarını oluşturması gibi."

"О, породжене раніше неба і землі, і яке живе в спокої, не має форми, наднайтонше, Єдине і Єдиносуще, Що Перебуває скрізь, Безмежне, Неушкоджуване, Матір усього! Тебе називають — Дао. Назву Тебе також — Найвеличнішим, Котре вічне в нескінченному Своєму розвиткові! Людина, земля, небо — всі залежать від Дао. Дао ж — Самосуще."

"Hữu vật hỗn thành, tiên thiên địa sinh. Tịch hề, liêu hề, độc lập nhi bất cải. Chu hành nhi bất đãi. Khả dĩ vi thiên hạ mẫu. Ngô bất tri kỳ danh; tự chi viết Đạo, cưỡng vi chi danh viết Đại. Đại viết thệ. Thệ viết viễn. Viễn viết phản. Cố Đạo đại, thiên đại, địa đại, vương diệc đại. Vực trung hữu tứ đại, nhi vương cư kỳ nhất yên. Nhân pháp địa, địa pháp thiên, thiên pháp Đạo, Đạo pháp tự nhiên."

"Có một vật hỗn độn mà nên, sinh trước trời đất; yên lặng, trống không; đứng một mình mà chẳng thay; đi khắp nơi mà không mỏi. Có thể làm mẹ thiên hạ. Ta không biết tên, đặt tên chữ đó là Đạo. Gượng gọi tên đó là Lớn. Lớn là đi, đi là xa; xa là trở lại. Cho nên Đạo lớn, Trời lớn, Đất lớn. Người cũng lớn. Trong đời có bốn thứ lớn, mà Người là một. Người bắt chước Đất, Đất bắt chước Trời; Trời bắt chước Đạo; Đạo bắt chước tự nhiên."

"Có một đấng an nhiên tự hữu, Trước đất trời, vĩnh cửu tự thành. Tịch liêu, vắng ngắt, vắng tanh, Một mình mình biết, một mình mình hay. Muôn vàn chẳng chút đổi thay, Đó đây quanh quất, đó đây chẳng chồn, Sinh muôn vật, mẹ muôn thiên hạ. Tính danh người ta há biết sao, Tên Ngài phải gọi thế nào, Gọi liều là Đạo, xưng ào là To. Vì quá to, nên xa thăm thẳm, Thăm thẳm xa mà vẫn gần kề. Đạo to, to lớn muôn bề, Trời to, đất lớn, Người (khoe) lớn (quyền). Bốn trọng đại trong miền Vũ trụ, Người nghiễm nhiên được ghé một vai. Người theo khuôn phép đất đai, Khuôn trời đất lấy, Đạo cai quản Trời. Tự nhiên, Đạo cứ thảnh thơi."