Tao Dipsiz Kuyusu

"道沖而用之 或不盈， 淵乎似萬物之宗。 挫其銳， 解其紛， 和其光， 同其塵。 湛兮似若存。 吾不知誰之子， 象帝之先。"

"道沖而用之或不盈。 淵兮似萬物之宗。 挫其銳 解其紛， 和其光， 同其塵， 湛兮似或存。 吾不知誰之子， 象帝之先。"

"道盅而用之， 又不滿。 淵兮似萬物之宗。 挫其鋭， 解其紛， 和其光， 同其塵， 湛兮似或存。 吾不知誰之子， 象帝之先。"

"dao chang, er yong zhi huo bu ying. yuan xi, si wan wu zhi zong. cuo qi rui, jie qi fen; he qi guang, tong qi chen; zhan xi, si huo cun. wu bu zhi shui zhi zi, xiang di zhi xian."

"Yolunun içi yox, lakin bu üzdən hər bir şey var və varlığını aşmır Onun səthi yox – ülgünün tiyə xətti kimi incə və zərifdir – lakin özü bütün səthlərin səbəbidir Dəryalar Dəryasından də dərin – o bütün varlıqların ulu cəddinə bənzər Kəskinliyini azalt Şəfəqini boğ Xüsusiyyətlərini tarazla Necə də sakit və aydındır o ali yol! Bilmirəm nədən əmələ gəlib, bilirəm ki ululardan da uludur"

"Äао е пусто, но прилагането му е неограничено. О, най-äълбоко! То изглежäа е праäяäо на всички вещи. Ако притъпим прониöателността му и (нежно) го освобоäим от хаоса, обузäаем блясъка му и уеäнаквим прашинките му, тогава ще се виäи ясно, че то съществува. Аз не зная как то е роäено. Аз само зная, че то преäшества влаäиката небесен."

"Äао пусто, но благоäаря ему существует все и не переполняется. О, безäонное! Ты, как глава роäа, а роä твой - вся тüма вещей. Ты сохраняешü его остроту, не äаешü превратится в хаос бесчисленным его нитям, наполняешü гармонией его сияние, уравниваешü меж собой все его бренные существа. О, величайшее, хранящее жизнü! ß не знаю, кто пороäил тебя, похоже, что ты существовало еще прежäе Небесного Влаäыки."

"Cesta Tao, nekonečně plynoucí, je ve všem potřebná, ale nikde nepřetéká přes okraj. Ach, jak propastná je, jako by byla prarodičkou desetitisícům věcí! Potlačuje svojí ostrost, přemáhá svou neuspořádanost, zmírňuje svůj žár, ztotožňuje se se svým “prašným světem”. Ach, jak naskrz je prosáknutá, jako by byla opravdu existencí čehosi! Nevím, koho je potomkem, ale zdá se, že tu byla už před Nebeským Císařem!"

"Tao je prázdná nádoba používej ji, ale nenaplňuj Je jako bezedná propast, původce všech věcí otupuje ostré rozmotává zauzlené prolíná se s jasem splývá s pouhým prachem jeho hlubina je tak nezměrná jako by tu ani nebylo Nevím, čí je dítětem, protože se nejspíš zrodilo ještě před Pánem Nebes"

"Tao jest prázdné, přitom ten, kdo ho používá, nesmí být plným. Jak je hluboké! Podobá se deseti tisíc věcí předkovi. Láme svoje hroty, rozmotává své závitky, slaďuje svůj lesk, vyrovnává se svému prášku. Jak je klidné! Podobá se jen, jako by tu (něco) bylo. Nevím, čí jest synem. Zdá se, že bylo před (nejvyšším) pánem."

"Tao je nádoba jež prázdná je nevyčerpatelná aniž je třeba ji kdykoliv znovu naplnit tak širá a tak hluboká jak byla by rodičem veškerých věcí: v ní všechno ostré se udělá hladké a všechno těžké se udělá lehké a všechno slepé tu prohlédne a všechno složité se zjednoduší --- tu chladnou jako věčnostnevím, kdo ji kdy zrodil a kde"

"Tao - ač prázdné - působí-li, jako by bylo nevyčerpatelné. Je tak propastné! Jako by bylo praotcem všech věcí! Zmírňuje svou ostrost, pořádá svůj chaos, tlumí svou oslnivou zář, ztotožňuje se se svým prachem. Je tak nezměrné! Jako by trvalo od věků! Nevím, koho je synem. Zdá se, že bylo dříve než Nejvyšší."

"Tao je prázdné, ale působí-li, zdá se nevyčerpatelné.* Ó, nejhlubší! Zdá se praotcem všech věcí.** Jestliže zmírníme jeho ostrost, osvobodíme je od zmatku, zeslabíme jeho lesk a připodobníme je k zrnu prachu, pak se nám bude zdát, že zde zřetelně je.*3* Nevím, co je zrodilo. Předchází před praotcem jevů.*4*"

"Tao er en tom beholder. Det fyldes, men bliver aldrig fuldt. Et uendeligt dyb, kilde til alle ting. Det afrunder det skarpe, løser det knyttede, dæmper det skinnende og går i ét med støvet. Skjult i dybet, men evigt til stede. Jeg ved ikke, hvorfra det stammer. Det er ældre end tiden."

"Der SINN faßt alles Bestehende in sich. Aber durch sein Wirken geht er nicht etwa im Bestehenden auf. Abgründig ist er, als wie aller Geschöpfe Ahn. Er mildert ihre Schärfe. Er löst ihre Wirrsale. Er mäßigt ihren Glanz. Er vereinigt sich mit ihrem Staub. Unsichtbar ist er und doch als wie wirklich. Ich weiß nicht, wessen Sohn er ist. Er scheint früher zu sein als der HERR."

"Die Bahn ist Wesens-los, doch wirkt sie unerschöpflich; Unergründlich, schafftsie das Wesensgleichmaß der Dinge. Sie stumpft das Scharfe, klärt das Wirre, sänftigt das Blendende, ordnet den Stoff. Unverlöschliche Leuchte! Wer könnte Schöpfer sein, wer Vater Dieses Höchsten!"

"Tao ist leer, Und in seinem Wirken wird es nie gefüllt. Ein Abgrund, oh!, gleicht es aller Wesen Urvater. »Es bricht seine Schärfe, Streut aus seine Fülle, Macht milde sein Glänzen, Wird eins seinem Staube«. Tiefstill – gleich wie wenn es da währe. Ich weiß nicht wessen Sohn es ist. Es zeigt sich als Vorgänger des Herrn."

"Wesenlos ist das Unergründliche, die Wesen lösend von ihrem Seyn; abgründig tief ist es, alles Seyenden Grund. Es mildert das Scharfe, klärt das Wirre, dämpft das Grelle, macht sich eins mit dem Unscheinbaren. Quellgrund des Schweigen! Nicht scheinst Du zu wirken! Ich weiß nicht, woher Du kommst. Du scheinst älter zu sein als selbst der Gott des Himmels."

"Der Weg Gottes wird gestürmt und ist anzuwenden im Wandel. Zweifelnde gewinnen ihn nicht. Den Abgrund, wahrlich, erbt das zahlreiche (eingeborene) Volk, das hinläuft zur Halle des (fürstlichen) Urahn. Zurückstoßen soll es seine Eiferer, sich freimachen von seinem Ubertünchten, sich vereinigen mit seinen Lichtbegabten, absperren seine Lasterhaften! - Durch Eintauchen ins Wasser die Kindschaft des Besagten erlangen? Ich begreife nicht, wie man dadurch die Kindschaft erlange und Ebenbild von des Herrschers Urahn werde!"

"Tao ist weit und unausfüllbar. Unergründlich ist der Schöpfer aller Wesen. Er glättet ihre Schärfe, streut aus seine Fülle, mäßigt eitles Glänzen und wird eins mit ihrem Staube. Unsichtbar ist er und doch gegenwärtig. Ich weiß nicht, wes Sohn er ist. Er ist schon vor dem Herrn."

"Setzt sich das Dao durch, dann gibt es bei seinem Gebrauch nirgends Überfluß. Es ist abgründig gleich einem Urahn aller Dinge. Es glättet ihre Kanten, entwirrt ihre Knoten, dämpft ihren Glanz, bindet ihren Staub. Ruhig erbt sich alles Bestehende von ihm fort. Ich weiß nicht, wessen Sohn es ist. Es ist schon (lange) vor den Kaisern erschienen."

"DAS EINE ES IST leer und aufgefüllt Wird es nie und doch: Was auch fließt aus ihm und quillt, Es strömt über noch. Abgrund, den kein Loten mißt, Wer kann je dir nahn, Da du doch unnahbar bist Wie der Ahnen Ahn! Ohne Schärfe, ohne Glanz Hüllst du alles ein, Breitest du dich aus, um ganz Wie dein Staub zu sein. Ungesehen, ohne Ton Und doch offenbar: -­ Wem entstammt, was Urbild schon Höchstem Ahnherrn war?"

"Το Ταό είναι σαν ένα πηγάδι: Το χρησιμοποιείς συνεχώς, Αλλά είναι ανεξάντλητο. Δεν έχει τέλος, Αλλά είναι η αρχή των πάντων. Στομώνει τις κοφτερές ακμές, Λύνει τους κόμπους, Απαλύνει την εκτυφλωτική λάμψη, Γίνεται ένα με τη σκόνη του κόσμου. Είναι κρυμμένο, αλλά πάντα παρόν. Ταΐζει όλα τα πλάσματα, αλλά δεν ξέρω ποιος το τρέφει. Είναι παλαιότερο κι από το παλαιότερο πλάσμα."

"Tao is empty (like a bowl). It may be used but its capacity is never exhausted It is bottomless, perhaps the ancestor of all things. It blunts its sharpness. It unties its tangles. It softens its light. It becomes one with the dusty world. Deep and still, it appears to exist forever. I do not know whose son it is. It seems to have existed before the Lord."

"The Tao is an empty vessel; it is used, but never filled. Oh, unfathomable source of ten thousand things! Blunt the sharpness, Untangle the knot, Soften the glare, Merge with dust. Oh, hidden deep but ever present! I do not know from whence it comes. It is the forefather of the emperors."

"The Tao is (like) the emptiness of a vessel; and in our employment of it we must be on our guard against all fulness. How deep and unfathomable it is, as if it were the Honoured Ancestor of all things! We should blunt our sharp points, and unravel the complications of things; we should attemper our brightness, and bring ourselves into agreement with the obscurity of others. How pure and still the Tao is, as if it would ever so continue! I do not know whose son it is. It might appear to have been before God."

"Tao is a hollow vessel, And its use is inexhaustible! Fathomless! Like the fountain head of all things, Its sharp edges rounded off, Its tangles untied, Its light tempered, Its turmoil submerged, Yet dark like deep water it seems to remain. I do not know whose Son it it, An image of what existed before God."

"THE Tao is like an empty bowl, Which in being used can never be filled up. Fathomless, it seems to be the origin of all things. It blunts all sharp edges, It unties all tangles, It harmonizes all lights, It unites the world into one whole. Hidden in the deeps, Yet it seems to exist for ever. I do not know whose child it is; It seems to be the common ancestor of all, the father of things."

"Reason is empty, but its use is inexhaustible. In its profundity, verily, it resembleth the arch-father of the ten thousand things. "It will blunt its own sharpness, Will its tangles adjust; It will dim its own radiance And be one with its dust." Oh, how calm it seems to remain! I know not whose son it is. Apparently even the Lord it precedes."

"The Way is like an empty vessel That yet may be drawn from Without ever needing to be filled. It is bottomless; the very progenitor of all things in the world. In it all sharpness is blunted, All tangles untied, All glare tempered, All dust * soothed. It is like a deep pool that never dries. Was it too the child of something else? We cannot tell. But as a substanceless image ** it existed before the Ancestor ***."

"The Way is empty; Yet when you use it, you never need fill it again. Like an abyss! It seems to be the ancestor of the ten thousand things. If files down sharp edges; Unties the tangles; Softens the glare; And settles the dust. Submerged! It seems perhaps to exist. We don't know whose child it is; It seems to have [even] preceded the Lord."

"Tao being Empty, it seems one who uses it will lack solidity. An abyss, it seems something like the ancestor of the thousands of things. It dampens the passion it unties the tangles it makes the flashing things harmonious it makes the dust merge together. Deep, it is perhaps like an enduring something. I don't know of anything whose offspring it might be - it appears to precede God."

"Existence, by nothing bred, Breeds everything. Parent of the universe, It smooths rough edges, Unties hard knots, Tempers the sharp sun, Lays blowing dust, Its image in the wellspring never fails. But how was it conceived?--this image Of no other sire."

"The Tao is empty, yet when applied it is never exhausted. So deep it is, it seems to be the ancestor of all things. Blunting sharp edges, resolving confusions, Diffusing glare, uniting the world: Such depth, something seems to exist there. I do not know whose child it is. It seems to have existed before the Ancestor."

"The Tao is so empty those who use it never become full again and so deep as if it were the ancestor of us all dulling our edges untying our tangles softening our light merging our dust and so clear as if it were present I wonder whose child it is it seems it was here before the Ti"

"The Tao is like a well: used but never used up. It is like the eternal void: filled with infinite possibilities. It is hidden but always present. I don't know who gave birth to it. It is older than God."

"Tao is infinite. If we use It, we find It inexhaustible, Deep! It appears to be Ancestor of all things. It rounds our angles. It unravels our difficulties. It harmonizes our Light. It brings our atoms into Unity. Pure! It appears to be everlasting in principle. I do not know whose Son It is, It existed before God was manifest in Form."

"Tao is empty- Its use never exhausted. Bottomless - The origin of all things. It blunts sharp edges, Unties knots, Softens glare, Becomes one with the dusty world. Deeply subsistent - I don't know whose child it is. It is older than the Ancestor."

"The Way is unimpeded harmony; its potential may never be fully exploited. It is as deep as the source of all things; it blunts the edges, resolves the complications, harmonizes the light, assimilates to the world. Profoundly still, it seems to be there: I don't know whose child it is, before the creation of images."

"The way is empty, yet use will not drain it. Deep, it is like the ancestor of the myriad creatures. Blunt the sharpness; Untangle the knots; Soften the glare; Let your wheels move only along old ruts. Darkly visible, it only seems as if it were there. I know not whose son it is. It images the forefather of God."

"Reason is empty, but its use is inexhaustible. In its profundity, verily, it resembleth the father of the ten thousand things. It will blunt its own sharpness, Will its tangles adjust; It will dim its own radiance And be one with its dust. Oh, how calm it seems to remain! I know not whose son it is. Before the Lord, Reason takes precedence."

"The way is empty, used, but not used up. Deep, yes! ancestral to the ten thousand things. Blunting edge, loosing bond, dimming light, the way is the dust of the way. Quiet, yes, and likely to endure. Whose child? born before the gods."

"The Way is empty, yet inexhaustible, Like an abyss! It seems to be the origin of all things. It dulls the sharpness, Unties the knots, Dims the light, Becomes one with the dust. Deeply hidden, as if it only might exist. I do not know whose child it is. It seems to precede the ancestor of all."

"The Tao resembleth the emptiness of Space; to employ it, we must avoid creating ganglia. Oh Tao, how vast art Thou, the Abyss of Abysses, thou Holy and Secret Father of all Fatherhoods of Things! Let us make our sharpness blunt; let us loosen our complexes; let us tone down our brightness to the general obscurity. Oh Tao, how still art thou, how pure, continuous One beyond Heaven! This Tao hath no Father; it is beyond all other conceptions, higher than the highest."

"Tao is a whirling emptiness (ch'ung), Yet (erh) in use (yung) is inexhaustible (ying). Fathomless (yuan), It seems to be the ancestor (tsung) of ten thousand beings. It blunts the sharp, Unties the entangled, Harmonizes the bright, Mixes the dust. Dark (chan), It seems perhaps to exist (ts'un). I do not know whose child it is, It is an image (hsiang) of what precedes God (Ti)."

"Tao is empty, used yet never filled. It is deep, like the forefather of all things. It dulls sharpness, and sorts tangles, Blends with the light, becoming one with the dust. So serene, as if it hardly existed. I do not know whose son it is. It seems to have preceded God.*"

"The Tao is empty Utilize it, it is not filled up So deep! It seems to be the source of all things It blunts the sharpness Unravels the knots Dims the glare Mixes the dusts So indistinct! It seems to exist I do not know whose offspring it is Its image is the predecessor of God"

"Dao is an empty vessel, It is used and never gets filled up: Deep like the source of all things; Dark and vaguely present. I do not know whose child it is; Its manifestation precedes the Divine Ruler."

"Tau is empty; in operation exhaustless. In its depth it seems the father (first ancestor) of all things. It blunts sharp angles. It unravels disorder. It softens the glare. It shares the dust. In tranquillity it seems ever to remain. I know not whose son it is. It appears to have been before God."

"Way-making being empty, You make use of it But do not fill it up. So abysmally deep - It seems the predecessor of everything that is happening (wanwu). It blunts the sharp edges And untangles the knots; It softens (he) the glare And brings things together on the same track. So cavernously deep - It only seems to persist. I do not know whose progeny it is; It prefigures the ancestral gods."

"El Tao es vacío, Entonces, Aunque se lo use no se colma. Abismal. Parece el fundamento de las diez mil cosas. Lima lo afilado. Desanuda lo embrollado. Modera lo brillante. Junta el polvo. Profundo. Parecería existir. No sé de quién es hijo. Parece ser anterior al Cielo."

"Su oquedad es para el Tao su eficacia. Nunca se llega a colmar. Su profundidad parece ser el origen de los diez mil seres. Embota sus filos, deslíe el embrollo, atempera susresplandores y se junta con el polvo. Su profundidad parece ser la razón de su persistencia. Yo no sé de quién es hijo. Su forma es anterioral Soberano."

"El dao es vacío, pero su eficiencia nunca se agota. Es un abismo, parece el origen de todas las cosas. Embota los filos, desenreda lo enmarañado, atenúa los brillos, iguala la suciedad. Profundo, parece existir y al mismo tiempo no existir. Yo no sé de quién es hijo, se manifiesta como antepasado de dios."

"El Tao es un cristal vacío; es usado pero jamás colmado. Oh insondable fuente de las diez mil cosas! Mitiga lo sarcástico, desata el nudo, suaviza el brillo, unete al polvo. Oh profundidad oculta, aunque siempre presente! No sé de dónde viene. Es el antepasado de los emperadores."

"El SENTIDO siempre está fluyendo. Pero cuando actúa, jamás se desborda. Es un abismo, como el origen de las cosas. Desenreda las confusiones. Suaviza las aristas. Modera el brillo. Se une con el polvo. Es profundo, y aun así, parece real. No sé de quien es hijo. Parece anterior a Dios."

"El Tao es como una taza vacía que, al usarse, nunca se puedellenar. Insondable, parece ser el origen de todas las cosas. Embota las aristas afiladas, deshace los enredos, armoniza todas lasluces, une al mundo en un todo. Oculto en las profundidades, parece existir eternamente. Ignoro de quién es hijo; parece ser el antepasado comúna todos, el padre de las cosas."

"Tao on tühi; kasutad teda – täis ei saa. Oi sügavust! Otsekui tuhandete algisa. Nüritab, mis terav, harutab lahti, mis sassis, mahendab, mis kirgas, liidab kokku, mis tolm. Oi sügavikku! Otsekui oleks olemas. Meie ei tea, kellest pärit, paistab, et Jumala esiisa."

"تائو به چاه مي ماند؛ مي توان از آن استفاده كرد ولي هرگز تمام نمي شود. همانند خلأ بي پايان است؛ پر از امكانات بي شمار. نهان است و هميشه حاضر. نمي دانم چه كسي آن را به وجود آورده؛ از خدا هم قديمي تر است."

"Tao on rajaton; sen syvyys on kaiken olevaisen alku. Se tekee särmäiset kappaleet pyöreiksi; se saa aikaan järjestyksen epäjärjestyksestä; se pimentää loistavuuden, se on kokonaan hiljaa ja puhdas. En tiedä, kuka sen synnytti. Se on vanhempi jumalaa."

"Le Principe foisonne et produit, mais sans se remplir. Gouffre vide, il paraît être (il est) l’ancêtre (l’origine) de tous les êtres. Il est paisible, simple, modeste, amiable. Se répandant à flots, il paraît rester (il reste) toujours le même. Je ne sais pas de qui il est le fils (d’où il procède). Il paraît avoir été (il fut) avant le Souverain."

"Le Tao est vide; si l'on en fait usage, il paraît inépuisable. Ô qu'il est profond ! Il semble le patriarche de tous les êtres. Il émousse sa subtilité, il se dégage de tous liens, il tempère sa splendeur, il s'assimile à la poussière. Ô qu'il est pur ! Il semble subsister éternellement. J'ignore de qui il est fils; il semble avoir précédé le maître du ciel."

"Le Tao est le vide, mais le vide est inépuisable. C'est un abîme vertigineux. Insondable. De lui sont sortis tous ceux qui vivent. Eternellement, il émousse ce qui est aigu, dénoue le fil des existences, fait jaillir la lumière. Du rien, crée toute chose. Sa pureté est indicible. Il n'a pas de commencement. Il est. Nul ne l'a engendré. Il était déjà là quand naquit le maître du ciel."

"Le tao (la vérité, la voie, le sens) est vide Jamais l’usage ne le remplit. Gouffre sans fond Il est l’origine (la racine ancestrale, yeh) De la multitude des êtres et des choses. Il émousse ce qui tranche Démêle les nœuds. Discerne dans la lumière Assemble ce qui, poussière, se disperse. D’une profondeur invisible Il est là Enfant de l’inconnu Ancêtre des dieux."

"Le Tao est vide mais il est inépuisable. Quel abîme Il apparaît comme l'ancêtre des dix mille êtres. il émousse son activité, dénoue ses voiles, harmonie sa splendeur, s'unit à sa poussière; Oh! Qu'il est pur. Il semble subsister de toute éternité. Je ne sais de qui il pourrait être le fils; il paraît antérieur au Souverain du Ciel;"

"לא קל לתת לדאו הגדרה תוך מה־שאין־לו־גוף מקור לכל דברים הוא ריק אך אין לו סוף של גילוים ללא צורה עצמו אך כן בסיס לכל צורות התהומי : הוא הסיבה לכל התופעות אין תמשי דבר מתאים להשוואה כל שקיים חלקיק אבק שלידו ברק הדאו ראייה לעומק והתרגשות אפשר רק להשוות לחאוס הוא הקודם לכל שבראשית תדעי או מי או מה או... את אותו עשית"

"A Tao lény nélküli, mégis hatásában kifogyhatatlan. Az ő titokzatos mélysége minden dolgok forrása és teremtője, egyszerű, nem hivalkodó, láthatatlan örökkévaló némaság. Nem tudom, kitől lett, előbb volt, mint az Úr."

"Az út üres, de működését abba sose hagyja. És mélységes, mindennek ősatyja. Élét tompítja, görcseit oldja, fényét fakítja, elvegyül porba. Megfoghatatlan és mégis van. Én nem tudom, ki a szülője, de vénebb, mint a tünemények őse."

"A tao üres, de ha vele élünk (jung), sohasem tudjuk kimeríteni. Milyen mélységes! Igazi ősatyja (cung) minden dolognak. Tompít minden élességet, megszüntet minden zavarosságot, mérsékel minden ragyogást, egyesít minden porszemet. Olyan mély, hogy senki sem tud a végére járni! Én nem tudom, hogy szülötte-e valakinek. (Csak azt tudom, hogy) mint képmás (hsziang), az ősöket is megelőzi."

"üres edény az Út: járhatni rajta de soha sincs egészen ott: túláradó az Út szakadék! mintha csak a tízezer dolog őse volna elveszi élüket bonyodalmaikat kibogozza enyhíti fényüket belevegyül porukba mély tiszta víz: mintha létezne tényleg nem tudom ki fia úgy látszik előbb volt mint az Úr"

"A Tao határtalan, végtelen; az ő mélysége kútforrása mindennek, ami van. A Tao gömbölyűvé változtatja a szögletes dolgokat és a zűrzavarból összhangot teremt. Előtte minden egyforma értékkel bír. Azt nem tudom, hogy az örökkévaló Tao miből született, mert idősebbnek kell lenni magánál a Teremtőnél."

"Az Út üres, de használat nem koptatja el. Mélyen vezet, akár a miriád lény őse. Tompítsd az élességet; Bogozd ki a csomókat; Enyhítsd pillantásod tüzét; A kerék mindig csak régi kerékvágásban menjen. Csak sötétben látható, csak úgy tűnik, mintha ott volna. Nem tudom, kinek a fia. Isten ősatyját formázza."

"Az ÚT üres, de nem fogy soha. Mély, mindenek atyja. Az éleket tompítja, a csomót megoldja, a fényt fakítja, por, s lehull a porba. Titok, ó, s milyen való! Nem tudom, kinek szülötte, ős, az Ősnek őse."

"Üres edény az Út: betölthetetlen, kimeríthetetlen, feneketlen. Tízezer lény őse az Út. Tompul benne az él, kibonyolul a bog, árnyba borul a fény és elsimul a nyom. Örök mélység: ki szülte, nem tudom. Császári ősök előtti világnak a képe ez, a tükre..."

"A dao üres, de ha vele élünk (yong 用), sohasem tudjuk kimeríteni. Milyen mélységes! Igazi ősatyja (zong 宗) minden dolognak. Tompít minden élességet, megszüntet minden zavarosságot, mérsékel minden ragyogást, egyesít minden porszemet.* Olyan mély, hogy senki sem tud a végére járni! Én nem tudom, hogy szülötte-e valakinek. (Csak azt tudom, hogy) mint képmás (xiang 象),** az ősöket is megelőzi."

"A Dao egy üres edény, Használható, de soha nem telik meg. Mélységes, mint minden létező forrása; Sötét és homályos. Nem tudom, ki szülte; Megnyilvánulása az Ég Urát megelőzte."

"A Végső Valóság:* üresség; ám benne élve, kimeríthetetlenség… Micsoda mélység! Valódi Ősatya, mely létrehozta a Mindenséget, tompít minden élességet, megszüntet minden homályt, mérsékel minden ragyogást, még a porszemet is egyesíti, mélyére mégsem hatolhat le senki. Nem tudom van-e szülője,** de mint képmás, az ősöknek is Ő az őse."

"Ուղին (Դաոն) դատարկ է, ն անսպառ են դատարկության կիրառումները: Այնքան անընկալելի խորն է այն, որքան կարող է լինել միայն համայն գոյության ակունքը: Եթե հարթես սուր անկյուններդ, քանդես խճճված հանգույցներդ, մեղմես պայծառությունդ ու դառնաս մյուսների պես անկարնոր ու աննկատ, կտեսնես Ուղու գերագույն մաքրությունը ն անդրդվելի հանդարտությունը` անսահմանության նման վեհ ու ինքնաբուխ: Ես չգիտեմ, թե ինչից է այն ծնունդ առել: Գուցե այն եղել է նույնիսկ ակունքից առաջ:"

"Tao adalah kekosongan dari suatu wadah; dan dalam pemanfaatannya, kita harus menjaga diri dari segala kepenuhan. Betapa dalam dan tak terpahaminya, seakan ia adalah Leluhur Terhormat dari segala benda! Kita harus menumpulkan titik-titik tajam, dan menguraikan komplikasi dari segala hal; kita harus menyembunyikan kecerahan kita dan membawa diri kita agar sesuai dengan kekaburan yang lain. Betapa murni dan tenangnya Tao, seakan ia akan berlangsung. Aku tidak tahu anak siapa ia. Mungkin ia sudah ada sebelum Tuhan."

"Alvaldið er eins og ker, sem fyllist ekki — ómælisdjúp, sem er upphaf alls. Það máir brúnirnar, breyðist í fyllingu, slær móðu á það, sem glitrar, og er sem rykið. Í djúpri kyrrð. Ég veit ekki uppruna þess; það er eldra en guð."

"Il Tao viene usato perché è vuoto e non è mai pieno. Quale abisso! sembra il progenitore delle diecimila creature. Smussa le sue punte, districa i suoi nodi, mitiga il suo splendore, si rende simile alla sua polvere. Quale profondità! sembra che da sempre esista. Non so di chi sia figlio, pare anteriore all'Imperatore del Cielo."

"La Via non è (ha) essenza, è atto inesauribile. Insondabile, essa dà la norma essenziale alle cose. Essa smussa l'acuto, schiarisce il torbido addolcisce l'abbagliante, ordina gli elementari della materia. Chiarore inestinguibile! Vi potrebbe mai essere un creatore - un padre per questo Supremo?"

"la via è vuota ma usandola non si riempie profonda come l’abisso è l’antenata di tutte le creature smussa le punte districa i nodi attenua lo splendore si copre di polvere quanto profonda non so di chi sia figlia sembra anteriore al signore del cielo"

"Il Tao non è sostanza, è attività inesauribile Agire che non lo accresce Come è insondabile! È come la scaturigine primordiale di ogni cosa. Smussa l'acuto Schiarisce il confuso Tempera l'abbagliante Ordina le parti elementari [«la polvere»] (della materia) È inafferrabile eppure onnipresente Come potrebbe essere stato generato? È anteriore (e superiore) al Signore del Cielo."

"道は、 冲（むな）しけれども之を用いて或（つね）に盈たず、淵として万物の宗に似たり。 其の鋭を挫き、其の紛を解き、その光を和らげ、其の塵（よご）れを同じくす。 湛として或に存するに似たり。吾れ誰の子なるかを知らず。帝の先に象（に）たり。"

"도는 그릇처럼 비어, 그 쓰임에 차고 넘치는 일이 없습니다. 심연처럼 깊어, 온갖 것의 근원입니다. 날카로운 것을 무디게 하고, 얽힌 것을 풀어 주고, 빛을 부드럽게 하고, 티끌과 하나가 됩니다. 깊고 고요하여, 뭔가 존재하는 것 같습니다. 누구의 아들인지 난 알 수 없지만, 하늘님보다 먼저 있었음이 틀립없습니다."

"Tao wisa berfireh e ko dema Tu wę bi kar tînî, timî tiţtek Dimîne. Ew çiqasî kűr e! Dixuye mîna ko ew pîrka herî Pęţî ya hezaręn tiţtan be. Tűjbűnę ko dike Girękan vedike Ţewqa bęhawe dijwar hűr dike Ew wisa tije ye! Dixuye mîna jibermayęn wę hebin. Ew zaroka ez- nizanim- kę ye. Ű berheya Xwedayę kevnar yę Li jor e. (berî wî hebű)"

"It visu sevī ietver Dao, Bet, visu veidojot, tas neizsīkst, Ir bezgalīgs tā dziļums, pirmssākums tas esošajām lietām. Viņš tajās savu caurspiedību mīkstina. Un savu virmojumu tajās remdina. Viņš savu mirdzējumu lietās apvalda. Viņš paliek vienībā ar savu radījumu pīšļiem. Nav saredzams, bet visur darbojas. Nav zināms man, ka būtu viņš kam dēls. Par parādību pirmtēvu viņš senāks šķiet."

"Leeg is het leven, als een schip, zodat het drijft. Vol, als een schatkist zonder bodem. Ondoorgrondelijke en oneindige bron. Maak ronder wat scherp is en haal knopen uit de war. Verzacht wat verblindt en laat het stof neerdwarrelen. Diep verborgen en altijd weer zichtbaar is er het leven. Waar dit kind vandaan komt, weet niemand, deze voorvader van de inspiratie."

"Tao jest puste, lecz działając wydaje się niewyczerpane. O, najgłębsze! Ono wydaję się być praojcem wszelkiej rzeczy. Jeśli przytępić jego przenikliwość, uwolnić je od chaosu, umiarkować jego blask, upodobnić je do pyłku, to będzie ono wydawać się jasno istniejącym. Nie wiem czyim ono jest tworem. Poprzedza ono przodka zjawisk."

"O Tao é um vaso vazio Cujo uso nunca transborda. Abismo! Parece o ancestral das dez-mil-coisas! Abranda o cume; Desfaz o emaranhado; Modera o brilho; Une o pó. Profundo! Parece existir algo! Eu não sei de quem ele é filho Parece ser o anterior ao Ancestral."

"TAO este vid creator, dar acţiunea sa este fără de sfârşit. Este un abis esenţial unde se poate vedea izvorul tuturor energiilor şi fiinţelor lumii. Îşi îmblânzeşte duritatea, se desface din haos, îşi temperează strălucirea, se identifică celor mai mici atomi. O! Neprihănire! Fiinţarea sa este veşnică. Nu ştiu al cui fiu ar putea să fie. El este mai dintr-un început decât însuşi Domnul Cerurilor."

"Tao este (asemenea) golului dintr-un vas; iar îmbrățișându-l, trebuie să ne păzim de orice fel de plinătate. Cât de adâncă și de insondabilă este, ca și cum ar fi Străbunul Respectat al tuturor lucrurilor! Ar trebui să ne tocim vârfurile ascuțite și să descâlcim complicațiile lucrurilor; ar trebui să ne astâmpărăm strălucirea și să ne punem în acord cu obscuritatea altora (ceea ce ne deosebește este dur). Cât de pur și de liniștit este Tao, ca și cum ar continua așa la nesfârșit! Nu știu al cui fiu este. Ar părea că a fost înainte de Stăpânul Ceresc, chiar de a începe."

"Calea (Tao) este goală, folosința-i nesfârșită. Este adâncă, pare originea tuturor lucrurilor. Pare că veșnic rămâne fără capăt. Nu știu cum a fost creată, Pare că a existat chiar înainte de Creator."

"Тао пусто, но когда его употребляют, то, ка­жется, оно неистощимо. О, какая глубина! Оно начало всех вещей. Оно притупляет свое острие, развязывает узлы, смягчает блеск и, наконец, соединяет между собою мельчайшие частицы. О, как чисто! Оно существует предвечно, но я не знаю, чей оно сын и предшествовало ли пер­вому царю."

"Дао -- пуст, но, применяя Его, -- не прибавишü. О Глубочайший! -- схоäен с Пращуром всего сущего. Принижаю свои äостоинства, усмиряю своё смятение, сочетаюсü со своим сиянием: уравниваю свои свойства*, -- о Обилüнейший! -- упоäобляюсü хранителю. Не веäаю, чей Он сын. Образом -- преäшествует Первопреäку."

"Дао пусто, но в применении неисчерпаемо. О, глубочайшее! Оно кажется праотцом всех вещей. Если притупить его проницательность, освободить его от беспорядка, умерить его блеск, уподобь его пылинке, то оно будет казаться ясно существующим. Я не знаю, чье оно порождение, [я лишь знаю, что] оно предшествует небесному владыке."

"Дао пусто, и кто бы ни старался [наполнить] его, не наполнит. О бездна-пучина, подобная Пращуру мириад вещей! Стихает ее стремительность, слабеют ее путы, умеряется ее свечение, осаждается ее пыль. И тогда вот он, чистейший! Подобие будущего существования! Я не ведаю, чей это сын. Видимо, родоначальник Первопредков."

"Путь - все вмещающая в себя пустота, Пользуйся ею - и она как будто не переполняется. О, бездна! Предок десяти тысяч вещей! Тупит свои острые края, Развязывает свои узлы, Смиряет свое свечение, Уподобляется своему праху. Неуловимое! Оно как будто существует вечно. Я не ведаю, чье оно дитя. Кажется, оно предшествует Верховному Владыке!"

"Дао пустотно, но использованием не исчерпать его. Глубочайшее! Оно подобно предку мириад существ. Притупи лезвие, развяжи узлы, пригаси блеск, уподобь его пылинке. Отсутствующее! Лишь кажущееся присутствующим здесь. Мне не постичь, чьим сыном оно является. Но кажется предком Владыки."

"Общинные правила скромные, а потому применяющий их территорию не расширяет. О, как обиталище походит на всех существ прибежище! Ставят па место быстрых умом, разрешают споры, живут в ладу с окружающей средой, совместно пользуются плодами земли. О обильное! Похоже, содержит государство. Я не знаю, чье это творение. Как будто предшествует императорам."

"В срединной пульсации происходит функционирование Пути. Невозможно, чтобы случилось заполнение. В бездонности своей он - будто бы прародитель мириад сущностей. Затупляет их остроту. Разрубает их путы. Смягчает их сияние. Объединяет их прах. В прозрачности своей он - будто бы возможность существования. Сущность моя не знает, чье это порождение. Предшествует первопредку всех образов."

"Дао совершенно пусто, но при пользовании им его, пожалуй, не наполнить. Как оно глубоко! Это прародитель десяти тысяч вещей. Оно притупляет свою остроту, смиряет всю свою запутанность, смягчает силу своего сияния, делает единой свою пыль. И как же оно скрытно! Но существует, кажется, на самом деле. Я не знаю, чье оно дитя. Похоже, что предшествует Владыке."

"Путь-Дао пуст, но при использовании неисчерпаем. О как глубок он, словно предок всех существ! Скрой остроту свою и развяжи узлы, умерь свой свет и уподобься пыли. О! Тонет он в пучинах бытия и как бы существует в них и ныне! Не знаю я, чье он дитя, но он предшествует Небесному Владыке."

"Tao je kot vodnjak; uporabljen, vendar nikoli izrabljen. Je kot večna praznina; zapolnjen z neskončnimi možnostmi. Je skrit, vendar vedno prisoten. Ne vem, kdo mu je dal rojstvo. Je starejši od Boga."

"Tao är så vidsträckt att när du använder den, kommer alltid någonting att vara kvar. Så djup är den! Den tycks vara förfadern till alla myriader saker. Den slöar det vassa Löser upp knutor Mjukar upp det skarpa ljuset Förenar sig med det vardagliga. Den är så hel! Den tycks vara evig. Den är barn till jag-vet-inte-vem. Och finns till före den ursprunglige Guden-i-höjden."

"Tao’nun doğasında biteviye kullanılsa da kendini sürekli yenilemek var. Ne taşmak ne de tam boşalmak... İçindekilerin bir kadehten dökülmesi gibi toprağa... Bu yüzdendir ki Tao enerjisi harcamakla suçlanamaz. Henüz benliğini tam dolduramamış olanları kaynağı sonsuz ana sütüyle besler. Enerjinin bir parçası olabilmeleri için hep yanı başlarında bekler. Gereğinden fazla zorlarsan, en müthiş bıçak bile körleşecek. En iyi şekilde su verilmiş çelikten kılıçlar da kayalar karşısında parçalanıp gidecek. Kesmeye kalkarsan yüreğin iplerini, yürek bile yalancı kesilecek. Çaresizlik ona aslında hiçbir işe yaramayan, akortsuz yalanlar söyletecek. İşinin ehli kılıç ustalarının tecrübeyle biledikleri keskin kılıçlar gibi, bilgelik de akılla birleşip sağduyulu zekayı ışıldatacak. Sabır en dolaşık ipleri bile düğümlerden kurtaracak, çözümsüz görünen bütün sorunlar da bir bir çözülecek. Hepimiz birlik ve beraberlik içinde yaşayabiliriz, aklıselim önderlerle beraber. Hangimiz varlığımızın bizden daha parlak bir kardeşin gölgesinde farkına varmak isteriz ki... Sadece kazanca yönelik değil, anlamak ve anlatmak için çalışanlar farkındalığa varacak. Tao bir sır olmaktan çıkacak."

"Дао схоже ніби порожнечу. Але Воно — всемогутнє! Воно — у Глибині.* Воно є Першопричиною всього. Воно керує всім. Воно пронизує Собою все. Воно — Сяюче Світло. Воно — щонайнайтонше! Воно — Головна Суть усього! Неможливо описати Його походження: адже Воно Саме є Споконвічним."

"Đạo xung nhi dụng chi hoặc bất doanh. Uyên hề tự vạn vật chi tông. Tỏa kỳ nhuệ, giải kỳ phân, hòa kỳ quang, đồng kỳ trần. Trạm hề tự hoặc tồn. Ngô bất tri thùy chi tử. Tượng đế chi tiên."

"Đạo rỗng không mà dùng không hết. Đạo sâu xa man mác tựa hồ như là tổ tông vạn vật. Làm nhụt bén nhọn, tháo gỡ rối rắm, pha trộn ánh sáng, hòa mình cùng bụi rậm. Trong trẻo thay, tựa hồ trường tồn. Ta không biết Đạo con ai; hình như có trước Thiên đế."

"Đạo không hư dùng muôn đời không cạn, Sâu ngàn trùng, sinh ngàn vạn chúng sinh. Dấu sâu sắc, gỡ cho hết mối manh, Pha ánh sáng hòa mình cùng trần cấu. Nhưng trong trẻo, muôn đời không nhơ dấu, Ta chẳng hay, ngài sinh xuất từ đâu, Trước Thiên đế, (trước muôn ngàn hiện tượng)."