77

"天之道，其猶張弓與！ 高者抑之，下者舉之，有餘者損之，不足者補之。 天之道，損有餘而補不足。 人之道則不然，損不足以奉有餘。 孰能有餘以奉天下？唯有道者。 是以聖人為而不恃， 功成而不處， 其不欲見賢。"

"天之道其猶張弓與。 高者抑之， 下者舉之。 有餘者損之， 不足者補之。 天之道， 損有餘而補不足。 人之道， 則不然， 損不足以奉有餘。 孰能有餘以奉天下， 唯有道者。 是以聖人 為而不恃， 功成而不處。 其不欲見賢邪！"

"天之道， 其猶張弓者歟。 高者抑之， 下者舉之。 有餘者損之， 不足者補之。 天之道， 損有餘而補不足。 人之道則不然。 損不足以奉有餘。 孰能損有餘而奉不足於天下者。 其惟道者乎。 是以聖人爲而不恃， 功成而不居， 其不欲見賢邪。"

"tian zhi dao, qi you zhang gong yu? gao zhe yi zhi, xia zhe ju zhi, you yu zhe sun zhi, bu zu zhe bu zhi. tian zhi dao sun you yu er bu bu zu, ren zhi dao ze bu ran, sun bu zu yi feng you yu. shu neng you yu yi feng tian xia? wei you dao zhe. shi yi sheng ren wei er bu shi, gong cheng er bu chu, qi bu yu xian xian."

"Göylər yolu yaya çəkilmiş ipə bənzər: Yuxarıdakı ucunu aşağı endirir Aşağıdakını isə yuxarı qaldırır Artıq olan yerdə azaldar Kəsir olan yerdə artırar Göylər yolu – artığın üstündən almaq və kəsirin üstünə gəlməkdir İnsanların yolu isə əksinə – Qıtliğı olandan alıb, artığı olana bəxşiş etməkdir Artığlığını bütün dünyaya bəxş etməyi kim bacarar? Ancaq yol adamı Buna görə Arif Aqil Nə etsə də yapdığından yapışmır Şərəfi-nailiyyətində əylənmir Məharətini gözə çarpdırmaq istəmir"

"Небето има Äао. То прилича на обтегнат лък. Върхът снижиш ли, äолният му край се вäига. То взема от излишното и го äава, на който се нужäае. Небето има Äао. От богатите то взема и връща на беäняöите отнетото. Човекът също има Äао, но то е опако. То взема от беäняöите и връща на богатите отнетото. Кой може äа äаäе излишното на äругите? Може само този, който слеäва Äао. Затова и мъäрият полага труä, но плоäовете на своя труä не използва, той ги разäава, извършва поäвизи, ала избягва славата. Той е благороäен, защото няма страсти."

"Путü мира не напоминает ли он натягиваемый лук? Стоящий высоко притесняет, имеющий с избытком отнимает, не знающий äостатка помогает. Путü Неба таков, что оно ограничивает излишнее и поääерживает неäостающее. Путü мира люäей таков, что они отнимают у тех, кто не знает äостатка, и прислуживают тем, кто имеет с избытком. Но кто может, служа всему миру, "иметü с избытком"? Лишü тот, кто постиг этот Путü. Вот почему муäрый äействует, но не наäеется на äругих, äостигая успеха, не останавливается на этом. Ибо он не стремится к званию äостойного."

"Nebeská Cesta Tao jako by byla napínáním obrovského luku. Čím více se napíná, tím více se ohýbá, čím méně se napíná, tím více se nahoru zdvihá. Kde má přebytky, tam ubírá, kde má nedostatky, tam přidává. Nebeská Cesta Tao tedy z přebytků ubírá a nedostatkům přidává! Lidská Cesta Tao, ta bývá jinačí: ubírá z nedostatků, aby posloužila přebytkům! Kdo z lidí je však schopný nakládat s přebytky tak, aby to posloužilo Podnebesí? Jen ten, kdo má Cestu Tao! A tak tedy Dokonalý Člověk koná bez toho, aby se na to upínal, úspěšně dovršuje bez toho, aby v tom setrvával a nikdy si nepřeje vystavovat na odiv svoji výjimečnost!"

"Nepodobá se snad cesta nebe napnutému luku? když napínáme luk, tak se jeho horní konec snižuje a dolní konec zvedá, takže ti, co mají nadbytek, se zmenšují a ti, co mají mnohem méně, jsou povyšováni Cesta nebe ubírá tomu, kdo má hodně a přidává tomu, kdo má málo cesta člověka je jiná bere tomu, kdo má málo, aby mohla přidat tomu, kdo má nadbytek Kdo má tolik, aby se o to mohl rozdělit se vším pod nebem? jenom ten, kdo má Tao proto moudrý jedná, ale ostatní na něm nezávisí dosahuje úspěchu, ale nepyšní se jím nechce ukazovat svoji cenu"

"Nebes cesta - není-liž jako napínání luku? Vysoké stlačuje, nízké povznáší; co má nadbytek, to umenšuje, co nedostačuje, to rozšiřuje. Nebes cesta jest umenšovati, co má nadbytek, a rozšiřovati, co nestačí. Člověkova cesta není taková. On umenšuje, co nedostačuje, by sloužil tomu, co má nadbytek. Kdo jest s to, aby svým přebytkem sloužil podnebesí? Jen ten, kdo má Tao. Proto: Svatý člověk dělá, ale nezakládá si na tom. Když je zásluha dokonalá, netrvá při ní. Jak nepřeje si ukazovati svou moudrodst!"

"Tao nebe se velmi podobá napjatému luku: co je nahoře,schyluje se, a co je dole, zvedá se, ubírá se tam, kde přebývá, přidává se tam, kde se nedostává. Cesta nebe také bere těm, kteří mají nadby- tek, a přidává těm, kteří mají nedostatek . Cesta člověka taková není:bere těm, co mají nedostatek, a obdarovává ty, co mají nadbytek. Kdo dokáže obdarovati svým nadbytkem ostatní svět?Jen ten, kdo má Tao! A proto: Světec něco udělá a nezakládá si na tom a když vykoná dílo, nelpí na něm A nepřeje si ukazovat svou moudrost!"

"Tao nebes - zdaž se nepodobá napínání luku ? Co je vysoko, stlačuje dolů, co je nízko, pozvedá nahoru. Odnímá, kde je přebytek, přidává, kde je nedostatek. Odstraňovat přebytečné, napravovat nedostatečné, toť tao nebes. Jiné je tao člověka. Odnímá, kde je nedostatek, a nabízí, kde je přebytek. Kdo má takový přebytek, aby jej mohl nabídnou světu ? Pouze ten, kdo obsahuje tao. Proto moudrý působí, aniž na čem závisí, dovršuje, aniž na čem lpí. Zdaž to není tím, že nikdy netouží ukazovat na odiv svou dokonalost ?"

"Přirozené tao připomíná napjatý luk. Když jeho vrchní díl klesá, dolní se zvedá. Odnímá, co přebývá, odebrané však vrací tomu, kdo je potřebuje. Přirozené tao odnímá bohatým a chudým vrací, co jim bylo odebráno. Lidské tao však naopak. Bere chudým a bohatým dává, co odebralo. Kdo může vrátit druhým vše přebytečné? To mohou učinit jen ti, kdo se řídí tao. Proto moudrý člověk koná a nepoužívá toho, co je uděláno, koná hrdinské činy, sebe však neoslavuje. Je šlechetný proto, že je bez vášní."

"Himlens Tao virker, som når man spænder en bue. Det, som er oppe, sænkes, og det, som er nede, hæves. Hvis strengen er for lang, kortes den af. Hvis den er for kort, gøres den længere. Himlens Tao er at tage fra dem, der har for meget, og give til dem, der har for lidt. Menneskets veje er ikke sådan: Det tager fra dem, der har for lidt, for at give til dem, der allerede har for meget. Hvem vil tage af sin overflod og lade det komme hele verden til nytte? Kun den, der følger Tao. Derfor handler den vise uden at stille betingelser. Han udretter, hvad der skal gøres, uden at opholde sig derved. Han søger ikke at stille sig selv til skue."

"Des Himmels SINN, wie gleicht er dem Bogenspannen! Das Hohe drückt er nieder, das Niedrige macht er hoch. Was Fülle hat, verringert er, was Mangel hat, das ergänzt er. Des Himmels SINN ist es, die Fülle zu verringern, den Mangel zu ergänzen. Des Menschen Sinn ist nicht also. Er verringert, was Mangel hat, um es darzubringen dem, das Fülle hat. Wer aber ist imstande, seine Fülle der Welt darzubringen? Nur der, so den SINN hat. Also auch der Berufene: Er wirkt und behält nicht. Ist das Werk vollbracht, so verharrt er nicht dabei. Er wünscht nicht, seine Bedeutung vor andern zu zeigen."

"Die Bahn des All ähnelt dem Spannen des Bogens: Die Wölbung strecken, die Höhlung füllen; Ein Zu-viel nehmen, ein Zu-wenig gänzen. Die Bahn des All: Überfluß streichen, Mangel füllen. Menschliche Weise ist anders: Streichen wo schon Mangel, Füllen wo schon Überfluß. Wer seinen Überfluß der Gemeinschaft weiht, ist in der Bahn, All-so: Der Vollendete handelt ohne Tun; wirkt ohne wirkend zu sein; entschwindet."

"Des Himmels Weg, wie gleicht er dem Spannen des Bogens! Das Hohe bringt er nieder, das Niedere bringt er hoch. Das Übervolle mindert er, das Nichtgenügende ergänzt er. Des Himmels Weg ist: das Übervolle zu mindern, das Nichtgenügende zu ergänzen. Des Menschen Weg ist nicht so: er mindert das Nichtgenügende, um es dem Übervollen darzubringen. Wer vermag Übervolles dem Reich darzubringen? Nur der Tao hat. Daher: Der heilige Mensch wirkt und gibt nichts darauf. Ist Verdienstliches vollendet, besteht er nicht darauf. Er wünscht nicht, seine Weisheit sehen zu lassen."

"Des Himmels Wirken gleicht dem Spannen des Bogens: es macht das Hohe niedrig und das Niedrige hoch; es nimmt, wo zuviel ist, fügt hinzu, wo zu wenig ist. Immer ist des Himmels Wirken so: Er nimmt aus der Fülle und gibt sich der Leere. Menschen handeln anders: sie nehmen, wo schon wenig ist, und fügen hinzu, wo schon viel ist. Wer im Unergründlichen gründet, schenkt der Gemeinschaft aus seiner Fülle. Daher wirkt der Weyse, ohne etwas für sich zu beanspruchen, und ohne an seinem Werk zu haften. Er will nichts sein und nichts haben."

"Das Reichsoberhaupt im Rechten Wege (tao), wie gleicht es einem Bogenspanner! Das Hohe drückt er nieder, das Niedrige erhöhet er. Er nimmt von denen, die in Fülle haben, daß er den Mangel der andern ergänze. Des Reichsoberhauptes Rechter Weg ist es, wo Überfluß ist, zu kürzen, wo Mangel ist, zu ergänzen. Weil aber bei den Sin Rechter Weg das Gesetz ist, so ist es nicht also: Man kürzt, wo Mangel ist, und läßt mit beiden Händen raffen, die Überfluß haben. Dürfen des Reichsoberhauptes Unterwalter Überfluß haben, wo sie doch erhoben wurden, mit zu dienen? Richtig verhält sich als Walter ein Sin: Er betreut das Volk und sucht nicht Nutzen, er läßt es seine Arbeit vollbringen und stellt sich nicht dazu. Er wünscht nicht angeschaut zu werden in seiner Würde als Vater der Gemeinde."

"Des Himmels Weg, gleicht dem Bogen; oben trägt er seine Last und unten ist die Stütze. Das Hohe wird gedrückt, das Niedrige erhoben. So gleicht der Himmel alles sattsam aus. Der Mensch jedoch handelt gegenteilig. Zum Drucke fügt er Druck hinzu, um das Leichte weiter zu entlasten. Wer aber mag der Welt im Überfluß zu geben? Nur der, der Tao hat. Daher handelt der Weise ohne Aufsehen, vollendet sein Werk, ohne bei ihm zu verweilen und zeiget seine Weisheit nicht."

"Das himmlische Dao! Sein Gewährenlassen ist wie das Spannen eines Bogens: Was heraussteht wird zurückgedrückt, und was zurücksteht wird nach vorn gedrückt. Was Überfluß hat, wird gemindert, und was nicht genügt, wird ergänzt. Das himmlische Dao mindert den Überfluß des Seins, aber es hilft dem Ungenügen ab. Die menschliche Dao-Regel ist nicht so. Man schädigt das Ungenügende dadurch, daß man Seinsüberfluß hinnimmt. Was vermag der Seinsüberfluß durch die Vereinnahmung aller Dinge unter dem Himmel? Nur Seins-Daohaftes! Deshalb handelt der Heilige, ohne es sich zunutze zu machen, und er vollbringt Leistungen, ohne dabei zu bleiben. Seine Wunschlosigkeit erscheint als Weisheit."

"WIE DES Himmels ewiges Walten Doch dem Bogenspannen gleicht: Hohes wird herabgebogen, Niedres wird heraufgezogen, Und die Spannkraft ist erreicht. Ganz so ist des Himmels Walten Dem, das Überfluß besitzt, Wird der Überfluß genommen, Den die Dürftigen bekommen, Daß er allen Wesen nützt. Doch der Menschen Herrscherwalten Ist ins Gegenteil verkehrt Den Bedürftigen wird genommen, Die Besitzenden bekommen Ihren Überfluß vermehrt. Nur des Wahrhaft-Weisen Walten Offenbart des Himmels Bahn: Was er wirkt auch und vollendet, Ohne Anspruch ist's gespendet, Nie für Schau und Schein getan."

"Μέσα στον κόσμο, το Ταό δρα Σαν να λυγίζει ένα τόξο. Το επάνω του μέρος σκύβει Και το κάτω του μέρος ανεβαίνει. Διορθώνει αρμονικά κάθε υπερβολή και έλλειψη, Ώστε να επέρχεται ισορροπία. Παίρνει από αυτόν που του περισσεύει, Για να δώσει σε αυτό που του λείπει. Οι άνθρωποι όμως δεν δρουν με τον ίδιο τρόπο. Στερούν από το φτωχό για να δώσουν στον πλούσιο. Ως πότε μπορεί ο φτωχός να δίνει; Μόνο ο Σοφός μπορεί να δίνει συνέχεια, Επειδή δεν έχει τέλος ο πλούτος του. Αυτό το καταφέρνει επειδή Δρα χωρίς να περιμένει ανταπόδοση, Πετυχαίνει χωρίς να τον ενδιαφέρει η αναγνώριση, Και δεν πιστεύει ότι είναι καλύτερος από τους άλλους."

"Heaven's Way is indeed like the bending of a bow. When (the string) is high, bring it down. When it is low, raise it up. When it is excessive, reduce it. When it is insufficient, supplement it. The Way of Heaven reduces whatever is excessive and supplements whatever in insufficient. The way of man is different. It reduces the insufficient to offer to the excessive. Who is able to have excess to offer to the world? Only the man of Tao. Therefore the sage acts, but does not rely on his own ability. He accomplishes his task, but does not claim credit for it. He has no desire to display his excellence."

"The Tao of heaven is like the bending of a bow. The high is lowered, and the low is raised. If the string is too long, it is shortened; If there is not enough, it is made longer. The Tao of heaven is to take from those who have too much and give to those who do not have enough. Man's ways is different. He takes from those who do not have enough to give to those who already have too much. What man has more than enough and gives it to the world? Only the man of Tao. Therefore the sage works without recognition. He achieves what has to be done without dwelling on it. He does not try to show his knowledge."

"May not the Way (or Tao) of Heaven be compared to the (method of) bending a bow? The (part of the bow) which was high is brought low, and what was low is raised up. (So Heaven) diminishes where there is superabundance, and supplements where there is deficiency. It is the Way of Heaven to diminish superabundance, and to supplement deficiency. It is not so with the way of man. He takes away from those who have not enough to add to his own superabundance. Who can take his own superabundance and therewith serve all under heaven? Only he who is in possession of the Tao! Therefore the (ruling) sage acts without claiming the results as his; he achieves his merit and does not rest (arrogantly) in it:--he does not wish to display his superiority."

"The Tao (way) of Heaven, Is it not like the bending of a bow? The top comes down and the bottom-end goes up, The extra (length) is shortened, the insufficient (width) is expanded. It is the way of Heaven to take away from those that have too much And give to those that have not enough. Not so with man's way: He takes from those that have not And gives it as tribute to those that have too much. Who can have enough and to spare to give to the entire world? Only the man of Tao. Therefore the Sage acts, but does not possess, Accomplishes but lays claim to no credit, Because he has no wish to seem superior."

"PERHAPS the Way of Heaven may be likened to the stretching of a composite bow! The upper part is depressed, while the lower is raised. If the bow-string is too long, it is cut short: if too short, it is added to. The Way of Heaven diminishes the more-than- enough to supply the less-than-enough. The way of man is different: it takes from the less-than-enough to swell the more-than-enough. Who except a man of the Tao can put his superabundant riches to the service of the world? Therefore, the Sage does his work without setting any store by it, accomplishes his task without dwelling upon it. He does not want his merits to be seen."

"Is not Heaven's Reason truly like stretching a bow? The high it brings down, the lowly it lifts up. Those who have abundance it depleteth; those who are deficient it augmenteth. Such is Heaven's Reason. It depleteth those who have abundance but completeth the deficient. Man's Reason is not so. He depleteth the deficient in order to serve those who have abundance. Where is he who would have abundance for serving the world? Indeed, it is the holy man who acts but claims not; merit he acquires but he does not dwell upon it, and does he ever show any anxiety to display his excellence?"

"Heaven's way is like the bending of a bow. When a bow is bent the top comes down and the bottom-end comes up. So too does Heaven take away from those who have too much, And give to those that have not enough. But if it is Heaven's way to take from those who have too much And give to those who have not enough, this is far from being man's way. He takes away from those that have not-enough in order To make offering to those who already have too much. One there is and one only, so rich that he the possessor of Tao. (If, then, the Sage “though he controls does not lean, And when he has achieved his aim does not linger”, It is because he does not wish to reveal himself as better than others.)"

"The Way of Heaven is like the flexing of a bow. The high it presses down; the low it raises up. From those with a surplus it takes away; to those without enough it adds on. Therefore the way of Heaven - Is to reduce the excessive and increase the insufficient; The Way of Man - Is to reduce the insufficient and offer more to the excessive. Now, who is able to have a surplus and use it to offer to Heaven? Clearly, it's only the one who possesses the Way. Therefore the Sage - Take actions but does not possess them; Accomplishes his tasks but does not dwell on them. Like this, is his desire not to make a display of his worthiness."

"Heaven's Way is like the stringing of a bow: It pulls down what is high it lifts up what is low it takes away from what has an abundance to give to what has not enough. Heaven's Way: Take away from what has an abundance help along what has not enough. People's way is not like this: Take away from what has not enough to offer it to what has an abundance. Who can have an abundance to offer the world? Only the one who has Tao. And so the Wise Person: Works but does not rely on this achieves successes but does not dwell in them has no desire to show off his worth."

"Is not existence Like a drawn bow? The ends approach, The height shortens, the narrowness widens. True living would take from those with too much Enough for those with too little, Whereas man exacts from those with too little Still more for those with too much. Now what man shall have wealth enough to share with all men Save one who can freely draw from the common means? A sane man needs no better support, no richer reward, Than this common means, Through which he is all men's equal."

"The Tao of heaven is like drawing a bow: For high things, lower: for low things, raise; If excessive, reduce; if insufficient, supplement. The Tao of heaven reduces the excessive and supplements the insufficient. The way of man is not so. It takes from the insufficient and adds to the excessive. Who can have enough surplus to supplement the world? Only those with Tao. That is why the Sage acts but does not demand subservience; is deserving of merit yet claims no credit. He has no desire to show his worth."

"The Way of Heaven is like stringing a bow pulling down the high lifting up the low shortening the long lengthening the short the Way of Heaven takes from the long and supplements the short unlike the Way of Man taking from the short and giving to the long who can find the long and give it to the world only those who find the Way thus the sage does not presume on what he does or claim what he achieves thus he chooses to hide his skill"

"As it acts in the world, the Tao is like the bending of a bow. The top is bent downward; the bottom is bent up. It adjusts excess and deficiency so that there is perfect balance. It takes from what is too much and give to what isn't enough. Those who try to control, who use force to protect their power, go against the direction of the Tao. They take from those who don't have enough and give to those who have far too much. The Master can keep giving because there is no end to her wealth. She acts without expectation, succeeds without taking credit, and doesn't think that she is better than anyone else."

"Heavenly Tao is like the bending of a bow. That which is high is bent downwards, That which is low is raised up, That which is too much is lessened, That which is not enough is increased. Heavenly Tao takes from those who have too much, And gives to those who have not enough. The way of man is not thus, He takes from those who have not enough, And gives to those who already have too much. Who is able to hold his wealth in order to give it to men? Only he who has the Tao. That is why the self-controlled man acts without looking for reward, he brings to perfectness without claiming credit, he desires not to let his wosdom appear."

"Heaven's Tao Is a stretched bow, Pulling down on the top Pulling up on the bottom. If it's too much, cut. If it's not enough, Add on to it: Heaven's Tao. The Human Route Is not like this, Depriving the poor, Offering to the rich. Who has a surplus And still offers it to the world? Only those with Tao. Therefore the Sage Acts and expects nothing, Accomplishes and does not linger, Has no desire to seem worthy."

"The Way of heaven is like drawing a bow: the high is lowered, the low is raised; excess is reduced, need is fulfilled. The Way of heaven reduces excess and fills need, but the way of humans is not so: they strip the needy to serve those who have too much."

"Is not the way of heaven like the stretching of a bow? The high it presses down, The low it lifts up; The excessive it takes from, The deficient it gives to. It is the way of heaven to take from what has in excess in order tomake good what is deficient. The way of man is otherwise: it takes from those who are in want inorder to offer this to those who already have more than enough. Who is there that can take what he himself has in excess and offerthis to the empire? Only he who has the way. Therefore the sage benefits them yet exacts no gratitude, Accomplishes his task yet lays claim to no merit. Is this not because he does not wish to be considered a better man thanothers?"

"Is not Heaven's Reason truly like stretching a bow? The high it brings down, the lowly it lifts up. Those who have abundance it depleteth ; those who are deficient it augmenteth. Such is Heaven's Reason. It depleteth those who have abundance but completeth the deficient. Man's Reason is not so. He depletes the deficient in ord«r to serve those who have abundance. Where is he who would have abundance for serving the world? It is the man of Reason. Therefore the holy man acts but claims not ; merit he accomplishes but he does not linger upon it, and does he ever show any anxiety to display his excellence?"

"The Way of heaven is like a bow bent to shoot: its top end brought down, its lower end raised up. It brings the high down, lifts the low, takes from those who have, gives to those who have not. Such is the Way of heaven, taking from people who have, giving to people who have not. Not so the human way: it takes from those who have not to fill up those who have. Who has enough to fill up everybody? Only those who have the Way. So the wise do without claiming, achieve without asserting, wishing not to show their worth."

"Heaven's Way is like stretching a bow. The high is lowered and the low is raised. Excess is reduced and deficiency is replenished. Heaven's Way reduces excess and replenishes deficiency. People's Way is not so. They reduce the deficient and supply the excessive. Who has excess and supplies the world? Only the one who follows the Way. Therefore, the sage acts without taking credit. He accomplishes without dwelling on it. He does not want to display his worth."

"The Tao of Heaven is likened to the bending of a bow, whereby the high part is brought down, and the low part raised up. The extreme is diminished, and the middle increased. This is the Way of Heaven, to remove excess, and to supplement insufficiency. Not so is the way of man, who taketh away from him that hath not to give to him that hath already excess. Who can employ his own excess to the weal of all under Heaven? Only he that possesseth the Tao. So the Wise Man acteth without lust of result; achieveth and boasteth not; he willeth not to proclaim his greatness."

"The way of heaven, Is it not like stretching a bow? What is high up is pressed down, What is low down is lifted up; What has surplus (yu yü) is reduced, What is deficient (pu tsu) is supplemented. The way of heaven, It reduces those who have surpluses, To supplement those who are deficient. The human way is just not so. It reduces those who are deficient, To offer those who have surpluses. Who can offer his surpluses to the world? Only a person of Tao. Therefore the sage works (wei) without holding on to, Accomplishes without claiming credit. Is it not because he does not want to show off his merits?"

"Perhaps the Tao of heaven resembles the drawing of a bow. When it is high, lower it. When low, raise it. When excessive, diminish it. When deficient, replenish it. The Tao of heaven diminishes the excessive and replenishes the deficient. The Tao of man is not so* - while decreasing the deficient, it supplies the excessive. Who can supply the world with overabundance? Only the man with Tao. Therefore the Sage acts without exalting his ability. He achieves without dwelling upon it. He does not want to display his superiority.**"

"The Tao of heaven Is like drawing a bow Lower that which is high Raise that which is low Reduce that which is excessive Add to that which is insufficient The Tao of heaven Reduces the excessive And adds to the insufficient The Tao of people is not so Reducing the insufficient In order to offer to the excessive Who can offer their excess to the world? Only those who have the Tao Therefore sages act without conceit Achieve without claiming credit They do not wish to display their virtue"

"The way of Heaven— Isn’t it like shooting with a bow? If it is aimed too high, you lower it; If it is aimed too low, you raise it. If you use too much force, you reduce it; If you use insufficient force, you increase it. So the way of Heaven Is to take from the wealthy to supply the needy. The way of Man, on the other hand, is different. It takes from the needy to enrich the wealthy. Who can give his wealth to enrich the world? Only those who have attained Dao. That is why the sage gets things done but never takes advantage, Accomplishes his work but claims no credit— He simply does not wish to display his excellence."

"The Tau of Heaven may be compared to the extending of a bow. It brings down the high, and exalts the low. It takes from those who have over-much, and gives to those who have not enough. The Tau of Heaven takes away where there is too much, and makes up where there is deficiency. Not so the Tau of man. Man takes from those who have not enough, to serve those who have too much. Who is the man that, having an overplus, can serve the world with it? It is only he who has Tau. This is the reason why the sage acts and expects nothing; completes his meritorious work and holds no place. He does not wish to show his worth."

"The way of tian is like archers drawing their bows. To hit something high in the air, they pull the string downward; To hit something lower, they pull the string upward. When they have drawn the string too far back, they let some go, And when they have not drawn it far enough, they pull harder. The way of tian is also to let some go where there is excess And to augment where there is not enough. The way of human beings on the other hand is not like this at all. It is instead to take away from those who do not have enough. In order to give more to those who already have too much. Who then in having too much is able to draw on this excess to make an offering to the world? Perhaps only those who are way-making (dao). It is thus that sages act on behalf of things but do make any claim on them, They see things through to fruition but do not take credit for them. It is in such a way that they refrain from making a display of their worth."

"El Tao del Cielo, ¿no es acaso como estirar un arco? Lo alto se rebaja, lo bajo se levanta, lo que tiene sobreabundancia se reduce, lo carenciado se suple. El Tao del Cielo reduce en aquéllo que tiene sobreabundancia y luego suple en aquéllo que tiene carencias. El Tao de los hombres en este caso no es así de ningún modo: disminuye lo carenciado para suplirle a lo que tiene sobreabundancia. ¿Quién puede dar su sobreabundancia a lo que está bajo el cielo? Solamente quien tiene el Tao. Por lo tanto el sabio actúa sin aferrarse, obtiene logros sin reclamar méritos. ¿Será porque no desea mostrar sus virtudes?"

"El camino [sabiduría] del Cielo es como el que tira del arco:abaja lo alto de él y levanta lo bajo, disminuye lo sobrante y completalo deficiente. El camino [sabiduría] del Cielo es quitar al quele sobra y añadir al que le falta. El camino [sabiduria] del hombre es al revés: quita al quele falta y da al que le sobra. ¿Quién tendrá de sobra,para ofrendarlo al mundo? Aquel que tiene Tao. Así, el sabio hace su obra y no se apoya en ella; la hacey no se queda con ella. No pretende aparecer sabio."

"El dao del cielo, semeja al que tiende un arco, hace bajar lo que está arriba, eleva lo que está abajo, reduce lo excesivo, aumenta lo insuficiente. El dao del cielo, reduce el exceso y colma la escasez; el dao de los hombres, despoja al necesitado y concede más al que ya tiene de sobra. ¿Quién es capaz de tener en exceso y ofrecérselo al cielo, sino sólo quien posee el dao? Por eso el sabio actúa pero de nada se apropia, realiza su obra sin considerar su mérito. De esta manera, no siente deseos de manifestar su talento."

"El Tao del cielo es como la inclinación del arco. Lo alto es más bajo y lo bajo se levanta. Si la cuerda es demasiado larga se acorta. Si no hay suficiente, se alarga. El Tao del cielo es quitar a aquellos que tienen demasiado para dárselo a quienes no tienen suficiente. Los caminos del hombre son diferentes: quitar a aquellos que no tienen suficiente para dárselo a aquello que ya tienen demasiado. Qué hombre- que tiene suficiente- se lo daría al mundo? Sólo el hombre del Tao. Por lo mismo, el sabio trabaja sin reconocimiento. Logra lo que debe ser hecho sin jactarse de ello. No trata de mostrar su conocimiento."

"El SENTIDO del Cielo, ¡cuánto se parece a un arquero que tensa su arco! Empuja hacia abajo lo elevado, y levanta lo hondo. Disminuye lo excesivo, y completa lo suficiente. El SENTIDO del Cielo consiste en esto: disminuir lo excesivo y completar lo insuficiente. Pero el sentido del hombre no es así, pues mengua lo carente y se lo ofrece a lo abundante. ¿Quién es capaz de ofrecer al mundo lo que le sobra? Sólo aquél que tiene el SENTIDO. El Sabio realiza, pero no retiene. Tras acabar la obra, no se aferra a ella, y no desea que los demás lo consideren superior."

"Tal vez, la Ley del Cielo pueda compararse al estiramiento de un arco.La parte de arriba se hunde y la de abajo se eleva. Si la cuerda del arcoes demasiado larga, se corta; si es demasiado corta, se añade. La Ley del Cielo disminuye lo excesivo y completa lo insuficiente.La ley del hombre es diferente: toma de lo insuficiente para aportarloa lo excesivo. ¿Quién excepto del hombre del Tao puede ponersus riquezas sobrantes al servicio del mundo? Por ello, el Sabio efectúa su trabajo sin acumular nada, y realizasu labor sin aferrarse a ella. No quiere que sus méritos sean vistos."

"Taeva Tao on nagu vibu pingutamine: vajutada kõrget alla, tõsta madalat; võtta vähemaks, mis liiga, panna juurde, kus napilt. Taeva Tao võtab vähemaks liiast, paneb napile juurde; inimeste Tao ei ole nii: napist võetakse vähemaks, liiale pannakse juurde. Kes saab oma liiast anda Taevaalusele? Ainult see, kellel on Tao. Pühamees teeb tegusid, aga ei sõltu; saab valmis, aga ei jää pidama; ei soovi näidata oma rikkust."

"عملكرد تائو در جهان همانند كشيدن كمان است؛ دو سر كمان به پايين كشيده مي شود و ميانش بالا مي آيد؛ از زياد كم مي كند و به كم مي بخشد. آنان كه سعي در تسلط دارند و براي حفظ قدرت از زور استفاده مي كنند و خلاف جهت تائو حركت مي كنند، از كساني كه چيزي ندارند مي گيرند و به كساني كه بيش از اندازه دارند، مي دهند. فرزانه بي وقفه مي بخشد زيرا آن چه دارد بي پايان است. او بدون انتظار عمل مي كند و هرگز تصور نمي كند بهتر از كسي است."

"Niin kuin jousen jännittäminen on taivaallinen Tao. Se tuo alas kaiken, mikä on korkeata, ja nostaa sen, mikä on alhaista. Se vähentää, missä on liiallisuutta, ja lisää, missä on puutetta. Taivaallinen Tao tekee kaikki oliot samanvertaisiksi. Tämä Tao ei ole ihmisestä. Ihminen ottaa tarvitsevalta lisätäkseen omaa ylpeyttään. Missä on se mies, jolla on rikkautta yltäkyllin ja joka antaa sen maailman palvelukseen? Ainoastaan hän, jolla on Tao. Tämän vuoksi viisas suorittaa työnsä odottamatta palkintoa eikä etsi kunniaa itselleen. Siten hän peittää rikkautensa."

"Le ciel en agit (à l’égard des hommes), comme l’archer qui, bandant son arc, déprime les convexités et fait bomber les concavités (que son arc présen­tait à l’état de repos), diminuant le plus et augmen­tant le moins, (abaissant ce qui est élevé, et élevant ce qui est abaissé). Il ôte à ceux qui abondent, et ajoute à ceux qui manquent. Tandis que les hommes (mauvais princes qui grugent le peuple), font tout le contraire, ôtant à ceux qui manquent (le peuple), pour ajouter à ceux qui abondent (leurs favoris)... Alors que tout su­perflu devrait revenir à l’empire (au peuple)... Mais cela, seul celui qui possède le Principe, en est capable. Le Sage se conforme au Principe. Il influe, sans s’attribuer le résultat. Il accomplit, sans s’ap­proprier son œuvre. Il ne prétend pas au titre de Sage, (mais se tient volontairement dans l’obscurité)."

"La voie du ciel (c'est-à-dire le ciel) est comme l'ouvrier en arcs, qui abaisse ce qui est élevé, et élève ce qui est bas; qui ôte le superflu, et supplée à ce qui manque. Le ciel ôte à ceux qui ont du superflu pour aider ceux qui n'ont pas assez. Il n'en est pas ainsi de l'homme: il ôte à ceux qui n'ont pas assez pour donner à ceux qui ont du superflu. Quel est celui qui est capable de donner son superflu aux hommes de l'empire. Celui-là seul qui possède le Tao. C'est pourquoi le Saint fait (le bien) et ne s'en prévaut point. Il accomplit de grandes choses et ne s'y attache point. Il ne veut pas laisser voir sa sagesse."

"La voie du ciel peut être comparée à un arc que l'on tend. Le haut est courbé vers le bas. Le bas est relevé. Si la corde est trop longue, elle sera raccourcie, si elle est trop courte, elle sera rallongée. La voie du ciel prend à celui qui a trop, et donne à celui qui n'a pas assez. La voie des humains est bien différente. Ils prennent à celui qui n'a pas assez pour donner à celui qui a déjà trop. Qui sait se séparer du superflu pour en faire don aux autres ? C'est celui qui possède le Tao, la voie du ciel. Ainsi le Sage oeuvre sans vouloir être reconnu. Il accomplit ce qui doit être accompli sans en tirer gloire. Et il cache sa sagesse comme on cache un trésor."

"La voie du ciel Est comme un arc tendu. Le haut est courbé Le bas est relevé La tension libérée La détente retrouvée. C’est la voie du ciel De prendre ce qui est en excès Pour combler ce qui est en manque. La voie de l’homme est contraire : Elle prend à ceux qui ont peu Pour donner à ceux qui ont trop. Mais qui sait donner Ce qu’il a en excès Et le donner au monde ? Seul celui qui possède la voie. Ainsi le sage donne Sans rien attendre Car il ne veut pas Etre considéré Meilleur qu’autrui."

"La Voie du Ciel ne peut-elle être comparée à celui qui fait un arc ? Il abaisse ce qui est en haut, il élève ce qui est en bas, il enlève ce qui est en trop, il ajoute ce qui manque. La Voie du Ciel réduit ce qui est excessif, complète ce qui est insuffisant. La voie de l'homme est bien différente : il enlève à celui qui n'a pas assez, pour le donner celui qui a trop. Qui est capable, ayant du superflu, de le donner au monde? Celui-là seul qui a le Tao. C'est pourquoi le Saint-Homme agit sans rien attendre en retour; son oeuvre méritoire mène à bien il ne s'y complaît pas et ne désire pas faire montre de sagesse."

"מתי קשת מושך בחוט של קשת את הקצה הגבוה הוא מנמיך הזווית התחתונה עולה אם הוא מושך יותר יותר תנופת היד ועליה של כוח האיום משני הקצוות כך גם הדאו מתנהג כדי לשלוט בעולמות מקטין־בעודפים מוסיף־למחסורים נוגדים לדאו רק הרגלים של אנשים כשמקובל בינם לקחת מעני עבור מי שגם כך עשיר רק מי שיש לו הבנת הדאו ישמח עם העולם להתחלק אלמלא שלעזרה של אף אחד לא יזדקק את הגאווה בענינים שמסיים הוא מבטל ולקבל את ההכרת האנשים לא משתדל"

"Az ég Tao-ja mennyire hasonlít az íjjászéhoz! A magasat leszorítja, az alacsonyt fölemeli. Elvesz azoktól, akiknek sok van, hogy másoknál a hiányt enyhítse. Az ég Tao-jának tevékenysége az: A bőséget csökkenti, a hiányt enyhíti. Az ember Tao-ja nem szokott így cselekedni. Hanem elvesz ott, ahol kevés van, azért, hogy a bővelkedőnek adjon. De hol van az az ember, aki bőségben él és gazdagságát az egész ország javára használja fel? Csak az képes erre, akit a Tao megvilágosított. Ezért a bölcs ad, anélkül, hogy jutalmat várna. Tökéleteset alkot anélkül, hogy abból magának érdemet kovácsolna. Bölcsességét sose fitogtatja mások előtt."

"Az égi út, mint az íj kifeszített íve, a magasat lenyomja, az alacsonyat felvonja, a fölöslegeset elveszi, a szükségeset megadja. Az égi út a fölöslegeset elveszi, a szükségeset megadja; nem így az emberi ösvény: a szükségeset elveszi, a fölöslegeset növeli. Ki bírná a fölösleget a világba önteni? Aki az út-at ismeri. Ezért a bölcs alkot, de művét nem birtokolja, cselekszik, de nem ragaszkodik, bölcsességét nem fitogtatja."

"Az ég [a természet] tao-ja, hasonlít az íj megfeszítéséhez: mikor az addig magasan álló részét leszorítják, az addig alacsonyan álló rész felemelkedik; ahol addig nagyon sok volt, onnan elvettek, ahol pedig nem volt elég, ott gyarapították. Az ég tao-ja elvesz attól, akinek túlságosan sok van, s gyarapítja azt, akinek elegendője sincs; az emberek tao-ja azonban nem ezt teszi, hanem elvesz attól, akinek elegendője sincs, hogy felajánlja annak, akinek amúgy is túlságosan sok van. S ugyan ki képes oly sokat birtokolni, hogy azt felajánlhassa az egész égalattinak? Csak az, ki a tao-t birtokolja. Így hát a bölcs ember (seng-zsen) befolyásol, de nem támaszkodik erre; beteljesíti művét, de nem időzik el (a sikerben); mert sohasem vágyik arra, hogy mutogassa kiválóságát (hszien)."

"nemde az égi Út olyan mint ahogyan az íjat kifeszítik a magassal: alább az alacsonnyal: föl föl vesz a bővölködőktől s a szűkölködőknek ád az égi Út a bővölködőktől elvesz s ád a szűkölködőknek az emberek útja nem ilyen a szűkölködőktől: rabol s átadja a bővölködőknek ki képes azonban bőségre jutni és bőségét két kézzel föl is ajánlani mindjárt az égalattinak az Út embere senki más így hát a szent munkálkodik de úgy mint aki maga nem is létezik cselekszik de aztán tovább ott nem marad érdemeivel tündökölni nem kiván"

"Miként az íjász balkezével távolabb tartja magától a kemény ívet, jobbkezével pedig közelebb húzza magához az engedékeny húrt, épp úgy a Tao is távol tartja magától a keményszívű nagyokat és magához öleli az engedelmes kicsinyeket. A kicsapongók elkárhoznak, de a szűkölködők üdvözülnek. Az égi Tao igazságos: mindenkit kárpótol. A Tao útja nem az emberek útja. Az emberek szipolyozzák a gyöngéket, hogy fényűzően élhessenek. Csak az az ember, aki a Taotól van áthatva, nemes és önzetlen. A bölcs jótékony és kötelességét híven teljesíti, de jutalomra nem gondol. Így gyarapítja a gazdagságát!"

"Nem olyan a menny útja, mint egy íj felajzása? A magasat lenyomja, Az alacsonyt felemeli, A bőségesből elvesz, A hiányoshoz hozzátesz. A menny módszere az, hogy elvesz a bőségesből, Hogy pótolja azt, ami hiányos. Az ember módszere más. Elvesz azoktól, Akik ínségesek, hogy felajánlja azoknak, Akiknek máris több van az elégnél. És ki az, Aki el tudja venni magától, amiben bővelkedik, S felajánlja a birodalomnak? Csak ő ismeri az utat. Ezért a bölcs jót cselekszik velük, de nem várja A hálát, Végrehajtja feladatát, de nem kér az érdemből. Nem azért van-e ez, mert nem akarja, Hogy másoknál jobb embernek tartsák?"

"Az Ég ÚTja, mint az íjász: a magasat lenyomja, az alacsonyt fölemeli; a sokból elvesz, a keveset megnöveli. Az Ég ÚTja: a sokból elvenni, a keveset teljéssé tenni. Az emberek útja: a kevésből elvenni, a sokhoz hozzátenni. Ki az, aki feleslegét a világnak nyújtja? Aki az UTat követi. A bölcs: alkot, de nem birtokol; létrehoz, de nem ragaszkodik; mások fölé nem magasodik."

"Az Ég Útja feszült íjhoz hasonló: az íj két szarva lám helyet cserél, alább kerül a felső, fel az alsó. Így fogy a sok, gyarapszik a kevés. Az Ég Útján szegényedik a dús, és növeli javát a nincstelen - az ember útján gyarapszik a gazdag, s még koldusabbá válik a szegény. Ki táplálhatná az egész világot? Az Ég alatt kinek van annyi kincse? Kinek? Az égi Út bölcs utasának! A bölcs csak alkot, sohasem igényel, s munkája végeztével eltűnik: a büszkeség, jól tudja, mit sem ér."

"Az ég daoja hasonlít az íj megfeszítéséhez: mikor az addig magasan álló részét leszorítják, az addig alacsonyan álló rész felemelkedik; ahol addig nagyon sok volt, onnan elvettek, ahol pedig nem volt elég, ott gyarapítottak. Az ég daoja elvesz attól, akinek túlságosan sok van, s gyarapítja azt, akinek elegendője sincs; az emberek daoja azonban nem ezt teszi, hanem elvesz attól, akinek elegendője sincs, hogy felajánlja annak, akinek amúgy is túlságosan sok van. S ugyan ki képes oly sokat birtokolni, hogy azt felajánlhassa az egész égalattinak?* Csak az, ki a daot birtokolja. Így hát a bölcs embere (shengren 聖人) befolyásol, de nem támaszkodik erre; beteljesíti művét, de nem időzik el (a sikerben); mert sohasem vágyik arra, hogy mutogassa kiválóságát (xian 賢).**"

"Az Ég útja olyan, Mint az íjászé, nemde? Ha túl magasra céloz, az íjat lejjebb veszi; Ha túl alacsonyra, akkor felemeli. Ha túl erősen húzta, kicsit kiengedi; Ha túl kevés az erő, jobban megfeszíti. Az Ég útja olyan, hogy Elvesz a gazdagtól, s a nélkülözőnek adja. Az Ember útja viszont ettől különböző. Elvesz a szegénytől, s gazdagítja a bővelkedőt. Ki tud lemondani vagyonáról, hogy a világot gazdagítsa? Csak az, aki elérte a Dao-t. Ezért van, hogy a bölcs cselekszik, de hasznát nem keresi, Véghezviszi dolgát, de nem vár elismerést - Kiválóságát fennen nem hirdeti."

"Az ég törvénye egy mérleghez hasonlítható: ha egyik karja lenn, a másik fenn található. Ám az égi törvény elvezet a kiegyenlítéshez, így a sokból elvesz és tesz a kevéshez.* Általa veszít a gazdag a feleslegéből, s szabadul a szegény a nincstelenségtől. De az emberek törvénye ezzel ellentétesen hat, a szegénytől követel, s a gazdagnak ad. Így a kiegyenlítődés megvalósulása kétes, mert ki gazdag, lemondásra nem képes. Ki tudja önként felajánlani feleslegét? Aki magától követi az ég örök törvényét. Így a bölcs a befolyásolásban kemény, de arra nem támaszkodik; művének beteljesítésében serény, de hozzá nem ragaszkodik; Kiválósága ellenére szerény, s önmutogatásra nem vágyakozik.**"

"Մի՞թե երկնային Ուղու գործը նման չէ աղեղ լարելուն: Աղեղի այն մասը, որը բարձր էր, ցած է իջեցվում, իսկ այն մասը, որը ցածր էր, վեր է բարձրացվում: Ճիշտ այդպես երկինքը պակասեցնում է այնտեղ, որտեղ մեծագույն առատություն կա, ն. լրացնում այնտեղ, որտեղ պակասություն կա: Երկնքի գործը հենց դա է` պակասեցնել չափանց առատությունը նլրացնել պակասությունը: Սակայն մարդն այդպես չի գործում: Մարդը վերցնում է նրանից, ով մեծագույն կարիքի մեջ է, ն. ավելացնում իր արդեն իսկ չաւիանց առատությանը: Ո՞վ կարող է հրաժարվել իր չափանց առատությունից` երկնի տակ բոլորին ծառայելու համար: Միայն նա, ով գիտի Ուղին: Ուստի իմաստուն տիրակալն իր գործի արդյունքները չի համարում իր սեփականությունը: Նա հասնում է մեծ նվաճումների, սակայն մեծամտաբար չի գոհանում դրանցով: ՛Նա չի տենչում ցուցադրել իր գերազանցությունը:"

"Tidak dapatkah cara langit dibandingkan dengan membengkoknya busur? Bagian yang tinggi direndahkan dan bagian yang rendah ditinggikan. Maka langit mengurangi dimana ada yang berkelebihan dan menambahkan dimana ada yang berkekurangan. Adalah cara langit untuk mengurangi kelebihan dan menambah kekurangan. Tidaklah demikian dengan manusia. Ia mengambil dari yang kekurangan untuk menambahkan kelebihannya sendiri. Siapakah yang dapat mengambil kelebihannya sendiri untuk melayani semua dibawah langit? Hanya ia yang memiliki Tao! Maka pemimpin yang bijak bertindak tanpa mengklaim hasilnya sebagai miliknya; ia menjalankan jasanya dan tidak bernaung didalamnya: ia tidak ingin menampilkan kelebihannya."

"Alvaldið himneska starfar á líkan hátt, sem menn benda boga. Það lækkar það, sem hátt er, og hækkar það, sem lágt er. Það tekur þar af, sem of mikið er fyrir, og bætir þar við, sem á vantar. Það er Vegur himanna, að jafna ofgnótt og skort. Þannig er ekki vegur mannanna; þeir taka frá þeim, sem hafa ekki nóg, til þess að auka ofgnótt sjálfra sín. Hver mun taka ofgnótt sjálfs sín og miðla henni til gagns öllum heimi? Aðeins þeir, sem fylgja Alvaldinu. Þess vegna starfar hinn vitri, en krefst einskis handa sjálfum sér; hann framkvæmir sín góðu verk, en telur sér það ekki til gildis. Hann óskar ekki að sýnast öðrum fremri."

"La Via del Cielo come è simile all'armar l'arco! Quel ch'è alto viene abbassato, quel ch'è basso viene innalzato, quello che eccede viene ridotto, quel che difetta viene accresciuto. La Via del Cielo è di diminuire a chi ha in eccedenza e di aggiungere a chi non ha a sufficienza. Non è così la Via dell'uomo: ei diminuisce a chi non ha a sufficienza per donare a chi ha in eccedenza. Chi è capace di donare al mondo ciò che ha in eccedenza? Solo colui che pratica il Tao. Per questo il santo opera ma nulla s'aspetta compiuta l'opera non rimane, non vuole mostrare di eccellere."

"L'azione dell'Universale rassomiglia al tendere un arco: abbassar quello che è in alto, innalzare quel che è in basso; togliere all'eccessivo per dare al manchevole. Il modo della Via è togliere l'eccesso, integrare il deficiente. L'uomo invece assottiglia ancora quel che è già manchevole, supersatura quel che è già eccessivo. Chi risolve il proprio eccesso nella società è nella Via. [È] così [che] il Perfetto agisce senza fare, opera senz'essere operante, sparisce."

"la via del cielo è come tendere un arco ciò che è in alto viene abbassato ciò che è in basso viene innalzato ciò che è in eccesso viene diminuito ciò che è insufficiente viene aumentato la via del cielo toglie a chi ha in eccesso e dà a chi non ha a sufficienza la via degli uomini non è cosí essi tolgono a chi non ha a sufficienza e dànno a chi ha in eccesso ora solo chi possiede la via può avere in eccesso e accrescere il mondo perciò il saggio agisce ma non si appropria compiuta l’opera non se ne attribuisce il merito e non desidera mostrare il proprio valore"

"L'azione del Cielo Rassomiglia al tendere un arco È un appianare ciò che è convesso Un tendere ciò che è concavo Un ridurre l'eccessivo Per accrescere il manchevole. Il modo del Cielo È togliere al sovrabbondante Aggiungere al manchevole. Diverso è il modo dell'uomo Egli toglie al già manchevole Per rafforzare ciò che è già in eccesso. Chi del proprio eccesso fa dono al mondo Quegli è nella Via. Per questo: l'Uomo Reale Agisce senza legarsi al risultato Opera senza apparire operante Sparisce [non si mostra]"

"天の道は、其れ猶お弓を張るがごときか。高き者は之を抑え、下（ひく）き者は之を挙ぐ。 余り有る者は之を損し、足らざる者は之を補う。天の道は、余り有るを損して足らざるを補う。 人の道は則ち然らず。足らざるを損して以て余り有るに奉ず。 孰（た）れか能く余り有りて以て天下に奉ずるものぞ、唯だ有道者のみ。 是を以て聖人は、為して恃まず、功成りて処らず、其れ賢を見（あらわ）すことを欲せず。"

"하늘의 도는 활을 당기는 것과 같습니다. 높은 쪽은 누르고 낮은 쪽은 올립니다. 남으면 덜어주고 모자라면 보태줍니다. 하늘의 도는 남는 데서 덜어내서 모자라는 데에 보태지만, 사람의 도는 그렇지 않아 모자라는 데서 덜어내어 남는 데에 바칩니다. 남도록 가진 사람으로 세상을 위해 봉사할 수 있는 사람이 누구겠습니까? 오로지 도 있는 사람만이 그렇게 할 수 있습니다. 그러므로 성인은 할 것 다 이루나 거기에 기대려 하지 않고 공을 쌓으나 그 공을 주장하지 않습니다. 자기의 현명함을 드러내지 않으려 하기 때문 아니겠습니까?"

"Riya ezman Mîn vezilandina kevan e Jor bi binî de tę kiţandin, Binî bi jor ve tę kiţandin Tęla zęde tę hilanîn Li kű pirrbűn pęwîst be, tę zęde kirin. Riya ezman e Ko pirrbűn li cihę ko lę zęde be hilîne Ű zęde bike li cihę kęmbűn tę de hebe. Riya merovan cuda ye: ko pęwîstî hebe ji wî cihî dibin ű zęde dikin li cihę ko pirrbűn tę de hebe. Kî dikare vę zędebűnę bistîne ű wę Bide xelkę? Tenę yę ko Tao di dest de ye. Ji lewre yę hiţmend dide ű distîne Bę hay ji ko wę lę bę vegerandin hebe Di bidawîanîna xwe de ji tiţtekî re namîne Naxwaze jęhatîbűna xwe eţkere bike."

"Kā loka uzvilcējs mēdz darīt debess Dao. Kas bija augstu, nonāk apakšpusē, Kas bija zemu, nonāk virspusē. Kur pārpilnība mīt, tur Dao paņem, Un tur, kur trūkums mājo, Dao dod, Bet šādi dara tikai debess Dao; Tas remdē pārmērības, postu mazinot. Un šādi nerīkojas ļaužu Dao: Kur jau ir pārāk maz, tur tas vēl atņem, Kur jau ir pārāk daudz, tur iedod klāt. Bet kurš gan spējīgs citiem atdot to, kā pašam gana? – Vien tas, kurš seko Dao. Un tādēļ gudrais darinādams nepiesaista, Kad darbs ir veikts, viņš nepaliek pie tā, Viņš savu nozīmību citiem neuzspiež."

"De weg van de hemel neemt van degene die teveel heeft en geeft aan degene die te weinig heeft. De weg van mensen is vaak anders. Men neemt van wie te weinig heeft om te geven aan wie al te veel heeft. Alleen wie de Tao heeft, die heeft meer dan genoeg en geeft het aan de wereld. Een wijs mens vraagt geen erkenning of dankbaarheid. Een wijs mens doet in stilte wat er gebeuren moet. Een wijs mens wil zijn verdiensten niet etaleren."

"Niebo podobne jest do napinania łuku. Kiedy obniża się jego górna część, podnosi się dolna. Odbiera ono zbędne i oddaje temu, kto jest w potrzebie. Niebo odbiera bogatym i oddaje biednym to, co zostało odebrane. Natomiast ludzkie Tao – odwrotnie. Ono odbiera biednym i oddaje bogatym to, co zostało odebrane. Kto może oddać biednym wszystko, co zbędne? Mogę to zrobić tylko ci, którzy wzorują się na Tao. Dlatego mądry człowiek czyni i nie korzysta z tego, dokonuje zwycięstw i nie chełpi się. On jest szlachetny dlatego, że nie posiada namiętności."

"O Tao do céu... Como lembra o armar de um arco ! O que é alto, abaixa-se; O que é baixo, levanta-se; O que tem mais, tira-se; O que tem menos, completa-se. O Tao do céu: Tira do mais e completa o menos. O Tao do homem é o contrário: Tira do menos para dar ao mais. Mas quem tem a mais para dar ao mundo ? Só o possuidor do Tao. Assim também o homem santo: Age sem depender; Realiza a obra sem se apegar. Ele não quer mostrar-se importante."

"Calea cerului este asemănătoare arcaşului care, întinzându-şi arcul, coboară ceea ce este înălţat şi ridică ceea ce este jos. Cerul ia de la cei care au prea mult, pentru a da celor care nu au îndeajuns. Însă omul pervers şi rău ia chiar de la sărac, pentru a-şi spori prisosul. Cine, având prisos, vrea să-l pună plin de detaşare în slujba lumii? Numai acela care, plin de înţelepciune păşeşte pe cărare. Înţeleptul acţionează prompt fără speranţa răsplătirii; el lucrează totdeauna detaşat şi bucuros, fără să râvnească merite."

"Oare Calea Tao să nu fie comparată cu metoda de încordare a arcului? Partea arcului care se află cel mai sus este coborâtă și cea mai de jos este ridicată. Așadar Cerul se împuținează unde este belșug și completează unde sunt lipsuri. Calea Cerului este să împuțineze belșugul și să completeze lipsurile. Nu la fel este felul omului. El ia de la cei care nu au destul ca să adauge la belșugul său. Cine poate să ia propriul său belșug și cu el să slujească tot ce este sub cer? Numai cel care are Tao! De aceea, înțeleptul aflat la conducere acționează fără să-și aroge rezultatele; își împlinește vrednicia și nu zăbovește arogant în ea: - nu vrea să-și arate superioritatea."

"Calea Tao e ca un arc întins, Partea-i de sus se coboară, cea de jos se ridică. Ce este în exces se diminuează, ce este puțin crește. Calea Tao ia de acolo de unde este prea mult Și pune acolo unde este prea puțin. Pe când calea oamenilor este de a lua de la cei ce au puțin Și de a da celor ce au prea mult. Cum s-ar putea astfel lumea mulțumi ? Cel Înțelept știe că nu posedă nimic cu adevărat, Își dă surplusul lumii, fără să aștepte ceva în schimb. Lucrează fără a-și însuși meritele și este pildă vie."

"Небесное Тао похоже на человека, натягивающего тетиву на лук, высокий поднимает лук наверх, а низкий поднимает взор наверх. Имеющий избыток потерпит потерю. Страдающий недостатком будет иметь избыток. Потому что небесное Тао всегда отнимает у изобилующих и отдает страдающим недостатком. Человеческое Тао, впрочем, наоборот: оно отнимает от неимеющих и отдает изобилующим. Поэтому, кто посвящает свой избыток всему миру, тот имеет Тао. Святой муж делает много, но не хвалится сделанным; совершает заслуги, но не признает их, потому что он не желает обнаружить свою мудрость."

"Дао Небес поäобен со-äействию при натяжении лука: верхнее -- пригнетается, нижнее -- возäымается, избыточное -- убавляется, неполное -- äополняется. Дао Небес излишнее -- отымает, неполное -- äополняет. Дао Люäской -- напротив: нужäающихся -- обирает, излишествующим -- пособляет. Кто, избыток имея, способен всем пособлятü в Поäнебесной? Лишü имеющий Дао. Оттого-то постигший свершает -- не притязая, славой äостигнутой -- не упивается, о äоброäетелüности* -- не хлопочет."

"Небесное дао напоминает натягивание лука. Когда понижается его верхняя часть, поднимается нижняя. Оно отнимает лишнее и отдает отнятое тому, кто в нем нуждается. Небесное дао отнимает у богатых и отдает бедным то, что отнято. Человеческое же дао - наоборот. Оно отнимают у бедных и отдает богатым то, что отнято. Кто может отдать другим все лишнее? Это могут сделать только те, которые следуют дао. Поэтому совершенномудрый делает и не пользуется тем, что сделано, совершает подвиги и себя не прославляет. Он благороден потому, что у него нет страстей."

"Небесное Дао подобно натягиванию лука: верх в нем опускается, низ в нем поднимается, излишек в нем сокращается, недостаток в нем восполняется. Дао Неба сокращает излишек и восполняет недостаток. Если же взять человеческое Дао, то здесь не так: [оно] изымает, где недостаток, и отдает туда, где избыток. Кто же может, имея избыток, отдать его Поднебесной? Только тот, в ком [небесное] Дао. Вот почему совершенномудрый человек возделывает и ни на что не опирается, успешно завершает и не ставит себе это в заслугу. Он не желает выглядеть мудрым (достойным)."

"Небесный Путь - это как натягивание на лук тетивы: Верхний край надо опустить вниз, Нижний край надо поднять вверх. Если слишком длинно, укоротить, Если слишком коротко, удлинить. Так и Путь Небес: отнимает лишнее и прибавляет недостающее. Путь же людей не таков: Отнимают недостающее и добавляют к тому, что в избытке. Кто способен, имея излишек, отдать его миру? Только человек Пути. Вот почему Премудрый человек Действует - и не держится за сделанное, Имеет успехи - и не привязан к ним, И не имеет желания показывать свою мудрость."

"Разве не напоминает Путь Неба натягивание лука? Что было вверху - опускается, а что было внизу - поднимается. Что было в избытке - уменьшается, а что было в недостатке - дополняется. В этом и заключается Путь Неба: уменьшать то, что в избытке, и дополнять то, что в недостатке. Путь человека, увы, не таков. Он уменьшает то, что и так в недостатке, и дополняет этим то, что и так в избытке. Кто же может дополнить Поднебесную тем, чем он владеет в избытке? Лишь тот, кто обладает Дао. Именно так поступали мудрецы и не требовали воздаяния, достигали цели и не считали это заслугой. Ибо они не хотели, чтобы их ставили выше других."

"Идущий в русле естественных законов разве не напоминает натягивающего лук? Возвышающихся осаживает, низы поднимает, обладающих излишками убавляет, несостоятельных дополняет. Принцип естественных законов -- ограничивать избыточное и восполнять недостаточное. Людские же уловки не таковы! Обирают несостоятельных, с тем чтобы преподнести имеющим излишнее. Кто способен стать обладателем излишков, с тем чтобы преподнести всем людям? Только лишь проживающие в общине! Вот почему совершенный человек трудится и не зависит, в делах содействует и не прибегает к наказаниям. Он не стремится выставить свои способности."

"В небесном Пути нет ли подобия натягиванию лука? Высокое - оно придавливается. Низкое - оно приподнимается. При наличии излишка его убавляют. При недостаточности его восполняют. В небесном Пути убавляют наличие излишка и восполняют не-достаточность. Кто способен наличие излишка отдавать Поднебесной? Только тот, у кого в наличии Путь. Это дает: Человек мудрости в осуществлении не отождествляется, совершив дело, не пребывает в нем. Нет у него стремления проявить умелость."

"Не сходно ль Дао Неба с тем, как натягивают лук? Сгибают его верхний конец и поднимают в то же время нижний, отнимают от избытка и восполняют недостаток. И Дао Неба восполняет недостаток, отнимая от избытка. Людское Дао заключается в обратном: ущемлять лишенного достатка и одаривать живущего в избытке. Кто способен одарить своим избытком Поднебесную? Лишь тот, кто обладает Дао. Именно поэтому Премудрый человек не ищет для себя опоры в том, что делает, и не относит к себе совершенные им подвиги. Он не желает выставлять на обозрение свои достоинства."

"Разве природа небесного Дао-Пути не похожа на натягивание лука? Возвышающееся он опускает, опускающееся он возвышает, когда есть избыток, он отнимает его, когда есть недостаток, он восполняет его. Небесный Дао-Путь отнимает, когда есть излишек, и дает, когда есть недостаток. Но не таков путь людской, ибо он в том, чтобы отнять, когда и так недостаток, и прибавить, когда и так излишек. Кто сможет при помощи излишка прибавить нечто в Поднебесной? Только тот, кто обладает Дао-Путем. Поэтому совершенномудрый действует, не замышляя преднамеренно. Он обладает благими качествами и свойствами, но к ним не привязан. И он нисколько не намерен смотреться перед миром как мудрец."

"V svetu Tao deluje tako, kot je pri upogibanju loka. Vrh je upognjen navzdol; dno je upognjeno navzgor. Poravna presežke in pomanjkanje, tako da je v popolnem ravnovesju. Vzame tam, kjer je preveč, in da tam, kjer ni zadosti. Tisti, ki skušajo nadzorovati in uporabljajo silo, da zaščitijo svojo moč, gredo proti toku Taa. Vzamejo tistim, ki nimajo zadosti, in dajo tistim, ki imajo več kot preveč. Mojster lahko daje, kajti ni konca njegovemu bogastvu. Deluje brez pričakovanja, uspe, brez da bi si jemal zasluge, in ne misli, da je boljši kot kdorkoli drug."

"Himmelens väg Är som att hantera en pilbåge. Överdelen böjs ner, Nederdelen böjs upp. Överskottet av strängen dras undan Där det behövs mer, läggs det till. Det är Himmelens väg Att ta bort där det är överskott Och lägga till där det fattas. Människornas väg är annorlunda: De ta bort där det behövs mer Och lägger till där det är överskott. Vem kan ta sitt överskott och ge det till människorna? Bara en som äger Tao. Därför agerar de vise utan förväntning. Håller inte fast vid sina prestationer. Vill inte visa sin moral."

"Tao bir yay kadar esnektir; yüksektekini alçaltır, alçaktakini yükseltir. O uzamış teli kısaltır, kısa geleni de uzatır. İhtiyacından çoğuna sahip olandan alıp ihtiyaç sahiplerine dağıtmak Tao’nun yoludur. Sıradan insanın yolu Tao’nunki değildir; çünkü öyleleri yoksuldan alıp zengine verirler. Bilge kişi hiçbir şeye sahip olmadığını bilir, onun için işinde gücünde olup tanınmaksızın mülkünü dünyaya verir. Bilge üstüne düşeni böyle yerine getirir; bilgelikle geçinmeden, kimseye göstermeden bilgeliğinden verir."

"Життя Споконвічного Дао нехай буде нам прикладом. Той, хто чинить насилля над людьми, хто принижує їх і оббирає, — протистоїть Дао. Але той, хто ніколи не діє з вигоди, віддає свій надлишок іншим, здійснює подвиги не заради слави, живе в спокої, без “земних” пристрастей, сам поринає в ніжний і тонкий спокій Дао і допомагає достойним на цьому Шляху — таку людину можна назвати тією, що уподібнюється Дао."

"Thiên chi Đạo, kỳ do trương cung dư? Cao giả ức chi, hạ giả cử chi, hữu dư giả tổn chi, bất túc giả bổ chi. Thiên chi Đạo, tổn hữu dư nhi bổ bất túc. Nhân chi đạo tắc bất nhiên, tổn bất túc nhi phụng hữu dư. Thục năng hữu dư dĩ phụng thiên hạ? Duy hữu đạo giả. Thị dĩ thánh nhân, vi nhi bất thị. Công thành nhi bất xử, kỳ bất dục kiến hiền."

"Đạo Trời như dương cung. Cao thì ép xuống, thấp thì nâng lên. Thừa thì bớt đi, không đủ thì bù vào. Đạo Trời bớt dư bù thiếu. Đạo người chẳng vậy, bớt thiếu bù dư. Ai đem chỗ dư bù đắp cho thiên hạ? Phải chăng chỉ có người có Đạo? Cho nên thánh nhân làm mà không cậy công. Công thành không ở lại; không muốn ai thấy tài mình."

"Đạo Trời như thể dương cung, Làm căng chỗ thấp, làm chùng chỗ cao. Bớt thừa bù thiếu khéo sao, Chỗ thêm chỗ bớt tơ hào chẳng sai. Lối người ngược lại lối Trời, Luôn bòn chỗ thiếu mang bồi chỗ dư. Ấy ai biết lấy chỗ thừa, Làm cho thiên hạ ấm no vẹn toàn. Của thừa đem giúp thế gian, Họa là đắc đạo siêu phàm mấy ai. Cho nên hiền thánh trên đời, Tuy làm mà chẳng có đòi công lao. Công thành dạ chẳng tơ hào, Chẳng mong tiếng cả ngôi cao cho mình."