Quotes in Czech
81 quotes available in this translation
1
"Tao, jež lze vyjádřit slovy, není stálé tao. Jméno, jež lze pojmenovat, není stálé jméno.* Bezejmenné je počátkem nebe a země, mající jméno - je matka všech věcí.** Proto, kdo je prost vášní, vidí jeho ( tao) zázračné (tajemno), kdo však chová vášně, vidí je pouze v konečném tvaru.*3* Obě jsou téhož původu, avšak s různými názvy. Společně slují nejhlubší. Od jednoho nejhlubšího k druhému - jsou dveře ke všemu zázračnému.*4*"
2
"Jakmile všichni lidé seznají, že krásné je krásné, objeví se i ošklivé. Jakmile (všichni) poznají, že dobro je dobrem, vzniká i zlo.* Proto se bytí a nebytí vzájemně vytvářejí, z těžkého vzniká lehké a z lehkého těžké, dlouhé spolu s krátkým dostává tvar, vysoké a nízké se k sobě sklánějí, zvuky, jakmile splynou, spolu ladí, předchozí a následující přicházejí po sobě.** Proto dává moudrý člověk přednost nečinnosti a učí beze slov. Tehdy se všechny věci počnou hý- bat a nezastaví (svůj chod). On tvoří, ale nevládne (tomu, co je stvořeno), dělá, ale neužívá (toho, co je uděláno), dokonává díla, ale nevychloubá se. Pokud se nevychloubá, (žádné bytosti se od něho) neodvracejí.*3*"
3
"Kdyby nebyli uctíváni mudrci, nebyly by rozepře mezi lidem. Kdyby si lidé necenili vzácné předměty, nebyli by mezi nimi zloději. Kdyby zrak nebyl poután žádoucími předměty, srdce lidí by se nejitřila.* Proto vláda moudrého člověka vyprazdňuje jejich srdce a naplňuje jejich žaludky. Oslabuje jejich vůli a zpevňuje jejich kosti. Stále se snaží, aby lid neměl vědomosti a vášně a aby ten, kdo má vědomosti, nesměl zasahovat.** Uskutečňuje-li (mudrc) nečinnost, přináší to vždy pokoj.*3*"
4
"Tao je prázdné, ale působí-li, zdá se nevyčerpatelné.* Ó, nejhlubší! Zdá se praotcem všech věcí.** Jestliže zmírníme jeho ostrost, osvobodíme je od zmatku, zeslabíme jeho lesk a připodobníme je k zrnu prachu, pak se nám bude zdát, že zde zřetelně je.*3* Nevím, co je zrodilo. Předchází před praotcem jevů.*4*"
5
"Nebe a země postrádají lidskosti, ke všem bytostem se chovají jako k trávě a živočichům.* Moudrý člověk není lidský a neporušuje přirozený život lidu. Prostor mezi nebem a zemí se podobá kovářskému měchu a flétně: (jedno i druhé) je uvnitř prázdné a přímé. Čím je (v něm) silnější pohyb, tím větší je výsledek.** Kdo mnoho mluví, často se potkává s nezdarem. Proto je lépe zachovat střed (míru).*3*"
6
"Prázdnota ( tao) je nesmrtelná a nazývám ji nejhlubší počátek. Vstup do nejhlubšího počátku nazývám kořen nebe a země. Počátek je nekonečný jako jsoucno a působí bez námahy."
7
"Nebe a země jsou věčné! Nebe a země jsou věčné proto, že netrvají pro sebe. Proto mohou být věčné.* Moudrý člověk zůstává v pozadí a tím se právě ocitá v čele lidí. Nedbá o svůj život a tím právě svůj život zachovává. To se děje proto, že mudrc opovrhuje osobními (zájmy) a tím se právě jeho osobní (zájmy) uskutečňují.**"
8
"Nejvyšší ctnost je jako voda. Voda přináší užitek všem bytostem a nebojuje. Je tam, kde by nechtěli být lidé. Proto se podobá tao.* Život by se měl řídit (zákony) země; srdce se má řídit (zákony) vnitřních podnětů; dobročinnost má odpovídat lidskosti; slovo má odpovídat pravdě; spravování (země) má odpovídat klidu; konání má odpovídat možnostem; činnost má odpovídat času.** Nebude-li zápasů, nebude nářků (mezi lidem)."
9
"Kdo naplňuje (nádobu) přes okraj a brousí (ostří) přespříliš, dlouho je nepodrží.* Když síň je naplněna zlatem a jaspisem, nikdo není s to, aby ji uhlídal. Jsou-li bohatí a vznešení pyšní, sami na sebe přivolávají neštěstí.* Když je dílo dokonáno, (nechť) se člověk vzdálí. V tom je zákon přirozeného tao.*3*"
10
"Aby si (člověk) uchoval klid duše, musí zachovávat jednotu. Tehdy se (v něm) nebudou probouzet touhy. Bude-li duch měkký, člověk bude podoben novorozenci. Bude-li jeho vnímání čisté, nebude bloudit.* Láska k lidu a spravování země se děje bez rozumování. Brána světa se otvírá i zavírá, je-li zachováván klid. Nečinnost umožňuje, abychom seznali tuto pravdu.** Rodit (bytosti) a vychovávat (je), tvořit a nevládnout tomu (co je vytvořeno), vytvářet a neužívat (toho, co je uděláno), být v postavení staršího mezi druhými a nepovažovat se za vládce - to vše se nazývá nejhlubší te.*3*"
11
"Třicet paprsků se spojuje v jedné hlavici a (tvoří kolo), použití kola však závisí na prázdnotě mezi nimi (paprsky). Z hlíny dělají lidé nádoby, avšak použití nádob závisí na prázdnotě v nich. Vysekávají dveře a okna, aby vystavěli dům, avšak použití domu závisí na prázdnotě v něm. Taková je tedy užitečnost bytí a vhodnost nebytí."
12
"Pět barev otupuje zrak. Pět zvuků otupuje sluch. Pět chuťových počitků otupuje chuť. Rychlá jízda a lov pobuřuje srdce. Vzácné věci ponoukají člověka páchat zločiny. Proto snahy rozumného člověka směřují k tomu, aby byl syt, a ne k tomu, aby měl krásné věci. Zříká se jich a spokojuje se s prvním."
13
"Sláva i hanba se podobají strachu. Vznešenost je podobná velikému neštěstí v životě. Co znamená, že se sláva a hanba podobají strachu? Znamená to, že lidé níže postavení získávají slávu se strachem a rovněž se strachem ji ztrácejí. Co znamená, že je vznešenost podobna velikému neštěstí v životě? Znamená to, že je pro mne velikým neštěstím, že si sám sebe (cením). Když si nebudu sám sebe cenit, nepotká mě ani neštěstí. Proto vznešený člověk, který obětavě slouží lidem, může mezi nimi žít. Lidumilný člověk, který obětavě slouží lidem, může dlít mezi nimi."
14
"Hledím na ně a nevidím, a proto je nazývám neviditelné. Naslouchám mu a neslyším, a proto je nazývám neslyšitelné. Snažím se uchopit je, avšak nedosahuji ho - proto je nazývám nejnepatrnější. Tyto tři (vlastnosti tao) jsou nevysvětlitelné, proto splývají v jedno. Jeho vrchol není osvícen, jeho spodek není zatemněn. Je nekonečné a nelze je pojmenovat. Opět se vrací k nebytí. Proto se nazývá tvar bez tvaru, obraz bez předmětu. Proto je nazývají nejasné a mlhavé. Setkám-li se s ním, nevidím jeho tvář, sleduji-li je, nevidím jeho záda.* Když se přidržím dávného tao a ovládnu nynější bytí, mohu poznat dávný počátek. To se nazývá nití tao.**"
15
"Kdo byl za dávných časů schopen vzdělání, znal nejnepatrnější (věci) i hluboké (tajemno). (Tací lidé byli však) skryti, a proto je nebylo možno poznat. Protože je nebylo možno poznat, zobrazuji (je) libovolně: byli bojácní, jako by v zimě přecházeli potok; byli rozpačití, jako by se báli svých sousedů; byli důstojní jako hosté; byli opatrní, jako by přecházeli po tajícím ledu; byli prostí jako nešlechtěný strom; byli nezměrní jako údolí; byli neproniknutelní jako zkalená voda. To byli ti, kteří zachováváním klidu uměli špinavé učinit čistým. To byli ti, kteří tím, že dovedli uklidnit věčný pohyb, napomáhali životu. Zachovávali tao a nepřáli si nic zbytečného. Protože si nepřáli mnoho, spokojovali se tím, co je, a netvořili nové."
16
"Přivedu prázdnotu (svého srdce) do krajnosti - zachovám úplný klid, a tehdy všechny věci samy porostou a já budu čekat, až se navrátí. Všechny věci se rozvíjejí a navracejí k svému počátku. Návrat k počátku se nazývá klid, klid se nazývá návrat k životu. Návrat k životu se nazývá stálost. Znalost stálosti se nazývá osvícenost, avšak neznalost stálosti způsobuje zlo. Kdo zná stálost, stane se moudrým, moudrý se stane spravedlivým, a kdo je spravedlivý - stane se vládcem. Vládce se řídí nebem, nebe se řídí tao, tao je však věčné. (Takový vládce) se do konce života neocitne v nebezpečí."
17
"Prostí lidé věděli, že byli mezi nimi velcí lidé. Milovali je a ctili. Potom se jich báli a opovrhovali jimi. Proto ten, kdo nezasluhuje důvěry, nepožívá jí (u lidí). Kdo je uvážlivý a zdrženlivý ve slovech, získává zásluhy a dokonává díla; a lid praví, že se řídí přirozeností."
18
"Teprve když odstranili veliké tao, objevila se "lidskost a "spravedlnost. Teprve když se objevilo mudrování, vzniklo i veliké pokrytectví. Teprve když je šest příbuzných ve při, objeví se "synovská úcta a "otcovská láska. Teprve když v zemi vládne nepořádek, objeví se "věrní služebníci."
19
"Až bude odstraněno mudrování a vzdělanost, lid bude stokrát šťastnější; až bude odstraněna "lidskost a "spravedlnost, lid se navrátí k synovské úctě a otcovské lásce; až bude zničena chytrost a zisk, zmizí zloději a lupiči. Všechny tyto tři věci (pramení) z nedostatku vědění. Proto je třeba ukazovat lidem, že mají být prostí a skromní, omezovat osobní (přání) a zbavit se vášní."
20
"Až bude odstraněna "učenost , zmizí i hoře. Jak nicotný je rozdíl mezi slibem a úlisností, jak velký je rozdíl mezi dobrem a zlem! Je třeba stranit se toho, čeho se lidé bojí.* Ó, jak je pln zmatku (svět), na kterém se dosud řád neustanovil.** Všichni lidé se radují, jako by se účastnili slavnostní hostiny nebo jako by oslavovali příchod jara.*3* Pouze já samojediný jsem klidný a nevystavuji se světu na odiv. Podobám se dítěti, které dosud nepřišlo na svět. Ó, vznáším se! Zdá se, že není místa, kde bych mohl spočinout.*4* Všichni lidé jsou plni tužeb, jen já samojediný se podobám tomu, kdo se všeho vzdal. Jsem jako srdce hloupého člověka. Ó, jak je prázdné. Všichni lidé jsou plni světla. Jen já samojediný jsem podoben tomu, kdo je pohroužen v temno.*5* Všichni lidé jsou zvídaví, jen já samojediný jsem lhostejný. Jsem jako ten, kdo je unášen širým mořem a neví, kde se zastaví.*6* Všichni lidé projevují své vlohy, jen já samojediný se podobám hloupému a nízkému. Jediný já se liším od druhých tím, že si cením zdroje výživy.*7*"
21
"Podoby velikého te se podřizují pouze tao. Tao je věc nejasná a mlhavá.* Ó mlhavé! Ó nejasné! V něm jsou obsaženy podoby. Ó nejasné! Ó mlhavé! V něm jsou obsaženy všechny věci. Ó bezedné! Ó mlhavé! V něm jsou obsažena všechna semena. Jeho semena jsou zcela hodnověrná a obsahují pravdu. Od dávných dob do našich dnů jeho jméno nepomíjí. Je zde proto, aby označovalo počátek všech věcí. Proč znám počátek všech věcí? Pouze jeho zásluhou.**"
22
"Neúplné se stává úplným; křivé se napřimuje; prázdné se naplňuje; zestárlé je vystřídáno novým; čeho je málo - množí se.* Mnohé způsobuje omyly. Proto moudrý člověk zachovává jednotu a stává se příkladem pro všechny. Protože se nevystavuje na odiv, září; protože nemluví o sobě, je slavný; protože sebe neoslavuje, je zasloužilý; protože se nevyvyšuje, je mezi druhými uznáván; protože nebojuje, je ve světě nepřemožitelný.** Za dávných dob říkali, že nedokonalé se stává do- konalým. Což jsou to jen prázdná slova? Pravdivé, dokonalé si podmaňuje vše.*3*"
23
"Je nutno méně mluvit, řídit se přirozeností. Prudký vítr netrvá celé ráno, silný déšť nevydrží po celý den. Kdo to vše působí? Nebe a země. Jestliže ani nebe a země nemohou učinit něco věčným, tím méně člověk. Proto slouží tao.* Člověk s tao - je totožný s tao. Člověk s te - je totožný s te. Kdo ztrácí, je totožný se ztrátou. Kdo je totožný s tao, získává tao. Kdo je totožný s te - získává te. Kdo je totožný se ztrátou, získává ztracené. Pouze pochyby vzbuzují nevíru.**"
24
"Kdo vystoupil na špičky, nemůže (dlouho) stát. Kdo dělá velké kroky, nemůže jít (dlouho). Kdo sám sebe vystavuje na odiv, nezáří. Kdo sám sebe vychvaluje, nedosáhne slávy. Kdo pronásleduje, nesklidí úspěch. Kdo sám sebe vyvyšuje, nemůže mezi jinými být uznáván. Vycházím-li z tao, pak se vše toto nazývá zbytečné přání a marné počínání. Takové lidi nenávidí všechny bytosti. Proto si tak nepočíná člověk, který ovládá tao."
25
"Zde je ta věc, která vznikla ve zmatku, která se zrodila dříve než nebe a země! Ó klidná! Ó prázdná! Stojí osaměle a nemění se. Všude působí a není vydávána nebezpečí (zničení). Lze ji pokládat za látku země. Neznám její jméno. Když ji označuji znakem, nazývám ji tao. Když ji libovolně jmenuji, říkám jí veliká. Veliká - nazývá se přechodná. Přechodná - nazývá se daleká. Daleká - nazývá se vracející se. Proto je veliké tao, veliké je nebe, veliká je země, veliký je i vládce. Ve vesmíru jsou čtyři velicí, mezi nimi je vládce.* Člověk se řídí zemí. Země se řídí nebem. Nebe se řídí tao a tao se řídí přirozeností.**"
26
"Těžké je základem lehkého. Klid převládá v pohybu. Proto je moudrý člověk činný celý den a nevzdává se namáhavé práce. Ačkoli chová skvělou naději, je naprosto spokojen. Nadarmo pán, který má deset tisíc vozů a zabývá se sebou, patří tak lehkomyslně na svět. Lehkomyslnost jej ničí již v základu, jeho chvat vede ke ztrátě opory."
27
"Kdo umí chodit, nezanechává stopy. Kdo umí mluvit, nedopouští se chyb. Kdo umí počítat, nepoužívá počítadla. Kdo umí zavírat dveře, neužívá závory a zavírá je tak pevně, že je nelze otevřít. Kdo umí zavazovat uzly, neužívá provazu, a přece zavazuje tak pevně, že je nelze rozvázat. Proto moudrý člověk dovede neustále zachraňovat lidi a neopouští je. Protože umí bytosti vždy ochránit, neopouští je. Toto se nazývá hlubokou osvíceností. Proto je ctnost učitelem nedobrých a nedobří - jsou její oporou. Jestliže si (nedobří) neváží svého učitele a ctnost nemiluje svoji oporu, pak jsou (ve skutečnosti), i když (se považují) za rozumné, pohrouženi v slepotu. A to je právě to nejvážnější a nejhlubší."
28
"Kdo si je vědom své statečnosti, avšak zachovává skromnost, ten se stává (podobně) jako horský potok (hlavním) v zemi. Kdo se stal hlavním v zemi, neopouští stálé te a vrací se do stavu nemluvněte. Kdo zná sváteční, ale zachovává pro sebe všední, stává se příkladem pro všechny. Kdo se stal příkladem pro všechny, neliší se od stálého te a vrací se k bezpočátečnímu. Kdo si je vědom své slávy, avšak zůstane v skrytu, stane se hlavním v zemi. Kdo se stal hlavním v zemi, dosahuje dokonalosti ve stálém te a vrací se k přirozenosti. Když se přirozenost rozpadá, proměňuje se v prostředek, s jehož pomocí se moudrý stane vůdcem a jeho veliký řád se nebortí."
29
"Kdyby se někdo chtěl násilím zmocnit země, vidím, že nedostihne svého cíle. Země se podobá tajuplné nádobě, jíž se nelze dotknout. Kdyby se (jí) někdo dotkl, setká se s nezdarem. Kdyby (ji) někdo uchopil, ztratil by ji.* Proto jedny bytosti jdou, druhé po nich následují; jedny rozkvétají, druhé usychají; jedny sílí, druhé slábnou; jedny se vytvářejí, druhé hynou. Moudrý člověk se proto zříká nesmírnosti, zamítá přepych a hýřivost.**"
30
"Kdo slouží hlavě lidu prostřednictvím tao, nepodrobuje si jiné země silou vojska, neboť toto se může obrátit proti němu. Kde meškalo vojsko, tam roste trní a bodláčí. Po velkých válkách nastávají hladová léta.* Zdatný (vojevůdce) vítězí a na tom ustává a neodvažuje se uskutečňovat násilí. Vítězí, avšak sebe neoslavuje. Vítězí, avšak nenapadá. Vítězí, avšak nepyšní se. Vítězí proto, že je k tomu nucen. Vítězí, avšak není výbojný.** Když bytost plná sil zestárne, nazývá se to nepřítomností tao. Kdo nezachovává tao, zahyne předčasně.*3*"
31
"Dobré vojsko je prostředek (rodící) neštěstí. Všechny bytosti je nenávidí. Proto ho nepoužívá člověk, který se řídí tao.* V době míru dává šlechetný přednost úctě a násilí užívá za války. Vojsko - to je nástroj neštěstí, není nástrojem ničeho ušlechtilého. Používá ho pouze tehdy, když je přinucen. Hlavní spočívá v tom, aby zachoval klid a aby se v případě vítězství nepokrýval slávou. Pokrývat se slávou vítězství znamená radovat se z vraždění lidí. Kdo se raduje z vraždění lidí, nemůže získat v zemi přízeň. Štěstí vyrůstá z úcty a neštěstí vzniká z násilí.** Zleva jsou seřazeni velitelé křídel vojska, zprava stojí vojevůdce. Říká se, že je nutno je uvítat pohřebním obřadem. Když je mnoho lidí ubíjeno, je nutno nad tím hořce zaplakat. Vítězství je třeba poznamenat pohřebním obřadem.*3*"
32
"Tao je věčné a nemá jméno. Třeba je to malá podstata, nikdo na světě si je nemůže podrobit. Jsou-li urození a vládci s to řídit se jím, pak budou všechny bytosti spokojeny. Tehdy nebe a země souhlasně splynou, nastane štěstí a blaho a lid se upokojí bez příkazů.* Při ustanovení řádu se objevují jména. Je nutno znát hranici vzniku jmen. Znát hranici skýtá možnost vyhnout se nebezpečí.** Tao, které je ve světě, se podobá horským potokům, jež tekou do řek a moří.*3*"
33
"Ten, kdo zná lidi, je rozvážlivý. Kdo zná sebe, je osvícený. Kdo vítězí nad lidmi, je silný. Kdo vítězí nad sebou samým, je mocný. Kdo má dostatek, je bohatý.* Kdo pracuje s vytrvalostí, ovládá vůli. Kdo neztrácí svou přirozenost, je věčný. Kdo není zapomenut, ačkoli zemřel, je nesmrtelný.**"
34
"Veliké tao se všady rozlévá. Může být vpravo i vlevo. Jeho zásluhou se rodí všechny bytosti a neustávají (ve svém růstu). Vykonává hrdinské činy, netouží však po slávě. Vychovává s láskou všechny bytosti a nestává se jejich pánem. Nikdy nemá vlastní přání, proto je můžeme nazvat malé (skromné). Všechny bytosti se k němu navracejí, nepohlíží však na sebe jako na pána. Lze je nazvat veliké. Stává se velkým, protože se nikdy za takové nepovažuje."
35
"K tomu, kdo představuje veliký obraz (tao), řichází všechen lid. Lidé přicházejí a on jim neubližuje. Přináší jim mír, klid, hudbu a pokrm. I poutník se u něho zastaví.* Když tao splyne s úst, je mdlé, bez chuti. Je neviditelné a nelze je slyšet. V činnosti je nevyčerpatelné.**"
36
"Co je potlačováno, šíří se. Co je oslabováno, sílí. Co je ničeno, rozkvétá. Kdo chce něco druhému odejmout, jistě ztratí svoje. Vše to se nazývá těžko pochopitelné. Křehké přemáhá tvrdé, slabý vítězí nad silnými. Ryba nemůže opustit hlubinu. Ostrou zbraň nelze ukazovat ve státě lidem."
37
"Tao stále uskutečňuje nečinnost, není však nic, co by nekonalo. Jestliže je budou urození a vládci zachovávat, pak se všechny bytosti budou samy měnit. Když se těm, kteří se mění, zachce být činnými, pak já je budu potlačovat prostým bytím, jež nemá jméno. Nemající jméno - prosté bytí - nevyžaduje nic pro sebe. Nejsou-li přání, přináší to klid a tehdy se pořádek na světě sám ustaví."
38
"Protože člověk s vyšším te nekoná dobré skutky, je ctnostný; protože člověk s nižším te nezanechává za sebou dobré skutky, není ctnostný; člověk s vyšším te je nečinný a působí nečinností; člověk s nižším te je činný a působí s námahou; člověk "vyšší lidskosti je činný a jeho činnost se uskutečňuje v nečinnosti; člověk "vyšší spravedlnosti je činný a působí s námahou; člověk "vyšší úcty je činný a nikdo mu neodpovídá. Tehdy nutí lidi k úctě. Proto se "ctnost objevuje pouze po ztrátě tao, "lidskost po ztrátě ctnosti, "spravedlnost po ztrátě lidskosti, "úcta po ztrátě spravedlnosti. "Úcta je příznakem malé důvěry a oddanosti. Je počátkem zmatku.* Vnější podoba je květem tao, počátek nevědomosti. Proto velký člověk vyjímá podstatné a pomíjí nicotné. Bere plod a odhazuje jeho květ. Dává přednost prvnímu a zříká se druhého.**"
39
"To jsou tedy ti, kteří odedávna jsou v jednotě. Jednota způsobila, že se rozjasnilo nebe, zpevnila země, duch zjemněl, údolí rozkvetlo a že se počaly rodit bytosti. Jednota způsobila, že se urození a vládci stávají ve světě vzorem. To činí jednota. Není-li nebe jasné, propadá se; je-li země vratká, rozestupuje se; není-li duch bystrý, mizí; nekvetou-li údolí, mění se v poušť; jestliže se věci nerodí, zanikají; nejsou-li urození a vládci příkladem šlechetnosti, budou svrženi.* Z nevznešených vyrůstají vznešení, nízké je základem vysokého. Proto urození a vládci, kteří sami sebe vyvyšují, nemají pevné (postavení). To se děje proto, že nepovažují nevznešené za základ, z kterého vyrostli. To je však klamná cesta. Když rozebereme vůz, nic z něho nezbude. Nelze být drahocenný jako jaspis, je třeba, abychom byli prostí jako kámen.**"
40
"Protiklad je činnost tao, slabost je vlastnost tao. Všechny věci ve světě povstávají z bytí, bytí se však rodí z nebytí."
41
"Moudrý člověk, který poznal tao, usiluje o jeho uskutečnění. Vzdělaný člověk, který poznal tao, hned je zachovává, hned je ztrácí. Nevzdělanec, který poznal tao, vydává je posměchu. Kdyby nebylo vydáváno posměchu, nejevilo by se tao. Je proto přísloví: kdo poznává tao, podobá se temnému (a); kdo vniká v tao, podobá se ustupujícímu (b); kdo je na výši tao, podobá se zbloudilému (c); člověk vyšší ctnosti se podobá prostému (d); velký vzdělanec se podobá opovrženému (e); neomezená ctnost se podobá nedostatku ctnosti; rozšiřování ctnosti se podobá rozkrádání ctnosti (f); skutečná pravda se podobá nedostatku pravdy (g).* Velký čtverec nemá úhly; objemná nádoba se dlouho vyrábí; silný zvuk nelze uslyšet; velký tvar je bez tvaru.** Tao je (před námi) skryto a nemá jméno. Avšak pomáhá (všem bytostem) a vede je k dokonalosti.*3*"
42
"Tao rodí jedno, jedno rodí dvě, dvě rodí tři a tři - všechny bytosti. Všechny bytosti mají v sobě jin a jang, jsou plny čchi a tvoří soulad.* Lidé opovrhují těmi, kteří sami sebe vyvyšují a nazývají se vládci a urozenými. Všechny bytosti sílí po oslabení a slábnou, jsou-li posíleny.** Lidé šíří své učení. I já se tím zabývám. Násilníci a krutí neumírají přirozenou smrtí. Uvádím to jako příklad ve svém naučení.*3*"
43
"Nejslabší vítězí na světě nad nejsilnějšími. Nebytí proniká všude. A nyní, proč vím, jaký je prospěch z nečinnosti. Není nic na světě, co by bylo možno srovnat s učením o mlčení a s prospěchem, jaký je z nečinnosti."
44
"Co je nám bližší - sláva nebo život? Co je dražší - život nebo bohatství? Co tíže přežijeme - nabytí nebo ztrátu? Kdo mnoho šetří, utrpí velké ztráty. Kdo mnoho hromadí, utrpí velké škody. Kdo zná míru, nesetká se s nezdarem. Kdo zná hranice, tomu nehrozí nebezpečí. Stává se věčným."
45
"Veliká dokonalost se podobá nedokonalosti, její působení je nekonečné; veliká plnost se podobá prázdnotě, její působení je nevyčerpatelné. Veliká přímost se podobá křivosti; velký důvtip se podobá hlouposti; velký řečník se podobá koktavému.* Pohyb přemáhá chlad, klid přemáhá žár. Klid vytváří pořádek na světě.**"
46
"Chová-li země tao, koně hnojí půdu; není-li v zemi tao, váleční koně se pasou na polích. Není většího neštěstí než neznat hranice své vášně a není většího nebezpečí než bažit po získání (bohatství). Kdo se umí spokojit, bude vždy spokojen (se svým životem)."
47
"Mudrc poznává svět, aniž vyšel ze dveří. Aniž vyhlédl z okna, vidí přirozené tao. Čím dále jde, tím méně poznává. Proto moudrý člověk nevychází, avšak poznává. Jmenuje (věci), aniž je viděl. Aniž činí, tvoří."
48
"Kdo se učí, zvětšuje každým dnem (své vědomosti). Kdo slouží tao, den ze dne zmenšuje (svá přání). Za neustálého omezování dospívá (člověk) k nečinnosti. Není nic, co by nečinila nečinnost. Proto se opanování země uskutečňuje vždy v nečinnosti. Kdo činně zasahuje, není s to zmocnit se země."
49
"Mudrc nemá vlastní srdce. Jeho srdce se skládá ze srdcí lidu. Dobrým činím dobro a nedobrým též přeji dobro. To právě je ctnost, která se zrodila z te. Upřímným věřím a neupřímným též věřím. To právě je upřímnost, jež pramení z te. Moudrý člověk žije na světě klidně a do svého srdce ukládá mínění lidu. Pohlíží na lid jako na své děti."
50
"(Bytosti) se rodí a umírají. Z deseti lidí tři (spějí) k životu, z deseti - tři lidé k smrti. Z každých deseti ještě tři lidé umírají pro svoje skutky. Proč je tomu tak? To pramení z toho, že touží příliš po životě. Doslechl jsem se, že ten, kdo umí opanovat život, nebojí se ani nosorožce ani tygra, když kráčí po zemi, nebojí se ozbrojených vojáků, jde-li do bitvy. Nosorožec nemá, kam by mu vpíchl svůj roh, tygr nemá, kam by mu zaťal své drápy, vojáci nemají, kam ho zasáhnout svým mečem. Proč je tomu tak? To pramení z toho, že pro něho není smrt."
51
"Tao rodí (věci), te (je) vyživuje. Věci nabývají tvaru, tvary se naplňují. Proto není věci, která by nevyvyšovala tao a nevážila si te. Tao je vznešené, te úctyhodné, protože nepřikazují, ale řídí se přirozeností.* Tao rodí (věci), te je vyživuje, pěstuje, vychovává, zdokonaluje, činí je zralými, opatruje je, zachovává. Tvořit, ale nepřisvojovat si, vytvářet, ale nechválit se a v postavení staršího nerozhodovat, to sluje nejhlubší te.**"
52
"Na zemi je počátek a ten je zemskou látkou. Až bude poznána matka, pak bude možno poznat i její děti. Jsou-li již známy její děti, pak je opět nutno rozpomenout se na matku. Tehdy nebude (člověk) do konce života v nebezpečí. Zanechá-li svých přání a osvobodí se od vášní, pak nebude do konce života unaven. Když povolí svým vášním a pohrouží se do svých záležitostí, nezachrání se (před bědami).* Vidět nejnepatrnější se nazývá jasností. Zachovávání slabosti se nazývá mocí. Užíváme-li jeho záře, učiníme je ( tao) opět jasným. Tehdy nestihne (člověka) do konce života neštěstí. To se nazývá zachovávání stálosti.**"
53
"Kdybych ovládal vědění, šel bych po velké cestě. Jediná věc, které se bojím, je činnost. Veliká cesta je úplně rovná, avšak lid miluje pěšinky.* Utápí-li se dvůr v přepychu, pole jsou plna plevele a sýpky jsou zcela prázdné. (Urození) se odívají do skvělého šatu, nosí ostré meče, nejsou spokojeni s (obyčejnou) stravou a hromadí přílišné bohatství. Vše toto se nazývá loupež a chlouba. Je to porušování tao.**"
54
"Kdo umí pevně stát, toho nelze svrhnout. Kdo se umí opřít, toho nelze srazit. Synové a vnuci jej chovají ve věčné paměti.* Kdo v sobě zdokonaluje ( tao) u toho se ctnost stane upřímnou. Kdo zdokonaluje ( tao) v rodině, u toho se ctnost stane hojnou. Kdo zdokonaluje (tao) ve vsi, u toho se ctnost stane širokou. Kdo zdokonaluje ( tao) ve státě, u toho se ctnost stane bohatou. Kdo zdokonaluje ( tao) na zemi, u toho se ctnost stane všeobecnou.** Podle sebe lze poznat jiné; podle jedné rodiny lze poznat jiné rodiny; podle jedné vesnice lze poznat ostatní; podle jedné říše lze poznat jiné; podle jedné země lze poznat celý svět. Odkud vím, že svět je takový? Právě dík tomu.*3*"
55
"Kdo v sobě zachová dostatek te, podobá se novorozenci. Jedovatý hmyz a hadi jej nekouší, nedorážejí naň líté šelmy, nedáví jej draví ptáci. Kosti má měkké, svaly slabé, avšak ( tao) se drží pevně. Má živototvornou schopnost, aniž zná spojení dvou pohlaví. Je velmi jemný. Křičí celý den, avšak jeho hlas se nemění. Je pln souladu.* Znalost souladu se nazývá stálostí. Znalost stálosti se nazývá osvíceností. Obohacení života se nazývá štěstím. Soustředění ducha do srdce se nazývá houževnatostí. Jestliže bytost plná sil stárne - pak to nazýváme porušením tao. Kdo pozbývá tao, hyne předčasně.**"
56
"Ti, kteří hodně vědí, nemluví, kdo mluví, nemá vědění. Kdo upouští od svých přání, zříká se vášní, omezuje své snažení, osvobozuje své (myšlenky) od zmatku, zmenšuje svou záři, svádí (své dojmy) v jedno, ten představuje totožnost nejhlubšího. Nelze se k němu přiblížit, aby ses mu připodobnil; nelze se k němu přiblížit, abys jím opovrhoval; nelze se k němu přiblížit, abys jej využitkoval; nelze se k němu přiblížit, abys mu uškodil; nelze se k němu přiblížit, abys jej povýšil; nelze se k němu přiblížit, abys jej ponížil. Proto je vážen na zemi."
57
"Země je spravována spravedlností, válka je vedena chytrostí. Opanování země se uskutečňuje nečinností. Odkud to vše vím? Odtud: je-li v zemi mnoho neužitečných věcí, lid chudne. Jestliže má lid mnoho ostrých zbraní, vzrůstá v zemi nepokoj. Je-li mezi lidem mnoho dovedných mistrů, množí se vzácné předměty. Když bujejí zákony a rozkazy, zvětšuje se počet zlodějů a lupičů.* Moudrý člověk proto praví: nebudu-li zasahovat, lid se bude sám měnit; budu-li klidný, lid sám se bude spravovat; budu-li nečinný, lid sám zbohatne; jsem-li prost vášní, lid se stane upřímným.**"
58
"Bude-li vláda klidná, lid se stane upřímným. Jestliže vláda zasahuje, lid bude nešťastný. Ó neštěstí! Je základ, na němž ulpívá štěstí. Ó štěstí! V něm je zahrnuto neštěstí. Kdo zná jejich meze? Nemají stálosti. Spravedlnost se znovu mění v chyrost, dobro - v zlo. Člověk již dávno vězí v klamu. Moudrý člověk je proto spravedlivý a druhému nic nebere. Je nezištný a druhým neškodí. Je pravdivý a nedělá nic špatného. Je jasný, netouží však po záři."
59
"K spravování země i k službě lidu je nejlépe zachovávat zdrženlivost. Nechť se zdrženlivost stane hlavní starostí. Nazývá se zdokonalováním te. Dokonalé te, to je síla nad vším vítězící. Vševítězná síla je nevyčerpatelná. Nevyčerpatelná síla skýtá možnost ovládat zemi.* Počátek, jímž je spravována země, je věčný a nazývá se hluboký a pevný kořen. Je to věčně jsoucí tao.**"
60
"Spravování velké říše připomíná přípravu pokrmu z drobných ryb. Přicházejí-li lidé na zemi tak, jak to určuje cesta tao, pak duchové zemřelých nečiní zázraky. Nejenže duchové zemřelých nebudou dělat zázraky, ale přestanou dokonce škodit lidem. Nejen duch nebude škodit lidem, ale ani moudrý člověk nebude škodit lidem. Pokud oba nebudou přinášet škodu, jejich te se spolu sloučí."
61
"Veliká říše - jsou řeky v dolním toku, uzel země, samice země. Samice vždy klidností přemáhá samce, i když svou klidností stojí níže (než samec). Veliká říše proto poutá malé k sobě, že se staví až za poslední, a malá říše proto získává přízeň velké říše, že stojí až za poslední. Získávají k sobě náklonnost buď proto, že sebe hodnotí níže, anebo proto, že samy jsou níže. Nechť velká říše si nežádá víc než to, aby všichni byli stejně nakrmeni, malá říše nechť si nežádá víc než to, aby sloužila lidem. Tehdy obě dostanou, po čem prahnou. Veliký má být dole."
62
"Tao - to je hluboký (základ) všech věcí. Je to poklad dobrých a záštita nedobrých lidí. Krásná slova lze vyslovit veřejně, dobré chování lze šířit mezi lidmi. Ale proč máme opouštět nedobré lidi? Proč tedy vyvyšují vládce a jmenují jeho tři poradce?* Pro vládce a jeho poradce je lépe, třeba mají drahokamy a mohou jezdit na vozech, aby se pokojně řídili tao.** Proč si za dávných dob vážili tao? Lidé se tehdy nepachtili za bohatstvím a zločiny se odpouštěly. Proto bylo (tao) na zemi velmi váženo.*3*"
63
"Je nutno uskutečnit nečinnost, udržovat klid a vychutnat, co postrádá chuti. Velké se skládá z nepatrných a mnohé - z malých věcí. Nenávist je nutno oplácet dobrem.* Překonání těžkého začíná u lehkého, uskutečnění velkého díla začíná u malého, neboť obtížné dílo povstává na světě z lehkých a veliké z malých věcí. Mudrc proto nezačíná dílo velikou věcí a právě tím vykoná veliké dílo. Kdo mnoho slibuje, nezasluhuje důvěry. Kde je mnoho lehkých úkolů, je i mnoho těžkých. Moudrý člověk se tedy noří v těžkosti, a proto je nezakouší.**"
64
"Co je klidné, lehko se zachová. Co dosud neukázalo příznaky (své jsoucnosti), lehko se usměrní. Co je slabé, lehko se rozdělí. Co je jemné, lehko se rozptýlí. Konání je nutno počít u toho, co ještě není. Zavádění pořádku je nutno počít tehdy, dokud ještě není zmatek. I velký strom vyrůstá z malého, desetiposchoďová věž se počíná stavět z hrstky země, cestování na tisíc li počíná jedním krokem.* Kdo zasahuje, setká se s nezdarem. Kdo něco má, ztratí. Moudrý člověk je proto nečinný a nesetká se s nezdarem. Nic nemá, a proto nic neztrácí. Ti, kteří se při svém konání honí za úspěchem, potkají se s nezdarem. Kdo bedlivě dokončuje své dílo stejně, jako je začal, bude vždy šťasten. Moudrý člověk je proto prost vášní, necení si těžce dobývaných předmětů, učí se od těch, kteří nemají vědomostí, jde po té cestě, po níž šli druzí. Řídí se přirozeností věcí a neopovažuje se (svévolně) zasahovat.**"
65
"Za dávných časů ten, kdo uměl sloužit tao, neosvěcoval lid, ale činil jej hloupým. Je těžko vládnout lidu, který má mnoho vědomostí. Vládnout zemi za pomoci vědomostí je zlé pro zemi, bez nich - je štěstím země. Kdo zná tyto dvě věci, stává se příkladem druhým. Znalost tohoto příkladu je znalost nejhlubšího te. Nejhlubší te je hluboko i daleko. Je protikladné všem bytostem. Budeš-li se jím řídit, dosáhneš velikého štěstí."
66
"Řeky a moře mohou vládnout nad rovinami, že dovedou stékat dolů. Proto vládnou nad rovinami. Když si (moudrý člověk) přeje povznést se nad lid, musí se stavět níže než druzí. Když si přeje dostat se do čela lidí, musí se stavět za jinými do pozadí. Proto není lidu na obtíž, třeba stojí výše než lid. Ačkoli je v popředí, lid mu neubližuje. Lidé jej proto radostně povyšují a neodvracejí se od něho. Nebojuje, a proto je nepřemožitelný na světě."
67
"Všichni mluví o tom, že je mé tao veliké a nezmenšuje se. Kdyby se zmenšilo, stalo by se až za dlouhou dobu malým. Nezmenšuje se, protože je veliké.* Mám tři poklady, kterých si neobyčejně vážím: první je lidumilnost, druhý šetrnost a třetí znamená, že nesmím být v popředí druhých. Protože jsem lidumilný, mohu se stát hrdinou. Protože jsem šetrný, mohu se stát štědrým. Protože nesmím být v popředí druhých, mohu se stát důmyslným vůdcem.** Kdo je statečný bez lidskosti, štědrý bez šetrnosti, kdo vpředu odstrkuje ty, kteří jsou vzadu - ten umírá. Kdo vede válku z lidumilnosti, vítězí, a obrana, kterou vede, je nepřekonatelná. Přirozenost jej zachraňuje, lidumilnost jej ochraňuje.*3*"
68
"Moudrý vojevůdce nebývá výbojný. Dovedný vojín nebývá zlostný. Kdo umí vítězit, nenapadá nepřítele. Kdo umí vládnout lidem, sebe ponižuje. Toto nazývám te, které se vyhýbá boji. To je síla v řízení lidí. To znamená řídit se přirozeností a dávným počátkem (tao)."
69
"Válečné umění hlásá: nesmím začít první, musím čekat. Nesmím postupovat ani o palec, ale ustupuji o loket. To se nazývá konáním v nečinnosti, úderem bez úsilí. Pak nebude nepřátel a já se obejdu bez vojska. Není větší neštěstí než podceňovat protivníka."
70
"Má slova lze snadno pochopit i snadno uskutečnit. A přece je lidé nemohou pochopit a uskutečnit. V slovech je počátek, v činech je to podstatné. Pokud je lidé neznají, neznají ani mne. Znají-li mne málo, jsem vzácný. Moudrý člověk se proto podobá tomu, kdo se odívá hrubým šatem, ale při sobě chová jaspis."
71
"Kdo má vědění, ale činí dojem nevědoucího, je na výši. Kdo činí bez vědomosti dojem vědoucího, je nemocen. Kdo se zbavuje nemoci - není churav. Moudrý člověk není churav, neboť se zbavuje nemoci. Proto není churav."
72
"Nebojí-li se lid mocných, přichází moc. Nedotýkejte se jeho obydlí, nepohrdejte jeho životem. Kdo nepřezírá (lid), nebude přezírán (lidem). Proto moudrý člověk, který zná sebe, sebe nevystavuje. Miluje sebe a sebe nevyvyšuje. Zamítá samolibost a dává přednost nevyvyšování."
73
"Kdo je chrabrý a výbojný - hyne, kdo je chrabrý a nevýbojný - bude žít. Tyto dvě věci označují: jedna užitek, druhá však škodu. Kdo zná příčiny nenávisti k výbojným? I mudrc je v rozpacích, má-li to objasnit. Přirozené tao nebojuje, umí však vítězit. Nemluví, umí však odpovídat. Přichází samo. Je klidné a umí vládnout (věcmi). Síť přírody je řídká, nic však nepropouští."
74
"Jestliže se lid smrti nebojí, proč mu smrtí vyhrožovat? Uchvátím a zničím toho, kdo nutí lidi bát se smrti a pokládá toto jednání za zajímavé. Kdo se odvažuje tak jednat?* Vždy jest nositel smrti (tao), který zabíjí. Ale když jej někdo nahradí, znamená to, že nahradí velikého mistra (tao). Kdo místo velkého mistra rube (sekerou) - zraní si ruku.**"
75
"Lid proto hladoví, že jsou příliš vysoké poplatky a berně. Proto (lid) hladoví. Vládnouti nad lidem lze proto těžko, že vláda je příliš činná. Proto se těžko vládne. Lid proto snadno umírá, že příliš silně touží po životě. Proto snadno umírá. Kdo svým životem pohrdá, právě tím si vlastně život cení."
76
"Člověk je při svém zrodu něžný a slabý, po smrti však tvrdý a pevný. Všechny bytosti a rostliny jsou při svém zrození něžné a slabé, při svém zániku však tvrdé a pevné. Tvrdé a pevné je to, co zmírá, něžné a slabé je to, co začíná žít. Mohutné vojsko proto nevítězí a podobno silnému stromu (hyne). Silné a mohutné nemá onu výsadu jako něžné a slabé."
77
"Přirozené tao připomíná napjatý luk. Když jeho vrchní díl klesá, dolní se zvedá. Odnímá, co přebývá, odebrané však vrací tomu, kdo je potřebuje. Přirozené tao odnímá bohatým a chudým vrací, co jim bylo odebráno. Lidské tao však naopak. Bere chudým a bohatým dává, co odebralo. Kdo může vrátit druhým vše přebytečné? To mohou učinit jen ti, kdo se řídí tao. Proto moudrý člověk koná a nepoužívá toho, co je uděláno, koná hrdinské činy, sebe však neoslavuje. Je šlechetný proto, že je bez vášní."
78
"Voda je nejměkčí a nejslabší bytí na světě, v překonávání tvrdého a silného je však neporazitelná a není jí na světě rovno. Slabí vítězí nad silnými, měkké přemáhá tvrdé. Všichni to vědí, ale lidé to nemohou uskutečnit. Moudrý člověk proto praví: kdo vzal na sebe ponížení země - stává se panovníkem a kdo vzal neštěstí země na sebe - stává se vládcem. Pravdivá slova se podobají svému protikladu."
79
"Po velkém pobouření zůstanou jeho následky. Klid lze nazvat dobrem. Proto moudrý člověk skládá přísahu, že nebude nikoho hanět. Dobří lidé dodržují svou přísahu, ale nedobří ji porušují. Přirozené tao nemá příbuzných, je vždy na staně dobrých."
80
"Je nutno učinit stát malým a lid řídkým. I když je mnoho nástrojů, není třeba jich užívat. Je nutno zařídit (vše) tak, aby lid do konce svého života daleko neputoval. I když jsou čluny a vozy, není třeba jich používat. I když jsou ozbrojená vojska, není třeba je vystavovat na odiv. Je nutno zařídit (vše) tak, aby lid znova počal plésti uzly a užíval jich místo písma. Je třeba učinit vše, aby jeho pokrm byl chutný, jeho šat krásný, postavit mu klidné obydlí a učinit jeho život veselým. Sousedící státy by na sebe pohlížely z dálky, vzájemně by poslouchaly kokrhání kohoutů a štěkot psů a národy by až do stáří a smrti nemusily putovat z místa na místo."
81
"Pravdivá slova nejsou hezká. Krásná slova nezasluhují důvěry. Dobrý člověk není výřečný. Výřečný nemůže být dobrým. Kdo zná, nedokazuje, kdo dokazuje, nezná.* Moudrý člověk nic nehromadí. Vše činí pro lidi a vše dává druhým. Nebeské tao přináší všem bytostem užitek a neškodí jim. Tao moudrého člověka - to je konání bez boje.**"